Od Czechteku si sice pamatuje, že "bejt na internetu věští potíže", ale další poučení si bohužel vzít nedokázala. Na prvního máje během průvodu neonacistů z Národního odporu policisté brutálně napadla Kateřinu Jacques. Nesla spolu s několika dalšími lidmi transparent "Zelení proti neonacismu", a policie případné eskalaci konfliktu a napadení ze strany účastníků pochodu briskně zabránila. Místo nácků je zmlátila sama.

První fázi kordon policejních těžkooděnců ještě zvládl, a vcelku bez problému se jim povedlo Kateřinu Jacques s ostatními přesvědčit, aby si přešli na chodník na druhé straně ulice. Pak však byli odvoláni zpět lemovat průvod bílé síly a na jejich místo dorazila tlupa policejních bezmozků ze služebny ve Vyšehradské ulici.

Ti, poté co "zadrželi" nositelku transparentu brutálním povalením na zem a spoutáním, aby ji mohli odvést k výslechu, "zadrželi" také mne a vyslýchali za novinku v trestním právu - "nepovolené fotografování". Výslech probíhal na stejné služebně, jako v příapdě vedoucí sekretariátu vládního zmocněnce pro lidská práva.

Zavřít můžou, pustit musej, praví Švejkova zásada právního státu...

Postup orgánů veřejné správy, včetně policie na demonstraci neonacistů z Národního odporu je bezprecedentní. Zatímco kdekoliv jinde - včetně Německa - by se demonstrace pravicových extremistů setkala s velmi přísným dohledem státních orgánů a nejspíše by nebyla povolena, v České republice dělají policisté neonacistům ochranku a represe používají proti občanům, kteří se rozmáhajícímu se neonacismu postaví na odpor. Zásah policie na prvního máje nelze vyhodnotit nijak jinak, než jako policejní politickou provokaci, zacílenou, stejně jako nepřiměřený zásah na CzechTeku 2005, na politickou odpovědnost za neutěšený stav v české policii.

Napadnout vysokou státní úřednici, navíc kandidátku Zelených, bít ji, zatknout ji a vyslýchat, zatknout a vyslýchat přitom novináře, to je diletantismus, hodný pokračovatelů Švejka. Stalo se ve chvíli, kdy na místě již nebyli žádní neonacisté a protestující tak vůbec nemohli narušovat jejich pochod, který mezitím zabočil za roh, takže nebyl v dohledu, ba ani v doslechu. Navzdory tvrzení policie o opaku.

Policisté, hysteričtí z toho, že se jejich zásah ocitne na internetu, si po zatčení od fotoreportéra Britských listů Michala Vlka nevyžádali fotografie ani mu nezabavili fotoaparát se záznamem policejního zákroku. Jestliže fotoreportér podle jejich mínění spáchal trestný čin fotografováním policejního zákroku (a jedině spáchání trestného činu může být důvodem k perlustraci, zadržení a výslechu), zanedbali tak služební povinnost tím, že záznam nezajistili. Jestliže nespáchal trestný čin, neměli právo ho zatýkat. Překročení pravomoci úředního činitele a násilí proti skupině či jednotlivci - to jsou trestné činy, za kterých je možno tyto ozborojené a tudíž nebezpečné osoby důvodně podezřívat.

Co tedy bylo důvodem k zatčení? Nebyla to stejně, jako v případě Jacquesové, snaha o politický kalkul a co největší mediální dopad? Komu poslouží zmlácená a zatčená vysoká státní úřednice? A komu poslouží zatčený a zase puštěný fotoreportér?

V této zemi platí stále ještě platný právní řád. I pro policisty. Britské listy očekávají důkladné vysvětlení ministra vnitra Franiška Bublana, které ministr redaktorovi Britských listů slíbil. Britské listy očekávají i vyvození personální odpovědnosti vůči konkrétním policistům, veliteli zásahu a policejnímu prezidentovi, který je zodpovědný za své podřízené. Franišek Bublan by si měl uvědomit i svou vlastní odpovědnost hlavy resortu vůči občanům tohoto státu. Hysterici, diletanti, političtí provokatéři ani neonacisté nemají v policii mít místo. Pokud má v tomto státě platit právo a ne zvůle policejní sebranky.

Přepis policejního zásahu proti Kateřině Jacques - Moráň, Praha, 1. 5. 2006

Kateřina Jacques: Co si to dovolujete?

pro podezření z trestných činů:

Informace, pocházející od samotné napadené i dalších svědků, že policista, který se vůči ní dopustil násilí, nebyl označen služebním číslem, není pravdivá. Stressová situace dotyčné ale omlouvá. Z fotografií, které na místě pořídil Michal Vlk, zřetelně vyplývá, že služební odznak strhla napadená policistovi sama, když se na zemi bránila.

Tiskové prohlášení Strany zelených : Vyjádření svědka Karla Jecha k brutálnímu zásahu policie proti zeleným 1. 5. 2006 ZDE

Jan Čulík i někteří jiní autoři Britských listů předjímají policejní vyšetřování a tvrdí jen tak beze všeho, že hanebný útok na Jiřího Dolejše je útokem antikomunistů a nikoli útokem někoho jiného. Navíc je velkou otázkou, v jakém smyslu by pachatelé vůbec mohli být oněmi "antikomunisty" -- stačí k tomu, aby vzdělaní a kultivovaní lidé, jako Čulík a Slačálek, považovali člověka za antikomunistu, jen to, že řekne, že je antikomunista a zmlátí poslance KSČM? Křesťanem je podle té logiky ten, kdo řekne, že je křesťan a někoho zbije -- stačí k tomu jen chuť vidět křesťany jako bijce... a je jedno, že takový člověk třeba nikdy nebyl pokřtěn a třeba ani neví, že něco jako křest nebo Ježíš Kristus existuje.

