Nedělní zvláštní vydání Mladé fronty Dnes přineslo kritickou reportáž o fanatické podpoře Václavu Klausovi od několika stovek demonstrantů, kteří přišli v sobotu večer do Sněmovní ulice. Nepřímo tento text ukázal, jak podobné jsou tyto postoje emocionálně iracionálním postojům stárnoucích stoupenců komunistické strany.

Snad ještě důležitější než Klausovo odstoupení je tedy zřejmě skutečnost, že si mnozí v ČR začínají uvědomovat, že nekritické zbožnění vedoucího politika nemá nic společného s demokracií a že to škodí. Je důležité posuzovat argumenty, nikoliv, kdo je pronáší.

(Zdá se, že v Mladé frontě Dnes proběhla v minulých dnech palácová revoluce. Deník začal psát najednou podstatně profesionálněji a začal hrát skutečně významnou společenskou roli. Držme mu palce a doufejme, že mu to vydrží.

Jinak je velmi zajímavé, že si za několik posledních dní, co píše trochu jinak, vysloužila Mladá fronta Dnes od čtenářů vlnu sprostých nadávek. Ať tedy žije tolerance a pluralitní myšlení takovýchto stoupenců ODS!

MFD otiskla v sobotu velmi dramatický článek o tajném kontě ODS ve Švýcarsku, k němuž měl zřejmě přístup jen Václav Klaus a Petr Čermák. O kontě informovaly také televize. Zde je z článku citace:

V normálních poměrech a v normální zemi by měla být na Václava Klause, Petra Čermáka a Libora Nováka okamžitě uvalena vyšetřovací vazba, aby se mezi sebou nemohli ohledně případného porušení zákonů domluvit.

Je-li pravda, co tvrdí Jindřich Vodička a Ivan Pilip, že byly peníze jistou formou úplatků za privatizaci, existuje vážně podezření z monstrózního trestného činu.

Co dělá česká prokuratura? Co dělají orgány činné v trestním řízení? Švýcarské úřady rády vyhoví žádostem české prokuratury o podrobnostech inkriminovaného konta.

Jak obvykle se v ČR řeší zásadní problémy tajně a v kuloárech. Zdrojem veškeré moci ve státě je parlament. Měl by být svolán a celá věc by měla být řešena otevřeně v parlamentě. Parlament by měl zbavit podezřelé osoby poslanecké imunity, aby mohly být případně vzaty do vazby a vyšetřovány.

Existuje-li podezření na spáchané trestné činy, tak by mělo být zahájeno trestní stíhání. O tom by měli psát čeští novináři už dnes.

Zároveň je potřeba získat výpisy s daného konta a informovat se, jaké platby na ně plynuly, od koho a proč. Nebo je celá věc jen pletichářským, nepodloženým útokem jednoho křídla ODS na druhé?

Nová vláda by neměla být sestavena, dokud ODS nepředloží přesný seznam dárců na tajné švýcarské konto, pokud skutečně existuje.

Měly by být co nejdříve vypsány všeobecné volby.

Nařízení ČNB, že čeští občané nesmějí mít konta v zahraničí, je ovšem pozůstatkem komunismu, i když pokud existují zákony, i když třeba nedokonalé, musejí se dodržovat.

Proč považovala ODS za nutné mít konto ve Švýcarsku, proč bylo nevýhodné ho mít v ČR? Snad proto, že by se hned v ČR prostřednictvím úplatků rozšířily o těchto kontech informace a že jen ve Švýcarsku mohou být tajné? Proč ale muselo být konto ODS ve Švýcarsku tajné?

Nemají náhodou tajná konta v zahraniční i ostatní české politické strany, zejména strany vládní koalice? A nemají velmi pravděpodobně soukromá konta v zahraničí i čelní čeští politikové? Něco takového před časem proběhlo MFD, ale už to nikdo dál nesledoval.

Z jakých zdrojů, přesně a jmenovitě, plynuly peníze na švýcarské konto ODS?

