ŠOK│ Podle krátké zprávy poslankyně ČSSD Anny Čurdové, která jako vedoucí delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy vycestovala do Ruska monitorovat průběh voleb, se žádné překvapení nekoná. Prozatím jsou volby charakterizovány nízkou účastí a očekávaným vítězstvím Jednotného Ruska Vladimira Putina. Do sněmovny se zřejmě dostanou ještě Zjuganovovi komunisté, Žirinovského nacionalisté a trochu nečekaně ještě nová prokremelská nacionalistická strana Spravedlivé Rusko - Vlast/Důchodci/Život" v čele se Sergejem Mironovem, vzniklá v říjnu 2006. Sama sebe tato strana definuje jako "stranu pracujících", klasifikována je jako konzervativně socialistická a nacionalistická. Spravedlivé Rusko vzniklo sloučením levicových stran: Rodiny, Ruské strany života , Ruské strany důchodců a Ruské lidové strany. Někteří ruští politologové před volbami očekávali poměrně velký potenciál této strany - mezi 20-35 procenty. Je totiž nekomunistickou alternativou mnohým starším konzervativním voličům a důchodcům. Hovoří se o propojení této strany s viceprezidentem Gazpromu Medveděvem. Podle exit-poolu získala 8,4% , podle prvních předběžných výsledků 7,1%. Podle předběžných výsledků získala Putinova strana Jednotné Rusko 62,8% hlasů, Komunistická strana Ruské federace 11, 5%, Lidově-demokratická strana Vladimira Žirinovského 10,6 %.

Сергей Михайлович Миронов ZDE

2. 12. 2007 ČTK│ Podle průzkumu střediska FOM, jehož zjištění zveřejnila krátce po uzavření volebních místností ruská televize NTV, dostali ruští komunisté 11,8 procenta, LDPR 8,4 procenta a Spravedlivé Rusko 8,3 procenta voličských hlasů. Žádná další strana nepřekonala sedmiprocentní hranici nutnou pro vstup do Státní dumy. Podle střediska VCIOM Jednotné Rusko získalo 61 procent hlasů, Komunistická strana Ruské federace (KPRF) 11,5 procenta, LDPR 8,8 procenta a Spravedlivé Rusko 8,4 procenta hlasů. První oficiální výsledky, které zveřejnila Ústřední volební komise po sečtení 12 procent odevzdaných hlasů, ukazují podobná čísla. Jednotné Rusko podle nich nyní získává 62,8 procenta, KPRF 11,5 procenta, LDPR 10,5 procenta a Spravedlivé Rusko 7,1 procenta.

3. 12. 2007 3:55 , RIA │ Poslední informace po sečtení 72,5% procent hlasů říkají, že Jednotné Rusko dostalo 63,1%, komunisté 11,7%, LDPR 8,7%, Spravedlivé Rusko 8%. To jsou jediné strany, které překročily sedmiprocentní limit. V pořadí další, jejichž hlasy propadly, Agrární strana získala pouze 2,5%, Jabloko 1,6%, Občanská síla 1,1% a Svaz pravých sil 1,0%. Další strany získaly už méně než jedno procento. I v Londýně mezi občany Ruska v třech volebních místnostech zvítězil Putin. Získal ovšem méně - "pouze" 40,6% hlasů. Svaz pravých sil získal 23,2%, Jabloko 13,9 % a 10,2 % i v Londýně získali Zjuganovovi komunisté...

ŠOK│Náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek ocenil v pátek 30. listopadu 2007 reportéra České televize Karla Rožánka za objektivní informace a zpravodajství ze zahraničních misí z Afghánistánu, Kosova a Iráku, udělil mu Pamětní odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého.

To není legrace, to je vážně míněná tisková zpráva České televize.

K tomu: Smí nezávislý novinář přijmout státní (respektive armádní) vyznamenání? "Jsem hrdá na to, že tiskový tajemník Tonyho Blaira nereaguje na mé telefonáty ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Existuje několik vážných důvodů, pro které nemohou obyvatelé České republiky vstupovat do roku 1998 s přehnaným optimismem. Zemi hrozí prodloužená politická krize a hluboká ekonomická stagnace.

