Politické změny v Kyrgyzstánu
V Kyrgyzstánu došlo nedávno k politickým změnám. Co to bylo za změny?
Aida Aidakjeva: Předminulou neděli (10.7.) se konaly prezidentské volby a zvolili jsme prvního prezidenta po Askaru Akajevovi od pádu komunismu. Novým prezidentem se stal Kurmanbek Bakijev. Je to Kyrgyz, pokud vím, vzdělání má z Ruska, pak pracoval po určitou dobu v Rusku a pak v Kurdistánu, v průmyslu a jako inženýr. Po určitou dobu byl premiérem, pak došlo mezi ním a Akajevem k napětí, Bakijev odešel do opozice a poslední dva roky byl v opozici.
Je to staré víno v nové lahvi? Je zkorumpován tím, že už byl ve vládě?
Aida Aidakjeva: Toho se trochu bojíme. Že nepředstavuje nové demokratické síly.
Co se stalo ve vaší zemi od pádu komunismu?
Elmira Satybaldieva: Je důležité říct, že asi 96 procent občanů si nepřálo rozpad Sovětského svazu.Mnoho lidí se obávalo, že náhlé odtržení od SSSR nebude nejlepším řešením. Lidé chtěli postupnější přechod k nezávislosti. V Kyrgyzstánu neexistují radikální nacionalistická hnutí jako v pobaltských zemích nebo v Gruzii. A pak přišel Askar Akajev, nebyl ve skutečnosti zvolen, ale sovětská strana ho nominovala šéfem pro Kyrgyzstán.
Takže Sovětský svaz řekl: Tak nashledanou, dáváme vám nezávislost, ale tady máte nového šéfa státu a bude to Akajev?
Elmira Satybaldieva: Asi to tak bylo. Nepamatuju se na historické podrobnosti. Měli možnost nechat u moci staré komunistické vládce, a jiné lidi spojené s komunistickou stranou, ale jejich pověst tehdy nebyla moc dobrá. Akajeva jsme tehdy nezvolili. Stejné to bylo v Uzbekistánu, v Kazachstánu a v Gruzii. Ten, kdo tam tehdy byl šéfem komunistické strany, se stal šéfem státu.
V podstatě chci od vás zjistit, jaký vznikl režim po pádu komunismu. Můžete ho charakterizovat?
Elmira Satybaldieva: Bylo by nesprávné ho charakterizovat jako demokracii. Patnáct let totiž vůbec nemáme demokracii.
Je situace v Kyrgyzstánu za posledních patnáct let pořád stejná? Statická?
Elmira Satybaldieva: Ne, situace se měnila. Nelze říct, že je v Kyrgyzstánu komunismus, to by nebyla pravda. Kyrgyzstán zejména ve srovnání se všemi ostatními státy ve Střední Asii a ve srovnání s některými jinými zeměmi v bývalém Sovětském svazu přijal drastické změny v hospodářské sféře a také v politické sféře. Ale šlo o přechodné období. Prvních pět let to bylo jiné. Po těch prvních pěti letech, po dobu posledních deseti let, šlo v podstatě o proces stagnace. Ale po dobu prvních pěti let jsme se snažili -- samozřejmě za pomoci velkého množství západních organizací -- vytvořit občanskou společnost a demokracii. V některých věcech se nám to podařilo, v jiných jsme selhali. Celých patnáct let však bylo jen přechodným obdobím.
A jaké to je, žít v Kyrgyzstánu? Komunismus to není, demokracie to není, co to je?
Aida Aidakjeva: Jak říkala Elmira, nejdemokratičtějších bylo prvních pět let. Měli jsme tehdy většinu svobod jako svobodu projevu. Ale pak došlo k regresi a Akajev se začal chovat stále autoritativněji. Zalíbila se mu moc, nevěděl, co se děje mezi lidmi. K reformám docházelo, ale jeho rodina začala být ve všech mocenských sférách stále vlivnější. Mnoho svobod bylo zase zrušeno.
Co je dnes ideologií kyrgyzského státu? Není-li to komunismus, není-li to nacionalismus, co to je? Prezident přece musí založit svou legitimitu na něčem?
