28. 4. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 4. 2006

Martin van Creveld: Měly by USA bombardovat íránské jaderné instalace?

Úhelným kamenem argumentace, kterou Bushova administrativa nyní zdůvodňuje plánování vojenské akce proti Teheránu, je údajná potřeba bránit izraelského spojence před možným íránským jaderným útokem. Není tedy bez zajímavosti zjistit, co si o celé věci myslí kompetentní izraelské kapacity. Martin van Creveld, profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, není ani v USA rozhodně neznámý. Jeho knihy z oboru vojenské historie tvoří nejen předmět zájmu akademických specialistů, ale patří též k doporučené četbě vysokých důstojníků U.S. Army. 21. dubna Creveld publikoval v americkém židovském časopise Forward článek, který velmi přesvědčivě zpochybňuje údajnou nutnost útoku na Írán. Nepřináší sice mnoho faktů, které by se už neobjevily v dosavadních analýzách, ale zato zkoumá problém komplexně,  otázku po otázce, přičemž je nepřehlédnutelné, jak přitom navazuje na rabínskou tradici. S názory na pozitivní roli jaderných zbraní při zajišťování mezinárodního míru můžeme nebo nemusíme souhlasit, nicméně Creveldova argumentace jako celek na tomto bodu  rozhodně nestojí. (Karel Dolejší)

Jeden z mých učitelů, bývalý šéf izraelské vojenské rozvědky, říkával, že jít do války - to není jako požádat dívku o schůzku. Je to velmi vážné rozhodnutí, které by mělo být učiněno na základě důkladně zvážených odpovědí na ještě důkladněji zvážené otázky.

Zde jsou tedy některé těžké otázky ohledně toho, zda by Spojené státy měly bombardovat íránské jaderné instalace.

První a nejobvyklejší otázka je, zda je to skutečně první věc, kterou musíme udělat. Počínaje Hirošimou, vždy když  nějaká země získala jaderný status, Washington obrátil a spustil poplach varující před hroznými důsledky, které budou zcela jistě následovat.  Mezi lety 1945 a 1949 to byl Sovětský svaz, od nějž,  jakmile uspěl ve výrobě jaderných zbraní, se očekával pokus o dobytí světa.

V 50. letech byli za zločince označeni a tlaku vystaveni vlastní klienti Ameriky, Británie a Francie.  Mezi lety 1960 a 1993 nejprve Čína, poté Izrael (ačkoliv v omezeném rozsahu) a nakonec Indie a Pákistán byli představeni jako černá ovce, káráni, vystaveni tlaku a příležitostně také sankcím. Od té doby se hlavní obětí podivného přesvědčení Ameriky, že pouze ona sama je dostatečně dobrá a dostatečně zodpovědná, aby mohla vlastnit jaderné zbraně, stala Severní Korea.

Jak ukazuje seznam, v žádném z těchto případů se pesimistické vize neuskutečnily. Stalin, Mao, ani nikdo další se nepokusil o dobytí světa. Je ale pravda, že jak jedna země po druhé vstupovala do jaderného klubu, schopnost Washingtonu vyhrožovat jim nebo je trestat postupně klesala.

Nicméně šíření jaderných zbraní neučinilo svět znatelně horším, než jakým již byl - pokud ho nějak změnilo, tedy naopak k lepšímu. Jak dobře ukazuje Evropa, Střední Východ i Jižní Asie,  v jednom regionu po druhém zavádění jaderných zbraní sice nevedlo k bratrství a míru, ale v každém případě k ústupu od rozsáhlého válčení mezi státy.

Vzhledem k poměru sil je tvrzení, že jaderný Írán ohrozí Spojené státy, neudržitelné. Navzdory hřímání íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda se islámská republika nestane hrozbou ani pro Izrael. Ten už totiž dlouho disponuje tím, co potřebuje k odstrašení íránského útoku.

