10. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
FOTOGALERIE z pochodňového pochodu neonacistů Prahou
12. 1. 2003

Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby

Ohlášený pochod neonacistů kolem pražských židovských památek se nekonal. Magistrát jej na poslední chvíli zakázal kvůli změně smyslu shromáždění. Příznivci hnutí přesto v tichosti prošli Prahou. Oficiálně průvod na náměstí Franze Kafky rozpustili, pak se ale za doprovodu policie vydali na Palackého náměstí.
Tak praví zprávy internetového serveru idnes.cz.

Musím bohužel konstatovat, že redaktor Mladé fronty Dnes Radek Kedroň, který je pod článkem podepsán, byl buď hluchý, nebo záměrně lže. Hned na náměstí Franze Kafky zazněly výkřiky o židovských sviních, zaznělo i volání AFA, ha ha. Zaznělo i tradiční Čechy Čechům nebo Nic než národ. Zazněly i nadávky vůči novinářům. Tvrdit, že "...Je to tichý pochod se zvláštní atmosférou..." je od zpravodaje deníku MfD opravdu zvláštní básnická nadsázka.

Průvod Židovským městem se nakonec opravdu nekonal. Důvod k zákazu plánované trasy shromáždění se našel: vyšlo najevo, že holocaustem myslí neonacisté "holocaust" Palestinců v Izraeli.

Ve stejnou dobu v Maiselově ulici se sešla více než stovka anarchistů, antifašistů a členů Židovské liberální unie. Všichni, se kterými jsem v ten večer mluvil, věděli, že tentokrát je ne snad právo, ale spravedlnost jednoznačně na jejich straně. A byli odhodláni i za cenu ostrého střetu s policií nevpustit ani jednoho neonacistického demonstranta do Maiselovy ulice. Žádný konflikt se ale neodehrál a policie nemusela zasahovat. Anarchisté také ne, zůstali nakonec jako pořádková hlídka na místě a čekali na ukončení bohoslužeb. Hlouček policistů pořádkové jednotky se tentokrát choval "vzorně". Odlišit anarchisty od ostatních totiž ani nijak v tom šeru nešlo. Všichni, kdo přišli do spoře osvětlené Maiselovy ulice, vypadali stejně. Většinou černé bundy nebo kabáty, šály, čepice a rukavice. Všichni tiše postávali v hloučcích nebo se polohlasně bavili. Nikdo nebyl podnapilý, nikdo nehlučel. Stejně tak vzorné byly i hlídkující dvojice policistů v Kaprově ulici a kolem hřbitova. Málokdy pražský policista pozdraví kolemjdoucího...

Neonacisté se pak vydali namísto do Maiselovy ulice ostrým pochodem se zapálenými pochodněmi k pomníku Palackého. Na Palackého náměstí se seřadili, postáli fotografům, aby mohli zaostřit své aparáty, a v klidu se rozešli do svých domovů či bránických či smíchovských hospod. V logické naději, že oni budou slavní. Že zítra či v pondělí budou jejich portréty na prvních stranách novin či obrazovkách televizního zpravodajství. Asi budou. Stejně jako hořící trosky WTC tam byly.


Poučení - alespoň pro mne

Nebezpečím, které se ale skrylo pod pláštíkem podvečera, je ale změněná taktika celé ultrapravice. Namísto prvoplánové konfrontace s anarchisty nebo policií je zde vidět promyšlenost a systém. Fakt, že shromážděná skupinka 30 neonacistů vyklidila bojiště ihned po sdělení, že je trasa jejich průvodu nepovolena, nesmlouvala, nevysvětlovala, neprotestovala, nebouřila se, neodpovídá jejich běžnému chování. Právní analýza a scénáře možného vývoje situace, které musely předcházet oznámení akce, nevytvořil zcela jistě sám pořadatel. Právník Magistrátu potvrdil, že oznámení mělo všechny náležitosti. Ten, kdo stojí v pozadí, je daleko inteligentnější. V tuto chvíli testuje reakce policie a veřejného mínění stejně, jako ho testovali disidenti po celý rok 1989. Trvalo to tehdy až do 17. 11. a to byly připraveny do konce roku ještě další konfrontační akce. ... Je to opravdu jen náhoda, anebo někdo vzal stejnou technologii a přepracoval pouze kulisy?