Vážený pane redaktore;

Vaše představa, že v SMS hlasováních hlasují nějací lidé - je romanticky naivní, ale bohužel už dávno vyčpělá.

Ano možná sem-tam ještě nějaký snílek či politický fantasta nějakou SMSku pošle.

Ale jinak dnes je SMS hlasování už dávno jen bitvou robotů, propustností linek, agentur, a hlavně těžkých prachů.míní čtenář, který se podepisuje jako Jan Bláha, a pokračuje:

Bouřit se proti němu je stejně infantilní jako plivat do moře (můžeš stokrát, a ono se nezpění, . . K.H.Borovský)

Nechte tedy blbcům jejich vložky always, "realitu" vyvolených, zaručeně free žvejkačky - a domněnku, že několikrát týdně se najde na sto tisíc lidí, co utratí pětIkorunu za hlas nějakému politikovi. Oni tomu věří a potřebují to tak. Ti ostatní s pobavením sledují, komu se podařilo pořídit lepší spojení a výkonnějšího robota, a kolik milionů je to asi stálo.

Byl to šok, zejména pro ty, kdo nejsou zrovna fanoušky amerického prezidenta Bushe. Na pódiu při recepci pro Asociaci reportérů z Bílého domu stál ne jeden George Bush, ale dva. Tváří v tvář poněkud děsivému každoročnímu úkolu být zábavný si prezident George Bush vzal s sebou na pódium svého satirického imitátora Steva Bridgese.

Videozáznam vystoupení obou Bushů ZDE

Zpráva Českých novin o protiválečné demonstraci v New Yorku z 29. dubna, nazvaná V New Yorku se protestovalo proti válce v Iráku, vychází ze zprávy Associated Press, na kterou se také výslovně odvolává. Český článek ovšem začíná první odstavec větou "Tisícovky lidí demonstrovaly na Manhattanu v centru New Yorku proti válce v Iráku", zatímco původní a do značné míry převzaný text Desmonda Butlera hned v titulku uvádí: Tens of Thousands in NYC Protest War - hovoří tedy o desetitisících, nikoli tisících účastníků protestu.

Známý ekonom a liberální myslitel John Kenneth Galbraith zemřel v USA ve věku 97 let.

Galbraithg v sobotu zemřel v městě Cambridge ve státě Massachusetts, uvedl jeho syn Alan.

Galbraith, harvardský profesor kanadského původu napsal více než třicet knih o společensko-ekonomických otázkách. Nejvlivnější z nich byla kniha The Affluence Society (Bohatá společnost) z roku 1958. Pohyboval se v politických kruzích, byl poradcem Demokratických prezidentů v USA a byl velvyslancem J.F. Kennedyho v Indii.

Tracey Templová (43), bývalá milenka Johna Prescotta (67), náměstka britského premiéra Tonyho Blaira, v sobotu v slzách tvrdila v britské televizi, že se stala obětí lží a že nemá jinou možnost než zveřejnit intimní podrobnosti jejich dvouletého sexuálního poměru.

V televizním prohlášení, které předcházelo zveřejnění jejího svědectví na devíti stranách bulvárního nedělníku, konstatovala Templová, že dospěla k názoru, že "musí lidem umožnit, aby se dověděli pravdu."

Celý případ je znovu důkazem, jak nebezpečné je pro lidi u moci začínat si něco s podřízenými. Pokud je totiž "nadřízený" milenec dostatečně slavný nebo mocný, jeho tajný partner či partnerka pak za peníze zveřejní všechny podrobnosti, a často možná i to, co se nestalo. K tomu došlo například v případě zemřelé princezny Diany a jejího milence, kapitána královské gardy Jamese Hewitta, který vydal knižně podrobnosti jejího sexuálního života a v knize tvrdil, že měla Diana deset milenců. I Tracey Templová prý obdržela za své nynější "svědectví" od bulvárních novin honorář 250 000 liber (10 milionů Kč).

Pro vás je to jeden obyčejný salát, který si hodíte při nákupu do vozíku v supermarketu. Avšak pro zemědělce v Keni, jimž je odpírána voda, kterou využívají tamější velké latifundie k pěstování salátu, to může znamenat likvidaci. Svět začíná mít nedostatek vody a zákazníci britských supermarketů přispívají ke globálnímu suchu, argumentují ekologické organizace.

Zákazníci, kteří v supermarketech Tesco, Sainsbury či Waitrose kupují španělská rajčata, egyptské brambory či keňské růže, přispívají k zhoršování celosvětového nedostatku vody, nejcennějšího zdroje lidstva.

Channel Four TV: A World Without Water (Svět bez vody), sobota 29.4. 19:30 ZDE

Důkazem, že fyzický útok, jehož se v minulých dnech stal obětí komunistický poslanec Jiří Dolejš, se stal tvrdým vlastním gólem českých antikomunistů, dokazuje nynější hysterická kampaň pražského tisku, živě znovu připomínající normalizační kampaně husákovského normalizačního režimu.

Stejně jako tehdejší Husákův režim byl znejistěn lidskoprávními aktivitami, jako byla Charta 77, a důsledkem byla po celé jaro 1977 mediální protichartistická hysterie, teď, po útoku na Dolejše, propagandisté v českém tisku také znejistěli a zjevně se obávají, že brutální útok na nevinného Dolejše posílí před volbami popularitu KSČM. Proto nynější vlna zuřivých protikomunistických útoků. Je to docela sprosté, protože normální člověk, který není posledlý nutností snažit se veřejnost pořád politicky manipulovat ve prospěch svých mocenských kontaktů a zájmů, by spíš Dolejšovi vyjádřil podporu a soustrast.