Pokud by odstrašení selhalo, Jeruzalém může rychle proměnit Teherán v radioaktivní poušť - a této skutečnosti jsou si Íránci velmi dobře vědomi. Další sousedé Íránu, Rusko, Pákistán a Indie, se mohou o sebe postarat samy. Zdá se, že jsou mnohem méně znepokojeni událostmi v Íránu než těmi, k nimž dochází tisíce mil odtud - ve Washingtonu.

Hlavními zeměmi, které pocítí vliv nukleárního Íránu, budou jistě země Perského zálivu. Ne proto, že by Teherán chtěl svrhnout bombu na Kuvajt nebo Spojené arabské emiráty; spíše se íránský režim může cítit méně omezen v zacházení se svými sousedy okolo zálivu.

Když se díky prezidentu Bushovi Irák rozpadl na kousky, Spojené státy jsou nyní jedinou zemí, která může chránit státy v zálivu - a s nimi dodávky ropy - před íránskými ambicemi. Americké ozbrojené síly tedy budou muset v regionu zůstat bez ohledu na to, jestli Írán získá jaderné zbraně, nebo ne.

Druhá otázka, která musí být položena, zní, zda bombardování íránských jaderných instalací může být provedeno s úspěchem. Izraelský útok na irácký reaktor v Osiraku v roce 1981 byl úspěšný a je často citován jako modelový případ. Jenže od té doby se samozřejmě řada věcí změnila.

Coby jediná světová supervelmoc mají Spojené státy k dispozici jednotky a zbraně daleko převyšující cokoliv, co existovalo před čtvrt stoletím. Na druhé straně je však íránský jaderný program mnohem větší, rozptýlenější, lépe chráněný a lépe maskovaný, než byl ten irácký.

Ze všeho nejdůležitější je však skutečnost, že životně důležitý prvek překvapení bude chybět. Izraelský útok vděčil za velkou část svého úspěchu tomu, že přišel jako blesk z čistého nebe. V protikladu k tomu Washington zveřejňoval své záměry celé měsíce, ne-li léta. Chirurgicky přesný letecký útok naváděnou municí může zničit některé vitální instalace a vrhnout program zpět - nebo také nemusí.

Možná ještě více znepokojující než každý z těchto důsledků je možnost, že útočníci, kteří se budou snažit zasáhnout maskované cíle údajně ukryté hluboko v podzemí, nebudou vědět, zda uspěli, nebo ne. Výsledkem může být nutnost bombardovat mnohem déle než několik dnů, jež, jak tvrdí Pentagon, si operace vyžádá.

Čím déle však nálety potrvají, tím je pravděpodobnější, že dojde ke ztrátám v podobě sestřelených letadel, zabitých či zajatých pilotů (samozřejmě ukazovaných v televizi) a tak podobně.  Vzpomeňte si - v případě Vietnamu, Afgánistánu a Iráku se také neočekávalo, že válka potrvá léta.

Třetí otázka, kterou by měl Washington zvážit, je možná íránská odpověď na bombardování jaderných instalací. V podstatě jsou tu tři možnosti: Teherán může zvýšit pomoc iráckým povstalcům, udeřit na státy zálivu a Izrael, nebo vyslat teroristy, aby páchali sabotáže po celém světě.

Z vojenského hlediska se všechna tato opatření, zejména obě poslední, jeví jako symbolická a postrádající schopnost narušit americké operace. Na druhé straně zbývá prozkoumat, co udělají s veřejným míněním, na jehož podpoře prodlužované tažení závisí.

Nakonec, ale nikoliv na posledním místě, Bushova administrativa se před rozhodnutím bombardovat íránské jaderné instalace  musí starostlivě tázat, zda zpravodajské informace, na nichž je rozhodování založeno, jsou spolehlivé. Ti z nás, kdo sledovali zprávy o vývoji íránského jaderného programu, vědí, že varování amerických a dalších zpravodajských služeb, že Teherán bude mít bombu za tři až pět let, se stále opakuje - již déle než 15 let.

