Robert Gates začal svoji přednáškou krátkou exkurzí do historie amerického ministerstva obrany a zdůraznil výzvy post-bipolárního světa. Mezi ně patří šíření zbraní hromadného ničení, nefunkční státy ("failed states"), sektářské násilí a jihadismus. Podle Gatese se americká armáda musela po teroristických útocích z 11. září přeorientovat na odlišnou formu nekonvenčního boje, kdy hlavní výzvu zosobňuje asymetrické vedení konfliktu a guerillová strategie. Americké ministerstvo obrany se podle Gatesových slov ujalo úkolu rekonstrukce Iráku a prosazování ideálu "good governance". Dále Gates uvedl, že ministerstvo obrany v současné době čelí nedostatku financí, což by se podle jeho názoru mělo změnit. Mělo by také dojít k navýšení rozpočtu ministerstva zahraničí, aby se mohlo více věnovat diplomacii.

Na závěr svého projevu, Gates řekl, že Spojené státy jsou odpovědné ze šíření svobody, míru a lidských práv. Po projevu následovalo několik otázek z publika. Na dotaz ohledně vyjednávání s Iránem Gates uvedl, že vzhledem k současné situaci není možné s Teheránem vyjednávat. Jak uvedl, po nástupu prezidenta Ahmadínedžáda v roce 2004 se situace natolik změnila, že není možné vést negociace. Gates také zdůraznil, že Irán se musí vzdát svého jaderného programu a dovolit inspektorům přístup na íránskou půdu. Válka s Íránem je poslední možností, které by měla předejít diplomacie. Nejvíce dotazů s publika se týkalo stažení amerických vojsk z Iráku a následků války na jejich psychický stav.

Podle mého názoru byl Gatesův projev velmi povrchní. Ministr se zaměřil spíše na historii ministerstva obrany a současným problémům nevěnoval tolik pozornosti. Jeho odpovědi byly z velké části vyhýbavé a nekonkrétní.

Za rok se ve Spojených státech budou konat prezidentské volby. Otázka Iráku či íránského jaderného programu však nebude pro voliče hrát rozhodující roli. Američané se podle mého názoru zajímají zejména o stažení vojsk z Iráku, důsledky tohoto kroku se jich příliš nedotýkají. Stejně jako v otázce na válku v Iráku, tak ani Írán příliš nikomu vrásky nedělá. Příští americká administrativa však bude muset řešit problém nejen snížení počtu amerických vojsk v Iráku, ale zejména jak jednat s Íránem. Paradoxem je, že právě díky válce v Iráku, došlo k posílení role Íránu v regionu. Velkým otazníkem zůstává i osud statisíců uprchlíků, kteří upustili své domovy a utekli zejména do Sýrie a Jordánska.