Současnou vládní krizí jen vrcholí hektický rok 1997. Byl to rok ekonomických potíží, eskalace sporů ve vládní koalici i uvnitř koaličních stran (ODA a ODS) a stále rostoucí popularity ČSSD. Ale také rok, v němž přírodní katastrofa v podobě letních záplav ukázala na relativitu většiny "zásadních" sporů, které se na české politické scéně odehrávají.

Na začátku roku bohumínský sjezd ČSSD jen potvrdil a upevnil postavení Miloše Zemana, který se obklopil novou (kromě Petry Buzkové) sestavou místopředsedů. Naopak celostátní konference ODA v Mostě postavila do čela aliance stranického novice Michaela Žantovského.

Zatímco bezprostředně po konferenci se většina komentářů shodovala na tom, že s Žantovským by ODA mohla dostat novou dynamiku, stal se opak. Vnitrostranické spory, které doposud jen doutnaly pod povrchem, se rozhořely naplno a avizovaná "nová tvář" přinesla jen osobní útoky. Ve straně vznikla tzv.pravá frakce, která prosazovala své představy i konfrontační cestou. Příchod bývalého diplomata Žantovského se zásadním způsobem odrazil i na vztazích uvnitř vládní koalice. Zatímco za časů Jana Kalvody nacházely často KDU-ČSL a ODA společnou řeč při prosazování svých zájmů proti dominantní ODS, s Žantovským se situace změnila. Kritická zmínka předsedy ODA o špatném stavu zemědělství a především "o velmi špatném" stavu armády před vstupem do NATO vyvolala v lidoveckém táboře emotivní odezvu a ministr obrany Miloslav Výborný hledal zastání i u prezidenta Václava Havla.

Jarní ekonomické problémy ČR rozpory uvnitř vládní koalice jen zesílily. Zejména KDU-ČSL chtěla restriktivní ozdravné programy doprovodit i výraznějšími personálními změnami ve vládě.

Stále častěji se z lidoveckého tábora ozývaly hlasy kritizující premiéra Václava Klause a jeho způsob politiky. Předseda KDU-ČSL Josef Lux nejprve v červnu Klause obvinil, že zatajil před vládou zprávu Mezinárodního měnového fondu, která upozorňovala na špatné hospodářské tendence v ČR.

Na Luxovu stranu se přidal i jeden z nejvlivnějších členů ODS, ministr zahraničí Josef Zieleniec. Klaus se sice proti tomuto obvinění dokázal ubránit, Zieleniecův postoj však předznamenal pozdější názorový rozkol uvnitř ODS. Josef Lux už začátkem června opět zaútočil na Václava Klause a otevřeně řekl, že je přesvědčen o nutnosti jeho odchodu z funkce premiéra.

Oproti minulým dobám lidovci i daleko razantněji prezentovali svoji představu sociálně tržního hospodářství a kritizovali "bezbřehý liberalismus" obou občanských stran. Díky obratné "manévrovací" politice si KDU-ČSL připisovala na své konto další body a strana postupně získávala nebývale silné postavení. Předseda ČSSD Miloš Zeman také několikrát naznačil, že v budoucnu počítá s "rakouským modelem" vlády lidovců a sociálních demokratů.

I v letošním tolik konfliktním roce se přeci jen našlo období, kdy představitelé koalice a opozice zapomněli na své stranické půtky. Přinutily je k tomu zničující povodně, které poznamenaly postižené oblasti na desítky let.

Klid však netrval dlouho. Již v září vytkl tehdejší předseda poslaneckého klubu ODS Jiří Honajzer lidovcům, že návrhy, s nimiž neuspějí v koalici, prosazují v Poslanecké sněmovně za pomoci ČSSD.

Josef Lux kontroval výrokem, že ODS hledá způsob jak rozbít koalici a kolotoč vzájemných útoků se rozběhl s novou energií. Na zářijovém sjezdu KDU-ČSL prohlásil Josef Lux, že nezmění-li se politika vlády, změní se vláda. V tomto období již spory v ODA dorostly do takových rozměrů, že předseda Michael Žantovský svolal na konec listopadu mimořádnou celostátní konferenci strany, na které dal svou funkci k dispozici.

Aliance pod jeho vedením nesplnila očekávané naděje a po počátečním vzrústu volebních preferencí se opět propadla až k pětiprocentní hranici. Na celostátní konferenci nakonec Žantovského vystřídal Jiří Skalický.

Přestože situace ve vládní koalici nebyla příliš přátelská, stále ještě nic nenasvědčovalo tomu, že ČR s velkou pravděpodobností čekají předčasné volby.

Lavinu, která nakonec smetla premiéra Václava Klause, uvolnila koncem října demise ministra zahraničí Josefa Zieleniece. Ten současně rezignoval i na své stranické funkce, což kromě jiného zdůvodnil i tím, že nebyl informován o závažných změnách v hospodaření ODS.

Lidovci v souvislosti s personální proměnou vlády vyžadovali nové vládní prohlášení a ČSSD, jejíž preference se vyšplhaly až k 30 procentům, oficiálně vyhlásila, že bude usilovat o předčasné volby.

Poslední ránu vládě premiéra Klause zasadily nejasnosti okolo stranické pokladny ODS. Téměř rok a půl stará aféra s "neznámými" dárci 7,5 miliónu korun se straně vrátila s nezmenšenou intenzitou a odstartovala sérii dalších podezření, které špičky ODS nedokázaly uspokojivě vysvětlit.

Václav Klaus sice vůdčí pozici ve straně uhájil, ovšem za cenu konfrontační atmosféry, která vedla ke vzniku názorové platformy. ODS zaznamenala také nebývalý propad volebních preferencí výrazně pod dvacetiprocentní hranici.

Nakolik se ODS i ODA tváří v tvář předčasným volbám podaří znovu sjednotit své řady či zda vznikne na pravé straně politického spektra nový subjekt, ukáží již nejbližší měsíce. Postavení silné a konsolidované ČSSD se však v tuto chvíli zdá neotřesitelné.

Tomáš Miřátský lub rot