Po 15 let zpravodajské služby fatálně selhávaly. A k tomuto masivnímu přehánění  skutečných záměrů a kapacit Íránu je třeba přidat pohádky o údajných zbraních hromadného ničení v arsenálu Saddáma Husajna, jimiž tytéž zpravodajské služby krmily svět.

Ústřední zpravodajská služba, Služba obranného zpravodajství, Agentura pro národní bezpečnost a zbytek americké zpravodajské komunity možná vědí, kde jsou umístěny íránské jaderné instalace. Ale možná, že to nevědí. Možná vědí, jak jsou tyto instalace vzájemně propojeny, která je nejdůležitější, a jak mohou být zasaženy a zničeny. Nebo to nevědí.

Pokud minulé záznamy skýtají nějaký náznak, zpravodajské služby možná dokonce nevědí, jak říci, jestli o íránských jaderných instalacích mají dostatek informací - nebo jestli lžou svým nadřízeným, nebo se samy obelhávají. Každý, kdo věří jedinému slovu které říkají - nebo jen používá "informace" které poskytují jako podklad pro rozhodování - musí být nepříčetný.

To jsou tedy ony otázky. Ať už se George W. Bush, Donald Rumsfeld a Condoleeza Ricová rozhodnou udělat cokoliv, musejí si rychle ve své hlavě udělat pořádek. Pokud se jim to nepodaří, riskují, že útok na program, který je již v pokročilém stádiu dokončení,  způsobí únik radiace a velké ztráty nejen v Íránu, ale také v některých sousedních zemích. Lze si snadno představit, co by takový scénář způsobil Americe udržující v regionu svou přítomnost.

Možná, že můj učitel se nakonec pletl. Rozhodnout o tom, zda bombardovat Írán, nebo ne, je tak trochu jako pozvat dívku na schůzku: Víte, čím začnete, ale nikdy nevíte, jak se celá věc skončí.