Elmira Satybaldieva: To je právě problém. Ani předchozí vláda ani současná vláda zatím nikdy jasně nezformulovala žádnou ideologii. Přišli jsme o ideologii sovětského státu a je nyní velmi obtížné najít něco jiného. Na začátku -- a to bylo typické pro mnoho postkomunistických států -- jsme používali nacionalismu. Byl to přirozený proces. Po popření sovětské ideologie, pokud jste řádně nepochopili, co je demokracie, přirozenou reakcí je zkoumat, co existovalo před komunismem, jak se Kyrgyzové chovali před komunismem a hledat odpovědi v historii. Tak došlo v Kyrgyzstánu k určité glorifikaci minulosti. Vzpomínám, jak se stát snažil propagovat ideologii Monase, mýtického kyrgyzského hrdiny, a vštěpovat lidem jeho zásady -- přátelství mezi různými etnickými skupinami, pracovitost, a tak dále. Ale ono to bylo příliš umělé. Neujalo se to. Lidi to odmítli. Protože to pocházelo od majoritního národa. A Kyrgyzstán je země, kde žije asi 87 různých etnických skupin, taková ideologie nemůže mluvit ke každému. A ani majoritní národ to nepřijal, protože to byla umělá ideologie, vytvořená kdesi nahoře. A stále se nyní hledá něco jiného.
Takže je země ideologicky ve vakuu. Co se stalo ekonomicky?
Aida Aidakjeva: Vláda zavedla v oblasti makroekonomie mnoho reforem. Cílem bylo vytvořit soukromý sektor, kapitalismus, tržní hospodářství. Ale stále ještě existuje mnoho omezení. Hlavním problémem je, že Kyrgyzstán nemá dost vlastních přírodních zdrojů, zejména energie, kterou musí dovážet. V tomto smyslu není samostatná, bezpečná.
Jaké jsou vztahy Kyrgyzstánu s Ruskem?
Aida Aidakjeva: Rusko bylo vždycky pro Akajeva hlavním strategickým partnerem a zdá se, že stejně to bude i pro Bakijeva, jestliže dokonce ne více. Například, Akajev měl v Kyrgyzstánu jednu ruskou vojenskou základnu a jednu americkou vojenskou základnu. A Bakijev se nedávno rozhodl - oni mají tuto Šanghajskou organizaci pro rozvoj, na jejíž práci se podíl Rusko, Čína, Kyrgyzstán a další země. Rusko a Čína nyní požadují, aby americké základny v Kyrgyzstánu byly zrušeny. A Kyrgyzstán s tím souhlasí a určil, dokdy se to má stát.
Takže americký vliv bude menší?
Aida Aidakjeva: Nevím. Zdá se to podivné, protože, americká vláda poskytuje Kyrgyzstánu největší množství peněz. Bude-li kyrgyzská vláda provádět nepřátelskou zahraniční politiku vůči USA, riskuje, že Kyrgyzstán přijde o všechny ty peníze. Nemyslím, že se Američané vzdají tak lehce, ani své vojenské základny, ani své přítomnosti. Protože pro USA je důležité, aby byly v tomto regionu.
Rusko, menšiny, Kyrgyzstán a svět
Obě jste Kyrgyzky a hovoříte spolu rusky...
Elmira Satybaldieva: To je v podstatě důsledkem sovětizace a rusifikace regionu i země. Když vznikl Kyrgyzstán jako stát a kdy se v roce 1924 stal součástí Sovětského svazu, neměli jsme v podstatě žádné školy. Takže školství, které bylo vybudováno, vzniklo s pomocí Rusů. V našem regionu bylo zavedeno vzdělání jen v ruštině. Měli jsme jen několik málo škol, v nichž se vyučovalo kyrgyzsky. Rusové byli kulturně tolerantní, ale snažili se se nás asimilovat.
Vám nevadí, že mluvíte rusky?
Elmira Satybaldieva: Ne, vůbec mi nevadí, že mluvím rusky. Nepociťuju nepřátelství vůči ruské kultuře. Mám pocit, že o hodně věcí nám chybí a je nutno vytvořit mnoho věcí. Zároveň to však neznamená, že bychom měli propadnout protiruskému extremismu.
Kolik je Kyrgyzů a kolik procent z nich je Rusů?
Aida Aidakjeva: Kyrgyzstán má asi pět milionů obyvatel. Skoro všichni hovoří rusky, s výjimkou lidí ve vzdálených venkovských oblastech. Je pravda, že za posledních řekněme deset let se hovoří na venkově méně rusky, protože ruské obyvatelstvo z těchto oblastí odchází. Ale pořád vám všichni budou rozumět, budete-li hovořit rusky.
Ruština je lingua franca.
Elmira Satybaldieva: Ruština je pro nás oficiálním dorozumívacím jazykem. Je naším státním jazykem. Vzhledem k obrovské rozrůzněnosti etnických skupin nemůžeme najednou všechny lidi donutit, aby mluvili kyrgyzsky, když tím jazykem nemluvíme ani sami. Za sovětské éry žilo v Kyrgyzstánu asi 38 -- 40 procent Rusů. Odcházejí a dnes je jich v zemi jen asi 13 procent. Rusové bývali největší menšinou, dnes jsou jí Uzbekové.
Aida Aidakjeva: Kyrgyzové netvoří drtivou většinu v zemi. Je jich asi 60 -- 70 procent. Uzbekové, Rusové a mnohé další menšiny tvoří zbytek obyvatelstva.
Jsem muslim, ale nevím, co to znamená
Hraje v životě země nějakou roli náboženství?
Aida Aidakjeva: Oficiálně je Kyrgyzstán světský stát, ale většina obyvatelstva je muslimská. Ale Kyrgyzové, například ve srovnání s Uzbeky, jsou méně nábožensky založené. Náboženství je důležité, ale hraje jen nominální roli.
Jste vy muslimky?
Elmira Satybaldieva: Já bych se charakterizovala jako muslimka.
Vy se ale nezahalujete. Pijete...
Elmira Satybaldieva: Být muslimem nutně neznamená se zahalovat.
Ne? A co to tedy znamená?
Elmira Satybaldieva: Nevím, co to znamená. Mohu vám říct, co to znamená pro mě. Je to součástí mé kulturní totožnosti. Vím, že moji rodiče a prarodiče se s tímto náboženstvím identifikovali. Moji rodiče o tomto nábožnství také nevědí naprosto nic. Moji prarodiče praktikují některé rituály, třeba svatby, pohřby, podle muslimské víry.
Takže vy se v podstatě vracíte k muslimské tradici jen během těchto zásadních životních rituálů: při svatbě, při narození dítěte, při pohřbu.
Elmira Satybaldieva: Ano. V mém případě -- a myslím, že jsem hodně typická pro mnoho kyrgyzských mladých mužů a žen -- nikdy jsme nepřečetli celý Korán. Nevíme, co v něm vlastně je. Přečetla jsem jen části Koránu, jako součást svých hodin náboženství.
Do mešity nechodíte?
Elmira Satybaldieva: V mešitě jsem byla jedinkrát, v Istanbulu. Bylo to pro mě jako turistická atrakce. Ve své zemi jsem nebyla v jediné mešitě, i když je jich tam hodně, zejména na jihu. Nejsem v tomto smyslu věřící.
Postíte se během ramadánu?
Já ne, ale vím, že někteří lidé to dělají. Většinou starší lidé, kolem čtyřicítky. Ale je možné, že poslední dobou začínají lidé brát náboženství podstatně vážněji a nejde jen o islámské náboženství, ale i křesťanství. Po rozpadu Sovětského svazu přišlo mnoho západních náboženství.
Aido, vy nejste muslimka, protože vaše maminka je Ruska...
Aida Aidakjeva: Maminka je Ruska a já nejsem muslimka, jsem křesťanka. Byla jsem pokřtěna.
Nenávidíte muslimy?
Aida Aidakjeva: Ne.
Proč ne?
Aida Aidakjeva: Proč bych je měla nenávidět? Jsem křesťanka, ale -- ono to nic neznamená.
Mohu chodit do katolického kostela, do ortodoxního kostela, či do mešity. Mám vlastní pojem Boha. Mně je to jedno. Na to, aby člověk věřil v Boha, nemusí se přidržovat jmen náboženství...
Mají o nás zájem zahraniční dobročinné instituce
Co v Kyrgyzstánu děláte?
Aida Aidakjeva: Jsem zaměstnána jako pracovník Public Relations pro Swiss Corporation Office. To je mezinárodní dárcovská organizace, která poskytuje peníze od švýcarské vlády různým projektům v Kyrgyzstánu.
Proč se Švýcarsko zajímá o Kyrgyzstán?
Aida Aidakjeva: Švýcarsko se nezajímá jen o Kyrgyzstán, provozuje rozvojové programy po celém světě. Účelem je pomáhat zemím bojovat proti chudobě, rozvíjet demokracii a provádět tržní reformy.
Takže je to pomoc pro to, co by nazvali "třetím světem"?
Aida Aidakjeva: Oni neříkají Kyrgyzstánu "třetí svět". Říkají mu "země v procesu přeměny". Jsou to země bývalého Sovětského svazu a země ve východní Evropě.
Elmira Satybaldieva: Jsme příliš vzdělaní na to, aby se nám dalo říkat "třetí svět". Gramotnost dosahuje 99 procent. Mnoho mezinárodních organizací, které přicházejí do Kyrgyzstánu, je překvapeno, jak vysoká úroveň vzdělání.
Čím se lidé v Kyrgyzstánu většinou živí?
Elmira Satybaldieva: Služby, polovina obyvatelstva pracuje v zemědělství. V poslední době rostou počty malých podniků. Průmysl zaznamenal úpadek, ale růst je například v oblasti těžby zlata.
Jaké máte styky se sdělovacími prostředky?
Aida Aidakjeva: Já pracuji s místními sdělovacími prostředky, to je náplní mé práce. Jako pracovník PR musím informovat veřejnost o švýcarských projektech, a tak pořád pracuji s místními médii. Také vyučuji kurs televizní novinářské práce a pracuji jako novinář na volné noze, většinou pro informační kancelář OSN, píšu o humanitárních otázkách. Tato kancelář se zajímá o specifické humanitární problémy, o chudobu, uprchlíky, práva menšin, lidská práva, média.
Nedávno došlo k nepokojům v Uzbekistánu. Několik stovek lidí uprchlo do Kyrgyzstánu.
Kde vyučujete svůj televizní kurs?
Aida Aidakjeva: Na Univerzitě Střední Asie. Učím to anglicky. Jsou to studenti druhého a třetího ročníku, kteří studuji novinářství. Já je učím úplné základy toho, jak dát dohromady televizní reportáž. Praktické věci. Jak natáčet, jak stříhat, jak hledat zajímavé zpravodajství pro televizi - praktické, technické televizní věci.
Učíte je agresivně interviewovat politiky?
Aida Aidakjeva: Učíme je, jak interviewovat, ale hlavně jak to dělat, aby z toho byly zajímavé informace. Jak se ptát -- víte, jsou to docela základní věci, například, že mají být přátelští, že mají dávat otevřené otázky, mluvit stručně.
Americká Univerzita Střední Asie
Vy také pracujete na Univerzitě Střední Asie. Co vy tam děláte?
Elmira Satybaldieva: Učím na plný úvazek na dvou katedrách, novinářství a sociologii. Působím jako univerzitní učitelka od roku 2002, takže to už dělám tři roky.
Kdo financuje Univerzitu Střední Asie? Kyrgyzská vláda?
Elmira Satybaldieva: Ne. Univerzita byla založena z iniciativy kyrgyzské vlády, ale většina financí pochází ze dvou zdrojů: z amerického ministerstva zahraničí a z nadace George Sorose.
Takže cynikové a kritikové by mohli říci, že je to nástroj americké propagandy?
Elmira Satybaldieva: Cynikové by to mohli říci, ale já si nemyslím, že je to nástroj propagandy. Je to vzdělávací instituce, která je vytvořena podle vzoru středně velké americké vzdělávací liberálně humanitní instituce. Přináší americký model vzdělávání do Kyrgyzstánu. Systém vyššího vzdělávání.
Vštěpuje americké hodnoty kyrgyzské společnosti?
Elmira Satybaldieva: Myslím, že pokud chtějí Američané prosazovat tento cíl, toto by byl nejvhodnější a nejmírovější způsob, jak to činit.
Souhlasíte s tím?
Elmira Satybaldieva: Máme například samostatnou katedru amerických studií. Studenti tam mohou studovat kursy z americké historie, o americkém politickém systému, o americké kinematografii, atd. Takto jsou studenti skutečně vystavování americkým hodnotám. Když se jim zalíbí, tak je přijímají. Když se jim nezalíbí, a naši studenti jsou kritičtí, většinou co se týče určitých částí americké historie, mnoho z nich se dívá skepticky na americkou zahraniční politiku, pak to otevřeně kritizují.
Nařizuje vám někdo, co máte učit, anebo si to rozhodujete sama?
Elmira Satybaldieva: Závisí to na programu přednášek. Nebylo by možné, aby vám někdo nařídil, co máte učit. Máte určitý program přednášek, který vypracovala skupina odborníků. Do toho vstupujete s vlastní kvalifikací.
Co je účelem tohoto vzdělání?
Elmira Satybaldieva: Účelem je poskytnout studentům všeobecné vzdělání a specializovanou kvalifikaci v relevantních oborech pro získání zaměstnání.
Ale nepřijde vám, že ta univerzita odstraňuje určité kyrgyzské tradice? Nebo ne?
Elmira Satybaldieva: S tím naprosto nesouhlasím. Tomu tak není. Nic nemůže zavedením nových učebních metod a přístupů vymazat či potlačit kyrgyzské tradice. My kyrgyzské společnosti žádné nové hodnoty nevnucujeme.
Na Univerzitě Střední Asie došlo k nějakým protestům proti americké válce v Iráku. Jak to přijala delegace amerického ministerstva zahraničí?
Elmira Satybaldieva: Navzdory tomu, že nás financuje americká vláda, naše univerzita je otevřená v tom smyslu, že fakulta i studenti mají právo projevovat o čemkoli svůj vlastní názor. Takže když došlo k útoku na Irák, množství našich studentů proti ní protestovalo a dostalo se to do zpravodajství hlavních kyrgyzských novin. "Studenti americké univerzity protestují".
Protestovali, protože jsou muslimové?
Elmira Satybaldieva: Ale to určitě ne. Já ani nevím, zda ti studenti, kteří protestovali, muslimové byli. Nesouhlasili s útokem na Irák, protože pro něj neviděli důvody.
Vy jste tam měli nějakou zeď, kde jste měli všechny ty protestní plakáty a návštěvníkům z amerického ministerstva zahraničí se to nelíbilo?
Elmira Satybaldieva: Bylo to ve velké univerzitní hale. Hlavně studenti katedry mezinárodní politiky tam vyvěsili nejrůznější plakáty, ale v poslední době hlavně plakáty proti válce v Iráku a zahraniční politice Bushovy vlády.
Jezdí k nám z USA pořád různé delegace. A jedna členka jedné takové delegace byla rozčilena. Zejména se jí nelíbil jeden plakát. Je na internetu, jistě ho mnoho lidí zná. Bush má vousy Usámy bin Ladina a text na plakátu zní: "Kdo je skutečný Usáma bin Ladin?" To se této dámě vůbec nelíbilo a stěžovala si, že Američané naši školu financují a americká vláda je na její půdě urážena. Chtěla, aby byly všechny tyto plakáty odstraněny, stěžovala si rektorovi, ale ten jí řekl, že nad tím nemá pravomoc, že jde o svobodu projevu a že když se studenti chtějí takto vyjadřovat, mohou. Nic se nestalo.
Nová kyrgyzská elita
Jaké je vaše vzdělání? Kde jste ho získala?
Elmira Satybaldieva: Svůj bakalářský diplom jsem získala na této univerzitě. Existuje už od roku 1993.
Strávila jste nějakou dobu v Americe?
Elmira Satybaldieva: Ano, z osobní iniciativy, jako studentka. Rok jsem byla na Kalifornské státní univerzitě a asi půl roku jsem měla praxi ve Washingtonu.
A kde jste se naučila anglicky?
Elmira Satybaldieva: Na střední škole, za sovětské éry. Chodila jsem na speciální střední školu s intenzivním jazykovým vyučováním.
Aido, vy jste byla v Americe?
Aida Aidakjeva: Já mám svůj bakalářský diplom z kyrgyzské Rusko-slovanské univerzity.
Elmira Satybaldieva: Vidíte, to je ta druhá ideologická mocnost, která se chce zmocnit našich duší... Tu školu financuje ruská vláda.
To je zajímavé. Takže oni navzájem soutěží univerzitami...
Elmira Satybaldieva: U nás je spousta univerzit. Existovala kyrgyzská Evropská univerzita - -
Alespoň nebojují. Zakládají univerzity.
Elmira Satybaldieva: Nebojují. Zakládají univerzity, zakládají mezinárodní instituce. Existoval kyrgyzská turecká Monasova univerzita, tu finacovala v podstatě turecká vláda. Působí tu Rusové, Američané, v budoucnosti vznikne kyrgyzská Čínská univerzita.
Vidíte, to je zajímavé. Nikdo nezakládá mezinárodní univerzity v České republice. Proč? Už je to dobyté území...
Elmira Satybaldieva: Možná. Možná, že Česká republika toho moc nenabízí velmocím. Myslím ale, že ani Kyrgyzstán toho nemůže velmocím nabídnout mnoho.
Ale proč u vás tedy všichni zakládají univerzity a dávají vám peníze?
Aida Aidakjeva: Protože kyrgyzská vláda to nedokáže udělat sama, nemá dost finančních zdrojů.
A myslíte, že česká vláda má velké množství peněz?
Aida Aidakjeva: Třeba má víc peněz.
Takže myslíte, že motivací pro budování všech těch univerzit je dobrá vůle.
Aida Aidakjeva: Ano. Proč ne.
Zpět k vašemu americkému vzdělání...
Aida Aidakjeva: Byla jsem rok v USA jako středoškolačka. Byl to tentýž vzdělávací program, financovaný americkou vládou. Pak jsem získala bakalářský diplom v Kyrgyzstánu na Rusko-slovanské univerzitě a po absolutoriu jsem získala magisterský titul v USA. Pak jsem se vrátila.
Kolik lidí je v Kyrgyzstánu jako vy? Kteří studovali v USA, mluví dokonalou americkou angličtinou, sdílejí v podstatě západní hodnoty...
Aida Aidakjeva: Takovýchto programů je mnoho. Možná každoročně cestuje z Kyrgyzstánu do USA sto středoškolských studentů, asi 20 univerzitních studentů na roční studium na vysoké škole a asi 10 postgraduantů. Ale musíte si uvědomit, že mnozí se už nevrací.
Takže vy dvě jste ve vaší zemi vlastně v nesmírně exkluzivní situaci.
Aida Aidakjeva: Myslím, že ve srovnání s většinou mladých lidí, ano.
Elmira Satybaldieva: Ale poslední dobou mluví hodně mladých lidí dobře anglicky. Na tom není nic zvláštního. Plynule anglicky nyní mluví v Kyrgyzstániu mnoho teenagerů. Naše generace používá internet a tam je 90 procent informací v angličtině. Díváme se na MTV. Máme kamarády v jiných zemích světa. Jsou otevřené hranice a lidé mohou cestovat.
Aida Aidakjeva: Studijní programy nefinancuje jen americká vláda. Turecká vláda, skoro každá vláda na světě organizuje výměnné studijní programy.
Jaký máte vztah k obyčejným lidem ve vaší zemi? Máte stejné hodnoty jako obyčejní lidé?
Aida Aidakjeva: Možná ne tak přesně. Taková dívka z venkova mého věku má možná jiné představy o životě a chce jiné věci. V mém věku už musí být provdaná, mít děti a dodržovat rodinné hodnoty. Nemá jinou šanci.
Jiné ženy jsou daleko méně nezávislé?
Aida Aidakjeva: Jiné ženy na venkově ano.
Jak se na vás dívá obyčejný Kyrgyz? Nedomnívá se, že jste příliš emancipované?
Elmira Satybaldieva: Projevujete stereotypní předsudky. Mnozí si myslí, že jde-li o asijskou zemi s převážně muslimským obyvatelstvem, ženy jsou tam opravdu utlačované, musejí se zahalovat a tak. Zaprvé, kyrgyzské ženy byly od samého začátku mužům rovné, protože jsme byli kočovná společnost a ženy měly odpovědnost za mnoho věcí. Za Sovětského svazu probíhal ve střední Asii rozsáhlý program emancipace žen. Po druhé světové válce byla většina mužů usmrcena, a tak v průmyslu pracovaly hlavně ženy. Je normální, že ženy vydělávaly a měly vůdčí postavení v domácnosti. Dnes se asi my odlišujeme od ostatních žen v Kyrgyzstánu. Tím, že zažíváme určitý střet hodnot. Byla jsem vystavena socializaci západní společnosti. Kyrgyzové mají stále ještě sovětské, "naše" hodnoty, ale zároveň jsem získala jiné hodnoty, když jsem studovala v USA. Někdy mezi nimi dochází ke konfliktu, jindy jsou v souladu.
Jaké to bude v budoucnosti?
Nyní závěrem: Jak se bude Kyrgyzstán vyvíjet v budoucnosti?
Aida Aidakjeva: Doufáme, že se s novou vládou situace zlepší, že budeme mít míň korupce, že bude víc příležitostí pro rozvoj soukromého sektoru, že média budou konečně svobodná...
Ona teď nejsou svobodná?
Aida Aidakjeva: Za Askara Akajeva nebyla svobodná. Skoro všechny televizní stanice patří vládnoucí rodině, nevýznamnější noviny patří Akajevově rodině, jeho příbuzným. Existovaly jen jedny opoziční noviny a tak dvě opoziční internetové stránky. Ale většina médií byla cenzurována a pod kontrolou. Chválila Akajeva a jeho politiku a plně jeho politiku podporovala.
Měli jste po celé zemi množství obrazů svého prezidenta.
Aida Aidakjeva: To jsme měli.
Takže doufáte, že v budoucnosti bude méně obrazů prezidenta?
Aida Aidakjeva: No -- ano. Hlavně, aby měl slušnou hospodářskou politiku. Ty obrazy nám ani tak nevadí. Chceme konečně ve vládě slušné a nezkorumpované lidi. Chceme, aby podporovali pokrok a rozvoj. Zpočátku se zdálo, že to dělat budou, ale pak je jaksi zkorumpovala moc a svou politiku změnili.
Ale oni se sami nezmění. To musíte dokázat vy sami, odjinud.
Elmira Satybaldieva: To je pravda. Nejprve bude nutno vytvořit nezávislé soudnictví a pak -- sdělovací prostředky.
Jako obvykle jsou média nejdůležitější...
Elmira Satybaldieva: Kdyby alespoň neperzekvovali novináře. To dělají a mají celou řadu cenzurních mechanismů, jak mohou vaše noviny přivést k bankrotu, mohou užívat i fyzického násilí. Kdyby se toto nedělo, média by se stala hlídacím psem.
Takže místa jako vaše univerzita jsou enklávou svobody? Tajná policie nepronásleduje vaše svobodné názory, když pronásleduje média?
Elmira Satybaldieva: Ne, tajná policie nás nepronásleduje.
Jak jsou novináři pronásledováni?
Elmira Satybaldieva: Nejobvykleji prostřednictvím stíhání za pomluvu. U soudů není možné nic dokázat, a tak jsou pak ty noviny přivedeny k bankrotu. V minulosti jsme měli jen jedinou tiskárnu, která patřila vládě, a tam odmítali tisknout kritické články vůči vládě. A tak postavil Freedom House novou tiskárnu, takže teď existuje alternativa, kterou naše noviny mohou používat.
Takže i když je známo, že Freedom House prosazuje americkou politiku, vy zastáváte názor, že v kyrgyzském kontextu je jeho vliv pozitivní, protože je to jiné, tedy rozdílné, mocenské centrum?
Elmira Satybaldieva: Nevím, jak funguje Freedom House v jiných zemích, ale v Kyrgyzstánu prosazuje svobodu médií. Monitoruje média, zejména během voleb a vyslovují se k tomu, zda byla práce médií vyvážená. A jako nezávislý zdroj pak konstatují, že vyvážená nebyla.
Vám připadá, že instituce, financovaná vládou supervelmoci, je nezávislá?
Elmira Satybaldieva: Nezávislá na čem?
Nezávislá, tečka.
Elmira Satybaldieva: Každá instituce má svou vlastní agendu.
Takže nejdůležitější je pluralismus postojů. V Kyrgyzstánu dochází k přetahování mocností a Američané jednají daleko osvíceněji než kyrgyzská vláda. Američané prezentují či povolují určité hodnoty, ale jde o hodnoty jiné společnosti. Přinášejí do Kyrgyzstánu tyto hodnoty a ve srovnání s ruským vlivem, který byl vliv útlaku, americké hodnoty jsou otevřené a pluralistické?
Elmira Satybaldieva: Mezinárodní organizace možná mají určité cíle, ale v kyrgyzském kontextu je dosud jejich vliv pozitivní. Naše cíle jsou zatím společné s cíli těchto mezinárodních organizací.
|
Jezdí k nám z USA pořád různé delegace. A jedna členka jedné takové delegace byla rozčilena. Zejména se jí nelíbil jeden plakát. Je to na internetu, jistě ho mnoho lidí zná. Bush má vousy Usámy bin Ladina a text na plakátu zní: "Kdo je skutečný Usáma bin Ladin?" To se této dámě vůbec nelíbilo a stěžovala si, že Američané naši školu financují a americká vláda je na její půdě urážena. Chtěla, aby byly všechny tyto plakáty odstraněny, stěžovala si rektorovi, ale ten jí řekl, že nad tím nemá pravomoc, že jde o svobodu projevu a že když se studenti chtějí takto vyjadřovat, mohou. Nic se nestalo. 