Pravicová scéna má zdatné spojence v bývalých národních socialistech a dalších okrajových pravicových a "vlasteneckých" mimoparlamentních stranách. Pokusy o založení vlastní strany s nacionalistickým pravicovým programem a různé pokusy o vstup do voleb zdánlivě "nezávislých" jedinců říkají, že to není zas taková legrace. Jsou na každém zakládajícím sjezdu politické strany. Byli i na sjezdu Evropských demokratů a byli hrozně rozčileni, když prohráli hlasování o tom, že ED nebude přijímat do svých řad lidi, kteří v minulých dobách byli někdy členy KSČ a že nechce být "nesmiřitelně pravicová". Sám fakt, že se krajní pravici nikdy prozatím nepovedlo založit a udržet životaschopnou stranu, není tak významný jako zjištění, že svou snahu nevzdali a jako améba mění názvy, předsedy, registrace, loga - podstata i někteří lidé ale zůstávají stejní. Stejná zůstává i snaha se za každou cenu odlišit od jiného hloučku, snaha o monopol názoru, snaha veskrze totalitní. Nebude to tím, že pravice prostě je nacionalistická, fanatická, xenofobní, autoritářská, nedemokratická - tak, jako je levice zase antiautoritářská, anarchistická, neznabožská, internacionalistická (multikulturní)?

Před několika lety mi dva mí kolegové - také analytici - ačkoliv každý úplně jiných názorů (jeden konzervativní pravice, druhý liberální marxista) prorokovali, že vlády sociální demokracie pouze připravují půdu pro pravicově populistickou diktaturu, stejně, jako selhání sociálních demokratů v třicátých letech posílilo nacisty a selhání téže strany po válce posílilo komunisty. Dokládali to mimo jiné tím, že vláda sociální demokracie omezila přístup veřejnosti do katastru nemovitostí, nebo že omezila pravomoci Úřadu na ochranu osobních údajů tím, že z jeho působnosti vyjmula státní instituce, což bylo v původním návrhu, zpracovaném experty téže strany. Nebo že nahrává jednoduchým receptům v oblasti školství, sociálního a zdravotního zabezpečení či bydlení a ekonomicky tím neúnosně riskuje peníze všech občanů - i těch, kteří ji nevolili... Nebo že omezuje tu občanskou společnost, o které někteří její politici tak rádi mluví.

Tehdy jsem jim nevěřil a vznikl z toho dlouholetý spor. I když - začínal jsem mít v některých okamžicích obavy. To když jsem byl svědkem nehorázného projednávání návrhu ministerstva vnitra na novelu shromažďovacího zákona v Poslanecké sněmovně - v ústavně právním výboru. Tehdy se opravdu legislativci vnitra vyznamenali tak, že za jejich návrh by se nemuseli stydět ani Hitlerovi právníci. Petr Uhl tehdy v Právu plamenně vysvětloval, že právo není "jen pro slušné lidi", ale že v demokracii je pro všechny...

Jenže co naplat. 11. 9. opravdu změnil svět a ten starý byl v ten den pohřben spolu s troskami WTC. Obratná pravice toho využila k vlastenčení i okamžité likvidaci řady individualistických výsad občanů. Přišly nenápadné novely dalších právních předpisů, z nichž každá ukrojila oné bezbřehé liberální demokracii osaměle neviditelný kousek.

Občané ale tleskali, k údivu a nepochopení libertiánsky vychovaných vyznavačů "univerzalismu lidských práv". A tak zatímco protestovali proti přítomnosti britských celníků na letišti v Praze, lidé se zadostiučiněním sledovali televizi a fandili jim. Tleskali i "hrdinným hochům" Standy Grosse, kteří vyráželi zuby zatčeným - podobným způsobem, jako gestapáci v Pečkárně. Občané prostě potichu podepsali se státem jinou "veřejnou smlouvu".

V ní už není ono "ještě více svobody" - a tím i více neonacistů či více anarchistů, ekologů či jiných "extremistů". Stojí tam: více jistot - méně rizika, méně starostí, méně složitých řešení, méně osobního stresu ze zodpovědnosti za svůj osud ve světě, který je zcela záměrně složitý.

A tak přes levicové ideály možná dospějeme k ultrapravicové, nebo alespoň normalizační praxi...

Ondřej Hausenblass ve svém komentáři zcela správně argumentuje, že svoboda jednotlivce je nedělitelná. A zcela - pro jeho liberální způsob myšlení - logicky dovozuje, že "více svobody" je totožno s větší mírou demokracie.

Problém je ale rozeznat, kde začíná (a nebo za okamžik začne) nesvoboda druhého. Problém je, v čem se jeho postoj liší od "svobodomyslnosti" anarchistického konceptu, který by globálním rozvrácením států zajistil sice "anarchistický ne-řád" - "světovou anarchistickou revoluci", ale omezil by zároveň drasticky (a zřejmě nevratně) ty, kteří si ji nepřejí.

