Britský premiér Tony Blair nepřesvědčuje, když se snaží líčit čtvrteční teroristický útok na Londýn jako přímý útok na naše hodnoty a na náš způsob života, píše britský list Sunday Herald a pokračuje:

To je jen pohodlný způsob, jak zkreslit charakteristické rysy extremistů, kteří proti nám vedou válku.

Charles Clarke, ministr vnitra, tvrdí, že atentátníci chtějí zničit samu podstatu naší společnosti. Vyjadřuje názor, že naše demokracie, naše multikulturní společnost se stala terčem útoků a že to nemá nic společného s Irákem. Tvrdí, že toto napětí už existovalo předtím.

Avšak ve špatně definované "válce proti terorismu", která nyní přinesla do londýnských ulic to, co se děje v ulicích Bagdádu už dva roky, není hlavním bojištěm naše kultura a náš životní styl.

Ze soutěžních filmů na festivalu v Karlových Varech jsem viděla jen tři snímky. Tento je však mým favoritem. Noriko no Shokutaku (Večeře u Noriko), 2005 je nejnovější a komerčně nejúspěšnější film od japonského básníka a režiséra Siona Sona a v mnoha ohledech je to silný film.

I have only seen three of the films in the main competition at Karlovy Vary. But this one is definitely my favourite. Noriko no Shokutaku (Večeře u Noriko / Noriko's Dinner Table) 2005, is the latest and most commercially successful offering from Japanese poet and director Sion Sono, and is strong in a great number of ways.

Snad nechtěný vtip se povedl novinářům HN při kreativním přepisu zprávy ČTK do podoby redakčního článku s názvem "Paroubek zatím nemá na odvolání Benešové názor". Ukazuje ale názorně hranici, kterou označila před nedávnem BBC v současné online žurnalistice za limitní - psát o tom, co se ještě nestalo.

pátek 17.00: Při čtvrtečním bombovém atentátu na autobus na Tavistock Square v Londýně zahynulo třináct osob, konstatovala britská policie.

V 8.51 londýnského času bylo usmrceno sedm lidí cestujících londýnským metrem nedaleko nádraží Liverpool Street, když na trase mezi stanicemi vybuchla bomba.

V 8.56 bylo bombou v metru nedaleko Russell Square usmrceno 21 osob.

V 9.17 bylo zabito pět lidí, když vybuchla bomba a proděravěla zeď mezi dvěma trasami metra nedaleko stanice Edgware Road.

V 9.47 vybuchla bomba v autobuse na Upper Woburn Square a usmrtila dosud neznámý počet osob.

Vrcholná schůzka představitelů skupiny GB ve skotském Gleneagles skončila podepsáním dohody, která má poskytnout Africe 50 milionů dolarů. Tony Blair se vyjádřil, že doufá, že tak bude skoncováno s chudobou na tomto kontinentě.

Blair - nezvykle - trval na tom, aby vedoucí představitelé skupiny G8 dokument osobně podepsali. "Tím budou k tomu zavázáni," uvedl a apeloval na novináře: "Požadujte od nás splnění tohoto závazku."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Je to chladnokrevně zkonstruovaná vražda bez nejmenšího pocitu hodnoty lidského života. Lidský život zde má hodnotu obrácenou nebo spíš zvrácenou, má hodnotu jednoho kreditu v bojové počítačové hře. To znamená, že čím více lidí zabijete a zraníte, tím větší máte úspěch.

Nejvíc lidí zabijete, když budete "hrát hlavou".

Ve světle toho, že tento týden Evropský parlament zamítl směrnici "o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem", jsem trochu brouzdal internetem a prohlížel si články na toto téma, píše Filip Jursík.

Také mě samozřejmě zajímalo, jak hájí malé evropské softwarové firmy čeští poslanci. A narazil jsem na otřesný článek pana europoslance Zvěřiny.

Členové WTO se doposud nedohodli na změně Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, do které mělo být implementováno rozhodnutí organizace o usnadnění přístupu rozvojových zemí k léčivům z roku 2003.

