1."Věda musí každou větu dokazovat mnohokrát opakovanými pokusy." Člověk trochu znalý souvislostí ví, že ekonomie, podobně jako další "sociální" vědy (třeba politologie) je z principu vědou, která nemá možnost dělat experimenty - musí se spolehnout na přirozený běh událostí a ty používat jako testovací zařízení svých teorií.

2."Předpoklady nikdy nedokazuje". Snad alespoň matematici ví, že předpoklad je něco, co se v rámci dané teorie (daného tvrzení) nedá dokázat. Další část prvního odstavce je samozřejmě pravdivá, ale jen z poloviny. Je to jedno ze zhruba dvou smysluplných vysvětlení. Buďto není splněn předpoklad, nebo teorie není pravdivá. Ve skutečné ekonomii to není problém přiznat a existují teorie (autor to sám ví - viz dále), které byly odmítnuty. Například klasické keynesiánctví v 60. letech 20. století, klasická Philipsova křivka atd. Navíc ekonomie jako věda je v neustálém procesu pátrání po tom, co se děje, pokud předpoklady splněny nejsou - například existuje významná oblast, která se zabývá důsledky neracionálního chování lidí. Opouští tedy předpoklad dokonalé racionality všech agentů a zkoumá, jaké důsledky na dosavadní výsledky to má.

3. "Další argument, proč ekonomie není věda, je to, že existuje mnoho v podstatě protichůdných teorií". Základem každé vědy je existence protichůdných teorií, jedině snad v náboženství existuje víra v jedinou teorii.

4. "Každý ekonom si vytváří svoji teorii a potírá tím teorii svého soka na hlavu." To samozřejmě není pravda. I když existují ostré spory mezi určitými skupinami, není každý ve sporu s každým. Každý ekonom má svoji představu fungování světa a společnosti a snaží se najít teorii, která by tuto představu nejlépe odrážela.

5. "Současná převládající ekonomické ideologie je způsob myšlení, který zjednodušuje náš svět ve snaze vtěsnat ho do šablon standardních ekonomických pouček". Ekonomie jako věda se snaží zjedodušit si svět pro vlastní výzkum tak, aby jej byla schopna zvládnout. Je lichá představa, že ekonomové sedí s připravenými poučkami a snaží se změnit svět. Od začátků ekonomie (řekněme 18. století) ekonomie postupně zesložiťuje vidění světa a opouští zjednodušující předpoklady. Zatímco na "začátku" se ekonomie zabývala základními otázkami "Co je to bohatství?", "Odkud pochází?" a podobně, dnes se snaží o mnohem jemnější a podrobnější analýzu (například dopady institucionálních reforem, kvantifikace dopadů reforem daní a sociální pomoci atd.) Tak jako každá živá věda, ekonomie neumí na řadu otázek odpovědět, řadou se zatím nezabývá, protože jsou zcela evidentně mimo dosah současných znalostí, přesto ale neustále rozšiřuje oblast poznání právě tím, že se snaží odstranit zjednodušucící předpoklady.

6."Modely ekonomů jsou příliš zjednodušené. Musíme jim připomínat, že vycházejí z neudržitelných hodnot a že jejich věda se snaží řídit celý svět, i když mu nerozumí." I když to je jen citát, přesto musím reagovat. Ekonomie se svět řídít nesnaží a to, že jí to lidé a politici podsouvají, nebo ji používají jako zástěrku pro své jednání, skutečný výzkum komplikuje. Ekonomie zcela přejímá hodnoty lidí, staví na nich a z nich odvozuje své závěry. Ať máte jakékoliv preference, jakákoliv přání a představy o světě, ekonomie zkoumá Vaše jednání, jeho dopady a ostatní, dopady jejich jednání na Vás atd. Hodnoty jsou neudržitelné, pouze pokud lidské hodnoty jsou neudržitelné - ekonomie je pouze přejímá a jako objektivní věda je nesoudí, dokonce ani nemůže. Věda jako taková popisuje fungování a vztahy mezi zkoumanými subjekty , nikoliv ideální svět a cestu k němu (viz rozdíl mezi pozitivní a normativní ekonomií).

7. "Není to tak markantní jako za komunismu, ale rozdíl mezi slibovanými zářivými zítřky blahobytu a tím, co vidíme kolem sebe, je ale příliš jasný." Ekonomie Vám nic neslibuje. Když se zeptáte vědců ekonomů (tedy ne těch co pracují v bankách jako analytici apod.), například na ekonomický vývoj v ČR, dostanete mnohem negativnější odpovědi než od zbytku populace. Pravě proto, že oni alespoň trochu tuší, že nic jako zářivý blahobyt není, že není žádný "free lunch", že každé zvýšení blahobytu si musíte tvrdě odpracovat.

8. "Ekonomie není věda, která by hleděla do budoucnosti. Je to obor, který ex-post neboli zpětně hledá vysvětlení ekonomických situací." Viz úvod a nemožnost experimentu. Ano, ekonomie se musí učit z proběhlých ekonomických událostí. Snaží se ale budoucnost předvídat (viz například americký FED, který odhady staví na velmi složitém modelu americké ekonomiky) a také poučit se z chyb. Co je na tom špatného? Nefunguje snad fyzika stejně? Akorát v ní nemusíte čekat na to, až situace o které přemýšlíte nastane - většinou si experiment můžete udělat.

9. "V minulosti jsme měli mnoho ekonomů. Např. pánové Friedmann, Hayek a další. Mnoho z nich dostalo Nobelovu cenu. Ale všichni svoje teorie zpracovávali zpětně a nevymýšleli nic dopředu. Stávající situaci brali jako dogma, které nelze změnit. Myslíte, že nemám pravdu? Jak je tedy možné, že tito geniální ekonomové nepřišli na tak jednoduchou myšlenku, že nejlepší stimul ekonomie je 15% daň a likvidace sociálního státu?".

