O důvod více samozřejmě, nenechat se manipulovat a spoléhat na vlastní rozum. Potud nemám se článkem problém (snad jen -- opravdu ekologisté, jak zmiňuje pan Hoška, nebojují proti automobilové přepravě ?).

Co mne však přimělo k určité reflexi byly statistiky v závěru článku. Zde jen podotýkám, že nejsem ani odborníkem v dané problematice, ani zastáncem jedné ze stran tohoto sporu jaderné elektrárny ano-ne. Vycházím pouze ze svého selského rozumu.

A zde mi právě logika příliš nesedí : panu Hoškovi připadá statisticky pravděpodobnější, že zahyne v automobilu, větší počet obětí připadá na výrobu elektrické energie z uhlí apod. Netvrdím, že to vše nejsou důležité oblasti, ve kterých je nutno se pokoušet o změnu, nalézat řešení...

Avšak nevychází tyto statistiky takto i právě proto, že naštěstí prozatím k žádné takovéto další havárii nedošlo (a pevně doufám, že nedojde) ? Opravdu je možné srovnávat určitou možnost volby usednutí za volant s tříletým dítětem, které je při hře venku ozářeno tak, že o pár let později umírá?

Problém je v tom, že dokud se nic nepřihodí, je vše velmi bezpečné. Jenomže, ač statisticky s mnohem menší pravděpodobností, pokud k něčemu v jaderné oblasti dojde, jde pak již o obrovskou katastrofu s dopadem nejen na životy, ale i dlouhodobě na celou oblast jako takovou (kontaminace půdy, zvířat apod.) a to na dlouhá desetiletí. Existuje dle mého názoru prostě mnoho "skrytých" dopadů, které se do dané statistiky nevešly...

Osobně nechci polemizovat s počty obětí černobylské havárie -- ať již jich bylo čtyři nebo sto tisíc, je jich mnoho. Otázkou pro mne jen zůstává, zda se do nich započítává kromě nešťastných zemřelých osob i ta část obyvatelstva, u které se ještě po dlouhé době mohou následky z ozáření projevit a to i na potomcích, ta část, která žije v ústavech stálé péče s pokroucenými nohami, ty postižené děti, které se narodily až po havárii ? Nevím, ale jedno je jisté -- všichni si přejí, aby se nic takového neopakovalo.

Proto na rozdíl od přírodních katastrof, od hladomoru, nedostatku pitné vody apod., by měla jaderná energetika představovat volbu. Volbu dle mého mínění v současné době nezbytnou, ale která by rozhodně neměla být tou jedinou a konečnou jednoduchou odpovědí na případnou energetickou krizi a vyčerpání fosilních zásob. Měla by znamenat jen jakýsi nezbytný mezičlánek (vždyť, jak již zaznělo v některé z publikovaných statí na Britských listech, i uran má přeci své konečné zásoby).

Osobně tedy považuji jadernou energii v současné době za sice nebezpečnou, avšak nutnou volbu a nemohu souhlasit s těmi, kteří by chtěli jaderné elektrárny ihned zrušit a přitom nenabízí dostatečné alternativy. V tomto kontextu mne však znepokojuje informace z dalšího článku na serveru Britské listy ("Státní úředníci si určují, s kým budou diskutovat v televizi, a ČT je poslouchá!"), a sice o neochotě Úřadu pro jadernou bezpečnost zveřejnit jistý protokol.

Ať jsou již pohnutky daného úřadu jakékoliv, měl by si uvědomit komu má primárně sloužit. Otevřenost je v této oblasti velmi důležitá a je vidět, že je zde opravdu mnoho co dohánět. Všem těm ekologům a aktivistům bychom měli být vděční za to, že za nás hledají a upozorňují na veškeré problémy a nešvary, které by se v této nebezpečné oblasti mohly vyskytnout, že vyvolávají diskuze. A úřad jako je tento by je měl být schopen ustát.

A nakonec mně napadá ještě jedna věc. Jaké nám plynou komparativní výhody z toho, že se na našem území nacházejí jaderné elektrárny, pokud by se nám účty za elektřinu zvyšovaly i v době, kdy by se o nezbytnosti takového zvýšení dalo úspěšně polemizovat ? A jak to bude v budoucnu po případné privatizaci ČEZu ? Protože náklady a rizika (ať statisticky sebemenší :-) tu neseme my.