Spory nejvyšších ústavních činitelů patří ke koloritu české polistopadové politiky. Ne vždy jde pouze o žárlivost či prestiž, i takovýto střet může mít věcný obsah.

Již několik týdnů se táhne rozepře premiéra Jiřího Paroubka s prezidentem Václavem Klausem o... Kdo vlastně ví, o co? Podle některých komentátorů jde o Paroubkovo vymezování se na politické scéně. Budiž. Může se ale hráč vymezit jinak než tím, o co hraje?

Jak může snadno dojít k mediální korupci reklamním trhem, lze nyní názorně spatřit v posledních dvou číslech Literárních novin. Redakce, o níž je známo, že je velmi úzce personálně napojena na Stranu zelených, rozpadající se a rvoucí se o moc, se objala s reklamními agenturami a velkými zadavateli reklamy - těmi nejméně ekologickými subjekty na českém podnikatelském dvorečku. Redakce přitom ještě nedávno zápolila s vlastním rozpočtem. Nakonec prodala svou deklarovanou nezávislost i vyváženost zeleně politickému hazardu a dnes lobbuje i za reklamní průmysl, seč jí síly stačí. Očekává snad za své snažení od velkých firem nějaký sponzorský příspěvek? Anebo splácí, co už zinkasovala? Anebo je pouze tak naivně hloupá?

Britské listy uveřejnily 11.7.2005 článek Přemka Janýra "Policejní stát", který je jakousi předehrou k návrhu na zrušení zákona o trestním řízení (trestního řádu), který doputoval koncem června k Ústavnímu soudu ČR jako součást ústavní stížnosti soukromého stěžovatele. Článek podává přehled historického vývoje trestního řízení u nás s důrazem na období od r.1948 do současnosti a dále komplexní kritiku jeho současného stavu.

Nedávno se v Britských listech vžil Pavel Kohout do role moudrého rabína, vyprávějícího anekdotu o nedoučeném, ale skálopevně přesvědčeném studentovi Tóry. "Jděte a učte se", pravil moudrý rabín a měl -- jak už to v takových anekdotách bývá -- spoustu pravdy. Autor, jako erudovaný ekonom, tak reagoval na laickou debatu o ekonomii a etice, která na Britských listech probíhala. Podle Pavla Kohouta se totiž jednalo o ekonomickou fachidiocii. Může být. O to překvapivější je zjištění, že moudrý rabín jinde - na ploše novinového článku - poskytuje rady, jak řešit rostoucí kriminalitu ve Skandinávii.

První, velmi často frekventovanou chybou v diskuzi o ekonomii jsou tvrzení typu "...ekonomie tvrdí..." nebo "...hovořím o ekonomii, nikoliv o ekonomech, ti pochopitelně určité hodnotové preference mají, podobně jako právníci, mlékaři či sexuální devianti...". Pánové ekonomové, proč se skrýváte za abstraktní obecno, nejste si jisti tím, co tvrdíte? Ekonomie jako taková samozřejmě nic netvrdí a tvrdit ani nemůže, své poučky a stanoviska prezentují jednotlivé ekonomické teorie a ty jsou vždy spjaty s konkrétními autory a jejich sympatizanty.

Ačkoliv jsem v ekonomii laik (ale já jsem se fakt snažil jí porozumět, je to ovšem zoufalé, jak uvidíte dále), rozhodl jsem se, že sepíši seznam některých kritik ekonomické teorie, které zcela zjevně řada ekonomů a učebnic opomíjí (předpokládám, že se místo vysvětlení dočkám spíše kritiky, jak tomu nerozumím - možná by se však měli zamyslet nad tím, jakým způsobem je ekonomie v učebnicích popisována).

Pokusím se při té příležitosti také napsat svůj pohled na některé problémy, o kterých se zde v poslední době diskutuje, například volný obchod nebo privatizace. Záměrně se chci vyhnout otázkám sociální spravedlnosti a rozdělení bohatství (to by bylo na další článek; v učebnicích se tím ekonomové nezabývají, ačkoli tam sami píší, že je to také předmětem studia ekonomie). Mým cílem je především ukázat, že neplatí žádné jednoduché ideologie a že ekonomové ve skutečnosti rozumí světu daleko méně, než by si prostý člověk představoval.

Opět brilantní článek o Greeenpece. Válel jsem se smíchy snad dvě minuty. Už se těším, jak příště pomocí nezávislých internetových zdrojů prokážete vazby Greenpeace na al-Kajdu či Saddáma Hussajna :)

Věrohodnost jakékoliv syntézy stojí a padá jednak s věrohodností použitých pramenů, jednak s jejich správnou interpretací. Nedá mi to, abych vám v téhle souvislosti nepoložil pár otázek:

Reakce na článek Štěpána Kotrby "Spravedlností byla jedině smrt"

Štěpánu Kotrbovi by možná stálo za to připomenout, že mezi kolaboranty s nacismem (a to už za druhé republiky!) byla velká část českého národa (a že z mnohých z nich se stali po válce komunisté), píše Boris Cvek a pokračuje:

Hranice nevede mezi Čechem a Němcem, neplatí, že Němec=nacista a Čech=antinacista... hranice vede mezi nacistou a nenacistou, mezi vrahem a nevrahem.