Problém nevyřeší zákonodárci vydáním "odpustku" na naše hříchy - zákona. Problém musí vyřešit sami v sobě občané, kteří volí své zákonodárce a ti jsou následně odpovědni - zase jen jim. Prozatím. A pokud společenská smlouva občanů mezi sebou (stát jsou oni) - daná výsledky voleb, referenda či jinak - stanovuje, že jsme svůj blahobyt a pohodlí vyměnili, pak je to vůle těch, kteří jako většina toto chtějí. A menšina má možnost protestovat, nebo odejít. Pokud je kam. A nebo čekat na příležitost, nebo bojovat. Romové si myslí, že nastal čas k odchodu a málokdo je jim to dnes ochoten vymlouvat. Vždyť odejít v čase globalizace a unipolárního světa už není kam. A tak se svým společenským postavením bloudí hloučky Romů od Londýna po Prahu jak toulavý Ahasver.

A všichni ostatní jsme své pohodlí, zisky či moc vyměnili za méně ekologie, méně individuálních svobod Republikánů Miroslava Sládka, méně svobod pro teroristy, nebo i méně svobod i pro nás všechny - je to stále tatáž smlouva se stejným ďáblem. Protože občan má stále legitimní právo takto rozhodnout. A občan takto rozhoduje. V euroatlantickém prostoru doposud každé čtyři až šest let.

Bez změny společenské smlouvy by nikdy nedošlo k válečnému soudu se Slobodanem Miloševičem, neboť on jako představitel svého státu činil to samé, co činili ti, kteří nad ním zvítězili a kteří ho dnes soudí podle svých pravidel - jenže oni totéž činili o několik desítek let dříve. Nebo snad etnické čistky z počátků Spojených států amerických, při nichž nesmyslně vyhynuly celé kultury a etnika původních obyvatel Ameriky nebyly týmiž etnickými čistkami? A nejsou ve své podstatě tytéž i ty čistky, které historie nazvala mccarthyismem? A není to tentýž rasismus a nadřazenost bílé rasy, proti kterým bojoval v demokratické Americe Martin Luther King? A není tatáž i morálka, která dala vzniknout Larry Flyntovu procesu?

Neexistují absolutní kategorie. Ani práva, ani morálky. Jen relativní, konkrétní. V čase i prostoru. Dějiny píší konkrétní vítězové a konkrétní většina v konkrétní zemi. Vítězná většina. A obětí bývá i vítězná menšina a někdy i poražená většina. V politice je tedy individuálně prospěšné se stále starat o to, být vítěznou většinou. Neexistuje ani absolutní pravda a láska, která vítězí nad veškerou lží a nenávistí.

Neexistuje ani "ten pravý" světový názor či civilizační zvyklost. Pokud nejíme vidličkou, ale hůlkami, nejsme větší primitivové ale naopak můžeme být starší a vytříbenější kulturou... Katolická (muslimská, židovská) povýšenost těch, kteří jako jediní přijdou do Ráje (jsou vyvolení, budou spaseni) je jedna stránka mince, na jejíž druhé straně je netolerance k jinosti. Pricipy jing-jang v evropské civilizaci příliš zažité nejsou. Narozdíl od křižáctví, kruciálních otázek a svatých válek.

Jenže náboženství jako řád světa, který známe, je v těžké krizi. Je ale netolerance k (neo)nacismu špatná? Nebo je horší ozvěna reálné zkušenosti šoa našich dědů a pradědů?

Opravdu nemůže nastat situace, v níž by Jean Marie LePen, Miroslav Sládek, Pim Fortyun či Jörg Heider zvítězili ve svých zemích - legitimně v demokratických volbách a navíc ústavní většinou? Proč ne, když k tomu budou "objektivní podmínky"?

Klementu Gottwaldovi se to už jednou povedlo. Stal se prezidentem. Václav Havel získal v roce 1989 ústavní většinu zcela pohodlně také - a záleželo pouze na jeho vůli, konkrétní životní zkušenosti a moudrosti, k čemu ji využil. Kdyby hlásal tehdy "nulovou toleranci" k "jiným názorům" a "jiné politice", jako někteří revanšisté v jeho okolí (a nebo jako Klement Gottwald o půl století dříve), mohlo se jen na pražských lucernách houpat na sto tisíc krků. Podle něterých by se houpali právem. A rázem by bylo po sametu.

