5. 11. 2007
Právo? Které?Diskuse o Čunkově kauze a o legitimnosti či etické oprávněnosti mediálního zveřejnění vyšetřovacích materiálů je inspirativní a potřebná, nicméně mnohé příspěvky vychází z neoprávněného předpokladu ČR jako právního státu. Aniž by bylo třeba zabíhat do jiných či historicky vzdálenějších aspektů, kauza sama tento předpoklad dostatečně přesvědčivě vyvrací. Marcela Urbanová podala na Jiřího Čunka trestní oznámení pro korupci, ve kterém uvedla konkrétní okolnosti, datum, důvod, částku, plátce a příjemce. Čunkova demise na pokračování TÉMA BL |
Policejní vyšetřování potvrdilo, že uvedený den plátce uvedenou částku ze svého účtu vybral a příjemce stejnou částku na svůj účet uložil – tedy skutečnosti, které by Marcela Urbanová nemohla vědět, pokud by nebyla popisované transakci přítomna či o ní informována. Plátce i příjemce by nyní museli prokázat, že se jednalo o shodu okolností, že plátcem vybranou částku přijal někdo jiný, než předpokládaný příjemce, že příjemcem uložené peníze pocházely z jiného zdroje, než od předpokládaného plátce, že shodná výše částky má v obou případech prokazatelně odlišné zdůvodnění a že Marcela Urbanová mohla alespoň o jedné z těchto transakcí vědět a znát datum jejího provedení. Další vývoj kauzy je namísto toho zcela nezakrytou demonstrací moci nad právem, soudností a občanskou společností, jaká u nás od vyhánění Němců a teroru 50. let nemá srovnání. Nejen, že se nikdo z obviněných ani nepokusil podezření seriózně vyvrátit, ale státní moc trestnímu řízení jednoduše zabránila. Příznačná je přitom arogance, se kterou si přitom vystačila, aniž by vůbec pociťovala potřebu alespoň náznaku právnosti, věrohodnosti, ohledů na zdravý rozum či na důsledky svého počínání. Úvahy o politických souvislostech a pozadích, jakkoli informované a kvalifikované, se míjejí s významem a explozívností faktu, že jedny ústavní orgány, kterým Jiří Čunek byl, jednají v rozporu s ústavním pořádkem země, znemožňují činnost jiných ústavních orgánů – soudnictví a znemožňují občanům účinné použití zákonných prostředků. Tím vytvářejí podmínky, za kterých čl. 23 Listiny práv a svobod přiznává občanům právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod. Poskytnutí informací z trestního spisu médiím a jejich následné zveřejnění je za těchto okolností, alespoň než se prokáže, že dotyční jednali z jiných, například ze zištných důvodů, jednáním morálním, právním a zodpovědným: odvolání se k občanské společnosti je tím posledním, co jim na obranu právního státu zbývá. Nyní je na tahu občanská společnost. Nedopusťme, aby se podstata problému rozmělnila v laciných aférkách kolem sociálních přídavků, v pátrání po zdrojích indiskrece či v úvahách o partajním pozadí. Je hlubší a závažnější. |