Možná by bylo znakem střízlivé občanské dospělosti, kdybychom se v takové situaci vzdali středoevropské tradice falešných úsměvů a svazácky jiskřivého optimismu předtočených půlnočních televizních přípitků. Možná se již nevysílají. "Novoroční" vláda Josefa Tošovského nebude mít mandát voličů. Nicméně někteří poslanci naznačili, že se nechtějí vzdát před rokem 2000 svých křesel. Prezident, i kdyby chtěl, nemůže parlament rozpustit.

Václav Klaus podal v neděli ráno v 1 hodinu po jedenácti hodinách jednání výkonného výboru ODS demisi. Řekl, že nebude usilovat o vůdčí postavení v příští vládě. Zůstal předsedou strany a do čtrnácti dnů chce svolat kongres ODS. Nevyloučil, že bude kandidovat na funkci předsedy ODS. Podle nedělní odpolední dohody bude zatím dosavadní vláda v čele s Klausem vládnout dál. Nad obviněním, že ODS má údajně ve Švýcarsku konto s provizemi z privatizace, a že tím byly porušeny nejméně tři zákony, se zjevně nikdo nepozastavuje. Když nebylo zahájeno trestní vyšetřování, tak se vlastně nic neděje, obvinění bylo zjevně falešné a Klaus tedy nemusel rezignovat, ne?

Co se od doby Sarajeva změnilo k lepšímu a které temné stránky minulosti jste pouze vytěsnili ze své paměti i mediálních archivů? Financuje se dnes česká politika jinak, než v dobách Lájosze Bácze a Rádžíva Singhy, v dobách arogantního Martina Šrejbra a stejně arogantních MIPSů (mladých idiotů plných síly) v ODS? Jsou korupční praktiky jemnější stejněé nebo ještě horší, než byly? Jsou politici poctivější a více respektují občany? Změnila se snad Mladá fronta Dnes či Lidové noviny? Změnili se novináři typu Jiřího Leschtiny?

Možná je to vinou jen nedokonalé práce novinářů, že vzniká dojem, že čeští politikové rok 1997 docela promarnili. I kdyby tomu tak bylo, že novináři informují o práci politiků nedokonale, co učinili čelní čeští politikové k tomu, aby dali jasně najevo veřejnosti, že se nezabývají jen nekompetentně hloupostmi a že pracují efektivně pro blaho občanů?

Přehled událostí roku 1997 v ČR, jak ho publikovala ČTK, je tristní. Chce se vykřiknout na adresu politiků: nechte hašteření a dejte se do práce. Cožpak nerozumíte, že jde o osudy lidí?

Hodnocení událostí před deseti lety autentickým textem České tiskové kanceláře

Zdá se, že v minulých dnech nebo vlastně jenom hodinách učinila Česká republika podstatné kroky směrem k zralejší demokracii. Mnozí lidé - a zejména novináři - se zbavili otrocké, postkomunistické závislosti na tatíčkovi mocnáři, který je geniální a jehož výjimečná vize nás vyvede z nynějších obtíží. Začali praktikovat nezávislé kritické myšlení.

Tak tímto odstavcem začal dlouhé shrnutí politických událostí po Sarajevu Jan Čulík v Britských listech v neděli 30. listopadu roku 1997 - přesně před deseti lety.

ČTK│ Ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon, který pozastavuje účast jeho země v plnění Smlouvy o konvenčních silách v Evropě (CFE). Oznámila to tisková služba Kremlu, kterou citovala agentura AFP. Zákon přijala 7. listopadu Státní duma, dolní komora parlamentu, a 16. listopadu jej potvrdila Rada federace, horní komora. Rusko přestane podmínky smlouvy z roku 1990 dodržovat 12. prosince, jak zákon stanovuje.

"Smlouva nechrání na dostatečné úrovni zájmy vojenské bezpečnosti Ruské federace," napsal Putin v průvodním dopisu, když zákon v červenci poslancům předkládal. Moskva zdůrazňuje, že ruský krok není nevratný, klíč k řešení situace má prý ale nyní v rukou NATO.