A to je názorný příklad toho, kde končí ona bezbřehá demokracie, ve které jsme byli až do 11. 9. vítězná většina. Je to ale též názorný příklad nutného zjištění, že se i ony ideály musí snoubit s alespoň elementární odpovědností. Třebas proto, že nejde jeden zákon aplikovat na všechny případy. Protože spravedlnost (i ta historická) nejsou jen ony slepé ženy s váhami - zákony. Ale i odpovědnost - třeba za to, že už se nikdy nebude opakovat Majdanek, Treblinka, Terezín...

Protože jedna vrána ještě zimu nedělá, ale tisíc vran se sejde na poli jen tehdy, když je zima. Mlhavá logika tohoto výrazu nemá binární - programový charakter, přesto nikdo nepochybuje o její pravdivosti. Zapoměli jsme dnes v rámci postmoderní ztráty paměti na vrány, chce je před námi někdo umně zatajit a nebo to už nikdo nechce vědět? A víme vůbec ještě, jak vypadá vrána a nebo si ji pleteme s Michaelem Jacksonem?

Přes to všechno o ty ideály musíme stále usilovat. Ale to už není právo, ale politika. Život veřejný, se všemi riziky i šancemi. Tam už nepomůže zákon, který nepočítal a nemohl počítat s takovou mírou alibistického formalismu úředníků, soudců i státních zástupců, ale jen a pouze cit pro míru věcí, pouze odpovědnost minulosti i budoucnosti za přítomnost. A v případě plánovaného pochodňového pochodu Maiselovou ulicí ten pohár demokracie přetekl. A jindy zase třeba bude prázdný.

                 
Obsah vydání       10. 1. 2003
12. 1. 2003 Náckové si dupou po našem rozumu Ondřej  Hausenblas
12. 1. 2003 Kdo bude příštím prezidentem ČR
11. 1. 2003 Sobota podvečer: přímá akce proti pochodu "hnědé špíny" Štěpán  Kotrba
11. 1. 2003 Policejní plukovník Žák k neonacistům: "Tentokrát jsme byli tolerantní..." Štěpán  Kotrba
12. 1. 2003 Kde jsou limity svobody projevu Jan  Čulík
12. 1. 2003 Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby Štěpán  Kotrba
12. 1. 2003 Petice za veřejný soud s Vladimírem Hučínem
10. 1. 2003 Konvent EU: Ven z černé kuchyně myšlenek! Josef  Brož
10. 1. 2003 Bojkotujme T-Mobile
10. 1. 2003 Do první volby prezidenta jde druhá garnitura Štěpán  Kotrba
10. 1. 2003 Devítihlavá saň česko-slovenské státnosti Štěpán  Kotrba
10. 1. 2003 Ohrozí americké hospodářské problémy i Evropu?
10. 1. 2003 Případ "úkladného vraha" Karla Srby: Praskla konečně tato bublina? Jan  Čulík
10. 1. 2003 Absence otců v rodinách plodí u dětí kriminální chování
10. 1. 2003 Izraelský premiér Šaron se brání před předvolebním nařčením z korupce
10. 1. 2003 Konflikt na Středním východě vyžaduje mírové řešení Mojmír  Babáček
10. 1. 2003 Když Guardian Prášil Filip  Rožánek
9. 1. 2003 Romové: Hanba jednoho kontinentu
10. 1. 2003 Do 19. storočia s 50 litrami čaju Lubomír  Sedláčik
10. 1. 2003 Tak funguje Česká pošta přece běžně Jindra  Vavruška
10. 1. 2003 O listovním tajemství Petr  Jánský
10. 1. 2003 Proč senátor Hadrava nejedná v kauze Železný důsledněji? Petr  Jánský
10. 1. 2003 Odborársky prezident Judita  Takáčová
10. 1. 2003 Alternatívna ekonomika v praxi Matúš  Ritomský
10. 1. 2003 Životné stratégie ako osobné značky Tibor  Kružlík
10. 1. 2003 Vietor a voda, vytrhnuté zo slovenského internetu Peter  Greguš
10. 1. 2003 Bill Gates se chystá "zmodernizovat" hodinky
10. 1. 2003 Johansen a Goliáš
9. 1. 2003 Rozpad? Ne, byla to státní porážka! Petr  Uhl
9. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Typický obraz české výtvarné scény, aneb etika a právo na počátku 21.století Jan  Paul
7. 1. 2003 Nové myšlenky a směry při studiu české kultury, jazyka a literatury
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 1. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2002 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
12. 1. 2003 Židovské město: fašisté neprošli Petr  Záras
12. 1. 2003 Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby Štěpán  Kotrba
12. 1. 2003 Kde jsou limity svobody projevu Jan  Čulík
12. 1. 2003 Náckové si dupou po našem rozumu Ondřej  Hausenblas
11. 1. 2003 Policejní plukovník Žák k neonacistům: "Tentokrát jsme byli tolerantní..." Štěpán  Kotrba
10. 1. 2003 Když Guardian Prášil Filip  Rožánek
10. 1. 2003 Do první volby prezidenta jde druhá garnitura Štěpán  Kotrba
10. 1. 2003 Absence otců v rodinách plodí u dětí kriminální chování   
10. 1. 2003 Případ "úkladného vraha" Karla Srby: Praskla konečně tato bublina? Jan  Čulík
10. 1. 2003 Konflikt na Středním východě vyžaduje mírové řešení Mojmír  Babáček
10. 1. 2003 Ohrozí americké hospodářské problémy i Evropu?   
10. 1. 2003 Životné stratégie ako osobné značky Tibor  Kružlík
10. 1. 2003 Vietor a voda, vytrhnuté zo slovenského internetu Peter  Greguš
9. 1. 2003 Pět vloupaček, Kavan, Hubálek a indická větev případu Srba Štěpán  Kotrba
9. 1. 2003 Romové: Hanba jednoho kontinentu   

