30. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 11. 2007

PROGRAM NEJEN PRO ŽENU A RODINU

Jesle jako norma? Ne. Jesle a školky jako pomocná ruka

Čtenář mého článku „Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka?“ Petr Šťastný píše, že „děti do tří let potřebují trvalý kontakt s rodičem a jakékoli kolektivní zařízení je ochuzuje“ . V principu má pravdu. Ale... Ne všechny ženy, které se rozhodly mít dítě, žijí v ideálních rodinných, ekonomických i sociálních podmínkách. Ne všechny ženy rodí děti do prostředí plného péče, obdivu a lásky. Ne všechny mají stopadesát tisc měsíčně i v době mateřství. Ne všechny matky jsou ekonomicky zaopatřené na úrovni potřeb či dostatečně ekonomicky soběstačné. Ne všechny matky chtějí nepracovat několik let, i když svá miminka milují. A ne všechny matky mohou nepracovat několik let, aniž by ohrozily svou ekonomickou či profesní existenci na celý další život. Právě pro tyto případy zde byly a jsou jesle jako jeden ze státem podporovaných  prvků, osvobozující ženu i domácnost. Jako volitelný prvek moudrým státem podporované sociální péče.

Ne všichni otcové zvládají svou roli kvalitně, trvale a bezrizikově. Ty starší to nikdy nikdo nenaučil a ti mladší ve škole kouřili na dvoře nebo nedávali pozor, když se vyučovala péče o novorozence, jeho přebalování a koupání. V mnoha školách je toto neznámou součástí výuky dodnes. Děs v mužských očích vede ženy-matky k povolání babiček do zbraně nebo k přepracování a hysterii a sexuálnímu nechutenství. Mnozí muži prostě ještě stále nejsou dost muži. Jejich výchova začíná v poznání, že v kočárku se nevozí meruna na hřiště, ale mimino.

Že pleny a dětská hovínka neubírají dítěti na kráse a lásce, že výchova není drezůra vzpurného pitbulla. Vesnické návse, rodiny s dvěma a více dětmi , společný život více rodin a více generací pod jednou střechou statku či pavlačového domu, pospolitost sousedství a neanonymita života v malé komunitě je sociální model, který se nevrátí stejně jako svit petrolejek či šťastné stračeny v chlívech prababiček... Nevrátí se stejně jako moudrá babička a Barunčini sourozenci. Minulost Domácího štěstí je mrtva. Úplně tuto bezprostředně přirozenou komunitní výchovu k péči o děti nenahradíme nijak. Můžeme dětem v základní škole přidat hodinu týdně teorie a modelové činnosti s čůracími panenkami. Můžeme totéž zkoušet na střední škole. Kulturní stereotypy způsobí, že mnohou pedagogů pochopí tuto činnost jako pouze feminní část výuky a chlapce mine. Stát to dnes ale nemůže nařídit stejně, jako nemůže přimět učitele vyučovat zásady první pomoci či orientace v přírodě, když nebudou učitelé chtít. Ne všude chtějí a ne všichni rodiče tuto výchovu po škole vyžadují. I pro chlapce. Kulturní stereotypy zachvacují tak další generaci a mnohdy přispívají k vzájemnému nepochopení mezi partnery. Atomizace rodin a segmentace celé společnosti způsobuje, že mnoho matek drží v náručí mimino poprvé až v porodnici. A to už je pozdě na potřebné návyky a školení. I to mohou moderní jesle změnit. Vrátit děti do náručí matek i otců. Naučit rodiče hladit své děti. Naučit rodiče hrát si. Otcovství je stejně odpovědné při péči a výchově dětí, jako mateřství. Obojí vyžaduje sebeobětování a lásku. Jen překročit onu propast stereotypního dělení rolí na mužské a ženské. Praní plínek či koupání nemluvněte není POUZE ženskou prací.

