Majetek Němců dosahuje podle studie Deutsche Institut für Wirtschaftsforschung (DIW) 5,4 bilionl euro, což opravdu není málo. Problém ale je, že celkem dvě třetiny z toho patří pouhým deseti procentům obyvatelstva a více než padesát procent lidí žijících v Německu nemají podle Süddeutsche Zeitung ' takřka nic'. Průměrně je majetek lidí v západní části Německa 2,6krát větší než lidí na východě. Ženy mají průměrně o 37 procent menší majetek než muži, tolik jako ty ve východu, ženy mají v průměru 37% min než mužové, přistěhovalci méně než 50% z těch €81.000. A protože bohatší lidé mají taky vyšší výdělky, rozdíl mezi těmi, co mají hodně a těmi, co mají málo nebo nemají nic, se od rok do roku zvyšuje.

Podle informací Spiegelu online takto velké rozdíly v majetku občanů překvapily i vedoucího ekonoma německého vše odborového svazu Dierka Hirschela. Požadavky, aby byly zvýšeny daně z majetku a dědické daně, jsou však odmítány s tím, že by se bohatí odstěhovali do zahraničí.

Podle mého této argumentaci chybějí důkazy. Ví se ovšem, že někteří bohatí lidé se skutečně odstěhovali na příklad do Rakouska nebo do Švýcarska, jiní ale zůstali v Německu. Ale protože je to zatím nejisté a daňové systémy v těch zemích jsou opravdu rozdílné, v téhle poznámce nechci na tohle téma dále diskutovat. Jde mi vlastně o něco jiného a to je, že stát musí pomáhat dětem těch rodin, který nemají úspory, aby i přes to mohli dostat nejlepší vzdělání, aby nebyli diskriminováni kvůli původu, když hledají práci, aby byli podporováni, když se chtějí osamostatnit a založit vlastní firmu.

Při tom by se nemělo zapomínat, že příjmy státu patří ne bohatým, ale všem lidem ve státě, a to vlastně rovným dílem, a že z těch peněz by měli být víc podporován nikoliv ti, které hospodářský systém automaticky zvýhodňuje, ale ti, kteří byli jinak neměli naději na úspěch, bez ohledu na to, jak moc by se snažili jinak by neměli naděje na úspěch, jak moc by se taky snažili. Pomoc k svépomoci není jen důležitá při mezinárodní rozvojové pomoci, ale i při vnitrostátní sociální politice ve státech průmyslového světa i všech členů Evropské unie. Anebo si myslíte, že by to mělo být jinak?