Kdo uznává tuto dichotomii, znemožňuje sám sobě pochopit, že ani jeho myšlení/uspořádání není samozřejmé či přirozené, ale ideologické, stejně jako všechna ostatní myšlení/uspořádání. K tomu je člověk "odsouzen" samotnou povahou jazyka, ale může se částečně kriticky povznést, pokud si uvědomí vlastní omezenost.

Tím samozřejmě nechci říci, že jsou všechny ideologie stejné, to jistě ne. Ale pokud uznáme, že nejsme majiteli patentu na "lidskou přirozenost," můžeme se snaze zamyslet nad různými "pravdami", včetně té naší.

Argumentovat stavem věci jako důkazem přirozenosti daného modelu je velmi ošidné a dovolte mi říci nevědecké. Znamená opomíjet obrovskou různost modelů na celém světě (pokud samozřejmě nepředpokládáme, že ta jediná "přirozená" či "nejvyspělejší" společnost je ta "naše"). Navíc je to i argument nelogický, který brání jakémukoli úsilí něco změnit či zlepšit: stejně tak by v 19.století mohli zastánci otroctví namítnout: nerušte otroctví, je tu s námi tisíce let, takže je vlastně úplně přirozené.

V dělení na umělé a přirozené je vlastně celý problém argumentace pana Poláka. Hájí přirozenost demokratického procesu oproti zásahům typu kvót či podpory žen. Je určitě snem každé feministky, aby ženy nemusely být nijak podporovány, protože nebudou existovat předsudky, které jejich podíl na řízení demokratické obce negativně ovlivňují.

Podle pana Poláka by prosazování žen bylo umělé. Chtěla bych se zeptat: tvorba stranických kandidátek funguje "přirozeně"?

Pokud mezi ostřílenými politickými matadory panují předsudky k ženám (třeba jako přesvědčení o tom, že jejich poslání je mimo politiku, třeba "u plotny"), těžko lze předpokládat, že atmosféra v politických stranách umožňuje zcela demokratickou volnou soutěž.

Volná soutěž není o nic přirozenější či umělejší než jakýkoli jiný systém - včetně boje o roli náčelníka nabroušenou sekerou -, ale je více v souladu s naší současnou představu spravedlivé společnosti, kde je každý posuzován jako autonomní jedinec, který vstupuje do férového klání idejí.

Vzhledem k tomu, že volič se nerozhoduje mezi jednotlivci, ale mezi stranickými kandidátkami, je jeho možnost rozhodnutí předem silné omezená a závislá na vnitřním fungování té které politické strany.

Feminismus neskrývá fakt, že "vlastně hovoří o útlaku žen ženami (a i muži)", jak tvrdí pan Polák. Feminismus operuje s pojmem patriarchát - systém mužské dominance, v němž jsou - v rámci jeho zachování - utlačovány ženy, ale i muži. Feminismus nezatajuje, že ženy mohou napomáhat útlaku jiných žen, aby si vymohly uznání u privilegovaných mužů:

Takový domácký příklad: ženy, které před mužským publikem kritizují jiné ženy za to, že se věnují kariéře apod. Drsnější příklad: ženskou obřízku provádějí ženy a prosazují ji také matky mrzačených dcer.

Ale proč? Protože vědí, že neobřezaná dívka by byla muži považována za nečistou, nevdala by se a po smrti otce by byla vydaná napospas "mužské komunitě". Samozřejmě když se lidé snaží tyto praktiky vymýtit, stává se, že ženy se obávají, že změna by jim přinesla jen zhoršení, a proti změnám brojí.

S tím souvisí i další otázka: proč společnost - údajně - nepodporuje pluralitní modely mužství a ženství? Podle pana Poláka voláním po větší podpoře těchto pluralitních modelů vlastně jdu proti lidské přirozenosti, protože samotný fakt, že společnost tyto modely nepodporuje, svědčí o jejich umělosti.

Zaprvé, česká společnost tyto modely částečně podporuje, jiné společnosti to dělají méně a jiné více, což už samo o sobě svědčí o tom, že jen těžko existuje nějaká fixní přirozenost, jejímž vyjádřením je status quo.

Mým názorem je, že by jednotlivci i společnost pluralitní modely mužství a ženství měli podporovat více. Jak píše pan Polák, je logické, že muži tak nečiní, protože by si pohoršili.

Naštěstí lidé nejsou zcela v zajetí paradigmatu mocenských zájmů a existuje spoustu mužů, kteří se v patriarchátu necítí zrovna skvěle. Také díky nim, jejich nonkonformnímu chování a jejich podpoře ženám už patriarchát dávno není, co býval :o)

Zmínila bych například presidenta Tomáše Garrigue Masaryka, demokrata a deklarovaného feministu, který se zasloužil o přijetí volebního práva žen, o podporu jejich vzdělávání a který měl navíc tu odvahu připojit ke svému příjmení také příjmení manželky.

Ještě dnes je jen obtížné představitelné, co by se asi strhlo, kdyby se k podobnému kroku před pár lety rozhodl při sňatku president Havel.