Do jaké míry byla privatizace českých podniků zašpiněna úplatkářstvím?

Je paradoxní, že ve Velké Británii dosud neměly a nemají politické strany povinnost zveřejňovat jména dárců finančních částek. K diskreditaci ODS došlo proto, že tato povinnost v ČR existuje, nakonec u darů vyšších než 100 000 Kč. (Původně to mělo být u darů vyšších než 10 000 Kč.) Vytvořil ji ještě předklausovský parlament.

Po návratu ze Sarajeva oznámil Václav Klaus podle ČTK, že „možná odstoupí“, ale neuvedl z jaké funkce, zda z funkce předsedy ODS, nebo i premiéra. Dodal, že své „jisté, jasné, srozumitelné“ závěry z nynější situace vyvodí, ale v žádném případě ne proto, že by se cítil vinen kvůli tajným sponzorům, nebo proto, že si to přeje některá koaliční strana, nebo proto, že by měl nést jako jediná osoba kolektivní zodpovědnost." V sobotu odpoledne se o tom jednalo.

Poradce Václava Klause Jan Zahradil nám v minulých dnech napsal, že Klaus vůbec není arogantní, že to vytvořily sdělovací prostředky. Těžko po přečtení výše citované zprávy panu Zahradilovi věřit. Zdá se naopak, že si český premiér zachovává svou příslovečnou nadřazenost až do nejtrpčího konce. Možná tedy není divu, že české sdělovací prostředky reagují tak hněvivě.

Vláda se rozpadá v důsledku zástupného problému. Zpackaná privatizace, rozkradené národní hospodářství - to je všechno trochu složité. Ke krizi došlo nyní až v důsledku příslovečné poslední kapky vody - skandálu kolem Šrejberových peněz a pak konta ve Švýcarsku.

Zajímavý, i když snad až poněkud cynický názor (to ovšem zdá se hovoří dost výmluvně o pověsti, jakou si ODS u občanů vydobyla) vyjádřil na Fóru Neviditelného psa v sobotu večer Milan Pavlík:

Tak nasadili klasické nestandartní metody, mezi které u nás patří především zveřejnit o soupeři něco ošklivého, nebo rovnou poukázat na nezákonnost jeho jednání. Na něco, co Vám léta nevadilo, (pokud jste ještě byli na stejné lodi), a co se hodí k tomu, aby druhou stranu očernilo, a současně Vám vyžehlilo morální triko, protože to přece budete Vy, kdo na tu špinavost poukázal, a tudíž jste z obliga. Podstatná část členské základny zřejmě stojí za Klausem. Proto se asi Klausovi vnitrostraničtí oponenti nepokusili inscenovat převrat mravnější formou, například uvedenou formou vnitrostranické diskuse. Byli by totiž zřejmě přehlasováni, a ztratili by své posty a vliv. Což je podle mého podstata toho, co se v ODS děje. Špinavý boj o moc a vliv."

Doufejme, že současné dramatické skandály nezakryjí skutečnou příčinu nynější krize. Možná došlo k vládní krizi ještě trochu brzo - ještě mnoho lidí věří osvícenému vladaři Klausovi. Nastane v této chvíli skutečně inteligentní debata o stavu české společnosti a o směru, jímž by se - hospodářsky, ekonomicky a eticky - měla vydat?

Neschopnost médií rozebrat efektivně současnou českou politickou a ekonomickou situaci možná nyní trochu - na jednoduché úrovni - prorazil Šrejberův skandál a skandálem ohledně zahraničního konta ODS. Ta věc mluví ke všem. Záležitost se stala symbolem pro celkově neuspokojivou politickou a hospodářskou situaci. Když se to tak vezme, je vlastně docela absurdní, že se vláda dostala do krize kvůli lhaní ohledně sponzorského daru a tajných kont, a nikoliv třeba kvůli tomu, co provedla za posledních osm let s českým zdravotnictvím.