Zanikla a dnes musejí znovu vznikat zařízení s profesionálně vyškolenými zdravotními sestrami, pečovatelkami a učitelkami, přebírající péči chův a kojných, kterou známe z historických románů. Kupodivu, emancipace žen, kterou dosáhla kdysi aristokracie a buržoazie zavedením pečovatelek o následníky trůnů a křesel ve správních radách, aby umožnila matkám reprezentaci u dvora či společenské funkce, se někam vytratila. Jako bychom se navrátily do malebných trnkovských chaloupek v horách, kde starostí ženy bylo udržovat oheň v krbu a vařit polévku. Ale život ve městech zvolilo víc jak 90 procent obyvatel a i ti, kteří žijí na venkově, vyměnili romantickou rurální malebnost za pohodlí kachlíčkových koupelen a elektrických sporáků. Většina obyvatel žije v Čechách ve městech. Zámeckou rokokovou či klasicistní etiketu vyměnili za všednost republikánskou. Pozdrav Rukulíbám, milostivá, za prosté Dobrý den. Kojné zmizely úplně, jsa nahrazeny sunarem, chůvy přestaly děti chovat a změnily se v přízrak dozorkyň v minitovárnách na zpracování kojenců. Čest práci. Pak čas oponou trhl a doba se převrátila smíchy na břicho. To co bylo dříve černé, dnes bylo módní bílou, to co bylo zatracováno, stalo se standardem. Jesle se zavrhly, ženy si užívaly svobodu volby. Do chvíle, než se stoprocentní zaměstnanost proměnila v tunelované a hroutící se podniky a mikroregionální nezaměstnanost uvrhla do bídy celé vesnice. Lidé se začali více zajímat, jak si práci udržet když už ji měli. Jak přežít turbulentní dobu. Jesle se zprivatizovaly a ve valné většině zavřely. Stát neměl zájem zvyšovat statistiku nezaměstnanosti a nepřímým tlakem nutil ženy s malými dětmi zůstat doma. Stejně se chovali i zaměstnavatelé zejména v malých firmičkách, pro něž představa ženy s dětmi byla představou marodenek, papírování a naprosté neefektivnosti takové pracovnice. Jesle i školky byly v tu chvíli nikoliv společensky potřebnou službou, ale přílišným luxusem při vynucené lhostejnosti státu a nutném chozrasčotu.

Logická byla i snaha státu prodloužit mateřskou dovolenou na maximální možnou hranici, a přivést matky k péči o své děti. Dnes by to měla být už jen možnost, nikoliv nutnost či povinnost. Společnost se mění stále. Dnes víme, že ambicí většiny žen v české společnosti není kuchyňský sporák a prázdná peněženka, ale oceňovaná seberealizace. Ono sladění, které tak ráda skloňuje poslankyně Talmanová. Seberealizace jak prostřednictvím dětí a rodiny, tak prostřednictvím uplatnění profesního. Dáno je to tím, že většinu ženské populace tvoří dnes už středoškolačky a nemalé procento vysokoškolsky vzdělané a emancipované ženy s liberálním postojem k volbě genderových rolí.

Jsme už daleko na cestě do Evropy a tak i pracovní prostředí se kultivovalo od grunderského zlatokopectví porevolučních podnikatelů k zachování životního standardu. Jesle jsou opět možnou cestou, jak nikoliv nutit, ale dát společensky podporovanou možnost ženám zvolit. Zda péči o dítě, nebo osobní rozvoj či práci. A jak případně skloubit oba protipóly při minimalizaci stressu, nervového i fyzického vypětí. Škoda je jen, že péče o děti, byť cizí, není snem více dívek či chlapců a nutná vysoká zdravotní kvalifikace personálu je tak doposud většinou teorií. Část jeselské péče se individualizuje formou agentur zprostředkovávajících dívky na hlídání, ale ta se týká spíše starších dětí, protože nedůvěra matek k cizím je silnější. Zdravotního personálu či zájemců o práci s elementárním zdravotním školením není nikde přebytek, sestry jsou obletovaným kandidáty na pracovní místa v každé nemocnici. Ne všichni si mohou dovolit individuální péči chůvy na plný úvazek, i když mnohé sestry volí lehčí cestu.

Budoucí jesle a školky i pro malé děti mohou být dobrým podnikatelským záměrem s podporou moudré vlády – ukázkou funkčního partnerství soukromého a veřejného sektoru. Veřejnou službou. Nepůjde zde však o maximalizaci zisku, ale o provozní udržitelnost zařízení, zvýšení atraktivity odlehlé lokality a pobídku investorům, že i zde mohou najít pracovní síly. Ve státní správě, ve městech a ve velkých firmách může jít i o sofistikovanou odborářskou politiku či snahu zaměstnavatelů neztratit vyškolené ženy jako kvalitní pracovnice. Jesle se budou nejspíše miniaturizovat či bude se vytvářet samostatná oddělení školek, péče se bude propojovat s funkcemi preventivní lékařské péče, jeselská zařízení budou nejspíše vytvářet i nemocnice jako „vedlejší činnost“ nebo lékařské a pedagogické fakulty jako garant kvality zařízení jako součást praktické výuky. Jesle s volnějším režimem dočasného hlídání malých dětí může provozovat i velký obchodní subjekt na úrovni městských hypermarketů jako snahu po nalákání žen ke klidnějším nákupům či trávení volného času.

