63 procent Britů zastává názor, že Tony Blair svázal Británii příliš těsně s Bílým domem.

Británie by měl zaujmout vůči Spojeným státům robustnější a nezávislejší postoj. Vyplývá to z průzkumu oganizace ICM, provedené pro list Guardian, jehož výsledky byly zveřejněny v úterý. Podle tohoto průzkumu je britská veřejnost v silné opozici vůči těsné spolupráci Tonyho Blaira s Georgem Bushem.

Občané v Libanonu čelí "hodině největší nouze", konstatovala v pondělí Organizace spojených národů a apelovala na mezinárodní společenství, aby poskytlo 150 milionů dolarů na pomoc 800 000 civilistů, jejichž životy narušilo izraelské bombardování Libanonu.

Nouzový pomocný plán má těmto lidem poskytnout potraviny, vodu, zdravotnické služby a další nezbytnou pomoc, konstatoval Jan Egeland, koordinátor OSN pro pomoc v mezinárodních krizích.

Situace v Libanonu "je velmi špatná a každým dnem se zhoršuje," uvedl Egeland. V neděli charakterizoval bombardování jižního Bejrútu jako "porušení humanitárního práva".

Pět let trvající mezinárodní jednání, jehož cílem bylo odstranit bariéry, bránící světovému obchodu, se octlo v pondělí na hranici naprostého kolapsu poté, co se šest hlavních protagonistů rozhovorů rozešlo v hádce.

Tvrdohlavý postoj Spojených států se považuje za příčinu, proč se tyto rozhovory rozložily. Pascal Lamy, ředitel Světové organizace pro obchod konstatoval, že nemá jinou možnost než rozhovory suspendovat. Dodalo, že nejsou vyhlídky na to, že by byly v dohledné době obnoveny.

Liberalizace světového obchodu a WTO TÉMA BL

Na víkendovom summite G8 rokovali lídri ôsmich priemyselných veľmocí aj o otázke udržateľnej energetickej politiky. Aj pri tejto príležitosti sa začalo opäť hovoriť o zvýšení investícií do jadrovej energie. Je však skutočne takým "lacným zdrojom", za aký býva obhajcami vydávaná?

Z členov G8 sú dnes obhajcami jadrovej energie najmä USA, Rusko a Francúzsko. Jadrovú energiu široko využíva aj Japonsko a Kanada. Proti nej sa stavia najmä Nemecko a Taliansko. Británia urobila nedávno výrazný politický obrat -- vláda Tonyho Blaira označila atómové elektrárne v rámci balíka novej energetickej politiky za kľúčové v boji proti klimatickým zmenám. Okamžite si vyslúžila kritiku environmentalistov aj politickej opozície. Napriek tomu sa jej postoj výrazne líši od ostatných krajín podporujúcich využívanie jadrovej energie -- Británia ich nechce subvencovať z verejných zdrojov.

Novináři jednoho deníku před několika dny udělali záslužný čin, když usvědčili policejního prezidenta Vladislava Husáka, že extrémně rychlou jízdou a dalšími přestupky vážně porušil pravidla silničního provozu. Nový silniční zákon by jeho jízdu ohodnotil třinácti trestnými body, pokutou 22.500 korun a zabavením řidičského průkazu. Husák zavinění uznal a sám si uložil trest: peněžitou pokutu a ztrátu řidičského průkazu na tři měsíce.

psáno exkluzivně pro BL

Hluboko v našem podvědomí je skryt jako závoj náš nepřátelský postoj k přírodě. Byl nám velmi dlouho vštěpován (v podstatě námi samými). Z báze tohoto postoje si v ní počínáme jako v nepřátelském území plném nebezpečí. Naším nepřítelem se stala krajina, voda, les, rostliny, hmyz, zvířata, ptáci a především lidé. Ačkoliv přírodu rádi navštěvujeme a chováme se k ní na základě rozumu a citu přívětivě, přesto je hluboko v našem podvědomí schován dávno zapomenutý nevraživý předsudek, který jako závoj zakrývá náš nejpůvodnější a tajemný vztah k ní.

