Chcete zabít lidi v metru a víte, že při výbuchu budou všichni lidé metro opouštět, aby unikli. Víte, že budou hledat náhradní způsob dopravy, aby se dostali do bezpečí. Proto je zabijete v autobuse. Tohle není spontánní útok ideologie, která chce symbolizovat svůj boj s nepřátelským antisvětem v domnělé válce světů. To není jakoukoli ideou označitelný čin, který by mohl poukazovat někam za sebe. Ani tou nejcyničtější figurou nějaké společenské revoluce, hledající svá podezřelá konečná řešení, není možné tento čin pojmenovat. Nemůže být jmenována ani ta nejhloupější smyšlenka, která by dokázala vytvořit iluzi chápání takového jednání. Je to přísně matematická záležitost, tedy vytvořit co největší číslo mrtvých a zraněných. Jde o pouhé číslo, vůbec ne o konkrétní životy, které by představovaly odpověď na jejich smrt.

Má "kvantita " nahradit "kvalitu"? Těžko lze považovat za náhodu, že lidé zosobňující moc, rozhodování a sílu v globalizovaném světě zrovna nedaleko jednají o tom, jak moc má válka světů hořet. Nedaleko, za bariérou a na úrovni, která je pro lidský faktor neprostupná.

Proto ta snaha zabít lidi, kteří prchají z metra do autobusu. Nelze napadnout symboly, je možné napadnout pouze ty, které je nějak možné pod tyto symboly podřadit.

Jde o to ukázat "nepřátelům", že jejich život může být rázem bezcenný. Jde o to postavit životy těchto lidí ze severu na úroveň lidí z jihu, jejichž život nikdy takové hodnoty nedosáhne a jejichž smrt je daleko pravděpodobnější a méně zarážející -- s vědomím, že na dosah existují lepší světy, kde se tak snadno neumírá.

Hrůzu holocaustu prý nelze překonat, ale jeho nesmyslnost lze přinejmenším vyrovnat. Mezi zlem a dobrem je navíc daleko nepřehlednější vztah a snažit se tak pojmenovávat je na první pohled zjednodušování. V tomto ohledu je nutné držet se skepse i do budoucna. Další velký teroristický útok a jím vyvolané obranné kroky povedou velmi pravděpodobně k utvrzení tohoto stavu a prohloubení krize hodnoty, kterou jsme si zvykli dost pokrytecky označovat za nejvyšší.