Súdánci mají dlouhou historii svrhávání svých vlád prostřednictvím lidových povstání či vojenských převratů a od zéskání nezávislosti se v této zemi střídá parlamentní demokracie s vojenskou diktaturou. Současný prezident Omar al-Bašir se dostal k moci roku 1989 prostřednictvím vojenského puče, který podpořil Hassan al-Turabi, fundamentalistický islamista, který je obviňován, že do Súdánu pozval Usámu bin Ladina.

V Chartúmu je v současnosti obrovské množství ropných peněz a poprvé v historii Súdánu se velká většina súdánských elit zajímá o vydělávání peněz a nikoliv o politiku.

Baširova vláda si uvědomuje, že musí zvládat napětí mezi touto novou bohatou skupinou podnikatelů, kteří chtějí západní kina a nákupní střediska, a požadavky islamistů ve vládě i mimo ni, pokud má jeho vláda přežít. Baširovo postavení je o to těžší, že se pohádal s Turabim, který si mezitím vytvořil ve vládě v Chartúmu vlastní mocenskou základnu. Muslimské bratrstvo, v jehož čele kdysi stál Turabi, nyní rozšiřuje letáky, v nichž požaduje pro učitelku Gibbonsovou nejvyšší trest.

Bašir nyní používá pojmu arabské nadřazenosti a nikoliv islámu jako mobilizačního nástroje pro své stoupence. Toto je jazyk, který použil v Darfuru, když naváděl polovojenské jednotky, aby zaútočily na zbožné muslimské civilisty, a je to jazyk, jímž vyvolává podzření a nedůvěru vůči cizincům.

Súdánská vláda nedávno ustoupila vůči mezinárodnímu společnství tím, že dovolila, aby do Darfúru a do jižního Súdánu vstoupila vojska OSN a Africké jednoty. Avšak Súdánci jsou velmi nespokojeni s přítomností cizích vojsk na svém území. V této atmosféře je lehké a lákavé pro súdánské politiky v Chartúmu vyvolávat xenofobní nálady proti učiteli, aby se tím zastřelo, že súdánská vláda jinde přišla o svou suverenitu. Lze jen doufat, že si uvědomí, kolik škody páchají svými neodpovědnými činy a zlikvidují tuto šílenou situaci.

Podrobnosti v angličtině ZDE