Čtenář mého článku „Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka?“ Petr Šťastný píše, že „děti do tří let potřebují trvalý kontakt s rodičem a jakékoli kolektivní zařízení je ochuzuje“ . V principu má pravdu. Ale... Ne všechny ženy, které se rozhodly mít dítě, žijí v ideálních rodinných, ekonomických i sociálních podmínkách. Ne všechny ženy rodí děti do prostředí plného péče, obdivu a lásky. Ne všechny mají stopadesát tisc měsíčně i v době mateřství. Ne všechny matky jsou ekonomicky zaopatřené na úrovni potřeb či dostatečně ekonomicky soběstačné. Ne všechny matky chtějí nepracovat několik let, i když svá miminka milují. A ne všechny matky mohou nepracovat několik let, aniž by ohrozily svou ekonomickou či profesní existenci na celý další život. Právě pro tyto případy zde byly a jsou jesle jako jeden ze státem podporovaných  prvků, osvobozující ženu i domácnost. Jako volitelný prvek moudrým státem podporované sociální péče.

V pondělí 26. listopadu pronesl americký ministr obrany Robert Gates projev na Kansas State University v USA. Ve svém proslovu zmínil několik zajímavých bodů, spojených se současnou situací v Iráku a otázkou jaderného programu Iránu.

Marek 13, 32-37

Žít na plné pecky, tak by se dal poněkud novinářsky popsat smysl dnešního biblického textu na první adventní neděli. Lidé bděte, protože nikdo z nás neví, kdy přijde jeho konec, či konec dějin. A byla by nenapravitelná škoda prošvihnout ten čas, který máme každý tady na zemi k dispozici. Žijte proto naplno opravdový život, takový, který za něco stojí (je věčný, jak říká Bible), který svou hloubkou nebude jen výkrmem na porážku (Jk 5,5). Život, který na rozdíl od běžných představ je věčný zejména svojí zakotveností v přítomnosti.

Považuji dnešní informace MF Dnes o existenci příznivců extremistických hnutí v řadách Armády ČR za velmi závažný a nepříjemný problém. A to hned ve dvou rovinách. Za prvé: je nutné se ptát, jak fungují kontrolní mechanismy v bezpečnostních složkách obecně a v armádě konkrétně. Jak je vůbec možné, že k takovým pochybnostem dochází a v případě, že se tyto pochybnosti prokáží jako pravdivé, jak je možné, že takoví lidé v elitních složkách působí?

Vtip je v tom, že sledovaní s pozitivním nálezem jsou vydíráni a používáni ke spolupráci. Byla to sama policie, která dekonspirovala neonacistu v řadách pražské Městské policie několik týdnů poté, co protiextremistické oddělení informovalo vedení pražských strážníků o svých poznatcích - a bezvýsledně. Nicméně velitele městské policie nikdo nesesadil z funkce.

iDNes 30. 11. 2007: Do české armády pronikli neonacisté ZDE

Na Slovensku žijú státisíce ľudí bez kanalizácie. A ľudia, ktorí žijú bez nej, to často riešia spôsobom poškodzujúcim životné prostredie. Európskej únii to prekáža, a preto Slovensku stanovila úlohu vybudovať do konca roka 2015 kanalizáciu vo všetkých mestách a dedinách nad 2 000 obyvateľov. Je však možné, že to nestihneme a budeme platiť miliardové pokuty.

Poté, co jsem si pozorně přečetl článek "Mejstřík ve Sněmovně dostal zprava i zleva. Nejvíce to ale bolelo od křesťanů..." a blíže se seznámil s některými pozoruhodnými a inspirativními názory pana senátora Mejstříka, došel jsem jako zaměstnanec Gymnázia Václava Hraběte v Hořovicích k nezvratnému názoru, že český básník Václav Hrabě měl svým způsobem velké štěstí, že zemřel v roce 1965 a nedožil se dnešních zajímavých dnů. Proč?, ptá se a vzápětí si také odpovídá čtenář BL, gymnaziální profesor Zdeněk Samec.

Zachránily MDŽ pro nejbližší budoucnost. Parafrází povzdechu kněžny ze závěru knihy ze zaprášených knihoven povinné školní četby, Babičky Boženy Němcové, lze uzavřít další kapitolu parlamentního boje s hloupostí. Zákon o státních svátcích, který tak sveřepě a opakovaně přináší do Sněmovny senátor Martin Mejstřík, byl smeten velkou většinou přítomných poslanců za stolu hned v prvním čtení, aniž by kdokoliv z kteréhokoliv parlamentního klubu podal návrh na jeho postoupení dál. Sněmovnou včera obcházelo strašidlo. Strašidlo netolerance, fanatického, nesmiřitelného antikomunismu a omezené hlouposti. Poslanec Jandák se svým typickým humorem sice radil za všeobecného smíchu, aby Mejstříkův návrh Sněmovna propustila do dalšího čtení. "Skutečně, protože tam si všichni ve výborech osaháme tu velkou a hlubokou materii, která přišla ze Senátu", pravil poslanec. Nestalo se tak, a Jandák to nejspíše i tušil předem...

