Pro začátek by se tu ale konečně začala tvořit správní struktura parlamentu. Pak by si mohl konečně dosavadní premiér naší vlády, Jiří Paroubek, oddychnout od svých vládních starostí. Mohl by podat demisi své koaliční vlády. A do třiceti dnů podle ústavního scénáře by mohla předstoupit před konstituovanou Poslaneckou sněmovnu nová Topolánkova vláda. Nezapomeňme, že k jejímu svrhnutí je ústavně potřeba ne pouhých sto hlasů, ale 101! Na další procedurální podrobnosti v problematických souvislostech je bohužel Ústava skoupá a ne dost adresná.

Jaká veřejná funkce by tu však v této konstelaci zbývala pro najednou už bývalého premiéra Jiřího Paroubka? Přece nemůže být cílem a celkovým ziskem červnových voleb pro ČSSD dosažení pozice předsedy Sněmovny Zaorálkem? Kdekdo v té snové atmosféře tázavě vzhlížel k Paroubkovi. Přece nelze nechat v celostátním měřítku úspěšného předsedu ČSSD v mocenském vzduchoprázdnu?

Dokud je Paroubek premiérem, aspirovat na závažnou funkci předsedy Sněmovny pochopitelně nemůže. A premiér Paroubek přitom zatím po volbách stále vládne, takže jak on, tak ČSSD je nadále nepřehlédnutelně na očích veřejnosti. Zároveň teď nevypadá jako malé gesto (když se to šikovně mediálně zabalí), že ČSSD začala konečně jednat s celou chystanou trojkoalicí, aniž nadále ignoruje dvě malé strany, které jsou v proponovaném vládním konvoji ODS. Lze kdykoli před středečním termínem (26. 7.) nebo nejpozději do pátku 28. 7. uvažovanou kandidaturu Zaorálka na funkci předsedy PS ČR stáhnout s poukazem na nedostatečnou podporu "napříč parlamentem". ČSSD nemá co ztratit těmi průtahy. Nadále vládne; a může kdykoli odkázat na to, že respektuje vůli svých voličů.

Reálně se už ozvaly dost hlasité poukazy na to, že když by Topolánek se svou vládou poprvé neuspěl, neměl by se zbytečně ztrácet další čas a měla by být poskytnuta příležitost druhé nejsilnější straně --- ČSSD. Hlasitě to bylo artikulovano dozajista také proto, aby to bylo slyšet až na Hradě. Sám prezident republiky jako kdyby Topolánka zavázal k větší rychlosti v jednání (aniž je k tomu výslovná opora v Ústavě). Že by byl mandátový potenciál ČSSD týž a její proponovaná vláda by zřejmě byla pouze menšinová, je jiný příběh. V tomto řekněme že kýženém druhém kole by tak jako tak stále fungovala Paroubkova vláda, takže o co jde, že?

ČSSD není v žádném tlaku, aby musela Zaorálka tento týden na funkci předsedy kandidovat. Domnívám se, že ČSSD jde stále o možnost prodloužit setrvání v křesle premiéra, případně hrát si s představou na sestavení vlastní menšinové vlády. Kdyby to nakonec nevyšlo, do nových --- a předčasných --- parlamentních voleb bychom tak jako tak zůstali pod ochrannými křídly Paroubkovy vlády. Protože jinou bychom neměli.

Související články ZDE