28. 4. 2006
Máj, byl lásky časKresba Pavel Kantorek Tak nějak začínal Kája Hynek Máchůj svůj poém. Povinná to četba středoškoláků. Češtináři jsem dal najevo, že to číst nebudu, jako veškerou povinnou četbu. Slohovou práci jsem chtěl opsat, on furt u mě stál a spolusedící strašně škrábala. Podařil se mi "ftípek" -- milostný trojúhelník jsem popsal: "Viléme, hrků, Jarmilo". Ňák se mi tam zapletla hrdlička. |
Hned po osmačtyřicátém jsem se s tátou, sociálním demokratem, divil papírníkovi z Horové ulice, že si vlastnoručně vyrobil obrovské kladivo z papundeklu a šel v prvomájovém průvodu se soudruhy v montérkách. S papírovými mávátky a praporky být do houfu honěn učitelkama, to mě první máje nebavily. Až, když jsem dostal jízdní kolo. To jsem si obě kola propletl trikolorově pruhy krepovým papírem a do řídítek zasunul mávátka a "berany" zpestřil českou, ale ruskou vlajkou nikdy. I štangle a další kovové trubky dostali okrasu z krepového papíru. V umělecké škole jsem první máje ostentativně nenavštěvoval. Nebavilo mne žvýkání hesel, tak jsem si je vylepšoval: Ať žije první republika, Se Sovětským svazem -- až navěky, Proletáři všech zemí -- styďte se! Pokaždé jsem za to vyfasoval dvojku z mravů. Jednou přihořívalo, a aby mě ze školy nevylili jsem se dostavil. Abych se z průvodu zase rychle nevzdálil, nechali mne s kámošem nést Gagarina. Živýho ne, ale pěkně dvoumetrový ksicht na plátně a rámu. To vše na klackách, pro každého jeden. Dole takové "téčko" na postavení, když se průvod zastaví, abysme si odpočinuli. Skoro celý průvod jsme se s ním vláčeli a za nádražím měl být rozchod. Před nádražím se to zaseklo a my si všimli, že má "Padovec" otevřeno. Opustili jsme Gagarina i s vyznamenáními a šli kam hrdlo ráčílo. Po dni volna přinesli dva policajti Gagarina do školy. Dvojka z mravů byla opět. Při jednoroční praxi jsem se setkal s našim papírníkem. Papírnictví mu znárodnili i když jim chodil do prvomájových průvodů. Pracoval v aranžovně Drogerií. Naučil mne mnohému, oproti škole. Jednou, při svačinové přestávce si zavzpomínal, jaký to bylo fajn v třicátých letech, kdy byl nezaměstnaný a celé léto se flákali u řeky v Jundrově Na Piavě. Což jsem jako študák dělal taky, bez peněz a bez podpory. Nevím, jak vy, ale lásky čas mne obvykle přepadával, jak na potvoru v zimě. Výhoda byla, že se brzy stmívalo, ale lavičky byly studené a nebo zasněžené. Vzpomínáte na první polopornografickou písničku: "Kéž lavičko, kéž bys promluvila..." A taky z parků nás dříve vyháněli četníci. Lásky čas jsem si prožíval po svém a nenechám si do toho kecat ani Máchou ani prvomájovou oslavou. |