Je nutno zdůraznit, že změna vlády a případný odchod jednoho určitého politika není pro zemi katastrofou, naopak se často pociťuje jako ozdravění. ODS ani vládní koalice nepředstavuje českou demokracii a s odchodem z vlády některých jejich politiků či případně celých stran se nestává nic tragického. Přesně to řekl v sobotu odpoledne Václav Havel:

„Chtěl bych uklidnit naše občany. Naše země není na to dosud zvyklá, ale musíme si na to zvyknout, že se politici střídají ve svých funkcích. Schopnost demokratického systému zprostředkovat toto střídání je znakem funkčnosti systému. Není tomu tedy tak, že pád vlády nebo nějakého politika znamená krizi systému. Svět neskončí ani s Václavem Klausem jako s předsedou vlády, ani s Milošem Zemanem jako předsedou parlamentu, ani s Václavem Havlem jako prezidentem této republiky.“

Cítím, že za  emocionální protivládní reakcí českých sdělovacích prostředků ve věci šrejberovského skandálu je špatné svědomí. Na druhé straně je ale dobré, že Mladá fronta Dnes, která po dlouhá léta Klausovu vládu nekriticky a primitivně podporovala, (a jejíž redaktoři si někdejší deník Socialistického svazu mládeže sami zprivatizovali pro sebe, nynějším termínem si ho vytunelovali) nedávno obrátila a teď se snaží v lidech pěstovat vědomí, že politika musí být alespoň do určité míry založena na morálním chování

V nejnovějších komentářích Mladé fronty Dnes vládne smutek. Tak v pátečním vydání MFD otiskl Jiří Leschtina, dlouholetý nekritický stoupenec české vládní koalice, tento lítostivý komentář:

Tato poslední slova jsou klíčová. Leschtinovi vadí, že to, co celou řadu let podporoval, a čemu vlastně příliš nerozuměl (on neví, podle jakých principů se řídí západoevropská pravice, podporoval jen její český odvar, vlastně paskvil) teď bude zřejmě nadlouho zdiskreditováno. Musí však v ČR nutně vládnout "pravice"?

On je totiž v současnosti ekonomický tlak světových finančních trhů na jednotlivé národní ekonomiky tak silný, že stejně musejí všechny vlády - bez ohledu na jejich politickou orientaci - provádět víceméně tutéž hospodářskou politiku, nemá-li země zkrachovat. Důležité je, aby byla pocitvá, inteligentní a efektivní.

Je ale reálné, že by se v ČR, mnozí jejíchž obyvatelé si obrátili Masarykovo heslo, a bojí se (tj. rezignovali na vzpřímené prosazování občanských zájmů) a kradou, prosadila takováto politická organizace?

Shodou okolností se v podobné situaci jako ODS - totiž uprostřed sponzorského skandálu - ocitla nedávno britská Labouristická strana.

V britských novinách bylo toto téma v minulých dnech podrobně přetřásáno.

Závěry byly asi takovéto:

Spozorské dary politickým stranám jsou velmi spornou záležitostí. Volení politikové v demokracii odpovídají voličům, nikoliv bohatým podnikatelům. Je nepřípustné, aby mezi podnikateli a vládnoucími špičkami docházelo proti řadovým občanům k podvodným spiknutím. Proto je nutné, aby byly veškeré finanční dary politickým stranám transparentní.

Politici se musejí těšit od voličů určité minimální míře důvěry. Není prostě možné, že já, občan, zvolím politika, a on pak nebude zastupovat moje zájmy, ale za mými zády se bude paktovat s kýmkoliv, kdo mu dá nějaké peníze.

Nejvážnějším rysem nynějšího skandálu ovšem je, že jsou občané v deziluzi. Hrozí určité zpochybnění českých politických a demokratických struktur. Možné nestabilitě lze čelit jen důrazným návratem k etice, k právu, k efektivnímu soudnictví. Je načase, aby tyto principy začala prosazovat nějaká strana - bez ohledu na její politickou orientaci.