Nejnovějším normalizačním komunistickým "výkřikem", skutečným klenotem žurnalistiky, je sobotní "komentář" Eduarda Freislera "redaktora LN". Protože byl Dolejš zbit, tito propagandisté mu to omlacují o hlavu a píší, že právě "komunisté bijí". Nevím, koho čeští komunisté za posledních 16 let zbili :) Freisler používá známého triku - KSČM = Stalinovy zločiny. Srovnává dnešní českou komunistickou stranu, která už skoro sedmnáct let plně dodržuje demokratické principy, s monarchistickým režimem Fidela Castra na Kubě. Je zjevné, že celá situace je daleko složitější, než co Freisler píše, ale co by na tom záleželo, že?

Obviňovat české komunisty v české předvolební hysterii za Castra je asi takové, jako kdyby někdo v britském tisku obviňoval britské konzervativce za George Bushe, i když se jistě britští konzervativci s Bushem v mnohých věcech třeba shodnou (stejně jako Tony Blair. :) ) Vidíte, jak je to absurdní? Zpod kterého kamene vyhrabali v Lidovkách svého Freislera?

Dětinskost manipulátorů z pražského tisku, která se zvyšuje, jak se blíží volby, mě docela baví. Ti lidé skutečně netuší, že normálním lidem tato hysterická propaganda jde na nervy a takovéto články spíš - bohužel - k popularitě komunistů jen přispějí? :)

Komentátor Adam Drda si na Britských listech stěžuje, že prý Jan Čulík zkreslil jeho slova (ač z textu vyplývá, že k tomu nedošlo). Rovněž odmítá "snahy dělat z legitimní kritiky KSČM 'kampaň` a z antikomunismu málem nějaké 'protidemokratické hnutí`." Problém s jeho ohrazením spočívá v tom, že ataky na KSČM mají skutečně charakter organizované kampaně (na čemž by nebylo samo o sobě nic špatného) a že antikomunismus je skutečně protidemokratickým hnutím.

Co je to vlastně ten antikomunismus? Je opravdu zcela nedemokratický jak píší někteří autoři na BL? U většiny článků na BL mi poněkud chybí touha ten "antikomunismus" nějak rozdělit a neházet každého, komu se komunismus příčí do jednoho pytle. Na dnešních antikomunistických projevech je bezesporu mnoho primitivního a nedemokratického, nicméně to rozhodně neznamená, že být "antikomunistou" znamená ze vším tím souhlasit.

Adam Drda, Petr Dudek: Kdo ve stínu čeká na moc. Paseka 2006, ISBN 8071858021, EAN 978807185027

Mezi povinnosti těch, co umějí psát a totuto gramotností se živí , patří i umět číst. A nejen to. Mělo by mezi povinnosti patřit i umět přemýšlet o řečeném a napsaném. Znát možné důsledky slov. Znát emocionální účinek slov. Adam Drda s Petrem Dudkem se přiživili na vlně primitivního antikomunismu, kterou vyvolali senátoři Štětina a Mejstřík jako naivní politickou snahu oživit téma, které dnes už většinu české společnosti neirituje. A ani nezajímá, což dokáže prodaný náklad této knihy.

"...Ale Tlustý, ať už byla jeho předlistopadová minulost jakákoliv, se léta hlásí k liberálním idejím. Jeho kolegové z KSČM už tak směšní nejsou. Jsou nebezpeční - třeba proto, že si stejně jako před listopadem přivlastňují minulost a předělávají ji podle svých potřeb."

To píší autoři "místo úvodu" své knihy. S "komunismem v sobě", jak to nazývá Čulík, se evidentně vyrovnali...

V souvislosti s fyzickým útokem na J. Dolejše píše O.Štampach: "Bojovníci za svobodu, kteří zmlátili a zkopali reformního komunistu, poslance Jiřího Dolejše, nejsou jen izolovanými zbabělými násilníky. Je to vrchol ledovce. Je to brutální projev politické atmosféry v současném českém prostředí."

Jako ilustraci toho, jak je jakožto podhoubí útoku tato atmosféra brutálně tvořena pražskými antikomunistickými intelektuály, bych chtěl upozornit na návrhy trik, jež jsou volně k dispozici na stránkách "Trikem proti komunismu" - dekomunizace.cz.

Současnost není moc úrodná na politické vtipy. Jeden dost chabý představuje krátký rozhovor: "Koho budeš volit?" - "Komunisty." - "To vím, ale ve které straně?"

Debata o feminismu, která se rozhořela v posledních dnech na Britských listech, podle mne příliš zabředla do tradičních sporů o (ne)přítomnosti "ženského prvku" na vedoucích a zejména pak politických postech. Aniž bych chtěl podceňovat tento rozměr problému, který skvěle shrnula např. Lenka Vytlačilová, myslím si, že nevystihuje (nebo jen velmi málo) podstatu věci. Ta se týká ještě významnějších témat, než je prostý fakt (ne)spokojenosti (mnohých) žen s jejich postavením ve společnosti. Domnívám se, že dnešní úloha feminismu není v hájení zájmů jedné ze skupin obyvatelstva oproti jiným skupinám, ale v tom, jaké světlo vrhá na pozdně kapitalistickou společnost a její ideologická schémata vůbec.

Jen pár poznámek k příspěvkům Václava Sedláčka a Michala Mašína.