Rušič svátků, senátor Martin Mejstřík, šel včera do Sněmovny obhajovat návrhy, o kterých věděl, že zaměstnají tuto komoru neklidnou, až vášnivou diskuzí. Snad dokonce tušil, jak ta diskuze dopadne. Ale co by neudělal tento mladý politik pro své mediální zviditelnění, když jiné matérie jsou mu cizí? Zbyla jediná. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. A ačkoliv šel v podstatě prosit sněmovnu o podporu svému návrhu, choval se zde tak, že stihl urazit nikoliv jen levici (což chtěl zcela záměrně), ale i pravici (z čehož nebyl moudrý). Návrh zákona o rušení 1. máje a MDŽ mu tak hodili na hlavu všichni. A všichni mu rádi připomněli, že byl a je pouhý kariérista, který parazituje i na těch, se kterými jako bývalý člen Městské vysokoškolské rady MV SSM nemá vůbec, ale vůbec nic společného. Sněmovna vzácně svorně ukázala, že drzost tohoto spratka překročila nepsané, ale o to úzkostlivěji dodržované meze a neosloví nikoho. Mejstřík se nakonec přiznal, že byl členem Celoškolského výboru SSM na Akademii múzických umění a byl členem Městské vysokoškolské rady MV SSM. A byl jím až do listopadu 1989, kdy už to všem bylo jedno...

Přítomno bylo ve Sněmovně 155 poslankyň a poslanců, řada pravicových poslanců se vypla, aby této frašce nemusela asistovat. Zamítnout Mejstříkovy návrhy hned v prvém čtení doporučilo 89 poslanců, proti zamítnutí bylo pouhých 48.

Plné znění parlamentní diskuze nad zákazem MDŽ a 1. máje ZDE

O záchodech se nikde příliš nemluví - není to slušné. OSN ale vyhlašuje rok 2008 Rokem sanitace a tak se o nich mluvit začne.

Protestuji co nejrozhodněji proti hanobení návrhu architekta Kaplického, proti nekalému srovnávání jeho Národní knihovny s nákupním košíkem MarkitCart. I laikovi je jasné, že zde existuje základní rozdíl: Národní knihovna nemá kolečka psal redakci nedávno čtenář Miroslav Kodet ... Kaplického knihovna se nepodobá jenom zelenému plastovému nákupnímu košíku z Austrálie . Za upozornění děkujeme i Vladislavu Černíkovi. Tvarovou i barevnou podobnost nezapře a kolečka také nemá ani chobotnička jako hodiny s rádiem podivného tvaru i vkusu z produkce anonymního tchajwanského výrobce, kterou si můžete koupit v nákupním centru Hypernova. Že se ale hodí na Letnou také - i s vílou ? Jsou přece Vánoce...

obrázek hodin s radiem za pouhých 1499 Kč - na straně 12 katalogu ZDE

Ačkoli vládní Strana zelených slibovala nové, hlubší, kulturnější vlivy v domácí politice, v ničem se její praxe nepodobá příchodu "permanentní revoluce" partnerských partají do parlamentů na západ od nás. Jejich nadšené humpoláctví sedmdesátých let, z nějž postupně vykrystalizovaly výtečné politické postavy levicového spektra, ostře kontrastuje s docela bezpáteřní, pardon, realistickou koaliční participací bursíkovců. Organizací jediného muže, který postupně prošel hned třemi stranami.

Toto je citát ze zápisu z mimořádného zasedání Krajské rady KO SZ Středočeského kraje dne 25. listopadu 2007 ve 14:00, jehož plné znění uvádíme níže. Britské listy se obrátily na Petra Hrdinu, hlavního manažera Kanceláře Strany zelených, který potvrdil, že zápis z tohoto zasedání obdržel. Sdělil nám, že zde zveřejněný zápis je pravděpodobně autentický, ale stoprocentně to říci nemůže, protože zápis z této schůze, který sám dostal, nemá před sebou.