O děti v kvalitních jeslích pečuje kvalifikovaný personál, zdravotní sestřičky a učitelky na předškolní výuku. Děti si hrají, kreslí, malují, modelují, zpívají, tančí, hrají divadlo a cvičí, chodí na vycházky do přírody, plavou už ód útlého věku. Jesle úzce spolupracují s dětským lékařem, který dohlíží na správný fyzický rozvoj a výživu dětí. Jak samozřejmost je možnost přijetí dítěte na libovolný počet dní v týdnu.

Jako nadstandardní prvek výuky rodičů (obou, nejen matky, ale i otce, někdy především otce) ke kvalitnímu zvládání jejich role, důležitá zvláště u prvorodiček a tam, kde není funkce širší rodiny a přechodu návyků od babiček, je možnost společné péče matky či otce o dítě s asistencí sestry. Případně zapojení obou rodičů do kolektivní péče o děti pod vedením zkušeného personálu, rozvíjení schopností rodičů k pochopení a zvládání hravosti hypermotorických a jinak nestandardních dětí.

Prostě a jednoduše. S vaničkou nelze vylévat dítě, stejně jako s koncem gerontosocialismu byla hloupost rušit funkční a vybavená jeselská zařízení i školky. Jesle i školky se vracejí, protože je rodiče potřebují. V nové podobě. Moderní a emancipované ženy. Moderní a moudří muži. Tím vším povídáním nechci ale v žádném případě tvrdit, že by matka měla vyměnit kojení za sunar nebo do jeslí vodit měsíc starého kojence . Nechci tvrdit, že by otec své dítě měl vidět pouze zdálky. Jsou-li matka i otec dospělí pro rodičovství, musí být dospělí i pro péči o děti. Neměli by v tom ale zůstat sami.

Autorka je poslankyní ČSSD, členkou sociálního výboru, výboru pro evropskou integraci, stínovou ministryní ČSSD pro ženu a rodinu

„Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka?“ ZDE

„Hledám služku pro Topolánka. Zn: Musím na schůzi výboru pro slaďování veřejného a rodinného života. “ ZDE
                 