První jmenovaný obviňuje feminismus z orwellovského double-thinku, podvojného myšlení. Na jedné straně prý feministky tvrdí, že existuje jakýsi specificky ženský pohled, který je ve společnosti potlačován, na druhé straně se nás snaží přesvědčit, že genderové role jsou jen kulturní konstrukty. Sedláček vidí mezi těmito tvrzeními spor, čehož využívá ke cvičení z formální logiky. Zcela zbytečně. Spor sice existuje, ale pouze v teorii, kterou si sám Václav Sedláček zkonstruoval a pojmenoval ji "feminismus".

"Nemám rád feminismus. Je zaslepený jako každá jiná ideologie," začíná svůj článek Ladislav Polák.

Je naivní domnívat se, že se člověk může vymanit z ideologického myšlení. Předpokládat, že na jedné straně existují zaslepené ideologie a na druhé jakési "přirozeně myšlení/uspořádání" (selský rozum apod.), je právě projevem jistě neschopnosti rozšifrovat ustavující mýty paradigmatu, v němž se sami pohybujeme.

tisková zpráva

V časopise ALTERNATIVA, který vydávaly Děti Země, byly v roce 1992 poprvé publikovány materiály "Spolku krušnohorských ropáků", z nichž vyplývá, že na Zemi dochází k dichotomii dvou vysoce vyspělých druhů - Homo sapiens sapiens (člověka moudrého) a Petroleus mostensis (ropáka bahnomilného).

Celkem 104 členů nezávislé Komise ze 125 rozhodlo o vítězi 14. ročníku ankety "Ropák roku" o antiekologický čin (osoba, která se prosazováním nějaké stavby či záměru, vydáním rozhodnutí či budováním stavby nejvíce zasloužila o poškození životního prostředí) a 11. ročníku ankety "Zelená perla roku" o antiekologický výrok. Členy Komise jsou např. ekolog Ivan Dejmal, sociolog Jan Keller, filozof Erazim Kohák, písničkář Pepa Nos, teatrolog Vladimír Just atd.

Právě jste si přečetli titulek, kterým dnes (pátek 28. 4.06) odpoledne Lidové noviny.cz uvedly zprávu ČTK o udílení řečených cen. Na vysvětlení - cen bylo uděleno více, ale v titulku se na ostatní jaksi nedostalo -- ani na prezidenta.

Měli-li byste pocit, že na to koukáte "jako z jara," případně "jako tele na nová vrata" nepropadejte panice. Vzpomeňte si, kde žijete a hned budete zpět nohama na zemi.

Stejně jako je vulgární vydávat Velikonoce za prachsprosté svátky jara, tak je nemístné vidět v prvním květnu pouhopouhou oslavu lásky. Zapomeňme aspoň na chvíli na komunistické aranžmá Svátku práce coby hybridu lidové veselice a orwellovského vzdávání holdu Velkému bratrovi. Přesah onoho dne je totiž vážnější.

První máj a jeho tradice VÍCE INFORMACÍ

První máj si v Čechách připomínají i anarchisté. V médiích je jejich shromažďování marginalizováno podle okolností jako nezajímavé dovádění "--náctiletých" nebo jako srocení extremistů. Akce jsou shazovány jako něco, co nemá s prvomájovou tradicí co dělat. Jako její autentičtí nositelé pak jsou představovány především různé levicové strany.

Zcela je opomíjen fakt, že oběti justiční vraždy v Chicagu, na jejichž památku je první máj připomínán, byli socialističtí anarchisté. Stranou jde také to, že se anarchisté k prvnímu máji hlásili vždy -- ještě v dobách, kdy slavit jej znamenalo stávkovat. Na počátku 20. století pořádali anarchisté pravidelně na prvního máje v Praze i v severních Čechách shromáždění a přednášky i průvody. Během jednoho z nich byl během střetu s policií zatčen i Jaroslav Hašek -- tehdy anarchista.

Kdosi zmlátil demokraticky zvoleného poslance jedné parlamentní politické strany. Jmenuje se Jiří Dolejš a je to umírněný člen KSČM. Podle policejního mluvčího Dolejše tři útočníci "vulgárně napadali a pak ho bili pěstmi". Předseda poslaneckého klubu KSČM Petr Kováčik uvedl, že muži Dolejšovi nadávali do "komunistických sviní" a "zhruba deset minut do něj kopali".

To samo o sobě je v demokratické zemi dost znepokojující, ještě podstatně děsivější jsou však reakce českých médií.

(Psáno pro ČRo 6.)

Vážený pane Čulíku,

v textu "Komunismus v nich" (komentář pro ČRo 6) mimo jiné píšete: "Panebože, bylo by žádoucí, kdyby komentátoři, než něco napíší, se o věci profesionálně informovali a nepsali jen tak, co je napadne." Žádoucí by to jistě bylo -- a věčná škoda, že se neumíte držet zajisté ušlechtilých zásad, které tak vehementně prosazujete. Kritizujete totiž můj článek z Hospodářských novin (27. 4.) natolik demagogicky, že jsem snad nic podobného nečetl ani v Haló novinách, kde pracují v "oboru" demagogie pečlivě vyškolení profesionálové. Proto taky následující poměrně dlouhá reakce, kterou bych v případě normální slušné polemiky považoval za zbytečnou.