Keby to neznelo kruto, napísal by som, že v pondelok bol sviatok týraných detí. Ale znie to kruto, rovnako ako fakt, že vôbec musíme mať takýto medzinárodne vyhlásený deň. Avšak musíme, lebo týraných detí pribúda. Dokonca aj v rodinách. Dokonca aj v rodinách s vlastnými rodičmi a súrodencami. A keďže spoločnosť proti tomu robí málo, alebo takmer nič, musíme mať aspoň jeden deň v roku, keď na túto skutočnosť obzvlášť dôrazne upozorníme.

Opakovaně z médií slyším to slovo. Před časem je použil ve své zprávě reportér TV Nova, nedávno zase TV veřejnoprávní, i relativně renomované HN použily přesně tento termín , na webu existují přímo rubriky s tímto pojmem , dokonce již funguje také BabyBoom café. Naposledy se k tématu babyboom vyjádřil zpravodajský server Aktuálně.cz ve svém Speciálu týdne: Babyboom v Česku a jeho následky.

Rozhovor s mladým soudcem Alešem Maturou.

(POZN.: Se zpovídaným panem soudcem se autor zná od školy, vyhne se proto stylizaci vykání.)

Píše se rok 1989. Poskakuji se statisícem lidí v mrazu na letenské pláni a nezpívá Jaromír Nohavica, ale Jaroslav Hutka. O paragrafech, šavlích, Havlíčcích a Havlech. Teď jsem přišel já, čistej, s tulipánem za klopou a koukejte, zaprodanci, co vám předvedu. Koukali jsme a křičeli a zpívali a tleskali a Jaroslav Hutka nabyl dojmu, že to tak bude už nastálo. Nebylo. Je neuvěřitelné, co dokáže malý český člověk, protrhne-li se přehrada závisti.

LN, Jan Štětina, textař: Věřím, že s tou děvkou na pokoj nešel ZDE

Anglická učitelka Gillian Gibbonsová se stala obětí naprosto trapného režimu, který není ani schopen pochopit, jak absurdní a nespravedlivé je jen zatknout, nemluvě už o odsouzení učitelky za to, že pojmenovala vycpanou hračku, píše analytička a novinářka Meera Selva z Oxford University:

Avšak tento případ není, jak se to líčí, konfrontací mezi islámem a Západem. Tento případ dokumentuje, jak nebezpečné je žít v šovinistickém vojenském režimu, kde vládne všemocná tajná policie.

Je velice pozoruhodné, jak se pan Lhoťan a další zastánci islámského "práva" v případě muslimské dívky, odsouzené k bičování, perfektně dokázali vyhnout podstatě věci, píše Jan Šimůnek: V Saúdské Arábii, jakožto i v dalších státech, v nichž se uplatňuje v zákonodárství šaríja, jsou ženy nerovnoprávné. Nerovnoprávní jsou v těchto zemích i nemuslimové. Vše další, až po těch 200 ran bičem, není nic jiného, než logický důsledek stávajícího stavu (byla odsouzena za to, že šla sama po západu slunce z domu, ačkoli mužům podobné jednání zakázáno není).

Pan Lhoťan uvádí, že si po mé kritice přečetl svůj článek třikrát a nedočetl se tam nikde toho, že by se zříkal odpovědnosti za nechutnosti konané ve jménu islámu v Saúdské Arábii a v důsledku tedy i za negativní obraz tohoto vyznání v české veřejnosti.

Samozřejmě, že to nikde nenapsal takto explicite. Z jeho textu to však dosti zřejmě vyplývá. Dovolil bych si mu proto připomenout dva odstavce z úvodu jeho textu, píše Richard Prager:

Podle statistiky má v Německu každý sedmnáctiletý člověk našetřeno 81 000 euro; bohužel jen podle statistiky...

