Pohoda byla krásná v tetelícím se vzduchu
voněla střemcha odkudsi z daleka, z parku,
chtělo se zpívat píseň jarní, plnou jásavých zvuků
o slunci, o lásce, k poctě všech zamilovaných párků,
ale my ve jménu spravedlnosti a ve jménu práva,
přišli jsme, abychom demonstrovali
proti tomu, co na hřbet se nám dnes dává.
Pryč s buržoazií, modla kapitálu ať se svalí,
ať žije Rusko, třetí internacionála buď zdráva!
Žádné války, žádné švindle, nic takového,
chceme nový svět, svět podle přání svého;
neboť život je krásný a květiny voní,
země oddychuje novou vlahou radostí
a nám zástupům zastesklo se dnes po ní.
Dost dlouho dřeli jsme na tu buržoazní chásku,
dost dlouho hromadili jsme jim do kapes dukáty
a neměli jsme ani kdy vyjíti na procházku
do Stromovky, kde voní fialky, bezy, akáty,
a vzácné květiny pro buržoazní nosy,
kde v restauraci celý den rušně a z vesela
číšníci sklenice piva na stůl nosí
a ryčné pochody hraje vojenská kapela;
vždyť ve jménu práva a spravedlnosti
tohohle všeho máme až po krk dost
a ten, kdo se celý život svůj jenom postí
chce také jednou, všech starostí prost,
sednout si klidně, ke stolům plným jídel
a poslouchati krásné zvuky hudby,
jako by bylo to chvění andělských křídel.

My občané volní, svobodní, k vám, pánům zbabělým,
dnes do uší hřmíme: my chceme vše, my chceme více,
my také chceme mít k večeři vepřovou se zelím,
k večeři telecí s nádivkou anebo na paprice;
demonstrujeme a pravíme důrazně: nechť nezapomíná
nikdo z vás pánů tam nahoře,
my také chceme píti láhve burgundského vína
a jísti marinované úhoře
a je v nás pevná a nezdolná víra
že také jednou zasednem si v klidu
ke stolům, k bochníkům ementálského sýra
a za ten všechen žal a za tu všechnu bídu
z přemíry hojných země darů
i my si chceme vybírat ty nejchutnější,
uzené lososy, salámy a bečky kaviáru
a protože v železnou logiku dějin pevnou chováme důvěru
věříme, že i my si jednou přihnem z lahví likérů,
a za příkoří, jež my i naši předkové musili vytrpěti,
budem se potom v autech vozit my i naše děti.

Neboť tak tomu chce pomsta, tak tomu musí být,
to je náš velký sen a v boji náš pevný štít,
a proto v tento slavný den, den prvního máje,
jsme vyšli do ulic, v svých srdcích hněv a touhy.

Radostí celý bez sebe, v ruce karafiát maje,
Počítal jsem průvod nekonečný a dlouhý.

Ze sbírky Samá láska (1923)

• Jaroslav Seifert

• Předtím, než přišel svátek práce
• Anarchismus
• Boj za osmihodinovou pracovní dobu
• Vznik prvomájové tradice
• Události v Chicagu
• Další vývoj Svátku práce