Úhelným kamenem argumentace, kterou Bushova administrativa nyní zdůvodňuje plánování vojenské akce proti Teheránu, je údajná potřeba bránit izraelského spojence před možným íránským jaderným útokem. Není tedy bez zajímavosti zjistit, co si o celé věci myslí kompetentní izraelské kapacity. Martin van Creveld, profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, není ani v USA rozhodně neznámý. Jeho knihy z oboru vojenské historie tvoří nejen předmět zájmu akademických specialistů, ale patří též k doporučené četbě vysokých důstojníků U.S. Army. 21. dubna Creveld publikoval v americkém židovském časopise Forward článek, který velmi přesvědčivě zpochybňuje údajnou nutnost útoku na Írán. Nepřináší sice mnoho faktů, které by se už neobjevily v dosavadních analýzách, ale zato zkoumá problém komplexně,  otázku po otázce, přičemž je nepřehlédnutelné, jak přitom navazuje na rabínskou tradici. S názory na pozitivní roli jaderných zbraní při zajišťování mezinárodního míru můžeme nebo nemusíme souhlasit, nicméně Creveldova argumentace jako celek na tomto bodu  rozhodně nestojí. (Karel Dolejší)

Náhodou jsem přišel na tento link, píše Ondřej Sameš. Je vidět, jaké pěkné granty lze získat (na jaké hodnotné projekty). Nemohly by si Britské Listy taky zažádat o nějakou takovou dotaci, kdyz uz může stát sponzorovat bulvár?

Sport má přinášet zdraví, zábavu, potěšení, vychovávat k soutěživosti a tak dále. Definicí je možno najít přehršel. Myslí česká média v zápalu boje na slušnost?

Pan Průša zřejmě sledoval jiný zápas, míní Jaroslav Borovička. Výsledek situace byl sice popsán správně, její počátek však nikoliv. Takže tedy, jak to doopravdy bylo:

Na stránkách Národní strany bylo 27. dubna publikováno stanovisko předsedkyně této politické formace k násilnému útoku na místopředsedu KSČM Jiřího Dolejše. V textu prohlášení, které na hlavní stránce NS doprovází drastická fotografie zkopaného politika převzatá ze servisu MFD, zaujme hned několik skutečností. Například formulace, podle které byl komunismus několikanásobně horším zlem než nacismus (Jak se to změří či zváží?). Nebo metoda "vciťování" do útočníků, která ústí ve snahu relativizovat až omlouvat jejich trestný čin. Vedle toho najde čtenář i nesmyslnou a lživou formulaci, že parlament by podobný útok na neonacistu "jistě kvitoval s povděkem".

Navíc ovšem stojí za povšimnutí, že předsedkyně Národní strany kromě neznalosti principů právního státu a parlamentní demokracie trpí ještě jedním závažnějším nedostatkem: Neumí totiž asi číst.

Jde o to, zda je trestným činem nakládačka, kterou antikomunisté uštědřili Dolejšímu, či zda to není jen vrácená ozvěna jeho politiky, zda to jen nesklízí onu nenávist, kterou zasel, píše Petra Edelmannová, představitelka "Národní strany" na svých stránkách a pokračuje:

V kontextu statisíců vražd politických odpůrců rudého režimu, které mají na svědomí Dolejšího straničtí parťáci, v kontextu utýraných nevinných, v kontextu žen a dětí, které si vzaly život protože jim po "upřímnosti a přímočarosti" soudruhů nic jiného nezbylo, mi vlna lítosti nad Dolejšího modřinami připadá jako sprosťárna největšího kalibru.

Mlácení -- inovace metod politického a možná i předvolebního boje
Objekt -- poslanec
Klíčová slova -- Jiří, Dolejš, komunista.

Svévolné násilí do společnosti a tím méně do politiky samozřejmě patřit nesmí. Nedivím se těm, kdo nad rozbitým obličejem J. Dolejše mají pocit, že ho zmlátila nějaká fašistická skupina. Jenže můžeme to tvrdit jen tak? Lze vyvrátit hypotézu, že Dolejše zbili obyčejní primitivové, kteří netuší, co je to "komunismus", "KSČM" a antikomunismus? Dávat do souvislosti tento útok jen tak obecně s antikomunismem je navíc hloupé. Existuje totiž samozřejmě mnoho typů antikomunismu a sotva někdo může říci, že díky tomu, že Adolf Hitler byl antikomunista, je antikomunismus nutně spojen s praxí Třetí říše.

JAK "ZRUŠIT" KOMUNISTY?

Do té doby seriózní nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu s podivným obsahem. Autory jsou dva "novináři" z české redakce BBC. Adam Drda a Petr Dudek napsali knihu se srpy a kladivy na rudé obálce, titulem Kdo ve Stínu Čeká na Moc a podtitulem "Čeští komunisté po listopadu 1989".

Útok na poslance Dolejše mne zarazil. Reakce některých "diskutérů" pod informacemi o této hanebné události na internetových serverech mnou doslova otřásla. Vulgárnosti, patologická nenávist, fašistická rétorika, jež příliš připomíná obdobné projevy před sedmdesáti roky v Německu. Hrůza. Bohužel zcela evidentní důsledek patnáctileté brutální antikomunistické propagandy.

Recenze chybných otázek testu Občanský základ, který byl součástí profilové části Maturity nanečisto (zúčastněné školy se této části účastnily dobrovolně), je neméně zajímavá, než tomu je u testu rozebíraného v úvodním článku Parodie na maturitu. Tentokráte je řeč čísel následující: Z celkového počtu 46 úloh v testu je 22 vadných, což se blíží celé polovině testu. Tento test obsahuje také "vyhlášenou" úlohu identifikující program ČSSD. Zdaleka se ale nejedná o otázku, která by budila největší rozpaky. Některé úlohy působí tak, že jejich smyslem je, aby maturanti rozpoznali jejich závady. Těžko se dá například omluvit, že tvůrci nevědí, kdy bylo založeno UNESCO...