Britská Ústřední volební komise rozhodla ve čtvrtek, že finanční dary od podnikatele Abrahamse ve výší více než 600 000 lber, které byly straně zprostředkovány prostřednictvím třetích osob, aby zůstalo dárcovo jméno utajeno, předá pro další vyšetřování policii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

adresováno MÚ, Rada městské části Praha 11, p. starosta D. Mlejnský

Vážený pane starosto, vážení členové rady, obracejí se na Vás zaměstnanci ZŠ Campanus na Jírovcově náměstí 1782 v obvodu Prahy 11. S velkým překvapením a zděšením jsme se z médií dne 29.11.2007 dozvěděli, že Rada MČ Praha 11 na svém zasedání dne 28.11. s okamžitou platností ke dni 30.11.2007 odvolala ředitele naší ZŠ z jeho funkce. V tiskové zprávě podepsané panem starostou se jako důvod uvádí závažná porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce zejména v oblasti hospodaření a účetnictví. V tiskové zprávě je dále uvedeno, že náš ředitel jako manažer neobstál.

Rádi bychom se jako zaměstnanci vyjádřili jak k odvolání pana ředitele, které považujeme za nespravedlivé a účelové, tak k obsahu tiskové zprávy.

Je jistě dobře, že se Česká televize zabývá aktivitou zahraničních výzvědných služeb v ČR. Česká televize se tomuto tématu ale bohužel věnuje - jak už je u ní zvykem - zaujatě, jednostranně a diletantsky. Zkoumány jsou jen aktivity ruské, výzvědných služeb amerických si reportáž nevšímá.

Rusko řídí autoritářským způsobem "bývalý" důstojník KGB Putin ve spolupráci s tzv. "oligarchy" - mafiánskými kapitalisty, ve srovnání s nimiž jsou naši čeští privatizační rozkrádači jenom břídilové. Od ruského státu, ve kterém se opět probouzí nacionalismus, nelze do budoucna očekávat nic dobrého - stejně jako od jiných velmocí se světovládnými ambicemi, a od mocných obecně.

Jak píše pan Partyk, "..kdekdo se 'musí' ... prokazovat výpisem z rejstříku trestů... Na Pankráci, na malém vršíčku, je stále plno žadatelů o výpis. Tamní úřednice se ztráty zaměstnání věru obávat nemusejí". Na úřadech jsou trvale fronty, zvláště když si tam cizinci musejí chodit prodlužovat viza. Američani vůbec nechápali, co se po nich chce.

V USA se to totiž dělá jinak. Žádné fronty, žádné bumážky.

Ve Státech si od Vás místní policie, nebo místní vláda, nebo třeba i zaměstnavatel, pokud jde o citlivá místa, vezme otisky prstů a pošle je centrále FBI. Ta ty otisky srovná se svou kartotékou a oznámí místní policii, že vše je v pořádku, anebo že není. Tím to hasne, žádné bumážky, žádné fronty. Taky se to nedá zfalšovat. Jen pokud zaměstnavatel neumí ty otisky prstů odebírat, musíte zajít do místního vězení a tam Vám ty otisky vezmou a zdarma. Žádné fronty v té šatlavě nejsou, to vím, neb jsem tam sám jednou byl, i když zdůrazňuji, že jen pro ty otisky.

Otázku z titulku tohoto článku si pokládá čtenář Dušan Komanický, který píše: BIS: Antiradaristy platí Rusko. Pod tímto názvem hlavní zpravodajský pořad České televize Události uvedl 26. listopadu 2007 reportáž redaktorů Tomáše Vlacha a Lucie Komňacké. V úvodu reportáže zazněla tato věta: „Ruské zpravodajské služby mohou podle odborníků zneužívat ke svým cílům hnutí, která se angažují proti umístění amerického radaru v ČR, naznačují to výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) a Vojenského zpravodajství (VZ).“

Pokud se ovšem týká neutajovaných částí uváděných zpráv, které byly zveřejněny, pak zpráva BIS radarové aktivity vůbec nezmiňuje a neobsahuje ani v reportáži citovanou větu o „zvýšené činnosti zahraničních ruských zpravodajských služeb“.

Gillian Gibbonsová, britská učitelka, která v Súdánu schválila hlasování svých sedmiletých žáků, aby byl třídní medvídek po jednom žákovi pojmenován Mohammed, byla za toto "rouhání" odsouzena k patnáctidennímu vězeňskému trestu a k deportaci. Podle jednoho analytika, vystoupivšího v britském rozhlase a specializujícího se na africkou problematiku, je dnes kvůli Darfuru súdánská vláda pod silným tlakem Západu, především Spojených států, a případ britské učitelky s medvídkem jí slouží k tomu, aby vyslala signál, že se nenechá jen tak okopávat.