Světovou obchodní organizaci od září převezme nový generální ředitel, Francouz Pascal Lamy. Jeho zvolení proběhlo korektně, při respektování všech procedurálních pravidel, a nikterak neovlivnilo činnost organizace. Nyní se Světová obchodní organizace a především vyjednavači z jejích členských zemí usilovně připravují na letošní předvánoční vrcholnou akci -- VI. konferenci ministrů v Hongkongu. Na jejím úspěchu velmi záleží pověst organizace, její akceschopnost a užitečnost. Není již možno připustit podobný neúspěch, kterým byl v roce 2003 Cancún nebo předtím v roce 1999 Seattle. Tomuto cíli budou muset být podřízena všechna očekávání, a to zřejmě i za cenu dalšího ustoupení od již omezeného rozsahu negociací.

Egyptská vláda potvrdila, že její velvyslanec v Iráku byl zavražděn, pět dní po té, co byl unesen v Bagdádu.

Ver čtvrtek se objevila na internetu zpráva, údajně od militantní organizace, jíž stojí v čele Abu Musab al-Zarkáví. Pravilo se v ní, že Ihab al-Šerif byl usmrcen.

Na videu, zveřejněném na internetu, jsou záběry muže se zavázanýma očima, který se identifikoval jako al-Šarif a jako pracovník egyptské diplomatické služby v Iráku a v Izraeli.

Al-Šarif byl unesen v sobotu. Ve středu byla vydána na internetu zpráva "jménem al Kajdy v Iráku", že al-Šarif bude usmrcen, protože zradil svou víru. Ve čtvrtek bylo na tomto internetovém serveru oznámeno, že "boží rozsudek proti velvyslanci bezvěrců, velvyslanci z Egypta, byl vykonán." Velvyslanec prý nechal nahrát své "přiznání", které bude zveřejněno později.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Německý magazin Der Spiegel přináší ve svém internetovém vydání od včerejška článek, který se odvolává na americkou studii autorů Davida Pimentela a Tad Patzeka. Der Spiegel uvádí svůj report pod názvem Biologicky vyrobené pohonné látky poškozují přírodní prostředí...

Reaguji tímto na větu (stálici mezi novinářskými kachnami) píše Libor Kubica.

"...ačkoliv je známo, že vyjmenované formy - (solární články kupříkladu spotřebují na svou výrobu více energie, než za svou dobu životnosti vůbec vyprodukují, což je vlastně stejný případ, o kterém je americká studie)...."

To možná platilo v době, kdy byl vypuštěn do vesmíru Gagarin. Udávaná návratnost současných solárních článku je cca 6 let.

Než autor vypustí takovou informací, měl by se raději optat přímo našich výrobců, např. Solartec z Rožnova apod. Z důvodů relevantnosti je podle mého názoru zcela lhostejné, že článek je převzaty odjinud.

Odborníkem, který se problematice alternativních zdrojů věnuje a který zpracoval studii, je např. prof. Zbyněk Ibler z Prahy 10.

Základní problém všech propagátorů obnovitelných či alternativních zdrojů energie je ve větě, kterou tak bezelstně vypustil z klávesnice pan Grus: "není třeba zabředávat do konkrétností a brát si na pomoc čísla" . Ano, pokud nebudeme zabředávat do podrobností, jsou ty zdroje skutečně alternativou. Pokud nebudeme brát na pomoc čísla, můžeme snadno srovnávat větrnou elektrárnu (VěE) v Jindřichovicích pod Smrkem s Temelínem a vykládat, jak je ta první lepší, k životnímu prostředí citlivější, krásnější a vůbec... Ano, to můžeme. Ovšem zůstaneme na úrovni pohádky o Červené Karkulce nebo Starých pověstí českých.

Nerad , ale musím reagovat na článek Vítězslava Nováka Alternativy a čísla, píše Jiří Ekl.

Bohužel se dopustil chyby, a to početní již v úvodu článku (špatně použil násobení místo dělení). Jestliže má JETE nainstalovány 2000 MWe a Jindřichovice " při větru tak akorát "1,2 MWe", poté nepotřebujeme, jak píše autor 3300 VěE , ale pouze 1660 VěE . Poté již jsou fakta v pořádku, chybí pouze konečné vyúčtování.

Novinářka z amerického deníku New York Times Judith Millerová byla odsouzena na čtyři měsíce do vězení za to, že odmítla prozradit své zdroje v rámci svého zjišťování, kdo prozradil tisku totožnost jedné agentky CIA. Verdikt šokoval svět sdělovacích prostředků.