Jak má jezdit v zemi se špatnou veřejnou dopravou do práce? To bylo dilema, které řešil šéfredaktor listu Guardian Alan Rusbridger poté, co jeho jízdní kolo uklouzlo na mokrém, kluzkém poklopu kanálu, Rusbridger spadl a natloukl si. Cesta veřejnými dopravními prostředky do práce by mu trvala více než tři čtvrtě hodiny, zvykl si, že do práce dojede za 18 minut.

Na stránce Českých novin se 27. dubna objevil článek nazvaný Írán prý má rakety, které mohou zasáhnout Evropu. Znamená jediné: Informační palebná příprava před útokem na Írán je v plném proudu.

Rusko se připravuje na prodej raket některým zemím z "osy zla". Je to nejnovější známkou, že už má Moskva dost podlézání Spojeným státům a Evropě. Zřejmě prodá rakety krátkého doletu Sýrii a Íránu, což bezpochyby přivede Spojené státy a Izrael k zuřivosti.

Před několika dny prozradil ruský výrobce zbraní na zbrojním veletrhu v Kuala Lumpur, že jeho státní firma, vyvíjející zbraně, už skoro dokončila dohodu o prodeji střel Iskander-E do zahraničí. Kam se rakety mají prodat, je tajemstvím, uvedl, ale zjevný trh je jasný: Blízký východ.

Zatímco íránští duchovní zuří, že prezident Mahmoud Ahmadínedžad dovolil ženám, aby chodily na fotbal, jejich kolega v Iráku se diví, proč by měl kdokoliv sledováním fotbalu vůbec ztrácet čas.

Stránky Iraq the Model citují Moqtadu al-Sadra: "Fotbal arabskou mysl jen rozptyluje, zatímco se Spojené státy a Izrael většinou soustředˇují na vědecké záležitosti."

"Západ vytvořil věci, které nás rozptylují ... přiměl nás, abychom utíkali za míčem." Věřící by neměl honit míč, ale měl by se věnovat cílům, které "uspokojí všemocného Allaha".

Al-Sadr pokračuje: "Viděli jste někdy, jak hrají fotbal židé? Viděli jste někdy židy, jak se rozptylují hrami tak, jak se jimi rozptylují jiní a jak se jimi rozptylují Arabové? Nechali nás, abychom plýtvali časem na fotbal a na další věci. Slyšeli jste někdy v životě o izraelském fotbalovém týmu, který by například vyhrál světové mistrovství? Anebo dokonce Amerika! Nechali nás, abychom dělali zakázané věci a oni sami se většinou zabývají vědeckými záležitostmi."

Al.-Sard dává přednost sportům jako plavání, jezdění na koni a šermu. "Proboha," zdůrazňuje závěrem, "opravdu musíte utíkat za míčem?"

Podrobnosti v angličtině ZDE

šéfredaktorka české verze časopisu Rusko v globální politice

Z hlediska geopolitiky bude pro Rusko rok 2006 zvláštní. Rusko se poprvé stalo předsedou skupiny průmyslově nejvyspělejších zemí světa -- Velké osmičky (G8). Na summit lídrů států - členů G8, který se bude konat v červenci v Sankt-Petěrburgu, zařadí Moskva několik otázek, v jejichž čele stojí energetická bezpečnost. Do roku 2006 vstoupilo Rusko s vědomím naléhavé potřeby diverzifikovat zdroje energie pro průmyslový růst a uskutečnit průlom ve vysoce technologických energetických odvětvích, především v jaderném.

Jan Hošek se zde zabývá určitými rozpory v počtu obětí černobylské tragédie a způsobem jak jsou některé informace vybírány/interpretovány protijadernými aktivisty. Nečiní však tak i druhá strana sporu? A potažmo téměř každá skupina, které lidově řečeno "o něco jde" ? píše čtenářka Taťána Svobodová.

Neupírám redakci BL právo publikovat obhajobu právoplatně odsouzeného StBáka, ale myslím, že BL měly přinejmenším zároveň stejnou možnost nabídnout též obžalobě, respektive skutečným obětem, kterým podle rozhodnutí soudu odsouzený ubližoval. Poskytovat jednostranně prostor jen odsouzeným StBákům k manipulaci s veřejným míněním, nemohu ani s oběma přimhouřenýma očima považovat za seriózní žurnalistiku a už vůbec ne za verbálně proklamovanou snahu o nápravu české mediální scény.

Reakce na poznámku Miroslava Šuty.

I estébák má v demokracii právo na vyjádření názoru. Miroslav Šuta dobře ví, že v Britských listech publikujeme názory nejrůznějších politických orientací. Pokud se někdo věcně ozve s věcným vyvrácením svědectví Zbyňka Dudka, samozřejmě to budeme publikovat.

Jak však každý ví, Britské listy nejsou periodikem, které si činí nárok na pokrytí veškerých informací - fungují bez rozpočtu a nemají na to finanční prostředky.Mohou jen vyplňovat mezery a přinášet - podle svého úsudku - informace o tom, o čem establishmentová média neinformují. Oběti v tomto případě mají zjevně jednodušší přístup do establishmentových médií než tento odsouzený. Považujeme tedy za férové, aby i on dostal právo na vyslovení názoru.

Nepovažujeme za nutné okamžitě vyvažovat každý názor názorem opačným, neboť si nemyslíme, že naši čtenáři nejsou schopni samostatného úsudku. Diskusi vedeme v průběhu času.