Nebudu zrovna daleko pravdy, když toto vyprávění tak nazvu.

Jelikož se mi každá dovolená cennou za bumbání drasticky prodraží, rozhodl jsem se pro dovolenou s all inclusive. Los padl na jižní Turecko, kde měli kupodivu týden před mou dovolenou ještě jeden pokoj.

Našeho "Volného ptáka" (Free Bird) z večera, k základu padesáti curyšáků, vycpali v Ženevě ještě dobrou dvoustovkou ženevákama. Vše se zpožděním, ale při úsvitu jsme byli v recepci hotelu s pěti hvězdičkama. Já hodně od školního věku zapomněl, ale moje uši něco neblahého slyšely.

Jedním z úkolů Českého rozhlasu jako média veřejné služby je podpora nových technologií.

Tu mu určuje zákon o Českém rozhlasu. V minulosti používal rozhlas Real audio, pak MP3 a Windows Media Audio. Potřeba integrovat audio, video i data v jednom formátu a nemuset přitom platit vysoké licenční poplatky za encodery pro uživatele připojené ke streamovému vysílání, tak jako tomu bylo u formátu Real, který rozhlas zcela opustil, přivedla jej v roce 2002 k novým technologiím na bázi open source. Ogg je otevřený, nepatentový formát pro audio, video a data, vyvíjený nadací Xiph.org jako nosič integrovaného multimediálního obsahu pro různé rychlosti přenosu. Svojí kvalitou se vyrovná formátům, jako je WMA nebo AAC plus. Ale ani WMA, MP3, MP4 a archaická MP2 se s Vorbisem co se zvukové kvality týče nemohou měřit. Ogg Vorbis umožňuje vícekanálovou komprimaci, která dovoluje komprimovat prostorovou hudbu Surround. A to je důvod, proč upoutal pozornost Českého rozhlasu, který ve studiu A má dnes největší nahrávací studio na systém prostorového zvuku 5.1 v ČR. Pro Ogg hovoří nejen poměr kvality vůči kompresi, ale především licenční podmínky. Formát Ogg Vorbis je totiž zadarmo.

Rozhlas se stal partnerem české vývojářské komunity při vývoji formátu OGG. V současné době v něm probíhá stream všech stanic ČRo.

Prolínání digitálních technologií do reálného světa se nevyhlo ani erotice. Vynikající marketingovou strategií je propojení možností sdílení zážitků z online distribuce hudby a touhy po sexuálním vzrušení ve světě, kterému dnes vládnou singels -- na pracovní výkon zaměření, citově nedůvěřiví a většinou velkoměstští samotáři.

Život generace, které je dnes přes třicet, je typický tím, že namísto trvalým partnerským vztahům dávají přednost dlouhému studiu, cestování, kultuře, hedonismu života, včetně změny povrchních zájmů i partnerů. A přitom žijí sami.

Cenu pozitivních zážitkových vibrací na vlně zájmu o přehrávače iPod objevila firma MicroArts a okamžitě si nechala zaregistrovat ochranné známky OhMiBod a Acsexories. Vznikl kult.

Jedním z projektů Institutu informačních systémů a digitálních médií University of Technology v Grazu je i aLEXander, prostředí obohacující digitální všeobecnou encyclopedii Brockhaus o rakouský deník Die Presse. Systém má za cíl budovat virtuální komunitu okolo těchto propojených zdrojů, ve kterém uživatelé mohou přidávat vlastní znalosti. Systém zároveň chrání kvalitu informací na vysoké úrovni.

Institut informačních systémů a digitálních médií Graz University of Technology ZDE

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom

Zajímalo by mne proč se autoři většiny článků o americké protiraketové základně v České republice zajímají jen o její umístění. Já bych se spíše zajímal o následky jejího použití.