Obsah vydání       30. 11. 2007
30. 11. 2007 Nechtěli nám schválit zdražení a teď to máte! Pavel  Houdek
2. 12. 2007 Čurdová z Ruska: Nízká účast a nová konzervativní strana
30. 11. 2007 Daj-li medajli reportérovi České televize - a mně se chce něco říct...
30. 11. 2007 Infekce Václav  Hrabě
30. 11. 2007 Jací jsme
1. 12. 2007 Vláda bez mandátu Ivan  Kytka
1. 12. 2007 Václav Klaus odstoupil z funkce premiéra
1. 12. 2007 Deset let od pádu Klause: Deset let stará hydra, která za pár let nepůjde zničit Štěpán  Kotrba
1. 12. 2007 Česká politika roku 1997: politikaření a plané, bezkoncepční spory. Změní se to nyní? Jan  Čulík
1. 12. 2007 ČTK 1997: "ČR vstupuje do roku 1998 se stínem doposud největší vládní krize
30. 11. 2007 Sponzorský skandál kolem Šrejberových peněz a konta ODS ve Švýcarsku - radikální změna českého myšlení, naděje pro budoucno? Jan  Čulík
30. 11. 2007 Putin podepsal zákon pozastavující účast Ruska ve smlouvě CFE
30. 11. 2007 Jesle jako norma? Ne. Jesle a školky jako pomocná ruka Anna  Čurdová
30. 11. 2007 Robert Gates: S Íránem se nevyjednává Simone  Radačičová
30. 11. 2007 Advent aneb jak žít na plné pecky Zdeněk  Bárta
30. 11. 2007 Informace o příslušnících extremistických hnutí v řadách Armády ČR jsou závažné Petr  Hulinský
30. 11. 2007 Být dnes kritický k Parkanové znamená obvinit nepřímo Tvrdíka, Kostelku, Grosse i Grulicha Štěpán  Kotrba
30. 11. 2007 Miliardy utopené v kanáloch Kamil  Márovský
30. 11. 2007 Štěstí Václava Hraběte
1. 12. 2007 Šťastné to ženy Anna  Čurdová
30. 11. 2007 Mejstřík ve Sněmovně dostal zprava i zleva. Nejvíce to ale bolelo od křesťanů... Štěpán  Kotrba
30. 11. 2007 Záchodová hygiena a politika čistých rukou Miloš  Kaláb
30. 11. 2007 Knihovna nemá kolečka, má ale vílu
30. 11. 2007 Zelení: Délka štěpeného atomu Pavel  Kopecký
29. 11. 2007 Strana zelených tajně kritizuje Martina Bursíka
30. 11. 2007 Nešťastné deti -- realita súčasnosti Jakub  Topol
30. 11. 2007 Babybooom? Michal  Rusek
30. 11. 2007 O soudcích, justici, právu a spravedlnosti Pavel  Kopecký
1. 12. 2007 Citát dne (včerejšího)
30. 11. 2007 Odsouzení učitelky za medvídka nemá moc společného s islámem
30. 11. 2007 Co se nám stoupenci islámského "práva" snaží namlouvat?
30. 11. 2007 Muslimové se nemají divit a svalovat vinu na jiné, když mlčí
30. 11. 2007 Země blahobytu, země lidí bez úspor, aneb Proč by se nemělo pomáhat jen občanské menšině Uwe  Ladwig
30. 11. 2007 Tajné finanční dary Labouristické straně bude vyšetřovat policie
30. 11. 2007 Učitelé ZŠ Campanus v Praze 4 protestují proti náhlému odvolání svého ředitele
29. 11. 2007 Kdo platí proradarové aktivisty? Tomáš  Stýblo
30. 11. 2007 Kupředu s odbouráváním byrokratických přežitků Petr  Frish
29. 11. 2007 Další únik utajovaných informací z BIS a VZ do České televize?
29. 11. 2007 Britská učitelka v Súdánu odsouzena k 15 dnům vězení
29. 11. 2007 Udělali boudu na hlupáka, odnáší to Paroubek. Tentokrát neprávem. Štěpán  Kotrba
29. 11. 2007 Jak souvisí Rowlingová, Bursík a Greenpeace? Štěpán  Kotrba
29. 11. 2007 Harry Potter a relikvie smrti vychází v češtině 31. ledna 2008 poprvé na ekologicky certifikovaném papíře
29. 11. 2007 Dánsko: Demokracie, svoboda, důvěra a soudržnost Egon T. Lánský
29. 11. 2007 Je to všechno trochu složitější: signatáři Pražské výzvy chápali, že ke sjednocení Evropy nedojde zbrojením a instalováním nových raket Jan  Kavan
29. 11. 2007 Pákistánské otazníky Daniel  Veselý
29. 11. 2007 Co zbylo ze zelených? Martin a Džamila Jan  Keller
29. 11. 2007 Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka? Anna  Čurdová
29. 11. 2007 Násilí jako komunikační strategie "bezmocných" Jan  Paul
17. 11. 2007 Hospodaření OSBL za říjen 2007

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
30. 11. 2007 Jesle jako norma? Ne. Jesle a školky jako pomocná ruka Anna  Čurdová
29. 11. 2007 Násilí jako komunikační strategie "bezmocných" Jan  Paul
29. 11. 2007 Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka? Anna  Čurdová
28. 11. 2007 Hledám služku pro Topolánka. Zn: Musím na schůzi výboru pro slaďování veřejného a rodinného života. Anna  Čurdová
26. 11. 2007 Gladiátoři v cirku se měli šanci bránit, ženy o tuto šanci musí ještě dnes bojovat Anna  Čurdová
15. 11. 2007 Idea princezny a masová manipulace Sandra  Wain
6. 11. 2007 Tři roky po absolutoriu vysoké školy mají ženy o 1000 liber nižší plat než muži   
23. 10. 2007 České ženy o budoucnosti země Zdeňka  Petáková
18. 10. 2007 Náhradní výživné znovu na scéně aneb ODS chce zakázat rozvody Anna  Čurdová
12. 10. 2007 Čurdová: Talmanová jako "expertka na slaďování"? Anna  Čurdová
3. 10. 2007 Čurdová: ČSSD je na straně samoživitelů a samoživitelek Anna  Čurdová
12. 9. 2007 Poznámečka k volebnímu právu muslimek Lenka  Vytlačilová
10. 9. 2007 Svoboda za peníze je otroctvím Sandra  Wain
30. 8. 2007 Ženy v ČR nemají čas zabývat se svými problémy Klára  Doušová, Adéla Purschová