Proto stát musí mít armádu, policii a tajné služby.

Je vynikajícím výsledkem naší civilizace, že státy nejsou v konfliktu mezi sebou, ale pěstují bezpečnostní solidaritu v rámci Evropské unie a Severoatlantického obranného společenství.

Nedělejme si však iluze, že imperiální zájmy velkých mocností jsou navždy pohřbeny. To, co se maskuje jako péče o dodržování lidských práv, je daleko spíše dobýváním nových strategických výhod v boji o území a o suroviny. Typickým příkladem je současná protiislámská hysterie.

Česko může počítat s obrannou pomocí, kdyby se vyskytl nepřítel, který by ohrožoval naše území, zpochybňoval naši suverenitu ap. Mělo být zase naopak připraveno pomoci spřízněným státům ve stejných případech. Ale nemělo by se podílet na dobrodružstvích zámořského Impéria, které potlačuje lidská práva na svém území i za svými hranicemi a podporuje odporné tyrany a despoty, pokud jim vycházejí ekonomicky vstříc. Tajnými operacemi nebo přímými zásahy potlačuje demokraticky zvolené vlády, které si dovolí zpochybnit jejich univerzální ekonomické zájmy.

Neměli bychom zapomínat, že sousedíme se státem, který je sice dnes demokratičtější než ti, kdo v něm demokracii před šedesáti lety zavedli, ale tento stát, který ještě pár desetiletí po válce označoval např. části území sousedních států jako "německá území pod cizí správou". Kontinuita tohoto státu trvá. Síly podobně smýšlející vůči Polsku, Česku a snad i Rusku (kdyby to nebylo směšné) tam dodnes jsou a uplatňují politický vliv. Mám na mysli spolky jako Witikobund.

Evropská bezpečnostní solidarita za účasti Německa i střední Evropy včetně Česka je ovšem nutná. Právě evropská solidarita brání dobrodruhům v Německu, aby se prosadili a udržuje je pod kontrolou.

Rozhodně není nutno, aby z Česka do jiných zemí mířily rakety s kdovíjakými náložemi. Nemusíme se podílet na ohrožování a zatlačování jiných mocností. Odpovídáme jako občané a jako voliči za bezpečnost spoluobčanů a spojenců, ale nejsme povinni se podílet na dobrodružstvích, které nás spíše ohrozí, než že by posílily naše bezpečí.

Nepotřebujeme na našem území zase jednou nějaké "dočasně" umístěné jednotky.

Už se jednou říkávalo, co je jednotkou dočasnosti, že je to "jeden furt". A ukázalo se, že jedno "věčné" impérium bylo opravdu dočasné, rozpadlo se a jeho sláva povadla. Nemusíme čekat, až se to stane s dnešním hegemonem světa a četníkem fiktivní svobody a demokracie. Nic v tomto světě není věčné. Věčnost nezajistí ani raketová sila. Relativní stabilitu zajistí spravedlivá sociální politika, respekt k různosti kultur a trpělivý dialog.