Prakticky všichni proislámští diskutující se snaží navodit dojem, že se jedná o nějaký ojedinělý exces. Je to ovšem zcela lživá propaganda: soudci postupovali přesně podle zákonodárství, jehož zavedení se u nás a v dalších civilizovaných zemích muslimové domáhají.

Problémem není ani konkrétní výše trestu, byť i o ní jsou schopni muslimové sáhdlouze a neskutečně jalově tlachat. To hlavní je, zda rovnost před zákonem i v občanském soužití bez ohledu na pohlaví, náboženství nebo rasu, je skutečně univerzální lidskou hodnotou (a naše civilizace je víceméně postavena na tom, že ano), nebo nikoli.

Pokud univerzální hodnotou jsou, pak je naprostou samozřejmostí bojovat i za práva dívek a žen v Saúdské Arábii a jiných barbaristanech, nejen chodit po západu slunce z domu ale i dělat řadu dalších činností, které jsou jim zapovězeny a pro muže jsou normální.

A bojovat třebas i způsoby, které vzbudí vzteklý jekot islámských politruků. Neexistuje také jediný důvod, proč by měly být vůči zemím, kde se tato univerzální práva nedodržují, zachovávány jakékoli ohledy a k jejich kultuře mít respekt.

Pokud lidská práva tak, jak byla výše definována, univerzální nejsou, pak absolutně nevidím jediný důvod, proč by měli muslimové u nás nějaká lidská či občanská práva mít, ať už jde o imigranty, nebo konvertity. Přinejmenším do té doby, než se prokáže, že zcela a nevratně přejali náš hodnotový systém a naše pojetí lidských a občanských práv.

A dovolím si ještě jednu ošklivou sentenci: Lidská a občanská práva se v Evropě dostala na pořad dne až poté, co byly dlouhodobě některé prvky, z nichž tato koncepce vychází, prosazovány v rámci osvícenského absolutismu.

Pan Lhoťan vyzývá k "demokratickým volbám" v islámských zemích, které od 7. století našeho letopočtu nic ani vzdáleně podobného demokracii nezažily.

Jak by asi vypadaly "demokratické volby", nebo "referendum" např. o tolerančním patentu, který Josef II. prosadil v podstatě vojenskou silou?

Ze soudobých záznamů sedláků - písmáků (jedním z nejznámějších je František Jan Vavák (1741 - 1816)) lze doložit, že nálady byly ostře proti, a to prakticky průřezem celou společností.

Mezi tolerančním patentem (1781) a dalšími osvícenskými edikty a prvním vážnějším občanskoprávním hnutím (1848) odrostly v podstatě dvě generace. Teprve poté začaly být volby něčím smysluplným a přínosným.

V praxi také vidíme, že pokud v islámských zemích proběhnou volby s prvky demokratičnosti, mnohdy mechanicky převzatými z vyspělých zemí, tak v nich zvítězí v naprosté většině případů islámští radikálové, pokud ne přímo teroristé.

Panu Lhoťanovi toto nemůže být utajeno, proto jeho volání po "demokracii" lze zcela jednoznačně interpretovat jako volání po ještě větším utužení islámských režimů.