Nutno dodat, že pan prezident by asi tak vstřícný jako Beneš nebyl. Ale i kdyby mu Filip řekl, že kandidát na ministra kultury je Švorcová, nenadělal by s tím nic.

Proč to asi Filip neudělal ?

Řekněme si to na rovinu -- KSČM má ČSSD "na lopatě".

Bez KSČM nemůže dělat ČSSD nic -- ani klást požadavky, ani nic prohlasovat a ani vládnout.

To je holý fakt.

Proč ale nechce KSČM postavit cca 8 ministrů v koalici s dalšími (dejme tomu) 10 ministry za ČSSD ?

Proč nechce být Filip místopředsedou vlády, a proč jím nechce být Dolejš ?

To je otázka, která mi vrtá hlavou.

Proč nepředstaví Paroubek vládu (myslím koaliční vládu) složenou s členů KSČM a ČSSD, místo tahanic o jednoho poslance, když minutu po volbách deklaroval že "MY máme 100 poslanců" a "bez NÁS se nic nedohodne" ??

Jistě má levice (ČSSD+KSČM) "jen" 100 mandátů, ale stejně tak 100 mandátů mají i její "protivníci".

Místo "trápení se" pravice bychom mohli sledovat také "trápení se" levice, a dobře se bavit peripetii, která nastanou.

Mohli bychom se sázet, kdo komu hodí větší klacek pod nohy, nebo kdo komu namydlí schody lépe.

Alespoň by v těch vedrech byla (u té politické telenovely) 2x taková legrace! Protože TOHLE už je jen parodie politiky. Něco jako Ukrajina.

Takhle je to nuda.

Topolánek hází hrách i perly na zeď levého bloku, a protože ten hrách chytá jen Paroubek, ztrácí to na zajímavosti. Fasáda Lidového domu už musí být od toho "vstřícného" házení hrachu na zeď úplně odřená. A to nejen fasáda cementová, ale i ta stranickopolitická.

Topolánek by měl trvat na tom, že vysloví důvěru Paroubkově vládě, jen když v ní BUDE KSČM, stejně jako Paroubek trvá na tom, že vysloví důvěru vládě, jen když v ní NEBUDE KDU/ČSL (a Zelení).

Proč to neudělá Topolánek, je taky záhada. Není vstřícnějšího kroku. A "tichý společník (MY)" by byl taky potěšen, že bude na vývěsním štítě.

KSČM (za stálou podporu ČSSD) má pouvoir být ve vládě -- to si jistě myslí všichni voliči KSČM -- proto ji taky volili. KSČM v posledních volbách ztratila procenta. Ale pořád jich má víc než třeba KDU/ČSL a ta neváhala nikdy, a do každé vlády (když to bylo jen trochu možné) se dostala.

To si vážně v sekretariátu KSČM (pardon ÚVV) řekli -- "soudruzi" do vlády ? -- NIKDY !

Měli to říct voličům PŘED volbami -- máme program, ale slibujeme, že do vlády s ním nepůjdeme.

KSČM je teď jako šachista -- když se dotkl figurky -- musí táhnout. Jinak prohrál. (jeden sportovní komentátor šachového turnaje dokonce křičel na šachistu :"Musíš, musíš, dotkol si sa !!")

I o tom je politika.

Stav, kdy KSČM říkala svým voličům : "dělali bychom to jinak", ale máme málo mandátů, abychom mohli - pominul.

Teď mají mandátů sice ne dost, ale tak akorát.

Teď až by vstoupila KSČM do vlády mohla by realizovat své teze o vystoupení z NATO, o podpoře Kuby v jejím boji proti imperialismu, proti ostrakizaci Číny, podpoře Palestiny a odsouzení okupace Iráku a Afganistanu a vyhnání "hledačů" US základen z Česka..

Jestli to TEĎ neudělají, když mají možnost, už se jim jiná šance asi nenaskytne, a to všechno před tím byly jen plané řeči.

A neponese-li, budou jim voliči ještě věřit, až s tím zase začnou (před příštími volbami) ?

Vyzývám soudruha Vojtěcha Filipa, ať se postaví před mikrofon a sdělí národu (nebo té části, která ho volila a té, která se třese na jeho podporu), PROČ neusiluje o ministerská křesla.

