Mohlo by se mu totiž klidně stát, že by některými současnými českými senátory (oproti Václavu Hraběti ve své době členy vrcholných orgánů SSM) mohl být označen za pádný důvod toho, že je skutečně nejvyšší čas formou duchaplných novel různých zákonů "odříznout českou společnost od reminiscencí s komunistickou dobou". A co by k tomu některé současné české senátory, oproti Václavu Hraběti ve své době členy vrcholných orgánů SSM, vedlo? Třeba následující verše z básně Infekce, již pro dnešní BL pohotově /možná jako přílohu k článku "Mejstřík ve Sněmovně dostal zprava i zleva. Nejvíce to ale bolelo od křesťanů..." vybral Štěpán Kotrba: "... Loupu pomeranč │ a vzpomínám na Prahu │ Čvachtavý sníh │ Rackové │ Na 7. listopadu bylo slavnostní osvětlení │ pamatuješ?..."

A ta neuvážená zmínka Václava Hraběte o slavnostním osvětlení Prahy na 7. listopadu by už panu senátoru Mejstříkovi naprosto stačila...

Poznámka ŠOK: Recitaci Hraběte a dalších básníků beat generation tehdejší orgány SSM nebránily. Naopak. SSM financovalo mládežnický klub v Řeznické stejně jako klub Rubín na Malostranském náměstí, ve kterém dlouhá léta působil i herec, literární teoretik a recitátor Mirek Kovařík a jeho pořad Zelené peří jako "textappeal nezavedené poezie" a líheň mladých talentů. Kovářík uspořádal Hraběte, vytvořil z něj několik recitálů a tak verše beatniků zněly jako oáza svobody uprostřed šílené doby. V Rubínu hrála tehdy Jana Koubková, Divadlo na okraji Zdeňka Potužila, začínal zde Ivo Jahelka, Iva Huttnerová, Ondřej Pavelka, Ha-divadlo, Burian + Dědeček, své knihy zde představovali mladí básníci i prozaici. Politika se zde nepěstovala nikdy a svazáci byli natolik moudří, že svobodu tvorby v těchto prostorách chránili a podporovali od roku 1972 jako skutečně alternativní kulturní scénu. Stejně jako podporovali Ypsilonku a další malá divadla. Ze stejného důvodu podporovala a financovala Pražská vysokoškolská rada MV SSM i časopis Kavárna AFFA dnešního senátora, tehdejšího studenta loutkářství na AMU Mejstříka, neboť ten byl tehdy normální a jím vedený časopis po všech stránkách dobrý... Glasnosť a perestrojka nepřipouštěly cenzuru a spor o svobodu slova byl už tehdy sporem generačním. Ani ten kariérismus se u Mejstříka tehdy ještě neprojevoval, jen určitá lhostejnost ke studiu vlastního oboru, vyvážená až neuvěřitelnou pracovitostí právě v souvislosti s aktivitami AFFA. Jako nenávistný hlupák se začal chovat až v listopadu 1989 uprostřed opojení revoluce a zejména po návratu z americké cesty s prezidentem Havlem o něco později. A jako politický kariérista až daleko později. Ale taková tehdy byla doba. Dnes stejnojmenný pořad Mirka Kováříka vysílá jako rozhlasový týdeník Český rozhlas na stanici Praha a je to nejdéle kontinuálně působící literární dílna v Česku. Až někdo bude psát historii literatury, jazzové folkové a bluesové muziky a divadla v Praze, bude se divit, kolik lidí ovlivnil a nasměroval ke kultuře jeden malostranský sklep a jeden báječný člověk jménem Kovářík . Svým laskavým optimismem, svou vytrvalostí a láskou k literatuře a divadlu. "Úžasná léta s úžasnými lidmi v divně hnusné době, kdy my jsme se cítili svobodně", řekl později o Rubínu a "svazáckém undergroundu" režisér Zdeněk Potužil. A měl pravdu. Tu dobu jsem zažil i já. Proto mohu tvrdit, že mne nikdy nikdo necenzuroval a v tvůrčích experimentech neomezoval žádnou ideologií. Snad proto jsem neměl potřebu převlékat kabát, když "čas oponou trhnul".