Podvojné myšlení první: ženy přinesou do politiky/ekonomiky/mediálního prostoru jiný pohled

Například paní Olga Sedláčková tvrdí, že příchodem většího množství žen do některé z výše uvedených sfér se prosadí jiný, specificky ženský pohled a přístup (výrok A). Kde se ale onen specificky ženský pohled vezme, jestliže jsme zároveň přesvědčováni, že rozdílů mezi pohlavími není, vše je jen kulturním nánosem daným společností (výrok B). Jak se varovnat s výroky?

Řešení aneb jak tomu rozumět:

1. Ženy vskutku přinesou do politiky atd. jiný pohled, tedy výrok A je pravdivý. Má-li však tato výhoda zůstat zachována, pokud tedy akceptujeme výrok B, že společnost ženu determinuje do role, se kterou se současná "moderní" generace žen nechce vyrovnat, musí být tedy tato funkce společnosti zachována. Pokud by měla být žena stejná, jak může přinést specifický pohled na věc? Je to Hlava 22.

2. Pokud je žena stejná, tak by muselo platit, že do politiky/ekonomiky či kam prostě vstoupí osoba bez ohledu na pohlaví. Nepřinese tam nic jiného než svoji individualitu. Pak ovšem ztrácí větší zastoupení žen společenskou potřebu. Neplatí tedy výrok A.

3. Mohli bychom se zabývat i výrokem B, zda tedy jsou rozdíly mezi pohlavími dílem společnosti či přírody, na to se ovšem necítím dostatečně kvalifikován a značně by to překročilo rámec této poznámky.

Individuální zkušenost: Můj kamarád dělá v paní Markytánovou vzpomínaném Finsku doktorát z matematiky. Ano, skutečně je tam více žen v technických oborech, než u nás, jakýkoli přínos faktu, že jsou to ženy však absentuje, nijak zvláštní pohled totiž nepřinášejí.

Podvojné myšlení druhé: Pracovní výkonnost a odměna za ni

Ženy berou méně než muži atd. atd. Netvrdím, že to tak není, ale upřímně jsem se zatím nesetkal s dostatečně průkazným zdrojem, který by to jednoznačně potvrzoval. Na druhou stranu se musím ptát po odváděných výkonech, a to na základě osobní zkušenosti. Na VŠ (obor, který by asi maše noviny označily jako donedávna čistě mužský) jsem navštěvoval seminář vedený sociologem panem doktorem Sakem.

Při jednom z nich jsme diskutovali o tématu zobrazování ženy na internetu. Diskuse se samozřejmě stočila na platy, zaměstnání žen a tak. Mé spolužačky mě přitom naprosto šokovaly tvrzením, že ony uznávají, že ženy v některých povoláních podávají nižší výkon, než muži (například bojové pilotky, mluvilo se totiž i o přijímání žen na vojenské školy, kdy v rámci "generového vyrovnání" byly uchazečkám snižovány limity pro přijetí na tento obor), ale mají přesto dostávat stejnou odměnu.

Čekal bych že budou zpochybňovat tvrzení o nižší výkonnosti žen, ale toto jsem nechápal. Vzhledem k povaze studijního oboru považuji své tehdejší spolužačky za moderní ženy hledající nová uplatnění pro ženy, tudíž i tento jejich názor beru jako obraz názoru "moderních emancipovaných žen". Takže na jednu stranu nám je předkládáno k přijetí tvrzení, že ženy jsou výhodou, jsou výkonné minimálně stejně jako muži, na druhou stranu pak mám přijmout, že někdy sice žena může pracovat méně, ale brát má stejně. Opět protimluv.

Podvojné myšlení třetí: Která je vlastně rozvedením bodu 2 u doublethinku prvního, aneb jak vnímat ženu v prostředí mužů

V poznámce ke schizofrenii první uvádím finskou zkušenost svého kamaráda. Problém těchto žen je ten, že zpravidla bývají vnímány právě na základě vykonávané profese či funkce, ne už jako ženy. Ano, přiznávám se, jako partnerku si žádám ženu, která se bude cítit vůči mě především ženou, nikoli úspěšnou političkou/právničkou...

Ženu beru jako odlišnou, právě to mě k ní přitahuje. Již staré přísloví říká, že protiklady se přitahují. Jestliže má však být žena stejná jako muž (přitom by zároveň měla být specificky jiná, rozebírali jsme to v prvním případě), jak by mohl vypadat lidský pár lidská rodina? Nedovedu si to představit. Tím neobhajuji rozdělení domácích prací, ale rozdílnost povah a názorů, které nás mimo jiné činí individualitami. Základním problémem je, že se rovnost zaměňuje za stejnost. Tohoto omylu se raději vyvarujme.