Učitelku udala jedna pracovnice kanceláře ve škole. Někteří rodiče vyjádřili názor, že byla učitelka odsouzena právem, neboť se měla lépe poučit o kulturních zvyklostech v jejich zemi.

U Městského soudu v Praze vyslýchali reportéra televize NOVA Janka Kroupu z v procesu s tajemníkem bývalých premiérů Zdeňkem Doleželem v kauze známé jako "pět na stole v českých". České noviny, server veřejnoprávní agentury ČTK, ovšem napsal v zprávě s titulkem " U soudu zaznělo, že 'pět na stole v českých' mělo být pro Grosse" větu, jejíž část je nepravdivá:

Schůzky Spyry s Doleželem, někdy i za účasti poradce tehdejšího předsedy vlády Jiřího Paroubka Roberta Piksy, natočila skrytou kamerou Nova a odvysílala je.

Robert Piksa přišel do Úřadu vlády dvakrát - za bývalým personálním ředitelem ministerstva vnitra, posléze po Grossovi zděděným poradcem Zdeňkem Doleželem - v objektu Strakovy akademie byl ve dnech 22. 7. a 26. 8. 2005. Nikdy jindy. O dva týdny později vydal Úřad vlády seznam premiérových poradců. Právě kvůli skandálu, který Piksa vyvolal. A Piksa mezi poradci jmenován nebyl. To vše musejí redaktoři Mladé fronty Dnes vědět, neboť informaci o složení Trojanova sboru poradců premiéra mají dodnes ve svém archivu. Ale dělají, jako by vše bylo jinak, protože se jim to hodí. Píší to jejich policejně zpravodajské zdroje a novináři nemají potřebu jednozdrojové informace ověřovat. Proč také?

Tisková zpráva Úřadu vlády v archivu domácí redakce MfD ZDE

Lež ČTK přiměla předsedu ČSSD Paroubka k reakci. Faktem je, že Piksa se zapletl do řady minulých skandálů a jedině on vždy tvrdil vytrvale, že je Paroubkovým poradcem. Nikdy nikdo tuto informaci z jiného nezávislého zdroje nepotvrdil.

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

Pokud to netušíte, tak si vzpomeňte na poněkud překvapivé angažmá autorky knih o čarodějnickém učni v kampani proti klecovým lůžkům a praxi české psychiatrie. Kampaň organizovala prostřednictvím Ligy lidských práv (dcera Ekologického právního servisu, narozená roku 2002) maďarská pobočka Mental Disability Advocacy Center jako součást širokého a spletitého Sorosova impéria na změnu světových pořádků. Nyní vyšla najevo další souvislost českého angažmá britské spisovatelky Rowlingové. Vydavatelství Albatros spolupracuje s českou pobočkou Greenepace na "ekologicky šetrném vydání" posledního dílu Harryho Pottera. Nic nevadí tomu, že v Česku je "ekologický" papír dražší než normální. Zisk z něj je pro papírny větší, nicméně ničí svou hrubostí jemné soustrojí tiskáren i kopírek a proto byla jeho výroba značně omezena pro nezájem spotřebitelů. Proto Potter nebude na recyklovaném papíře v barvě baličáku, ale na "ekologicky šetrném" papíře, který rozeznáte od normálního chlorem běleného jen podle certifikátu. To není jedno a totéž, jak záhy pochopíte...

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

ALBATROS nakladatelství, a. s. uvede českou verzi sedmé knihy série Joanne K. Rowlingové o kouzelníkovi Harry Potterovi na knižní trh ve čtvrtek 31. ledna 2008 pod názvem "Harry Potter a relikvie smrti". Nový, a jak avizovala sama autorka, prozatím poslední díl - mezi dětmi i dospělými nejoblíbenější knižní řady - tak bude jistě nejkrásnější odměnou za pololetní školní vysvědčení.

Od sametové revoluce uplynulo osmnáct let, to je téměř věk předválečného Československa. Ač od předválečných časů tempo společenského vývoje výrazně zrychlilo, zdá se mi, že obě období jsou srovnatelná.

