Vážení soudruzi,

zúčastnil jsem se vyplnění dotazníku k pedagogické konferenci a ocenil jsem v současné době u nás vskutku ojedinělou snahu dozvědět se něco o problémech studentů .Kolonky s hlavičkou "připomínky" mi však byly příliš těsné, proto jsem se rozhodl rozepsat poněkud obšírněji. Pominu veškeré otázky týkající se materiálního zabezpečení studia, myslím si totiž,že je-li v lidech nadšení a chuť do práce, dát se učit- a dosahovat výsledků-i v poměrech velmi provizorních. Za problémy nejdůležitější a rozhodující pokládám - obsah a formy vyučování a úroveň vyučujících pedagogů. Je mimo dosah mého chápání, proč v 80.letech tohoto století na pedagogické fakultě dojde k absurdnímu jevu, že se student učí o pokrokových tendencích v didaktice, o programovaném, skupinovém a bůhvíjakém vyučování, o nutnosti dialogu a diskuse, o moderní vyučovací technice ani nemluvě, a když pak, nasycen těmito novotami (které už jsou také nějaký ten pátek staré,že?) - zvedne hlavu od sešitu a vidí kolem sebe doslova a do písmene pravý opak:

• houževnatě se držící tradiční model vyučování se všemi jeho nectnostmi
• absolutní převaha výkladových hodin / vykládá se převážně i v seminářích/
• absence dialogických metod a metod podporujících diskusi a tvůrčí myšlení (až na vzácné výjimky)
• o vyučovací technice není třeba se zmiňovat, žádná neexistuje, tabuli a křídu měl již Komenský.

Pokládám za nehorázný nesmysl, aby studenty pro jejich budoucí práci někdo nutil detailně šprtat chemické procesy trávení dítěte včetně kombinovaných vzorců a rovnic (pokud to není v náplni jejich aprobačního předmětu chemie) a dělal jim z jinak užitečné biologie dítěte a dorostu suchopárnou biflovačku a málem přípravu na medicínu. Nikdy se nesmířím s tím, že předmět tak živý, tak krásný a dynamický jako je filozofie,má ustrnout a degradovat na bezduché memorování tezí, zákonů a pouček. Může se diskutovat, to ano,ale stále cítíte v zádech nebezpečí, že odchýlíte-li se od oficiální linie - a vůbec nezáleží na tom,máte-li pravdu či ne - můžete být snadno označen za nespokojence, ne-li dokonce za revizionistu.

Diskutuje se o problémech dílčích, nepodstatných, diskutuje se o tom, o čem je povoleno diskutovat, co je povoleno kritizovat, co je povoleno chválit. Otázky zásadní a klíčové se potichu obejdou, a stane-li se někdy ten trapný omyl a narazí se na ně, nikdo není schopen dát mladým lidem pravdivou a přímou odpověď.

Chcete mít z učitelů avantgardu? Pak vězte, že se snažíte o pravý opak. Mladí lidé...co dnes znamenají...co zmohou....kdo je poslouchá?Stávají se z nich konformní bytosti bez tváře, bez cíle, plaší a nedůvěřiví, bojící se říci otevřeně svůj názor, a mnohdy bohužel nemají ani co říci. Nenaučili se myslet, bojovat, žít. To jste chtěli, učitelé?