Vytváří totiž dojem, jakoby tím, že bude-li v politice dost žen, se cosi automaticky zlepší. Přitom ukazuje ošidnosti ideologického myšlení, v tomto případě feministického, které umožňuje postavit možný prostředek jako cíl a klidně zaměňovat kategorie významnosti. Navíc se vyhlašuje jakési právo získávání tam, kde by mělo jít o výsadu z vůle spoluobčanů. Buď jsou lidé tak pitomí, že je musí stále někdo poučovat anebo vychovávat a demokracie je nesmysl, anebo jsou v zásadě schopní vybrat si politiku i člověka. K tomu druhému potřebují ovšem naprosto průhledné prostředí příčiny a následku.

Společenské procesy jsou ošidné tím, že jde o laboratoř, kde se mění nejen podmínky zkoumání, ale vzorky samé a každou chvíli i pozorovatel a hypotéza.Proto je nesmírně těžké dojít k něčemu objektivnímu, ale pro voliče je to nezbytné, má li se jakž takž kvalifikovaně rozhodnout. Proto poctivá politika dává co nejjednodušší a nejpřesněji formulované a hlavně kontrolovatelné cíle. Může proto chtít správné lidi na správných místech pro jasně určené záměry. Cíl prosazovat více členů té či oné skupiny nemá kvalitativní rozměr a proto je pro řešení daného problému podružný, může fungovat spíše jen jako volební slogan. Romský problém nemusí vyřešit nutně jen romský ministr. Kam to může vést ukazuje příklad nedávné političky, která byla dosazena zřejmě proto, aby splňovala jakous takous ženskou kvótu ve vládě i když neměla ani na okresní nemocnici. Obětí se stal resort, ale i ona sama.

Svého času byla tzv. rudá knížka kritériem tehdy kádrové (dnes personální politiky) a předpokladem kariéry. Pak, když z různých důvodů, zejména ekonomické stagnace, šlo o to získávat opravdu schopné, se ukázalo, že to velmi znemožňuje výběr kvalitnějších lidí pro dané místo, protože je příliš lákavé zjednodušit požadavky na ideologický klíč. Řadě hlupáků, kteří se dostali k odpovědnosti, i když s ní měli problémy, navíc skvěle usnadňoval život. Proč rozhodovat pracně podle složitých kritérií mezi několika kandidáty, když máme jednoho a sice toho správného, s rudou knížkou, atd. ? A v kolika případech u nás už bylo rozhodnuto nikoliv ve prospěch osobních kvalit, ale z těch tzv. genderových hledisek v poslední době?

Chceme-li opravdu kritérium kvality při výběru osobností prosazovat, nemělo by se komplikovat a dávat současně možnost obejít je nějakým polkorektním bajpasem. I tak je, i při skutečné snaze, velmi těžké se mu alespoň přibližovat.

Zajímalo by mne, co je ta imaginární nadkvalita, kterou má větší počet žen v politice přinášet (mimo obavy politických stran, aby jim někdo nesebral ženské hlasy)?

Jsou slyšet jen obecné a pošetilé formulace o schopnosti kompromisů atd., zcela nepřesvědčivé. Hloupost, neschopnost, hrabivost jsou ale oboupohlavní. Pokud vím, prosazují se ženy celkem dobře v komunální politice, výborně, ať se tím sítem, ostatně jak by to mělo platit pro všechny, dostanou nahoru, čím víc tím líp. Ale žádné rychlokvašky. A nikoho, kdo si pořídí úřad a prebendy na tom, komu se udělí nebo neudělí výjimky z platných pravidel.

Protože ta mohou být jen jedna. A my občané bychom podle nich měli pro daný úřad odpovědně vybírat, komu svěříme moc, peníze, naše osudy. Ať to bude žena, muž, hermafrodit nebo třeba eunuch. Jestliže chce být někdo krajským hejtmanem, ministrem, prezidentem nebo prezidentkou, nevím, proč bych mu k tomu měl pomáhat. Ať se snaží. Můj problém to není, já bych měl mít dost práce s tím, abych si odpovědně vybral. Když na to nebude mít, ať dělá něco jiného, na co má. Čím více lidí na místech, na která mají bude, tím lépe bude společnost fungovat a tím snáze se budou prosazovat ti ještě lepší a podporovat ti, kteří skutečně podporu z nějakého důvodu potřebují.

Winterová posuzuje ministryni Buzkovou podle toho, jak jde na ruku feministickým klišé.

Proboha, nevšiml jsem si, že by byla ve vládě za feministky, ty navíc většinou kvůli fešákovi Klausovi stejně volí ODS. Přitom právě bývalá hvězda ČSSD je nejlepším svědectvím toho, jak se schopná žena mohla v politice dostat rychle nahoru, na rozdíl od neschopných, ale o to upovídanějších členek nějaký čas preferované "ženské stínové vlády." Vzpomínám si, že jsem s Buzkovou v politické špičce žádný problém neměl a říkal si, když dávala v polovině devadesátých let v televizní debatě zabrat obávanému Klausovi -- tohle bude za patnáct let premiérka, na kterou budu hrdý. Bohužel se změnila ona i strana, které přinášela dost hlasů. Teď už bych s ní trochu problém měl, ale proto, že ho ona už ho má se sebou nějaký čas sama.

K Anně Wintrové mám jednu velkou prosbu. Může mi sdělit, v čem se liší ten skvělý a nový ženský pohled na svět, o kterém hovoří, od už dávno obecně formulovaných principů lidskosti, jak je uznával třeba Karel Čapek, slušnosti, spravedlnosti, porozumění?