Dojde při zásahu rakety k jadernému výbuchu? S jakými následky pro zemi? Nedojde li k jadernému výbuchu, kam spadne radioaktivní materiál z hlavic zasažené rakety? Jaké území zamoří? Nebude zasaženo území naše či spřátelených států? Pokud se pamatuji, tak při protiraketová obraně Izraele vybuchovaly zasažené Irácké rakety nad izraelským územím...

Mám obavu, že svrchu uvedená rizika jsou záměrně nepublikována, nebo jsou naši představitelé nekompetentní.

Autor působí v Geologickém ústavu Akademie věd

V čase, keď píšem tento článok, sa americké helikoptéry usilujú z rozstrieľaného Bejrútu evakuovať aspoň dvadsať občanov USA.

Nie som matematik, ale zdá sa mi, že z tých 25-tisíc Američanov, ktorí sa v Libanone nachádzajú, to nie je ani jedno promile... Nie, je zbytočné uvažovať, prečo americká armáda nie je schopná zmôcť sa pod vedením ,,Rambo Rumsfelda" na viac než takýto symbolický počin. Vojenská katastrofa v Iraku, vyše dvetisíc mŕtvych amerických vojakov, živí zas útočia na civilné obyvateľstvo a páchajú násilie -- to je jasné svedectvo nielen o skutočných schopnostiach tohto senilného generála, ale i odpoveď na otázku, prečo napríklad tradične dezorganizovaní Francúzi alebo Taliani dokázali z Libanonu na Cyprus prepraviť už väčšinu svojich občanov.

Celý svět soustředil svou pozornost na krizi na blízkém východě a nevšímá si další příkladné "podpory" demokracii. Etiopská armáda na příkaz své vlády zahájila invazi do Somálska. Stalo se tak poté co američtí spojenci z řad somálských mafiánských bossů byli poraženi svazem islámských soudů. Určitě nikoho nepřekvapí, že vláda USA se spojila s lidmi, kteří nesou zodpovědnost za vraždění, znásilňování a nerespektováni práva. Jediným důvodem pro tento americký krok je skutečnost, že obyvatele Somálska znechucení roky anarchie, teroru a bezpráví, dali svou podporu islamistům.

Staré sokolstvo by nejspíše hořce zaplakalo, kdyby vidělo uměleckou čeládku řádit v Michnově paláci a okolí. Sokolský dům, pomník Fügnera a Tyrše posloužil k dotočné veselici štábu pana Jakubiska a jeho milé ženy Beaty. Nu, i umělecké bytosti, nebo jejich pomocníci, mohou se chovat v kulturním prostředí jako ve vyhlášené a již, žel, zavřené hospodě Pohádka, kde veselilo se pěkně a do ranního kuropění -- a nebyla nouze o dobytky v rouše lidském.

Tedy: pracovníci, jak jim říkal Z. Nejedlý -- filmovníci, ze samé radosti poslední klapky a zmučeni horkem propadli šílenství -- típali vajgly na podlahu paláce, propálili údajně kanapátka, vytrhali či vyňali světla z fontánky a řádili urputně a blbsky!

Škodu spáchanou neřády prý sokolstvo vyčíslilo k šedesáti tisícům, ale což, mnohamilionový rozpočet tuhle dírku v mravnosti lehce zapraví. A pokud nějaká škoda zůstane, pak morální. A co je vlastně morální v málo morální době?

Pozdravení hraběnce a lehké spočinutí na plátně.

Umění zdar a filmu zvláště!

Poslední vývoj kolem úmyslu americké armády umístit ve středovýchodní Evropě část svých protiraketových systémů zapadá téměř učebnicovým způsobem do širších souvislostí doby. Můžeme tedy k němu zaujímat nějaké postoje, ale neměl by nás zase až tolik překvapovat.