Po přečtení mnoha dokumentů o první a druhé světové válce jsem dospěl k názoru, že jedinou přičinou těchto hrůz byla lidská zloba, nenávist a závist. A to v celé Evropě. Stydět se musíme všichni, a ne tuto zlobu, nenávist a závist neustále živit, zdůrazňuje Zdeněk Wognar.

Odsunem muslimů do jejich vlasti sic! sice porušíme svaté lidské právo Arabů a Pakistánců stavět v Evropě mešity a hlásat v nich nenávist a svatou válku proti Evropanům, ale co je to proti právu Evropana nebýt roztrhán bombou v evropském městě? napsal nám čtenář, který se označuje jako Karel Křivan a v jeho textu jsou nejen gramatické chyby, ale i nebezpečné logické zkraty, potenciálně působící násilí nevinným lidem.

Dosud není řádně zjištěno, co bylo motivací londýnských atentátů dne 7.7. 2005. Drtivá většina britských občanů muslimského vyznání vyjádřila odpor a odsouzení nad těmito atentáty. 22 nejvýznamnějších britských muslimských představitelů k tomu vydalo velmi důrazné prohlášení.

Jak si čtenář "Karel Křivan" osobuje vůbec navrhnout, aby byl na nevinné lidi uplatněn zločinný princip kolektivní viny? Vysvěteleme to názorněji: Představme si, že ve Vídni, v Německu či v Bruselu spáchá český občan vraždu. Opravňuje to Rakousko, Německo, či celou Evropskou unii, aby ze svých zemí, respektive z celé Evropy, vyhnaly všechny Čecny, pane Křivane?

Soud prohlásil první dvě stavební povolení v kauze NEMAK za neplatné. Budou zahájena řízení o odstranění černých staveb.

Proč se spokojit s tím, jak nám narostly, když je dnes možné upravovat je podle přání každého jednotlivce, který má dost peněz? Před několika dny se konal v kanadském Montrealu 17. světový sexuologický kongres, který byl podle novin "The Montreal Gazette" zakončen Prohlášením o sexuálních právech lidí. Součástí kongresu, podobně jako je tomu u jiných lékařských i technických oborů, byly stánky firem, které se specializují na diskutovaná témata.

Redaktoři se rozhodli ulevit posluchačům Radia Akropolis od vedra, a tak 24. července vypuknou Radiu Akropolis vánoce a svátků si budou posluchači užívat i 25. července, tedy na Boží hod vánoční.

Jak budou vánoce na Radiu Akropolis vypadat? V playlistu se pochopitelně objeví koledy, nebo Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby. Na posluchače kteří přijdou osobně do rádia, budou čekat pod stromečkem dárky. Redakce čeká také menší souboj mezi Ježíškem a Santa Clausem, a protože se ve slovu mluveném ztrácí rozdíl mezi Clausem a Klausem, uvidíme, kdo prohraje :-)

Podle předpovědi počasí to ale bohužel vypadá že vánoce v Radiu Akropolis nebudou bílé a to ani náhodou, takže sníh bude redakce muset zřejmě nanosit z mrazáku. Nebo z Bogoty???

Šťastné a veéséelé svátky.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Dopisem z 13. 7. 2005 zaslaným tiskové mluvčí České advokátní komory PhDr. Ivě Chaloupkové jsem vyzval Českou advokátní komoru k tomu, aby na svých stránkách uváděla v přehledu tisku články týkající se advokátní komory publikované v Britských listech, píše Aleš Uhlíř. Počínaje 19. červencem 2005 jsou podstatné články z BL na internetových stránkách advokátní komory již uvedeny v rubrice Pro média, z médií, v části "Z pera advokátů". Články lze dokonce přímo otevřít v jejich plném znění.

Zahraničně politická strategie USA, ve smyslu využití vzdělávání budoucích elit jako nástroje k prosazení vlastních geopolitických, mocenských zájmů, je do značné míry saturována. Náležitá výchova elit ze zemí, kde dominuje americký vliv, zájmy a kapitál, je záležitostí už několika generací. Tu zabezpečují místo vlády USA (kromě programů na vojenských školách, jako je West Point, Citadel nebo nechvalně známé, již uzavřené, School of the Americas) samy americké školy a univerzity.

V současné době probíhá několik závažných mezinárodně politických událostí, které si činí zcela oprávněně nárok na stanovení cesty dalšího směřování v mezinárodních vztazích a naznačují perspektivní zásady a metodiku vzájemných vztahů pro příští období. Kupodivu určovatelem nejsou Spojené státy. Při hlubším rozboru dojdeme k závěru, že se jedná o objektivní zákonitosti dané novou situací.