Pokud jde o ženy: mám pocit, že pokud se ženy přesvědčí o tom, že dané změny jim nepřinesou spíš zhoršení než zlepšení jejich situace, jsou velmi ochotné pluralitní modely ženství a mužství podporovat. Každopádně podobná obhajoba s sebou nese, zvlášť v určitém prostředí, jistá rizika (např. výsměch, nadávky, rozpad partnerského vztahu, když se žena nesmíří s podřízenou roli), které mnoho žen nechce podstupovat. Nicméně, jak je vidět z debaty, která se rozpoutala na BL i z ohlasu čtenářů, které dostávám, je dost žen i mužů, kteří se na obranu pluralitních modelu mužství a ženství postavit nebojí :o)

Pan Polák píše: "Jisté nešvary přisuzujete mužské poptávce a nereflektujete skutečnost, že nabídka a poptávka jsou spolu neoddělitelně spojeny."

Onen "nešvar", který jsem ve své úvaze přisoudila mužské poptávce, je sexuální otroctví žen a dětí.

Chcete snad říci, že fakt, že zbídačelé kambodžské rodiny prodávají osmileté dcery kuplířům a že mafie unášejí na balkánském venkově pubertální dívky - a tedy existuje NAB ÍDKA, nějak ospravedlňují mužskou poptávku po tomto "zboží"?

Stejně tak ženy, které vstupují do partnerského svazku, nenabízejí dobrovolně svoje tělo k tomu, aby na něm bylo vykonáno domácí násilí. Nerada se mýlím, ale není náhodou zákon nabídky a poptávky a potažmo novodobý kapitalismus postavený na dobrovolně směně?

Pan Polár se ptá: "Proč neobhajujete přesně opačný pohled na věc? Žádáte přece po mužích přesně totéž - aby obhajovali a prosazovali feministické názory."

Nežádám, prosím sympatizující muže, aby se tak vyjádřili. Není to pro mě přesně opačný pohled na věc, protože nevidím svět rozdělený na dva nepřátelské tábory mužů a žen.

Stejně jako běloch může bojovat proti rasismu (vůči nebílým), proč by muž nemohl bojovat proti předsudkům vůči ženám? Myslím, že svět bude pak pestřejší a veselejší a uleví se určitě také spoustě mužů, kteří nemají chuť vyhovět modelu pravého muže, který zrovna někomu připadá jako ten jediný "přirozený".

O zvýhodňování méně kvalifikovaných mužů před kvalifikovanějšími ženami existují četné studie. Třeba najdete konkrétní případy i ve svém okolí. Opačné případy se jistě mohou vyskytovat, ale když se podíváme na údaje o poměru mužů a žen na VŠ a na dobře placených místech, dá se předpokládat, že budou ojedinělé.

Pozitivní diskriminace mužů při přijímacích zkouškách na oborech, kde převažují ženy, není naprostý nesmysl. Přinejmenším před pár lety se o podobném přístupu u ústních zkoušek vyučující zcela otevřeně vyjadřovali.

Pan Polák píše: "Nikdy jsem se svou partnerkou neřešil, zda vydělávám více já nebo ona. Zajímalo nás, kolik vyděláme společně. Pokud uznáme, že naše společnost je založena právě na partnerských svazcích, ztrácí feminismus svoje opodstatnění."

Ne všechny ženy žijí v partnerském svazku, jsou tu svobodné ženy, vdovy, rozvedené ženy - takže jim opravdu záleží na tom, aby nikdo předem nepočítal, že je bude živit partner. v V závěru pan Polák odhaluje ideologické pozadí svého názoru (mimochodem, já jsem své ideologické zázemí odhalila sama označením se za feministku):

"Doufám, že aspoň někdo z diskutujících se dokáže zamyslet nad tím, že tudy cesta nevede. A kudy vede? Vede tam, kde po ní již kráčíme po celou existenci lidského rodu. Vztah muže a ženy nás provází celou naši historii dávno předtím, než vznikla společnost v dnešním pojetí tohoto slova, a svým vývojem dokázal zohlednit veškeré preference, ochotu a schopnosti obou pohlaví. Přiznejme si, že žena a muž JSOU rozdílní a proto i jejich vlohy a preference v jednotlivých oblastech života jsou rozdílné."

Především, autor vychází z osvícenského diskurzu lineárního pokroku, ale bez jeho reformního náboje. Naopak, jeho diskurz má konzervativní implikace, obhajuje status quo argumentem, že samotná existence stávajícího uspořádání dokazuje jeho "přirozenost," potažmo správnost.

Tento tzv. funkcionalismus byl např. oblíbený v americké sociologii v 50. letech 20.století.

Velkou slabinou této teorie je jeho statičnost, to, že jen těžko dokáže vysvětlit změny v systému (které ale probíhají neustále). Podle p. Poláka vývoj jaksi samovolně neustále vylepšuje vztah muže a ženy.

Chci se zeptat: vývoj kde? Podle této logiky by totéž mohli tvrdit například Taliban v Afghanistánu, že jejich model partnerských vztahů je přirozeným vyústěním historického vývoje, a proto dokázal zohlednit veškeré preference, ochotu a schopnosti obou pohlaví...

Vztah muže a ženy má na této planetě tisíce, miliony forem - která je podle Vás ta přirozená?

Muži a ženy mají mnoho nejrůznějších dovedností, schopností, slabostí a tužeb. Nestrkejme je od malička do těsných škatulek proto, že si myslíme, že jsme majiteli jediné pravdy o lidské přirozenosti, ale přistupujme ke každému člověku bez předsudků. Nic více, nic méně - je to opravdu jedna z nejabsurdnějších ideologii?