Kdyby byl Jan Hus jen skvělým kazatelem své doby a úspěšným rektorem Karlova učení, ocenili bychom jej a ctili jeho památku. Byl víc. Byl mužem, jenž bezprostředně změnil život celé generace Čechů i generací následujících.

S obsahem článku Borise Cveka "Pavel z Tarsu, věrozvěstové Cyril s Metodějem a Jan Hus" se mohu zcela ztotožnit, možná by stálo za to ještě doplnit několik poznámek.

Byzantské křesťanství se v době Konstantina (Cyrila) a Metoděje od křesťanství irsko-skotského (které ovládlo Franckou říši) téměř vůbec nelišilo věroučně, ale velmi podstatně v přístupu k víře.

Jan Hus a husitství   ZDE

The drug movie is a familiar thing. We have watched countless unfortunate youths get high, come down, go through withdrawal, overdose, and betray each other on the silver screen. Of course, there was Trainspotting (1996) and Requiem for a Dream (2000), and Blow (2001) and Spun (2002) ... to name but a few. So what then should make Sergei Potemkin's film Sunless City (Город без солнца / Město Bez Slunce) Russia 2005, any different? Well, there is something.

Filmy o drogách jsou známá věc. Viděli jsme už bezpočet nešťastných mladých lidí, jak se dostanou do narkotického transu, pak zažívají traumatické období bez drog, pak utrpí předávkováním a navzájem se na stříbrném plátně zrazují. Samozřejmě, existují filmy jako Trainspotting (1996) a Requiem for a Dream (2000) a Blow (2001) a Spun (2002) -- a to je jich jen několik. Takže co činí film režiséra Sergeje Potěmkina (Город без солнца / Město Bez Slunce) (Rusko 2005) něčím odlišný? No, něco zajímavého na tom filmu skutečně je.

Subtitled as a tale of working class heroes, Sluneční stát (City of the Sun) (ČR 2004) (the one Czech film in the main competition at Karlovy Vary) is a film about unemployment. The introducers of the film joked that in making this film, director Martin Šulík and writer Marek Leščak are fighting unemployment -- the more films that are made on this subject, the more people will be employed. And this will continue until but one small group of unemployed remains. About whom the films will be made.

S podtitulkem, že je to film o "dělnických hrdinech", je Sluneční stát (ČR 2004) (jeden z hlavních českých soutěžních filmů letos v Karlových Varech) filmem o tom, jaké je to být nezaměstnaný. Osoby, které tento film v Karlových Varech uváděly, vtipkovaly o tom, že tím, že režisér Martin Šulík a scénárista Marek Leščak tento film natočili, bojují proti nezaměstnanosti -- čím více filmů se prý bude na toto téma natáčet, tím více lidí bude mít zaměstnání... A to bude pokračovat tak dlouho, dokud nezůstane jen jediná skupinka nezaměstnaných. O které se budou pořád točit takovéto filmy.

Příběh filmu Sluneční stát opravdu pojednává o nezaměstnanosti, ale ve skutečnosti je to film o mužích jako takových.

Záber Šulíkovho filmu neprekračuje reportáž na tému vplyvu ekonomických a sociálnych podmienok na rodinný a súkromný život na Ostravsku. Reportáž by bola určite vhodnejšia forma, ako sa k téme vyjadriť, ale ani v nej by autori nepovedali nič nové. Všetko už poznáme. Prečo ale o tom točiť film?

Od doby, co jsem četl tento jinak všední a nezáživný román o učiteli tenisu v městečku Newport na Rhode Islandu, jsem opatrný ve vydávání soudů o zemích a městech, kterými jsem jen projel a kde jsem nejméně měsíc nežil "s domorodci v prachu". "On nic neví a nic vědět ani nemůže - protože je to turista" je to nejmenší, co může potkat každého filmového recenzenta.

Motto: "Kdo nezná Čechy, nemůže rozumět "smějícím se bestiím"."

Polemika s článkem Štěpána Kotrby "Ostravské dřysty po britsku".