Už dávno jsme ve své většině vzdali všechny snahy o skutečnou demokracii (= dosažení a udržení stavu, kdy si budeme vládnout sami). Vyměnili jsme ji za možnost nezřízeného konzumu a je až tragické, kolik lidí mezi demokracii a konzum klade rovnítko. Vzdali jsme ji v zájmu kšeftu, který se tou obecnou nenažraností konzumujícího "občana" živí. Bez ní by všichni šéfíci struktur, které spirálu růstu roztáčejí, byli nahraní, což si velice dobře uvědomují. Proto využívají mentální výbavy, kterou jsme zdědili po opicích, a vnucují nám, že bez růstu HDP (= růstu konzumu) by se svět nejpozději na druhý den zhroutil.

Japonský robotik Hiroshi Ishiguro z ATR Intelligent Robotics and Communication Laboratorien se naklonoval. Jeho mechanický dvojník Geminoid HI-1 se silikonovým obličejem poháněný motorky a stlačeným vzduchem mu je podobný jako vejce vejci...

Okresní organizace ČSSD v Děčíně odmítá úvahy o umístění raketové základny USA na území ČR. Obrací se na veškeré okresní organizace, zastupitele, poslance, senátory a funkcionáře ČSSD, aby na všech úrovních svého působení bránili tomuto nezodpovědnému kroku. V případě kladného rozhodnutí politické reprezentace, která tak může učinit o nás občanech bez nás občanů, vyzýváme k občanským protestům v celé zemi. Důvody k odmítnutí projektu základen USA na území ČR vidíme zejména v těchto bodech:

Minulý týždeň bol na neznámom mieste v Bagdade pochovaný legendárny (či skôr mýtický) vodca Organizácie al-Qá'ida v Mezopotámii Abú Mus'áb Zarqáwí. Hoci jeho zabitie privítali oficiálni predstavitelia i radoví občania Iraku, jeho smrť nastolila možno ešte viac otázok než jeho život. Ponechajme stranou všetky otázniky nad jeho spektakulárnym životom i smrťou a skúsme sa bližšie pozrieť na jeho nástupcu.

Krátko po potvrdení smrti svojho vodcu "iracká al-Qá'ida" zverejnila meno jeho nástupcu. Prekvapujúco sa novým šéfom nestal Iračan Abú Abd al-Rahmán al-Iráqí (ktorý nedlho predtým vyhlásil sám seba za Zarqáwího nástupcu), ale muž s "bojovým menom" Abú Hamza Muhádžir. Kto sa skrýva pod touto prezývkou? Informácie o ňom sú veľmi kusé. Vraj vyniká v znalosti islamského práva a je oveľa schopnejší, odvážnejší i krvilačnejší než jeho predchodca Zarqáwí.

V nedělním (23.7.2006) pořadu "Vytočte nás" s publicistou Vladimírem Kučerou na Radiožurnálu zaznělo několik názorů posluchačů k možné raketové základně na území ČR glosovaných názory Vladimíra Kučery. Kdo byl pro zakladnu, byl pochválen, kdo byl proti, tomu bylo poděkováno občas s připomenutím, že za minulého režimu by si to dovolit nemohl. Pan Vladimír Kučera o sobě opakovaně prohlásil, že není v dané oblasti expertem, ale je jednoznačně pro základnu.

Z obavy, že občané by tomu neporozuměli, se vyslovil proti referendu. Svoje "pro" opíral o dva expertní názory, ač bylo zřetelné, že základ diskuse je zkreslen. Ani jednou z úst publicisty nezaznělo, že se jedná o základnu USA, nikoli NATO, a že základna by tudíž nebyla součástí obrany Evropy. K ní už NATO sdělilo, že "jde o bilaterální vztah mezi ČR a USA, k němuž se nechce vyjadřovat". Pan Kučera to buď neví, nebo schválně zamlčel, že se tedy nejedná o naši povinnost vyplývající z členství v NATO, jak uvaděli většinou příznivci. Posluchače totiž ani jednou na tento omyl neupozornil. Dalším omylem je víra, že český posluchač či čtenář je naprosto nevzdělán v zeměpise, pokud je uváděn argument, že se jedná o ochranu evropského kontinentu proti raketám z Iránu či KLDR. Český občan je obvykle poměrně dobře obeznámen s tím, jak vypadá globus. Ostatní argumenty nestojí za řeč.