Neonacismus a extremistická hnutí v současné Evropě RSS 2.0      Historie >
12. 1. 2003 Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby Štěpán  Kotrba
12. 1. 2003 Židovské město: fašisté neprošli Petr  Záras
19. 11. 2002 Bůh stvořil NATO   
11. 10. 2002 Chce vláda ČSSD poručit větru, dešti? Filip  Rožánek
18. 9. 2002 Hitler Eugen  Haičman
17. 5. 2002 Zpráva o nacionalistických, fašistických a rasistických aktivitách v ČR let 1999-2000   
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
29. 4. 2002 V Evropě se znovu šíří antisemitismus   
28. 4. 2002 Případ Jean-Marie Le Pen: mohl by se fašismus stejným způsobem prosadit v Británii?   
29. 3. 2002 Dopis Václavu Havlovi: Co se nám stane, jestliže nesmíme ani číst knihy svých nejúhlavnějších nepřátel? Kalle  Hägglund
28. 3. 2002 Spolek pro Media Observatory: "Michal Zítko zřejmě půjde do vězení"   
26. 2. 2002 Demonstrace Pravé alternativy: Je to ta pravá alternativa pro českou politiku? Štěpán  Kotrba
12. 2. 2002 Mein Kampf: Kdepak ses tu vzal, Adolfe? Radek  Mokrý
19. 1. 2002 Nestěžujte si, mohli byste jít do vězení Tomáš  Pecina

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
12. 1. 2003 Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby Štěpán  Kotrba
12. 1. 2003 Židovské město: fašisté neprošli Petr  Záras
10. 1. 2003 Konflikt na Středním východě vyžaduje mírové řešení Mojmír  Babáček
2. 12. 2002 Šaron se dostal do pasti: umožnil bin Ladenovi určovat scénář války proti terorismu   
21. 10. 2002 Tiskový mluvčí izraelské vlády: "západní média jsou pod přímou kontrolou Jásira Arafata"   
23. 9. 2002 Řešení konfliktů je vysoce kreativní záležitost   
23. 9. 2002 Izraelský tlak: Hrozba svobodě projevu v Británii?   
28. 8. 2002 Britský nejvyšší rabín "urazil Izrael": hlásá snášenlivost   
28. 8. 2002 "Autentické je jen to, co vidíme my zde, v Izraeli. Pohled zvnějšku je irelevantní"   
19. 8. 2002 Fisk: "Bush lživě obviňuje celý arabský svět"   
10. 7. 2002 Křesťanský sionismus - v ČR málo známá ideologie, ovlivňující konflikt v Palestině Pavel  Šejnoha
28. 6. 2002 8.   Když odnikud někam, tak jinudy Bob  Fliedr
20. 6. 2002 Iniciativy se na Blízkém východě musejí chopit sami palestinští občané   
29. 4. 2002 Blízký východ: Boj proti terorismu nemůže být právem volně zabíjet civilisty Fabiano  Golgo
29. 4. 2002 Neobviňujte Izrael. Nechtěl nikdy nic jiného než mír   

Milan Tobiáš a extremismus v řadách ozbrojených sborů RSS 2.0      Historie >
12. 1. 2003 Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby Štěpán  Kotrba
26. 2. 2002 Demonstrace Pravé alternativy: Je to ta pravá alternativa pro českou politiku? Štěpán  Kotrba