"Je nepravdou, že do přípravy učitelů nevnášíme podstatné inovace, je nepravdou, že kromě vědního poznání nevyužíváme praxe dobrých škol a vynikajících pedagogů, a je nepravdou, že nekooperujeme ve své proměně s obdobnými snahami v zahraničí". Jak se říká -- samochvála smrdí. Nechci se ovšem dotknout mimopražských fakult, protože tam tu situaci neznám, v případě pražské fakulty však nic není vzdálenějšího této panegyriky. Ke zmíněným tezím bych se pokusil dodat svoje antiteze.

a) Výuka na fakultě je ve většině předmětů zcela odtržená od reality, tj. od praxe výuky na základních a středních školách. To není argument proti teorii, ale proti nesprávné proporci teorie a praxe a proti teorii špatně chápané. Příklad: ad absurdum je tento způsob výuky dovedený na katedře angličtiny: hlavní akcent výuky spočívá ve výuce lingvistických disciplín, z čehož se potom ve vlastní praxi použije velmi málo. Navíc jsou tyto disciplíny nesprávně pochopeny a zkoušeny (na základě testů, které nemají validitu). Vlastní didaktika AJ je pak pojímána jako mechanický převod doporučovaných příruček bez možnosti vlastních postupů.

b) Celá výuková praxe na fakultě je minimální (2 týdny na ZŠ, 2 týdny na SŠ), přičemž opět student nemá možnost postupovat relativně samostatně, očekává se, že bude pouze kopírovat výuku dozorujících učitelek. Jiný postup je hodnocen jako chybný.

c) Student nemá možnost zpracovat diplomovou práci na téma, které si zvolí (ač vysokoškolský zákon takovou možnost předpokládá), neboť katedra má moc takový návrh bez udání důvodů zamítnout. Může zpracovávat jen témata, ve kterých se vyznají učitelé (a těch je omezený počet).

d) Jakákoliv kritika postupů učitelů je neuplatnitelná a je sankcionována. Problémem je, že řada učitelek a učitelů na fakultě působících výukovou praxí na ZŠ a SŠ buď vůbec neprošla, nebo na ní zkrachovala. Mohou být takoví učitelé vzorem?

V rámci objektivity je však třeba dodat, že v něčem je studium na fakultě skutečně pro pedagogickou práci přínosem. Každá veřejně činná osoba musí dnes u nás počítat, že bude vystavena při své práci psychickému tlaku (ne-li fyzickému útoku). A právě těchto tlaků student fakulty zažije tolik, že se mu pak každé jiné prostředí musí nutně jevit jako ráj.