Kdyby autor jejich díla znal, nebo snad i četl, věděl by, že Nobelovu cenu dostali zejména ti ekonomové, kteří překonali a zbořili do té doby uznávaná dogmata. Ekonomové velmi dobře a velmi dlouho vědí, že nejlepší daně jsou žádné nebo konstantní (zcela nezávislé na příjmu a jiných charakteristikách člověka) a ví o jejich negativních důsledcích. Kdo to nemohl překousnout byli politici a společnost, nikoliv ekonomie. Moderní ekonomie se naopak zabývala a zabývá tím, jak najít takové nastavení daní, které bude společenský přijatelné a přesto bude mít nejmenší distortivní účinky. Patnácti procentní daň je sice lepší než progresivní, ale z (prvního) ekonomického pohledu to není žádný zázrak. Zásadní úspora zejména spočívá v jednoduchosti takovéhoto systému, nikoliv v jeho geniálnosti či dokonalosti z hlediska růstu ekonomické motivace.

10. V USA se školné platí velmi, velmi dlouho - na to není potřeba ekonomů. Dále například to byli právě ekonomové, kteří se snažili vysvětlit že 80% daň není dobrý nápad a že s nižším daňovým zatížením je možné dosáhnout většího nebo stejného výběru daní (viz. Lafferova křivka).

11. "S pádem Sovětského svazu ukázal kapitalismus zuby. A ekonomové začali novou vědeckou éru. Zahodili všechny teorie svých předchůdců a objevili éru nízkých daní a privatizace veřejných služeb."

Bohužel, ani toto není pravda. Ekonomická teorie nezaznamenala žádnou změnu, žádný výraznější rozvoj (snad kromě tzv. transition economics, která se zabývá přeměnou centrálně řízené společnosti na demokratickou - kapitalistickou). Autor samozřejmě raději zapomíná éru Margaret Thacherové, která proslula privatizováním veřejných služeb dávno před pádem Sovětského svazu. A byli to ekonomové, kdo jí to radili, stejně jako všem ostatním politikům. Jen ona ale našla odvahu to udělat. Další příklad -- viz Nový Zéland.

12. K příkladu nulové mzdy bych snad poznamenal jen tolik, že autor bohužel nechápe rozdíl mezi poptávkou po práci (ta by skutečně preferovala nulovou mzdu) a nabídkou práce (ta by zase preferovala mzdu velmi vysokou). Rovnováha na trhu se ustanovuje jako výsledek určitého soupeření (vyjednávání) mezi nabídkou a poptávkou. Nulová mzda tedy existovat nemůže a nikdy nebude, i kdyby minimální mzda určena nebyla, prostě proto, že by za ni nikdo nepracoval.

13."Současná ekonomie stojí na dvou základních pilířích: volný trh a růst. Nejlépe růst růstu."

Je to bohužel spíše naopak. Lidé se chtějí mít lépe (za určitých podmínek a okolností) a ptají se ekonomů, jak toho dosáhnout. Ekonomie odpovídá - nejvyššího růstu dosáhnete volným trhem (v situaci kdy informace o preferencích a schopnostech lidí jsou cenné a obtížně získatelné). Jestli chcete mít volný trh a růst nebo ne, to je čistě Vaše věc, do které Vám ekonomie mluvit nebude. O nesmyslnosti měření blahobytu úrovní HDP se velmi dobře (i v ekonomii) ví. Ekonomie nepoužívá jako měřítko úspěšnosti nějaké reformy růst HDP, ale snaží se kvantifikovat zdroje spokojenosti a zkoumá podmínky jejího růstu.

14. "Je tu obrovský rozpor, o kterém se nediskutuje. Při diskuzi by se totiž přišlo na to, že není možné růst do nekonečna. I při několikaprocentním růstu totiž během několika let se výroba zdvojnásobí. A přitom už dnes není odbyt pro množství vyráběného zboží."

Žádný takový rozpor není. Například ekonomika USA rosta tempem 1.7 procenta ročně od roku 1870, kdy reálné HDP na osobu bylo 2244 dolarů do roku 1990, kdy bylo reálné HDP na hlavu bylo 18,258 dolarů (zdroj Rober J. Barro, Xavier Sala-i-Martin: Economic Growth), vše v dolarech roku 1985. Tedy více než sto let ekonomika USA rostla, a přesto dnes nemá nejmenší problém s odbytem - dokonce lidé spotřebovávají více, než kolik vyrobí. Toto jsou samozřejmě průmerná čísla, všechny mě známé ekonomiky po určitou dobu vždy prochází obdobím klesajícího HDP a řada ekonomů si dokonce myslí, že přes negativní důsledky, ke kterým patří třeba nezaměstnanost (ale už ne hyperinflace), je to pozitivní, "očistný" proces. Existují samozřejmě určité limity růstu (například vyčerpání úplně všech nerostných zdrojů na Zemi). I o těch ekonomie ví a studuje jejich důsledky na současnou společnost (například jaký dopad na cenu a tempo spotřeby ropy má omezenost jejich zásob apod.).

15. Závěrečný komentář - elegantnost a geniálnost pozorování obsaženého v teorii komparativní výhody spočívá v tom, že i když jedna země vyrábí VŠECHNY výrobky levněji než druhá, existuje prostor pro vzájemný obchod. Za současnou ekonomickou krizí Evropy (je težké mluvit o krizi v USA při současném tempu růstu HDP) stojí řada jiných věcí a levný dovoz z Číny je pouze symptomem, který na problém ukazuje. Dále je to právě západní (a japonský) kapitál, který realizuje "hospodářský zázrak" v Číně, nikoliv čínský.