Samozřejmě že ODS (s M. Topolánkem v čele) vyhrála červnové volby; získala největší počet mandátů. Zrovna tak je jasné, že po vytvoření tříčlenné koalice není právě ideální mít za zády teoreticky jen přesně polovinu poslanců Sněmovny . K sestavení funkční vlády a k jejímu předstoupení před parlament s otázkou důvěry to ovšem stačí. Nemělo by se ztrácet ze zřetele, že podle Ústavy ČR, článek 72, odst. 2: "Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců." Z čehož plyne, že přinejmenším ČSSD má ve své moci takový návrh podat; ale případných sto hlasů vyjadřujících nedůvěru nastupující vládě, k jejímu odvolání ovšem nestačí.

Pak ale nyní je pes zatím zakopán úplně jinde; v tom, že dosud nemáme funkční parlament --- s klíčovou funkcí jeho zatím nezvoleného předsedy. (V případném třetím kole vybírá kandidáta na funkci premiéra.) Mít předsedu Sněmovny, a už může J. Paroubek podat tu dávno přislíbenou demisi své vlády. A lze okamžitě pokračovat v celém procesu s pověřením vlády nové. Té pak podle Ústavy ČR může stačit dokonce menší počet hlasů než sto, pokud proti není 101 poslanců! (Toho lze dosáhnout také všelijakými --- dnes ovšem nerealistickými --- dohodami, např. opuštěním sálu před hlasováním. Rozhodující jsou totiž jen hlasy proti vládě!)

Překvapilo mě Štampachovo tvrzení, že "sociální demokraté jsou realističtí a nepožadují vládu". Ne že by ČSSD neměla realisticky vyhodnocenou stávající situaci. Pořád přece vládne! A že ČSSD "nepožaduje vládu"? Copak nadále nevládne? A copak Jiří Paroubek --- spolu s dalšími významnými funkcionáři ČSSD --- opakovaně netvrdí, že s přihlédnutím k dosavadnímu neúspěchu ODS by měla být dána příležitost druhé nejsilnější straně, aby se pokusila o sestavení funkční vlády? Ve svém, polemicky Štampachem uváděném příspěvku o tom, že sice Topolánek vyhrál volby, ale Paroubek "mu stále dělá premiéra" (viz zde dole "články autora") jsem samozřejmě uváděl, že stávající zablokovaná situace fakticky prodlužuje dobu "koaliční" vlády ČSSD, a to zatím --- dokud nedojde k odhlasování funkčních orgánů PČR --- na neurčito.

Problém je samozřejmě s tím, že zatím nejmenovaná Topolánkova vláda sice může přestát s odřenýma ušima otázku důvěry, ale kdykoli později může znovu narazit v nejedné senzitivní otázce, kterou pak lze šikovně spojit s opětovnou otázkou důvěry. Vezměme ovšem také v úvahu fakt, že každé volby jsou jistou loterií. Dost lze sázet na mediálně šikovně podstrčené "priority" nebo aktuální zkušenost ze zrovna tak zmedializovaného chování politických stran. Nechtěl prezident republiky vyhlášením termínů pro dvoje další volby nadhodit nové lakmusové papírky o příští voličské přízni?

Uvědomují si vůdčí představitelé parlamentních stran, že jejich přístup ke stávajícímu zablokování procesu ke vzniku nové funkční vlády průběžně bodují jejich případní voliči?