24. 7. 2006
Usmrceni na cestě do bezpečíRodina, které Izraelci nařídili, aby odešla, byla zasažena, protože jela dodávkou. Pracovník sanitky požádal Aliho, aby udržoval svou matku při životě. Dvanáctiletý chlapec dělal, co mohl. "Maminko, maminko, neusínej," vzlykal a jemně se jí dotýkal na tváři. Její oči za černým závojem se pomalu zavíraly. "Já umřu," povzdechla si. "Neříkej to, maminko," prosil Ali a pak se na zemi zhroutil v slzách. |
Na chodníku kolem matky a syna byly shromážděni další členové rodiny Sha'itů, tváře měli potřísněny krví. O několik metrů dál ležela nehybně Aliho teta a bílé tričko pod její abajou se zbarvovalo do ruda. Dvě sestry se objímaly a plakaly, nevnímaly, že jim zdravotníci ošetřují rány. Sha'itovi si mysleli, že jsou na cestě do bezpečí, když se v neděli vydali z vesnice, kde žijí, která -- protože je pouhých osm kilometrů od izraelské hranice -- se stala polem zabíjení. Izraelci jim nařídili, aby vesnici evakuovali. Avšak rodina vyjela pomalu a jejich vozidlo se oddělilo od ostatních automobilů, které prchaly před izraelskou ofenzívou v jižním Libanonu. Pouhých několik minut, než dorazil na místo automobil deníku Guardian, který ukazoval cestu sanitce Červeného kříže k civilním raněným v jiném městě, zasáhla střechu bílé dodávky rodiny Sha'itů izraelská raketa. Tři cestující, kteří seděli v třetí řadě, byli usmrceni okamžitě, včetně Aliho babičky. Šestnáct dalších cestujících bylo zraněno. Během dnešních dní nesou rodiny, jako jsou Sha'itovi, důsledky izraelského leteckého bombardování i jejich úsilí vyprázdnit před vojenskou invazí tuto oblast od civilistů. Den poté, co vypršela lhůta Izraele, do níž měli místní lidé opustit své domovy, se staly silnice, které se v normálních dobách líně vinou poli tabáku a háji banánovníků, cestami zabíjení. Podrobnosti v angličtině ZDE |