Nebo si Miroslav Šuta myslí, že mám poslechnout kritiku čtenářů, kteří si stěžují, že bez korekce opačného názoru Britské listy publikují články tohoto "ekoteroristy", a mám ke každému jeho článku, napsanému pro BL, před jeho vydáním vyhledávat k publikaci opačný názor? :)

Nezazlívám zelenému aktivistovi jeho spravedlivé rozhořčení nad zveřejněním sebeobhajoby odsouzeného, která je současně obviněním justice, která ho soudila. Nesdílím ho ovšem. Britské listy dávají prostor té straně, která ho v "kamenných" i "vyvážených" médiích nedostala. Nikdo neudělal rozhovor s obžalovaným. Nikdo nezveřejnil přesné a vyčerpávající stanovisko obhajoby.

Ve věcech zelených, světle zelených, modrozelených i tmavězelených dáváme stejný prostor oběma stranám letitého a nikdy nekončícího sporu romantických optimistů a skeptických realistů. Šuty i Breziny. Rozbíhající se bitvou se potěší mnohé oči a mnohá zelená svinstva tak vyplavou na povrch.

Asanace byl zločinný plán komunisitcké tajné policie. O tom není sporu. Konkrétní vina musí být ale vždy viníkovi prokázána v souladu se zákonem předepsaným způsobem. Sebemenší pochybnost má být důvodem k přezkoumání. V tomto případě tomu tak patnáct let bylo. Přezkoumávalo se, až se přezkoumalo, že obžalobu odpovědní odflákli. Nikdo z "objektivních" českých médií se ale neodvážil poublikovat příběh oběti tohoto "spravedlivého" justičního omylu, který by se dal nazvat i zločinem. Jen proto, že se autor nevejde do škatulky "k politování". Pracoval totiž jako řidič u StB. A za vinu mu obžaloba klade násilí. Tak jakýpak štráchy... Nikdy se nepřiznal a vina mu nebyla prokázána "nade vší pochybnost". Proto publikovaly Britské listy jeho zpověď - s disclaimerem Audiatur et altera pars. A nenechají se kvůli tomu panem Šutou kádrovat.

Česká pobočka Greenpeace vydala tiskovou zprávu, ve které si stěžuje na chování předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SUJB) Dany Drábové. Ta v České televizi odmítla diskutovat s vedoucím energetické kampaně Greenpeace ČR Janem Rovenským, protože ředitele Greenpeace ČR Jiřího Tuttera považuje za "neseriózní osobu".

Před několika dny jsem pak v Britských listech zveřejnil důkaz, že česká pobočka Greenpeace na jaře 1998 lhala o zdravotních následcích Černobylu. V tiskové zprávě totiž tehdy připsala Světové zdravotnické organizaci (WHO) mnohonásobně nadsazené počty obětí havárie, které WHO nikdy nezveřejnila. Jiřího Tuttera jsem v článku veřejně požádal o vysvětlení této zarážející manipulace. Má žádost dodnes zůstala bez odpovědi.

Přečetl jsem si v Britských listech Váš článek "Ženy na matematiku nemají mozek...", který reaguje na můj příspěvek "Muži mají větší plat než ženy v důsledku nabídky a poptávky".

A nenašel jsem téměř nic, s čím bych nesouhlasil, píše Petr Mareš:

Paní Darina Markytánová se diví, že v článku "Ženy jsou na nižším stupni vývoje" Štefan Švec reaguje na to, co se mu nelíbí, ale nepíše o tom, co se mu líbí. Inu proč psát o něčem, co už třeba lépe napsal někdo jiný a navíc nesouhlas burcuje více. A ona "pozitivní konstruktivní kritika" také není moc užitečná věc, píše Václav Sedláček:

Moje výhrady proti feminismu plynou především z toho, že nerozumím, kam vlastně vedou úvahy a požadavky zastánkyň (a zastánců, i když jsem osobně poznal jen jednoho, který se také prohlašoval za teoretika chaosu, ač o matematice neměl ani páru, vzdor tomu je tak stále naší, tedy Českou televizí titulován). Podle mě je v jejich tvrzeních totiž obsažen výrok i jeho přesný opak a k celkovému pochopení může člověk dospět jen s použitím Orwellova doublethinku, což je ostatně rys většiny ideologií. Pokusím se toto své tvrzení vysvětlit na příkladech.

Lenka Vytlačilová ve svém příspěvku píše:

"Stavebnic pro holky je míň než stavebnic pro kluky (mimochodem, dostala jsem za úkol jí vysvětlit, jaké výhody jí plynou z toho, že se narodila jako žena a přiznám se, zklamala jsem na celé čáře - nepřišla jsem ani na jednu výhodu, třeba by pan Mareš mohl pomoci)."

Pokud nebude chtít holčičce lhát nebo v ní probouzet neoprávněnou lítost nad osudem, že se narodila jako žena, může jí říci asi toto:

Moje milá, že jsi se narodila jako holčička, má následující výhody -- budeš méně nemocná než chlapci, v průměru se dožiješ o 6 let víc než tvůj manžel, cítíš menší bolest než tvoji spolužáci, třebaže bys byla dost ošklivá, stejně máš pořád větší šanci najít si životního druha a mít děti než všichni tví spolužáci .To ty si budeš vybírat, až se před tebou budou natřásat a čechrat si peří. Budeš cítít víc potěšení ze sexu než tvůj mužský partner, protože máš mnohem víc erotogenních míst než muži.

Je to málo?

V příspěvku "Jak efektivněji učit" (Britské listy 10.1.2006) jsem uvedl: "Rozvoj přírodních věd a především techniky zákonitě vyvolal nebývalý tlak na všechny systémy vzdělávání.Narůstá množství poznatků, které potřebují učitelé a především jejich žáci zvládnout. Jediným možným řešením této situace je zefektivnit vyučování. Je proto nutné modernizovat jak obsah, tak i metody vyučování."

