Budeme-li korektně mluvit o vítězství, jaké vítězství snad připisujeme Občanské demokratické straně? Ano, získala největší počet hlasů a mandátů a podle tradice se pokouší sestavit vládu. Jenže vítězem podle normální lidské logiky je ten, kdo má většinu. K mandátům potřebuje takový "vítěz" jako ODS ještě něco dalšího, totiž koaliční potenciál. A jak víme, ODS ani s pomocí voliči krutě potrestaných lidovců a podpořena Bursíkovými Tyrkysovými většinu nemá. Nemá ji ani sociální demokracie se svým spojencem, s KSČM. I když podle hlasování ve sněmovně o předsedovi by se mohlo jevit, že tento blok má většinu jednoho hlasu.

Je zjevné, že Mirek Topolánek bez souhlasu sociálních demokratů a komunistů vládu nesestaví. Je zřejmé, že jeho a jeho stranu názor ČSSD musí zajímat. Konstruktivní a státotvorný přístup sociální demokracie prostě nespočívá v tom, že ustoupí ze všech svých stanovisek a obrátí se zády ke svým voličům na způsob někdejších Zelených. Oba bloky budou prosazovat pověření od svých voličů.

Sociální demokraté jsou realističtí a nepožadují vládu. Podpoří vládu ODS, ovšem bez stran, které podle politické logiky měly být jejími spojenci, ale na vlně uměle vybičovaného a značně opožděného antikomunismu se svezly do náruče strany s opačnými sociálními a environmentálními důrazy. Je celkem logicky ochotna podpořit i společný projekt s ODS, který by nebyl předem beznadějnou velkou koalicí, ale zajistil by normální fungování státního mechanismu.

Možná jen do předčasných voleb, které, dejme tomu, po roce či dvou rozdají karty znovu.