Nemyslím, že to byla dobrá publicistika.

Mohu si o raketové základně myslet co chci a rád bych se k ní vyjádřil v referendu, neboť se nechci schovávat za politiky, kteří nemají zřejmě o moc hlubší znalosti než pan Kučera. Rád bych ale právě proto slyšel skutečné a pravdivé argumenty, ne víru, která nahrazuje úsudek.

Experiment  PRO PŘEHRÁNÍ KLIKNI 

Německá dokumentaristka Dagmar Knoepflová natočila už v roce 2004 celovečerní hraný film, věnovaný posledním měsícům života Boženy Němcové, když začátkem šedesátých let devatenáctého století umírala v chudobě v Litomyšli. Hlavní postavu Boženy Němcové ztvárnila relativně známá německá herečka Corinne Harfouchová, jejího brutálního, starého manžela hraje dobře Boleslav Polívka. Film se promítal na LFŠ za přítomnosti německé režisérky v neděli (repríza v pondělí dopoledne v 11 hodin).

Je to velmi dobrý film. Vychází ze tří posledních dopisů Boženy Němcové, zabývajících se její životní a rodinnou situací. Je to výstižná psychologická studie ženy v těžkých nesnázích, brutalizované nehostinnými životními podmínkami, nouzí i neporozuměním partnerů i nakladatele. Film se odehrává v subjektivních reminiscencích nemocné ženy, která se ve své skromné, nezaplacené místnosti v Litomyšli, kamž se uchýlila před brutálním manželem, snaží znovu a znovu ve vzpomínkách vracet ke klíčovým událostech jejího života. Proto se různé epizody odehrávají - tak jako v její mysli - znovu a znovu, často trochu v jiné verzi, jak si je mysl znovu pamatuje.

"To byla tedy pěkná blbost. Ještěže ten Roden aspoň ušel." To byl výrok návštěvníka kina Hvězda, který seděl vedle mne při sobotním odpoledním promítání údajně "českého" filmu (jak ho uvedl v Uherském Hradišti jeho americký producent) už i tak s infantilním názvem Shut up and Shoot me (do češtiny přeloženo bez aliterace jako Sklapni a zastřel mě).

Letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti oficiálně zahájil v kině Hvězda v sobotu ve 20.30 gala večer, který mile a zábavně svou češtinou, zcela ignorující pády českých podstatných jmen a slovesné vazby, s francouzským šarmem uvedla Chantal Poullain.

Tedy, ono se o "gala" akci v souvislosti s LFŠ dá hovořit ještě daleko méně než v souvislosti s filmovým festivalem v Karlových Varech. LFŠ si na rozdíl od Varů -- záslužně -- na celebrity nehraje (anebo tu onu "celebritální atmosféru nevytvářejí média) a celý uherskohradišťský festival je prodchnut přátelskou, neformální náladou -- i s těmi neustálými chybami při promítání i v inzerci programové nabídky -- to prostě pracovníci LFŠ asi nikdy nevychytají.

Podle prvního vydání Filmových listů, které vycházejí během letošní, 32. Letni filmové školy v Uherském Hradišti, bylo "vrcholem úvodního dne LFŠ divadelní představení Zvoník u matky boží souboru ANPU, těsně spolupracujícího s Divadlem bratří Formanů. Tato "doprovodná akce" se odehrála v "divadelním stanu" v parku za kinem Hvězda, ve Smetanových sadech. V provizorním divadle bylo plno.

Inscenace Zvoník u matky boží, podle románu francouzského spisovatele Victora Huga, byla pozoruhodná svým výtvarným řešením. Na jevišti se pohybovaly na kolečkách věže, vzdáleně připomínající pařížskou katedrálu Notre Dame a z nich se občas vyklopovala prkna, na nichž se odehrávaly různé části děje.Věže, výtvarně vyzdobené způsobem, inspirovaným středověkými malbami, obsahovaly malá osvětlená jeviště, na nichž občas vystupovaly asi třicet centimetrů velké loutky, velmi zdařile vstupující do interakce s živými, "velkými" herci.