Jezdí k nám z USA pořád různé delegace. A jedna členka jedné takové delegace byla rozčilena. Zejména se jí nelíbil jeden plakát. Je to na internetu, jistě ho mnoho lidí zná. Bush má vousy Usámy bin Ladina a text na plakátu zní: "Kdo je skutečný Usáma bin Ladin?" To se této dámě vůbec nelíbilo a stěžovala si, že Američané naši školu financují a americká vláda je na její půdě urážena. Chtěla, aby byly všechny tyto plakáty odstraněny, stěžovala si rektorovi, ale ten jí řekl, že nad tím nemá pravomoc, že jde o svobodu projevu a že když se studenti chtějí takto vyjadřovat, mohou. Nic se nestalo.

O tom, jak se ve středoasijských zemích přetahují velmoci o vliv, hovořil Jan Čulík v řecké Olympii s dvěma kyrgyzskými intelektuálkami, Aidou Aidakjevovou a Elmirou Satybaldievovou.

Ekologická produkce kukuřice a soji dává stejné výnosy jako tradiční hospodářství. Je to výsledkem srovnávací studie amerických vědců z Cornell University, která trvala kontinuálně 22 let. Organické metody jsou ale šetrnější k životnímu prostředí.

Pan profesor sklízí obdiv toho nejpravějšího křídla oficiální české pravicové scény. Dokonce jako prezident prostřednictvím svého tajemníka Jakla poděkoval Národnímu sjednocení za podporu v kauze sporu s europoslanci. Podle Jakla "prezidenta Klause těší, že Národnímu sjednocení není dění na současné politické scéně lhostejné a otevřeně prezentuje svůj názor na věc". Ironií je, že NSJ v rámci Evropské národní fronty spolupracuje s německou NPD, která odmítá vznik Masarykova Československa jako historický omyl. Není nad to být vlastencem...

A v reakci na seminář CEPu, který komentuje Němec, prohlásila Národní strana, koaliční partnerka NSJ a také vychvalovatelka hradní euroskeptické politiky, Klause "naším prezidentem". Což je, myslím, v tuto chvíli už docela výstižné.

Dopis představitelů politické strany Národní sjednocení prezidentu Václavu Klausovi ZDE

Odpor vůči existující formě EU vyjadřoval Václav Klaus ještě dříve, než se stal prezidentem. V posledním roce ale, především pak v souvislosti se smlouvou o evropské ústavě, svůj odpor k ní podstatně zintenzívnil, ba prezentuje jako české stanovisko v cizině. Nejčastěji jej pak vyjadřuje tvrzením, v němž odmítá vznik SUPERSTÁTU. Jako správný politik ale nikdy tento pojem nedefinuje. Předpona super- má při tom v češtině mnoho významů. A to je i pro komentátora super.

Podnětem k Fischerovu rozhodnutí bylo zveřejnění tradiční posmrtné vzpomínky v interním časopise úřadu v roce 2003 na generálního konzula ve výslužbě Franze Nüssleina, ve které bez vysvětlení byla zaznamenána "desetiletá internace v Československu".

Mluvčí spolkového Zahraničního úřadu potvrdila, že jeho šéf Joschka Fischer se rozhodl sestavit komisi, která se bude především zabývat úlohou ministerstva zahraničí (Zahraniční úřad) v období Hitlera a průnikem jeho pracovníků do diplomatických služeb Spolkové republiky. Jejími členy byli jmenováni tři němečtí, jeden americký a jeden izraelský historik: Klaus Hildebrand z Univerzity v Bonnu, který napsal studii k dějinám "Třetí říše"; Norbert Frei z Univerzity v Jeně, který se intenzivně zabýval tím, jak byla v SRN zpracována nacistická minulost; Henry A.Turner s Yalské univerzity, který se zabýval vztahy amerického automobilového koncernu General Motors k nacistickému režimu; Eckart Conze z Univerzity Marburg a Moše Zimmermann z Jeruzalémské univerzity.

Vnímání jiných zemí se nesmírně zpožďuje za realitou. Mnozí lidé v ČR se dodnes domnívají, že je Anglie "starobylou zemí lordů a Sherlocka Holmese". Nic by nemohlo být dál od pravdy. Podobně si Angličané dodnes myslí, že Německo má stále mnoho společného s nacismem. (Téměř nacistickou aroganci Němcům připisují i mnozí Češi.) Tento šedesát let starý názor je naprosto nepravdivý. Dnešní Německo je slušná a vlastně nudná demokracie, argumentuje v listě Independent Alan Massie. Zejména mladí lidé z obou zemí, Británie a Německa (v případě ČR to taky platí) by se měli víc stýkat, aby zmizely nesmyslné nacionalistické předsudky.

Od 1. ledna 1993 jsme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jako stát "Českou republikou" ("ČR"). Tolik úvodem pro pořádek.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.