Vyzývám přítele Jiřího Paroubka, ať se postaví před mikrofon a sdělí národu (nebo té části, která ho volila a té, která mu pomohla 26 mandáty) PROČ nechce vládnout v koalici s KSČM, když bez ní by už nebyl ani předseda strany.

Vyzývám občany, ať nepřipustí "vládu odborníků" (za první republiky se říkalo "úřednickou vládu"), protože tato vláda svými rozhodnutími jen zavede všechna nepopulární (pragmatická) opatření bez rizika odezvy v dalších volbách.

Bude jen "odrazovým můstkem" k vypjatému populismu u voleb příštích, kde se všechny strany budou moci přetrhnout, aby slibem jejich zrušení (těch opatření) nalákali co nejvíc voličů. Takováto úřednická vláda nebude mít žádnou zodpovědnost a podle toho bude vládnout -- vládnout NEZODPOVĚDNĚ.

Její exponenti obdaření vědomostmi z doby panování se pak rozejdou do bank a velkokapitálu (odkud namnoze přijdou), aby se pak při doutníku a Hennesy zasmáli, jaké že to jsou ti lidé ovce.

"Sliby se mají plnit o Vánocích" zpívá se v jedné písni -- jen doufám, že zas tak dlouho to trvat nebude, vždyť rozpočet se má schválit v září a neschválený by nedovolil splnit ani jedno z volebních lákadel levice.

Jak já to vidím, PAT je jen proto, že KSČM netáhne. A podle pravidel šachů -- když ses dotkl figurky musíš -- jinak jsi prohrál.

A to je pravděpodobně i to, co po KSČM chtěl prezident na Hradě, nebo by alespoň měl chtít.

KSČM to pochopila a deklarovala, že navrhne vlastního kandidáta na post předsedy PS ČR. Tato funkce je třetí nejvyšší ve státě (podle protokolu).

Není vyloučené, že při současném (vypjatém) antagonismu ODS a ČSSD v rámci "odblokování" parlamentu ODS kandidáta KSČM podpoří, naopak "nepodpora" takového kandidáta KSČM od ČSSD by mohla pro Paroubka mít nedozírné následky.

Ve třetím kole pohádky o kohoutkovi a slepičce, by se tak Filip opravdu vracel z Hradu, kde by svůj seznam předkládal. Pravděpodobně by neuspěl, ale v dalších volbách by KSČM měla možná 2x tolik hlasů a na úkor koho se dá stěží spekulovat.

Gottwald svého času "vypálil" politický rybník všem politikům, co měli kořeny a zkušenosti jen z intrikářské politiky první republiky. Předcházel tomu "boj o vnitro", ale ten už jsme tady taky (díky panu Kubicemu) měli.

Ti prvorepublikoví politici prohráli svůj boj (mimo jiné i) proto, že měli spory MEZI SEBOU navzájem, a ve své povýšenosti přestali vnímat realitu republiky a postavení jejich obyvatel. Pozdě bylo pak si v emigraci vyčítat, rvát vlasy a doma skákat z oken koupelny.

Je zřejmé, že sestaví-li ODS vládu, tak Paroubek nebude dál předseda ČSSD, neboť personální zemětřesení v institucích ČR a po osmi letech půstu po postech a funkcích vyhládlá ODS smete celé její vedení. To nové vedení může (ale nemusí) být více levicovější. Paroubek to pochopil a jeho návrh na přímou volbu předsedy všemi (cca 17 000) členy strany to dokresluje, protože "věrchuška" ČSSD by přišla o koryta a to se nezapomíná. Jen je nejasné jakým mechanismem by ho těch 17.000 členů zase mohlo odvolat -- a v tom je kouzlo tohoto návrhu.

Sestaví-li vládu Paroubek, tak jen na podstavci KSČM. Lidem se bude "muset" začít dařit lépe, odbory zvednou hlavu, spousta reglementů EU se dostane do rozporu s přáními "lidu" a za své asi vezme i koncepce zahraniční politiky. Aby se tato vláda udržela, bude muset plnit jak své sliby, tak i přání voličů. Takové plnění stojí strašnou spoustu peněz. Po válce a se znárodněním v zádech se to v roce 1948 dařilo. Spoustě lidí se opravdu začalo dařit líp (prosím nepodezírejte mě z propagandy, znám dobře konsekvence doby).