Dobře se žije v nevědomosti. Nemusíš nic řešit, sám také nejsi řešen. Pluješ korytem života v poklidných příjemných vodách a pokud tě při plavbě zaskočí peřej zůstaneš zasažen bleskem údivu: je toto všechno možné?!

Všechno je možné.

Postmodernista Václav Bělohradský někde psal o hrůzné zkušenosti s holocaustem a o tom, že po této zkušenosti je nutné stát vždy na straně trpícího, ať už je jeho původcem zdůvodňováno jakkoliv. Tato myšlenka v sobě nese velmi hluboké sdělení, které se dá jinými slovy vyjádřit takto:

Rodina, které Izraelci nařídili, aby odešla, byla zasažena, protože jela dodávkou.

Pracovník sanitky požádal Aliho, aby udržoval svou matku při životě. Dvanáctiletý chlapec dělal, co mohl. "Maminko, maminko, neusínej," vzlykal a jemně se jí dotýkal na tváři. Její oči za černým závojem se pomalu zavíraly. "Já umřu," povzdechla si. "Neříkej to, maminko," prosil Ali a pak se na zemi zhroutil v slzách.

Má Česká republika vojenskou doktrínu, má nepřítele a má vůbec jasno ?

Vláda říká, že raketová základna USA je potřebná. No jasně. Vláda lidem nelže. Jak by taky mohla, chce být znovu zvolena a navíc chce být úspěšná. Jak se zdá, naše vláda se jen přestala bát a začala milovat základny -- měli bychom se to naučit taky. Vláda by měla uspořádat postgraduální kurzy, nebo alespoň rekvalifikaci občanů. Zkrátka vysvětlovací kampaň, že to dnešní "dlouhé, plechové a špičaté" co bychom měli chtít, není to stejné "dlouhé, plechové a špičaté", co jsme 40 let nechtěli.

Každý príbeh má dve strany, no najnovšia kríza na Blízkom východe ich má hneď niekoľko. Bez ohľadu na to, kto začal, čo a kedy, súčasná situácia si vyžaduje nový prístup. Táto vojna má totiž viac rolí než aktérov.

Dokonca aj zástupné vojny, kde sa oficiálny cieľ nezhoduje so skutočným, majú vymedzených aktérov. Táto situácia je však iná. Najprv to vyzeralo ako Palestínčania verzus Izrael -- klasická situácia na Blízkom východe. Potom to bol Izrael verzus Hizballáh. Od toho sa to posunulo kschéme Izrael verzus Libanon a neskôr Libanon, Sýria a Irán verzus Izrael, Saudská Arábia, Jordánsko a Egypt. Kto teda hrá s akými kartami a prečo?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Pozorujeme vážnou rostoucí hrozbu nové války Spojených států -- tentokrát proti Íránu. Média jsou plná zpráv o údajné nukleární hrozbě, kterou vlastní Írán a která Spojené státy nutí podniknout vojenskou akci. Tyto zprávy opakují zvěsti o "zbraních hromadného ničení", šířené médii v měsících předcházejících válce proti Iráku. Při směřování k nelegální invazi do Iráku Bushova administrativa tvrdila, že Irák vlastní obrovský arzenál zbraní hromadného ničení a že je schopen během 45 minut zahájit útok -- nukleární, chemický i biologický -- na USA. Prezident Bush prohlásil, že Spojené státy musí zaútočit okamžitě a nemohou "čekat na poslední zkoušku -- kouřový mrak - který může mít podobu atomového hřibu". Všichni víme, že tato propagační kampaň byla uměle připravena, aby ospravedlnila útočnou válku. Nyní vidíme zprávy, které jsou tomu podobné a mají ospravedlnit vojenskou akci proti lidu Íránu.