Nezasloužená pověst "seriózní" žurnalistiky české BBC se tímto přiblížila k syrové pravdě. Povrchní, schematická, chaotická. Monitor tisku seřazený a doplněný všeobecně známými postoji části "intelektuálů", hrajících si s triky proti komunismu a peticemi. Drdova ideologická příručka antikomunismu, sepsaná za pomoci senátora Karla Schwarzenberga, dostala ale včerejškem trochu jiný obsah. Britální zmlácení poslance Jiřího Dolejše s antikomunistickým odůvodněním násilníků vyvolává otázky, kdo a proč eskaluje nenávist ve společnosti. Kdo a proč podněcuje násilí a dává odůvodnitelnost "čtvrtého" či bůhvíkolikátého odboje, třebas končícího rozvitým obličejem, zlomenými žebry a održanou ledvinou.

Bývalého agenta BIS Hučína Vrchní soud osvobodil - prý s odůvodněním, že měl právo ozbrojeného boje proti tehdejšímu režimu. Budiž. Zákony už v této zemi neznamenají nic. Spravedlnost řízená liberálem Němcem dovolí i takto pokřivený retroaktivní výklad práva. Recese s rádobyvtipnými "triky proti komunismu" ukazuje, kam takové triky za tichého mlčení liberálních intelektuálů vedou. Senátoři oživují duchy strachu a zášti. Do té chvíle novináři, od této chvíle propagandisté dali násilníkům, kteří zkopali poslance Dolejše na cestě domů, rozhřešení. V knize. Chtěli to? Nebo jejich nenávist je tak slepá, že si neuvědomili sílu slova hýbat dějinami?

I proto je dobře, že stále ještě existují verbální trestné činy. Aby verbální sprostota nepřerostla ve fašizující násilí, proti kterému zůstane společnost lhostejná.

Vždyť jde přeci jenom o komunisty, nebo ne?