S nevěřícíma očima jsem si přečetl xenofobní a apriorně zaujatý komentář Štěpána Kotrby "Ostravské dřysty po britsku", reagující na recenzi filmu "Sluneční stát leží tak trochu pod mrakem" od Emmy Čulíkové. Nejpozoruhodnější na Kotrbově kritice je to, že apriorně zpochybňuje zveřejněnou recenzi přesto, že film Sluneční stát dosud neviděl, jen proto (známý argument Čechů uzavřených do vlastní společnosti), že recenzentka je "mezinárodního původu" a "nám Čechům", respektive "Ostravákům" "nemůže rozumět". No, co to je, proboha, za přístup? Tato analýza je "neautentická", protože je "britská"? My posloucháme jen "naše" kritiky, kteří "nám" rozumějí?

Proti údajné "výlučnosti" české zkušenosti je nutno intenzivně bojovat. Je to nesmysl. Pokud by nebylo možné nikomu zprostředkovat zkušenost z určitého prostředí či určité éry, kterou dotyčný osobně nezažil, nebyla by možná historie, nebylo by možné umění. Právě velké či autentické umění dokáže zprostředkovat individuální lidskou zkušenost i z nejuzavřenějšího a "etnicky nejozvláštněnějšího" prostředí i lidem, kteří toto prostředí nikdy nepoznali.

Nový film Jima Jarmusche byl uveden v soutěži na filmovém festivalu v Cannes, kde obdržel Velkou cenu poroty. Režisér poté snímek přestříhal (nikde jsem nenašla informaci jak moc), takže uvedení snímku na karlovarském festivalu bylo "celosvětovou premiérou". Film se v české distribuci objeví až 3.11.2005 a není jasné, zda jej režisér nebude dál přestříhávat, tak je mi žinantní psát recenzi. Třeba divák v kině uvidí zcela odlišnou verzi.

An enthusiastic audience awaited the showing of Petr Zelenka's new film, Příběhy obyčejného šílenství (Wrong Side Up) (ČR 2004) at the Divadlo Karlovy Vary. A small delegation made up of producer Milan Kuchynka, director of Photography Miroslav Gábor, and actors Ivan Trojan and Petra Lustigova, with nervous, hopeful faces introduced the film, impressed that so many people had come to see it at such an early hour of 11am.

Nadšené publikum očekávalo v Divadle v Karlových Varech promítání nového filmu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství (ČR 2004). Malá delegace, kterou tvořili producent Milan Kuchynka, kameraman Miroslav Gábor a herci Ivan Trojan a Petra Lustigová s nervózními výrazy ve tvářích, zároveň, plných naděje, uvedli film, který udělal na mnoho lidí takový dojem, že se na něj přišli podívat přesto, že promítání začínalo v 11 hodin dopoledne.

Sféře distribuce tisku se, obzvláště pak v České republice, na poli mediálních studií nevěnuje příliš velká pozornost. Distributor je přitom důležitým zprostředkujícím článkem mezi vydavatelem a příjemcem mediální produkce (čtenářem) -- pokud se noviny nedostanou ke čtenářům včas, neplní svůj účel. Z velké části závisí úspěch vydavatele na kvalitě a rozsahu distribuční sítě. Distributor zároveň zprostředkovává zpětnou vazbu -- minimálně ve formě prodaného nákladu -- od čtenářů k vydavateli. Ne vždy a všude tomu tak bylo, do roku 1953, kdy v ČSR vznikla usnesením vlády monopolní Poštovní novinová služba, si své tituly vydavatelé distribuovali sami. Podobně to v některých zemích funguje dodnes, přičemž jednotlivé národní distribuční systémy mají svá specifika.

postupová písemná práce pod vedením Mgr. Petra Orsága na katedře žurnalistiky FF UP v Olomouci ZDE

Při projektu na odstranění subvencí je nutno si položit otázku, zda se takový záměr nesetká s odporem právě těch, v jejichž prospěch byl zamýšlen.

Pokud na okamžik pomineme tezi, že vše souvisí se vším, nemá právě probíhající summit osmi největších industrializovaných zemí světa, který má na programu odstranění chudoby v Africe a změny klimatu, zdánlivě mnoho společného s jednáními ve Světové obchodní organizaci. Do souvislostí však tyto dvě roviny uvedl prezident USA George Bush svým prohlášením, že volný trh s Afrikou by odstranil potřebu pomoci třetímu světu. Nakolik je jeho výzva realistická, může ukázat právě hledisko současných mnohostranných obchodních vyjednáváních.