Tak nějak začínal Kája Hynek Máchůj svůj poém. Povinná to četba středoškoláků. Češtináři jsem dal najevo, že to číst nebudu, jako veškerou povinnou četbu. Slohovou práci jsem chtěl opsat, on furt u mě stál a spolusedící strašně škrábala. Podařil se mi "ftípek" -- milostný trojúhelník jsem popsal: "Viléme, hrků, Jarmilo". Ňák se mi tam zapletla hrdlička.

Najväčšia príťažlivosť mágie nespočíva v jej použití, ale v jej ezoterických zákrutách. Príchuť tajomstva, ktoré tak ťažko halí praktikovanie čiernych umení, bola podporovaná, nech už dobrovoľne či z neznalosti tými, ktorí radi prehlasujú, že sú najväčšími znalcami týchto vecí. Ak je najkratšou spojnicou medzi dvoma bodmi priamka, potom by z uznávaných okultistov boli dobrí stavitelia bludísk. Základné princípy obradnej mágie boli tak dlho odsunované medzi neustále preberané zlomky scholastického mysticizmu, až sa adept čarodejníctva stal obeťou mätenia, ktorého sa on potom sám dopúšťal na iných! Ako analógiu je možné uviesť príklad študenta aplikovanej psychológie, ktorý navzdory tomu, že o veci vie všetko, nedokáže nadviazať priateľstvo.

Satanská bible Antona Szandora LaVeye - v češtině ZDE ZDE

Chaos-magie nenahlíží přání, touhy a víru jako cíl kterého má být dosaženo, ale jako nástroj k tvoření řetezce kauzalit (následků). Tímto postojem čelíme strašlivé svobodě v rámci které NIC NENÍ PRAVDA A VŠE JE DOVOLENO. Tedy nelze se spoléhat na žádné jistoty a přitom následky mohou být strašlivé. Smích zdá se být tou jedinou obranou před uvědomněním si toho, že člověk a jeho ego vlastně v podstatě neexistují.

K poznámce J.Čulíka "Vy humanisti! Bolševici!" (BL 25.4. 2006) mě napadlo, zda ten "usměvný anonym" není náhodou pilným čtenářem T.G. Masaryka zejména jeho práce Ideály humanitní (1901). Existuje ovšem ještě jedna možnost, že se jedná rovněž o bolševika, upozorňuje Jan Makovička:

Prohlášení ředitele léčebny v Bohnicích MUDr. Ivana Davida v médiích v souvislosti s úmrtím pacientky Věry Musilové v síťovém lůžku jsou skandální a neprofesionální. Místo, aby se rodině omluvil a přijal opatření, aby se taková událost nemohla opakovat, ředitel a psychiatr rodině vyhrožuje trestním oznámením za poškození dobré pověsti léčebny a očerňuje ji, že to ona se o pacientku nestarala. Ostatním psychiatrickým pacientům a jejich rodinám vzkazuje, že napříště bude takovéto pacienty odmítat. Nejlepší obrana je útok. Alarmující jsou i okolnosti, které této tragické smrti předcházely. Je zřejmé, že k této události nemuselo vůbec dojít, kdyby ředitel léčebny včas zakročil a zajistil pacientce adekvátní lékařskou péči a dohled. Již v lednu si totiž matka pacientky řediteli léčebny Davidovi písemně stěžuje na porušování lidských práv dcery na oddělení, upozorňuje na neutěšené poměry, které tam vládnou, apatický personál a naléhavě žádá ředitele o nápravu a o přeložení dcery zpět na oddělení, kde bude o dceru lépe pečováno:

tisková zpráva

27. dubna 2006, Brno a Budapešť -- Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) a Liga lidských práv (LLP) dnes vyzývají Ministerstvo zdravotnictví ČR, aby změnilo svůj postoj k právu pacienta na informace v souladu s rozhodnutím českého soudu. Okresní soud v Havlíčkově Brodě v nedávno vydaném rozhodnutí deklaroval, že na základě českého právního řádu má pacient právo na přístup ke zdravotnické dokumentaci, kterou o něm psychiatrická léčebna vede. Rozsudek zatím nenabyl právní moci, neboť léčebna se proti němu odvolala.

Už i televize Nova se zajímá o státní maturitu, respektive o její pilotní etapu nazvanou Maturita nanečisto (pořad Střepiny, 24.4. 2006). Proč? Protože v testu Občanský základ, který má být součástí státních maturit (už od roku 2008) se objevila podivná otázka, která obecné politické cíle (přerozdělování daní a zajištění podpory sociálně slabých) vcelku sugestivně přisuzovala ČSSD. Snaha popotahovat za politickou agitaci ministryni školství je hloupá - proč?. Daleko otřesnější je, že se nejednalo pouze o to. V dané úloze například byla uvedena jakási "Křesťanskodemokratická strana".

Tony Blair zažil včera černou středu: jeho vláda byla vážně otřesena v důsledku tří podstatných problémů. Opozice požaduje rezignaci jeho čelných ministrů. Referuje Jan Čulík.

"Sexuální skandál, veřejné ponížení, obrovský problém na ministerstvu vnitra a omluvy na všechny strany. Blairova Labouristická strana snad dosud nikdy nezažila tvrdších 24 hodin. Vznášejí se vážné pochybnosti nad budoucností tří nejvyšších Blairových ministrů. Atmosféra v Dolní sněmovně ve středu připomínala poslední dny umírajícího režimu konzervativního premiéra Johna Majora," napsal ve čtvrtek deník Independent.

(Psáno pro ČRo 6.)

V únoru 2006 přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 16 861.00 Kč. V březnu 2006 přispělo celkem 129 dárců na provoz časopisu úhrnem částkou 20 381.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,297.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.