Creveldův článek v angličtině naleznete ZDE

                 
Obsah vydání       28. 4. 2006
1. 5. 2006 Policista zmlátil ředitelku sekce pro lidská práva Úřadu vlády, policie zatkla fotoreportéra Britských listů Štěpán  Kotrba
1. 5. 2006 Česká policie se nemění - je to tlupa sympatizantů s neonacisty Michal "Wolf" Vlk
1. 5. 2006 Političtí provokatéři v policejní uniformě Štěpán  Kotrba
2. 5. 2006 "Já nebudu někde na internetu, kurva"
2. 5. 2006 Trestní oznámení na neznámé pachatele, příslušníky Policie ČR Radek  Mikula
2. 5. 2006 Strana zelených nehovoří ve svém tiskovém prohlášení pravdu
1. 5. 2006 Zmlátili Dolejše. Proto se cítím jako komunista Jindřich  Kalous
1. 5. 2006 Podivné výkřiky v Britských listech Boris  Cvek
1. 5. 2006 Esemeskové hlasování
1. 5. 2006 Dva Bushové před novináři
30. 4. 2006 České noviny cenzurují zpravodajství Associated Press? Karel  Dolejší
30. 4. 2006 Zemřel americký ekonom J. K. Galbraith
30. 4. 2006 Prescott mě zneužíval, tvrdí tajemnice v slzách
29. 4. 2006 Independent: Vy platíte 40 Kč. Afrika dává 50 litrů vody
29. 4. 2006 Pražští mediální propagandisté mají strach Jan  Čulík
29. 4. 2006 Ano, antikomunismus je protidemokratické hnutí Ondřej  Slačálek
30. 4. 2006 Je opravdu každý projev proti komunismu nedemokratický? Jan  Faltýsek
30. 4. 2006 Odpovědnost za verbální šíření nenávisti Štěpán  Kotrba
30. 4. 2006 Komunismus jako terč pro střelnou zbraň... Martin  Šaffek
28. 4. 2006 Blíží se noc dlouhých nožů? Ivan Odilo Štampach
28. 4. 2006 Za práva žen -- v každém člověku! Martin  Škabraha
28. 4. 2006 Podvojné slovo "přirozenost" Martin  Škabraha
28. 4. 2006 Ideologie a přirozenost Darina  Martykánová
28. 4. 2006 Výsledky anket "Ropák 2005" a "Zelená perla 2005"
28. 4. 2006 LN: Poslanec ČSSD dostal Ropáka Oldřich  Průša
28. 4. 2006 Vzhůru do průvodu! Lukáš  Jelínek
30. 4. 2003 Památce popravených anarchistů z chicagského procesu
29. 4. 2006 Komunismus v nich Jan  Čulík
29. 4. 2006 Adam Drda: Zkreslil jste můj komentář jak Haló noviny
28. 4. 2006 Martin van Creveld: Měly by USA bombardovat íránské jaderné instalace?
28. 4. 2006 Strom Jan  Vladislav
28. 4. 2006 Granty na bulvár na internetu
28. 4. 2006 Fotbal: když fair play pláče Oldřich  Průša
28. 4. 2006 Fotbal: Jak to bylo doopravdy
28. 4. 2006 Magistra Edelmannová by měla vrátit diplom Karel  Dolejší
27. 4. 2006 Petra Edelmannová: Dolejší "sklidil nenávist, kterou zasel"
28. 4. 2006 Dolejš: Za přesvědčení z přesvědčení Oldřich  Průša
28. 4. 2006 Na okraj ke kauze Dolejš Boris  Cvek
27. 4. 2006 Jak primitivní verbální antikomunismus inspiruje násilí Štěpán  Kotrba
28. 4. 2006 Nebezpečná hra Jan  Polívka
28. 4. 2006 Parodie na maturitu II. Bohumil  Kartous
28. 4. 2006 Všem hlupákům, kteří zahlcují pražské ulice svými tlustými auty
28. 4. 2006 Informační válka: Recyklovaná německá kachna dorazila do České republiky Karel  Dolejší
28. 4. 2006 "Rusko opustilo oběžnou dráhu Západu"
28. 4. 2006 Moqtada al-Sadr: "Nenechte se zblbnout fotbalem!"
28. 4. 2006 Jaderná nádivka energetického koláče Natallia  Sudliankova
28. 4. 2006 Pravděpodobnost Černobylu
28. 4. 2006 Asanace - estébácká agitka zase postrádá pohled obětí Miroslav  Šuta
28. 4. 2006 I estébák má právo na vyjádření názoru Jan  Čulík
28. 4. 2006 Asanace 2006 - pohled z té druhé strany je také potřebný Štěpán  Kotrba
28. 4. 2006 Greenpeace se vyhýbají veřejné diskusi Ivan  Brezina
28. 4. 2006 Vybírají si ženy méně placená místa?
28. 4. 2006 Podvojné myšlení feminismu
28. 4. 2006 Nechápu feminismus Michal  Mašín
28. 4. 2006 Školství, jeho reforma a volby František  Augusta
28. 4. 2006 Máj, byl lásky čas Milan  Cimburek
30. 4. 2003 Kniha Belialova - teória i prax satanskej mágie
28. 4. 2006 Úsměvný anonym -- čtenář Masaryka nebo bolševik?
28. 4. 2006 Ředitel léčebny hájí porušování lidských práv pacientů Lucie  Rybová
28. 4. 2006 Soud přiznal pacientce právo na vydání kopie zdravotnické dokumentace
27. 4. 2006 Parodie na maturitu Bohumil  Kartous
27. 4. 2006 Černá středa Tonyho Blaira Jan  Čulík
12. 4. 2006 Hospodaření OSBL za únor a březen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce