Chápu, že se Pavlu Kohoutovi mohla zdát debata o ekonomii na Britských listech zavádějící, takže nic proti "výchovné lekci". Proto je roztomilým paradoxem, že se právě on rozhodl předvést, jak takové přeceňování ekonomie vypadá. Řekl bych, až neuvěřitelně bizarně:).

Autor ve svém článku nastiňuje problém, kterým je vzrůst kriminality ve třech severských zemích (Dánsko, Norsko, Švédsko). Opírá se o "tvrdá" čísla, která vypovídají o několikanásobném zvýšení kriminality v tomto regionu během posledního půlstoletí, přičemž dokládá, že podstatnou část této kriminality mají na svědomí tzv. nezápadní imigranti. K řešení pak nabízí "účinný a nekompromisní postup proti zločincům bez ohledu na původ". Nelze než souhlasit.

Krom toho však pan Kohout nabízí další snadné řešení. "Nejúčinnější prevencí zločinu je přitom vysoká pravděpodobnost dopadení v kombinaci s délkou trestu", to je také pravda. Do této rovnice je ještě třeba zasadit konkrétní hodnoty. Pravděpodobnost dopadení bude nejvyšší v případě, že je na minimum omezena schopnost nějak se skrýt. Toho nejlépe docílíme tehdy, když uvedeme společnost pod co největší kontrolu. To je možné buď komplexním omezením práv nebo technologicky. Otázkou, která zatím nebyla uspokojivě zodpovězena, zůstává, do jaké míry taková opatření omezí lidská nebo občanská práva. Skutečně "nejúčinnější" (z hlediska daného požadavku) tak bude model totalitní společnosti, který je nejlepší prevencí kriminality proto, že je sám o sobě kriminální. Ačkoli ani v kriminále není možné trestnou činnost úplně vymýtit.

Je to typická chyba abstraktního zaklínadla. Tato rovnice, třebaže v přijatelných hodnotách, určitě vždy pozitivně ovlivní kriminalitu. Zcela nutně se však dostáváme k etickým otázkám. Je lepší udržovat společnost ve stavu vězeňského myšlení ? Není snad lepší a výhodnější spíše snažit se vytvářet takové vědomí a uvažování, které je formováno hodnotou samotnou, nikoli trestem za její zne -- hodnocení. Pan Kohout tuto rovnici patrně považuje za ekonomickou, ale ona ekonomii zdaleka přesahuje. Pokud ovšem nepovažuje celou společnost za pouhý předmět ekonomie.

Zajímavé je také tvrzení, že "stát utrácel za nejrůznější sociální podpory a nedostávalo se peněz na justici." Možná se autor jen nechtěl rozepisovat, ale mě by přesto zajímalo, zda může dokázat, že budování sociálního státu finančně omezovalo skandinávskou justici.

Pan Kohout dále nesouhlasí s tvrzením norské sociální antropoložky Wikanové, která klade část odpovědnosti za případné znásilnění na samotné ženy. Ty by prý neměly svým vzhledem provokovat muslimské muže. Toto kontroverzní prohlášení samozřejmě koliduje s naším hodnotovým rámcem a já s ním také nesouhlasím. Na druhou stranu není možné přehlížet fakta. Multikulturalita (nikoli multikulturalismus) je faktem nesporným. Účelem tohoto návrhu je předcházet znásilnění. Budeme-li vycházet ze situace, kdy hrozí takové nebezpečí, bude pan Kohout své dceři jistě doporučovat totéž. Jsem o tom přesvědčen.

Závěr je pak přehlídkou skutečné logické akrobacie. Kohout nejprve nařkne Wikanovou z diskriminace, ve smysl fundamentálního pojetí pojmu (rozlišování). V tom případě je neúnosně diskriminační také statistika, která si dovoluje mluvit a nějakých nezápadních imigrovavších pachatelích a problém uvozovat. Je dokonce absolutně diskriminační.

Kohout dále Wikanovou (a jí podobné) označuje za ideology. To je oblíbený diskriminační akt, který má ostrakizovat oponenta. Ve skutečnosti je Wikanová -- a jí neupřesnění podobní -- stejným ideologem jako Kohout, jenž se patrně považuje za neideologického člověka. Jen je podivné, jak vůbec může neideologický člověk něčemu oponovat.

Závěr "sestavy" tvoří už jen samé perly. "Její názor také předpokládá, že co muslim, to potenciální násilník," míní Kohout.

Ať se na uvedené výroky dívám, jak se dívám, nejsem asi schopen tak dokonalé jazykové analýzy. Pokud to však chápu dobře, pak každý zákon, který postihuje určité nezákonné chování, musí nutně předpokládat, že všichni jsou potenciálními pachateli takového jednání. To je jistě tristní, obávám se však, že jinak to nelze vyjádřit.

"Obyvatelstvo severských zemí čelí rasismu a xenofobii ze strany "nezápadních imigrantů", tvrdí autor. Z logického hlediska chybí k takovému soudu premisy. Z pojmového hlediska je rasismus nevědeckou teorií o nadřazenosti ras a etnik či nenávist k těmto skutečnostem a xenofobie odpor, nedůvěra či strach z cizího. Podle Kohouta tedy znásilňují muslimští muži Norky kvůli nadřazenosti vlastní rasy, případně ze strachu z nich.

"Po obyvatelích Skandinávie se žádá tolerance vůči netoleranci". Skutečně? Takže to, že jedna norská profesorka žádá přizpůsobení ze strany většiny, která dané hodnoty formuje, znamená tolik? Paní Wikanová má asi nebývalou autoritu. Ve skutečnosti ani tvrzení Wikanové nic takového nepředpokládá, snaží se o specifickou prevenci.

Ani já bych nechtěl, aby Norky začaly nosit hidžáb. Na druhou stranu si nemyslím, že k tomu bude muset dojít. Po článku pana Kohouta si to však může mnoho lidí myslet -- měli by proto zvážit také jeho kompetenci. Je to neuvěřitelné, ale dokonce i ekonom se může za určitých podmínek stát fachidiotem.