Pokud chcete tento stav uměle korigovat, říkáte tím, že ženy nejsou schopné v tomto směru samostatně uvažovat a rozhodovat a tuto jejich neschopnost je nutné vyvážit vnějším zásahem. Nebo chcete, aby muži mohli volit jen muže a ženy jen ženy? Nebo může volit každý podle svého uvážení a výsledek se musí vnějším zásahem upravit tak, aby odpovídal vašim představám o proporčním zastoupení mužů a žen?

A proč ne leváků a praváků, pracovníků v zemědělství a průmyslu, lidí s vysokoškolským a středoškolským vzděláním, lidí s bradavicí na pravé straně tváře a bez ní? Pokud chcete rovné zastoupení mužů a žen ve veřejných funkcích, musíte garantovat, že jak muži i ženy mají stejnou potřebu realizace sama sebe v tomto směru. Pokud by například tato potřeba byla u všech mužů a poloviny žen (touha realizovat se v politice), rovnost zastoupení by logicky znamenala, že ženy v politice budou na podstatně nižší "kvalitativní úrovni" než muži (u žen vybíráte ochotné angažovat se z polovičního vzorku, kde je oproti mužům vždy jen polovina stejně kvalifikovaných žen -- to je prostě matematika).

Chcete, aby společnost podporovala jisté pluralitní modely mužství a ženství, což dle Vás nečiní. To znamená, že to nečiní muži ani ženy. Jelikož zastáváte názor, že současná společnost je "promužská", dá se poměrně snadno pochopit, proč tak nečiní muži (pohoršili by si). Proč tak nečiní ženy? Nejsou schopné samostatně prosazovat své názory?

Jisté nešvary přisuzujete mužské poptávce a nereflektujete skutečnost, že nabídka a poptávka jsou spolu neoddělitelně spojeny. Vaší logikou bychom mohli veškeré domácí násilí připsat na vrub ženám a jejich poptávce po partnerském svazku.

Proč neobhajujete přesně opačný pohled na věc? Žádáte přece po mužích přesně totéž -- aby obhajovali a prosazovali feministické názory ("Proč tedy nenapsal do Britských listů o nich?").

Hovoříte o případech, kdy byl zvýhodněn muž před "více kvalifikovanou" ženou. Jistě existují, stejně jako případy přesně opačné.

Pozitivní diskriminace mužů při přijímacích zkouškách? Naprostý nesmysl. Na drtivé většině oborů jsou dnes přijímací zkoušky složeny z písemných testů, které jsou (obvykle strojově) zpracovávány a vyhodnocovány pod identifikačním číslem bez jakýchkoliv dalších informací o žadateli (právě proto, aby se zamezilo jakékoliv diskriminaci či protekci). Kdo a kde tyto výsledky ovlivňuje? Jak to dělá? Byl jsem několikrát součástí týmu, který toto vyhodnocování prováděl a nedokázal bych ho jakkoliv ovlivnit, i kdybych sebevíc chtěl. Pokud vycházíte jen z povzdechnutí typu " Bylo by dobře, kdyby bylo mezi učiteli více mužů", pak je to velice chabé východisko.

Nečekám na tyto otázky žádné odpovědi. Napsal jsem je proto (a úmyslně takto konfrontačně), protože doufám, že aspoň někdo z diskutujících se dokáže zamyslet nad tím, že tudy cesta nevede.

A kudy vede? Vede tam, kde po ní již kráčíme po celou existenci lidského rodu. Vztah muže a ženy nás provází celou naši historii dávno předtím, než vznikla společnost v dnešním pojetí tohoto slova, a svým vývojem dokázal zohlednit veškeré preference, ochotu a schopnosti obou pohlaví. Přiznejme si, že žena a muž JSOU rozdílní a proto i jejich vlohy a preference v jednotlivých oblastech života jsou rozdílné.

Nikdy jsem se svou partnerkou neřešil, zda vydělávám více já nebo ona. Zajímalo nás, kolik vyděláme společně. Pokud uznáme, že naše společnost je založena právě na partnerských svazcích, ztrácí feminismus svoje opodstatnění.