Lidé starší a zkušenější než já poukazovali, že Československo před válkou, v neklidné době, kdy po hospodářské krizi ve světě nastoupil nacismus v Německu, nemělo dost času, aby se plně vyvinulo v stabilní demokratickou zemi. Asi měli pravdu, vždy jsem tomu argumentu věřil a stále věřím. Demokratické ono Československo bylo, stabilní sotva, k tomu by snad bylo potřebovalo nejméně dalších deset let.

Nedomnívám se, že by Petr Uhl měl ideologické špunty v uších, když tvrdí, že "žádná raketa není mírová". Toto heslo byla reakcí na tvrzení sovětské propagandy, že ruské rakety mají za úkol bránit mír. Vnímali tedy tenkrát ty rakety jednak jako mírové, jednak jako obranné. Samozřejmě se nezmiňuji, že rovněž chtěli "bojovat za mír". Je však vhodné si připomenout i nezpochybnitelný fakt, že je velmi snadné z obranné rakety učinit raketu útočnou. To nezpochybňují ani představitelé Pentagonu.

Pákistánskou krizí nám média odhalila další z mnoha svých tváří. Zatímco prezident Bush mluví ve spojitosti s uměle vyrobenou krizí kolem íránského jaderného programu o 3. světové válce, kauza Pákistán znovu prokázala, že establišment má pro každého jedinečnou šablonu. Mediální analytikové a experti na Pákistán vesměs dávají přednost vojenské diktatuře pákistánského předáka Mušarafa, aniž by se obtěžovali něčím tak efemérním, jako je tamější porušování lidských práv.

Po volbách v roce 2006 zavládlo v ekologickém táboře v naší zemi obrovské nadšení. Strana zelených se překvapivě dostala do parlamentu a o pár měsíců později se stala dokonce jednou ze tří stran nově vytvořené vládní koalice. I přes poměrně nízký počet mandátů získali zelení ve vládě hned čtyři křesla. V parlamentu zasedlo šest jejich poslankyň a poslanců.

Co zbylo z počáteční euforie o necelý rok později? Pocity rozčarování, pocity studu a dojem trapnosti. Strana zelných má nyní ve vládě prakticky již jen dvě křesla. O to první se připravila tím, že si nechala vnutit na post ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Od počátku prováděl zcela jinou politiku, než k jaké se zelení zavázali ve svém volebním programu. Zdůvodňuje to tím, že v cizině zastupuje celou zemi, nikoliv jen jednu politickou stranu. Ve skutečnosti vystupuje nikoliv v zájmu celé země, hájí v zahraničí výhradně zájem jedné politické strany. Bohužel ne té, za kterou byl do vlády nominován. Druhé místo ve vládě zelení ztratili, když nechali prakticky bez odporu padnout ministryni školství Danu Kuchtovou.

reakce na ohlasy na článek "Hledám služku pro Topolánka. Zn: Musím na schůzi výboru pro slaďování veřejného a rodinného života. "

Čtenáři mého prvního článku touží dozvědět se konstruktivní alternativu k mé předešlé uštěpačnosti. Budiž. Politik má hovořit nejen o tom, proč je špatně, jak to dělají ti druzí, ale hlavně jak dobře by to dělal on, kdyby ho k tomu pustili. Mě k tomu (myšleno tím slaďování vlastního života profesního a rodinného) pustil můj manžel. Pochopením a tolerancí, hraničící se souhlasem s mými názory. Bez něj by se snaha ženy v současné politice realizovala daleko hůře, realizovala-li by se vůbec. Tolik k potřebnosti institutu manželství, ale i k obětavosti partnerství a k lásce. K práci pro druhé - politice - mne pustili občané svými hlasy. Tolik k principu odpovědnosti.

Jak tedy na slaďovaní pracovního a rodinného života?

Fotografie fyzicky napadených žen mě nechávají klidné, ne pro svoji otřesnost a morální lidský apel, ale nepropadám pod jejich vlivem emocionálnímu tlaku nahlížet problém násilí jen jako problém násilí mužů na ženách, byť je zřejmě častější formou a jistě nejvíce viditelnou. Často jsem svědkem vzájemného psychického násilí mezi partnery, ba co víc, násilí se stalo ve vztazích běžnou komunikační strategií a fyzické napadení, jakkoliv je odsouzeníhodné, je jenom vrcholek ledovce, pouze důsledek úrovně nějakého jednání, jež je zase projevem výchovy, zkušeností, zralosti a vlivu společnosti.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.