A hned je cítit, že tu máme jakési dusno. Když se k tomu přidá rezolutní hlas úřadujícího premiéra Paroubka na adresu ODS, že je teď na tahu Topolánek a ať konečně vstřícně jedná, může to vypadat tak, že žábou na prameni znemožňující cestu k příští české vládě je její designovaný, ale zatím neustanovený premiér. A média toto Paroubkovo stanovisko pochopitelně po něm opakují. Až místopředseda ODS Petr Nečas ve stejném shora zmíněném televizním programu ČT1 správně na to reagoval; připomněl, že designovaná vláda nemůže předstoupit před parlament, který nemá řádně ustavené hlavní orgány.

Místopředseda ČSSD Škromach, Nečasův partner v onom nepodařeném televizním dialogu, s opakovaným úsměvem se snažil dát najevo, že ke zprůchodnění dalšího procesu vládnutí přece je třeba, aby ODS si plácla s ČSSD na kandidaturu sociálně-demokratického předsedy Sněmovny, ale ovšemže bez jakýchkoli podmínek. (Jako kdyby to bylo samozřejmé a zcela normální; dokonce s údajnými precedensy. Copak vzájemně vylicitovaná "opo-smlouva" mezi ODS a ČSSD z časů smluvního tandemu Klaus -- Zeman obě strany k ničemu nevázala?!)

Nemá smysl polemizovat s jednotlivými výroky či úvahami, které se v různých médiích na téma stávající zablokované situace objevují. Stačí, když tu především --- opětně --- přihlédneme k textu Ústavy ČR. Navrhovaná koaliční vláda nepotřebuje 101 hlasů ke svému stvrzení, jak se má vesměs v naší veřejnosti za to. 100 hlasů NESTAČÍ naopak k vyjádření nedůvěry.

Nestačí to k tomu, aby musel M. Topolánek s politováním rezignovat na své pověření a aby prezident republiky musel hledat druhého aspiranta na premiéra. Samozřejmě je to proklatě dost k nežádoucímu přehlasování pro důležité předlohy zákonů, kde jeden jediný hlas z té či oné strany na nečekané straně tohoto rozhraní může být velkým zklamáním. --- Pak ovšem v této aktuální situaci není zatím třeba se příliš obávat rizika třetí volby premiéra. Pokud ovšem nyní vážně dojde k ustavení hlavních parlamentních orgánů; bez postranních --- a možná že jen velmi obtížně splnitelných --- úmyslů z jakékoli strany. Návrh KSČM na nějaké závazné úmluvy všech pěti parlamentních stran pro případ třetí volby pak není tak naléhavý. Svrchovaně naléhavé ale nyní je, aby TEĎ se k výchozím závazným vstřícným krokům vůči nové koalici rozhodla ČSSD, pokud nehodlá nadále (po nepřehlédnutelném signálu z Hradu) taktizovat, aby skutek utek --- jak vzorně v neděli předvedl v televizi úřadující ministr Škromach. Anebo pokud už teď nemá za to, že její stále tvrdě "nulově tolerantní" postoj k průlomovému řešení situace v parlamentu navodí nakonec nějak možnost nových parlamentních voleb, v nichž by pak ČSSD viděla lepší "tutovku" k průlomovému svému vládnutí než v případných dílčích ústupcích ze strany ODS "dnes". I stávající svou vládu, jejíž mandát ale již skončil, by vydatně tímto přístupem prodloužila. Přitom Ústava adresně nepočítá s žádným závazným východiskem z té situace, kterou zatím máme nadrobenou tím zatímně nezvoleným předsedou Sněmovny.

Premiér Paroubek by měl vzít v úvahu (aniž bych si dovoloval mu v tomhle radit), že projekt zaměřený na opakované nepostavení vlastního kandidáta na funkci předsedy sněmovny (zřejmě L. Zaorálka) rozhodně nelze vnímat ani jako konstruktivní vůči Sněmovně, ani jako nějak prozíravý směrem do voličských řad. Spíše vzbuzuje ne zrovna povznášející dojem, že takto je možno "pohlídat", aby nedošlo na nežádoucí "lámání chleba", kdyby bylo více kandidátů. Aby byl ovšem kandidován jen jeden poslanec na funkci předsedy, musí se jednat s partnerskými parlamentními stranami. Jinak nelze vyloučit nějaké kolize mezi očekáváním a výsledkem volby, kde jeden jediný hlas by mohl dohodnutý výsledek zvrátit.

Na první pohled se může zdát, že také M. Topolánek nebyl dost konstruktivní, když neprojevil nadšení nad pozváním na Hrad --- jen k dvojdialogu s J. Paroubkem. Jenže nezapomínejme, že M. Topolánek nemá za sebou pár prvních minut po svém pověření sestavit novou vládu. Zřejmě po některých předchozích oboustranně relativně diskrétních kontaktech s J. Paroubkem nechce vzbuzovat dojem, že by se na něčem zcela novém ve vládním programu domlouval za zády KDU-ČSL a SZ.

Na té shora zmíněné televizní diskusi u vcelku pozitivně působícího Petra Nečase překvapovalo, když za nynějšího zablokovaného stavu uvažoval o možnosti změny Ústavy ústavním zákonem, kterým by Sněmovna napříště měla jen 199 poslanců. Copak může stávající parlament bez odpovídajících orgánů nějaké zákony (dokonce charakteru ústavních zákonů!) projednávat a o nich hlasovat?

Navíc snad jsme také nepřehlédli, že zase jsme v situaci, kdy se na politické scéně předvádí boj o mocenské pozice. Jako kdyby stranické programy byly vskutku jen příležitostným módním doplňkem politické garderóby. Lze ovšem snad předpokládat, že by bylo nadmíru dobré, kdyby v zájmu celku --- a s ohledem na mnohé povzbudivé hospodářské ukazatele --- k odblokování došlo i za cenu některých vzájemných ústupků. Ani státní rozpočet nelze zatím projednávat. Nehledě na další závažné otázky, ať už jde o vzdělávání, podporu vědy a kultury, rozbolestněnou reformu zdravotnictví, o penzijní systém nebo podporu drobného a středního podnikání. A také bychom měli dosáhnout vyšší politické kultury; aby třeba volby nebo plebiscit měly svou váhu a nebyly výsledkem jen nějak vydrážděných nálad či naději...

PŘÍLOHY:

Ústava ČR, čl. 72, odst. 2: "Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců."

Ústava ČR, čl. 73, odst. 2: "Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny."

Ústava ČR; viz mj. i čl. 17, odst. 2; čl. 33, odst. 1; čl. 34, odst. 4; a hlavně čl. 35; podpůrně i čl. 43 a čl. 51.

Viz i ČLÁNKY AUTORA od 23. 6.; alespoň M. Topolánek vyhrál volby aj. Paroubek mu zatím dělá premiéra POZNÁMKA: Ustavující schůze nové Sněmovny neskončila. Sněmovna zatím nemá ani zvolené potřebné orgány k projednávání a schvalování zákonů.