Politici jsou našimi zaměstnanci. Berou nám pro sebe naše peníze a rozhodují o nich. V popisu práce mají, že by to mělo být k našemu prospěchu. Pokud tak činí k našemu prospěchu a během toho si přilepší, byl bych schopen akceptovat. Pokud tak činí pouze ku svému prospěchu, nikoliv.

Právě pro tuto možnost je správné se o každém jejich pochybení dovídat. Politik by měl být natolik nezatížen svou minulostí či nepravým jednáním, že žádné v článku uvedené hry není proti němu možné rozehrát. Pokud zatížen je, nemá v politice co dělat.

To není moralizování.

Pouze prohlášení a vůle jednoho ze zaměstnavatelů. Žádné větší jistoty a "nezávislost", naopak, Štěpáne vetší nejistoty, větší obavy, že se jakákoliv lumpárna provalí, potřebují naši politici.

A to na všech úrovních. Proto, aby se báli nepravosti dělat. To, jestli jsou to hry jejich kolegů, opozičních stran či tajných služeb je irelevantní.

Politik má pracovat v prostředí konkurence politických idejí, v prostředí kontroly jednoho každého kroku a ve víře, že na jakékoliv uklouznutí se mu přijde. Jak, mne po pravdě málo zajímá. Ostatně jsou to politici, kteří nás dnes přesvědčují o nutnosti agentů -- provokatérů.

Politika není výsostné zaměstnání. Sám bych ze svého oboru mohl popisovat stres 350 odpracovaných hodin měsíčně (ovšem bez asistentů, sekretářek a odborníků dělajících mi rešerše z odborné literatury) a obvinění získaná nelegální manipulací se zdravotnickou dokumentací. Jsem přesvědčen, že lidé jiných povolání by mohli argumentovat podobně.

Politika je zaměstnání. Lidé si ho volí a každá mince má rub i líc. Růže bez trní není růže. Tam není důvod k lítosti a vzdycháním nad jejich nešťastným osudem.

Otázka mediálních agentů 007 je myslím Vámi trochu manipulována. Především ten problém není dořešen eticky ani právně. Z nedávné doby známe příklady padlých rozsudků nad novináři, kteří odmítli odhalit svůj zdroj. Protože to bylo například v USA jistě lze per analogiam přenést i do prostředí našeho.

Novinář svůj zdroj neprozradil a byl ochoten se nechat odsoudit. Spekulace, jakým způsobem se ČT k datům dostala, nejsou nic než spekulace a pevně věřím, že bude mít odvahu svůj zdroj neprozradit.

Ochrana osobních dat je iluzorní. Vzhledem k veřejně dostupným rejstříkům si adresy rodná čísla i majetek zjistí kdokoliv. Jak jsem psal, nejde o oficiální orgány, a proto i způsoby získávání jejich informací mohou a musí být i neoficiální. Jinak by nám media jako hlídací pes demokracie byla na nic. Dehonestace typu "čekatelů na Pullitzerovu cenu" je zbytečná a mimoběžná.

Štěpáne, jako vy si opravdu myslím, že bojovat proti dámské (i pánské) nevěře nebo proti dopingu ve vrcholovém sportu je hloupost. A to jakýmikoliv prostředky.

Tak jsem bytostně přesvědčen, že bojovat proti nepravostem politiků smysl má. A to jakýmikoliv prostředky!