Jenže nám se dnes zase tak špatně nedaří a za dařit se ještě líp považujeme: jít do důchodu v 60 letech a mít důchod 70% výdělku, mít vzdělání zadarmo, mít zdravotnictví zadarmo, mít plnou zaměstnanost, mít bydlení od státu a platit za něj 20% platu, a podobné věci, které jme už jednou měli :), + dovolená kdekoli ve světě a bazén a velkoplošná obrazovka jako bonus.

Sestaví-li Paroubek vládu, bude to všechno muset vyslyšet. Mám takový pocit, že boj o moc vytěsňuje z ČSSD pomyšlení na to, CO bude muset po eventuálně vyhraném boji udělat. Zeman svého času uzavřel "opoziční smlouvu", a tím se vyvinil ze všeho, CO by musel udělat -- pragmaticky. Dělal jen k čemu byl dotlačen a zbytku se vyhnul s poukazem na to, že mu to tato "smlouva" zakazuje" -- takto byli instruováni i poslanci při hlasování.

Dnes je tato cesta nemožná. Byla-li by použita (myslím souručenství ODS a ČSSD) totálně by přestavěla politickou scénu. KDUČSL by se posunula hodně do "středu", Zelení by se stali levicovou základnou pro mladé s neuvěřitelnou dynamikou v dalších letech (a s obrovským dopadem na deficity rozpočtu), KSČM by se zradikalizovala, ČSSD by platila za oportunní stranu a ODS by zůstala se svým konzervatizmem jako kůl v plotě - stranou pro elity.

Zkrátka každý by měl jen tolik hlasů, kolik by dával naděje a kolik by té naděje zrealizoval.

Toto by nevyhovovalo (krom KSČM) nikomu.

Pragmatičtí i fundamentalističtí přeběhlíci z řad poslanců a exponentů jednotlivých stran by zprohýbaly silokřivky vztahů mezi tradičními stranami české politiky a se znalostí věci by téměř denně generovali řady afér politicko-hospodářského ranku. Něco jako za první republiky.

Něco by se muselo stát.

Ve všeobecné bezradnosti by vzal za své i dosavadní volební systém a byl nahrazen jiným.

Pravděpodobně 200 jednomandátovými volebními okrsky s většinovým systémem.

ODS a ČSSD by to prosadily rychle, protože by věřily na jistou "setrvačnost", která by jim dovolila věřit, že v příštích (takto ustavených) volbách se nynější výsledky promítnou i do těchto parametrů voleb příštích.

Jelikož by ale za těchto parametrů stačilo k dosažení poslaneckého křesla cca 5.351 hlasů -- vycházím z výsledků voleb 2006 -- tj. 5,350.000 těch co volili, na 200 volebních okrsků, při 5ti relevantních stranách. Tj. (5,350.000 : 200 : 5) +1 = 5.350+1 = 5.351 hlasů k vítězství (za modelových podmínek). K volbám 2006 přišlo 64% oprávněných voličů, v roce 2002 jich bylo 58%, takže by stačilo 4.701 hlasů.

Jestliže (a to určitě) se takto konané volby svým pojetím budou blížit volbám do zastupitelstev (ať krajů, nebo obcí), tak volební účast je zhruba 30% (kampaň není centrální, je více stran a důraz je kladen na odlišné problémy), a připustíme-li, že do voleb vstoupí 26 uskupení (jako letos), tak výsledek je neuvěřitelný.

2,102.000 voličů / 200 = 10.510 na okrsek, a to poděleno 26 uskupeními je 404. Vítězi by pak stačilo více, než 405 hlasů v okrsku.

Je to teoretický propočet, ale je to tak.

Pokračujme dále -- jelikož PS ČR má 200 poslanců, tak v tomto teoretickém případě bude v parlamentu "nasbíráno" 200 x 405 hlasů (ostatní propadnou), což je 81.000 hlasů.

Jelikož "oprávněných voličů" je v ČR zhruba 8,300.000 (zapsaných v seznamech), tak v PS ČR bude zastoupeno jen 0,97 % z registrovaných voličů a jen 0,81% z obyvatel ČR.