Když jsem si v Britských listech přečetl članek "Ekonomie - věda nebo naboženství", zamrazilo mne. Uvědomil jsem si totiž, že lidé, kteří něco vědí, tráví svůj život učením se a přemýšlením, na psaních podobných článků jim moc času nezbývá. Ale lidé, kteří o tom (zde o ekonomii) neví prakticky nic, mají dost času na hlasité vykřikování svých názorů, jakkoliv nepodložených fakty a znalostmi. Věnujme se jednotlivým nesmyslům postupně.

Opravdu mám pocit, že pan Vít podléhá stále větší schizofrenii -- jeho články jsou čtivé, ale těch, které dávají smysl, dramaticky ubývá. Jeho poslední perlička "Ekonomie -- věda nebo náboženství?" by si opravdu vysloužila ocenění strany a vlády za minulého režimu, inteligenci a smysluplnost však naprosto postrádá.

Dovolím si pouze vyzdvihnout několik, dle mého názoru, nejspornějších výroků z jeho článku.

Dovolím si ještě jednou vrátit se k diskusi, kterou jsem tu rozpoutal svým článkem. Ondřej Čapek má jistě ze svého hlediska pravdu, když ji označil za "děsnou". Já bych možná reagoval podobně, kdyby někdo takhle "na úrovni" debatoval na témata z mého (naštěstí exaktního) oboru. Jeho povzdech by však byl na místě, kdyby šlo o diskusi odborníků v odborném médiu.

Co je vlastně ekonomie? Všichni se tváří jako by ekonomie byla věda. Jenže věda musí každou větu dokazovat mnohokrát opakovanými pokusy.

Jedním z problémů ekonomie je to, že na rozdíl třeba od biologie svoje předpoklady nikdy nedokazuje v praxi. Když se pak něco nepotvrdí, ekonomové začnou tvrdit, že nějaká teoretická podmínka nebyla splněna, nebo šlo o jinou situaci. To kritizují i lidé zevnitř ekonomické hierarchie -- například Joseph Stiglitz.

Nejvýznamnější postavou mezi západními církevními Otci je bezesporu svatý Augustin (354 - 430), známý jako Augustin Aurelius nebo Augustin z Hyppo, města v severní Africe (dnes Annaba v Alžírsku). Augustin mnohem více než kdo jiný přispěl k utváření západního způsobu uvažování o povaze člověka a Boha (Viz Hare, Barnes, Chadwick, 1994, s. 11). V první řadě dovršil syntézu mezi klasickou řeckou filosofií a křesťanstvím (zejména díky křesťanské adaptaci novoplatonismu) a tím položil základ filosoficko - teologické soustavy, ze které těžil celý středověk. Největší vliv měl Augustin na západní, latinskou církev (a to i v řadě praktických otázek, týkajících se např. lidské sexuality a manželství či pravidel řeholního života).

Když jsem jednou seděl na gymnáziu v hodině fyziky, vstoupili znenadání do učebny jacísi evangelikální misionáři a rozdali nám všem malinké texty novozákonního kánonu. Mám jej dodnes doma a mohu z ní citovat to, co mne na ní zas a zas nepříjemně překvapuje: "Vyznávám Bohu, že jsem hříšník a že věřím, že Pán Ježíš Kristus zemřel za mé hříchy na kříži a poté vstal z mrtvých, abych já mohl být ospravedlněn. Nyní ho přijímám a vyznávám jako svého osobního spasitele." Tohle je samozřejmě v pořádku, jedná se o zdařilé shrnutí křesťanské ortodoxie, nicméně níže najdeme dvě nepochopitelné kolonky: jméno a datum.

V jednom z dílů známého kresleného satirického seriálu o rodině Simpsonových je tatík Homer jako pracovník jaderné elektrárny vyslán na výstavu energetiky a v sousedním stánku uvidí sympatického vědce s prototypem sluneční elektrárny. K vědci přistoupí zástupce bohaté elektrárenské společnosti vzhledem připomínající mafiánského bosse a ptá se: "Funguje to?" -- "Bezvadně," odpoví vědec, načež přiskočí najatí hromotluci, ozve se několik úderů, smrtelné zachroptění a v nastalém tichu se zlověstným úsměvem zakryje elektrárenský nabob vědcův stánek cedulí s nápisem: "Používejte osvědčené škodlivé energetické zdroje a nikdo nebude trpět."

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.