Volby stojí peníze. To všichni víme. Jestliže je zároveň dnes v ČR 13.000 multimilionářů, tak není problém pro jejich skupinky si "vykolíkovat" území a obvody zhruba (zase teoreticky) podle scénáře (13.000 : 200) = 65 multimilionářů na jeden volební okrsek. Když do něj investují ve volební kampani cca 100.000 Kč každý, tak jejich kandidát bude disponovat částkou 6,500.000 Kč. (Když sečteme pouze přiznané volební náklady stran, dostaneme se k číslům řádově 116 milionů, což na jednoho poslance je 0,6 milionu -- částky jsou ale zhruba 3x vyšší -- tj. cca 1,5 milionu, což koresponduje s náklady na volbu senátora.)

Aplikujte tento model na obě řady VyVolených -- myslím výši výhry, zájmy, kampaň a propagaci, a hlasy a hlasování (započítejte i iracionální řevnivost příznivců) .....

S takovou částkou -- 6,5 milionu na poslance se nedá nevyhrát -- za ni si musíte koupit i víc než cca 405 hlasů v pohodě. To je 160.000 na jeden hlas PRO a cca 640 Kč na jeden voličský hlas v okrsku celkově (teoreticky, při rovných parametrech pro všechny).

(Je to teorie, já vím, ale což D'Hontova teorie není také jen matematika, která se snoubí se starořeckou filosofií ?)

Tento, jimi takto stvořený poslanec bude mít jediný úkol -- vrátit jim jejich vložené investice a přinést zisk.

Stane se v podstatě toto :

a) takto zvolení poslanci vygenerují vládu afinní k zájmům svých sponzorů.

b) vyslanci ČR na všech úrovních budou z kolegia těchto lobby.

c) stavební investice (i nesmyslné) ze státních zdrojů se v okrscích (regionech) prudce zvýší, tím se mírně sníží nezaměstnanost a zvýší platy.

d) tato skutečnost v první fázi zvýší popularitu takovéto vlády, ale následně zvýší deficit a inflaci.

e) klesne kurs koruny, což zvýší exportní možnosti firem, ale zvýší splátky stávajících hypoték a všech závazků státu.

f) dotace čehokoli z EU (cestou rozhodnutí vlády) sváží regiony do pasti dalších výdajů, zatěžujících rozpočty všech úrovní.

g) jakékoli celoplošné opatření bude realizováno pouze za cenu utilitárních ústupků na straně druhé (viz. např. stavba přehrad ve všech státech Unie za J.Cartera).

h) postupná diferenciace těchto "poslanců" do dvou bloků s cílem periodické obměny ve vládních a jiných funkcích státu.

i) postupné a rychlé podřízení všech zdrojů státu těmto lobby.

j) ustavení "státních tajemníků" ministerstev kvůli kontinuitě svých zájmů.

k) postupné splynutí hlavních zájmů (volebních programů) obou bloků k bodu, kdy odlišnosti budou jen z ranku naprosto nepodstatných deklarací (otázka trestu smrti, postoj k jiné sexuální orientaci, otázka potratů, otázka přistěhovalecké politiky, míra nacionálního postoje a národní hrdosti, otázka legalizace měkkých drog, atp.), které nebudou nikdy "dokonale" vyřešeny, aby zůstaly jako možná témata voleb.

l) znechucení tímto stavem omezí již tak malou účast občanů ve volbách, ale tato skutečnost jen posílí oba bloky.

m) tento stav bude vyhlášen za (téměř) dokonalou demokracii.

n) tento stav bude také již nevratný a nezvratitelný, pokud nenastane ve společnosti opravdu velký hospodářský otřes, nebo pokud nebudou uspokojeny zájmy části spektra lídrů obou bloků.

Výhoda jednomandátových obvodů je ta, že když budete chtít posekat trávu na obecním pozemku, víte na kterého (jediného) poslance se máte obrátit. On zjistí, zda bydlíte na sídlišti a když by neposekání trávy naštvalo v paneláku více než 400 lidí, do druhého dne tam je žací stroj.

Budete-li bydlet na samotě, kupte si sekačku sami.

Takto fungují jednomandátové obvody.

Současná D'Hontova metoda nám (zatím) na otázku "Kolik jablek má Mirek ?" odpověděla že "Zdravější je jíst hrušky !".

Nebojte se ovšem, že si budete muset vybrat -- to za vás udělají Vaši poslanci.