Při stručné a tudíž částečně zjednodušené sondě do současných podmínek nabízí se některé nové závěry, které obráží a charakterizují současný stav v nových souvislostech. Pro pochopení a posouzení současného, ale pravděpodobně i příštího vývoje je nutno konfrontovat indikace posledního vývoje pokud možno bez předsudků. Ty zvláště nás Evropany, nemluvě o Američanech, dosti hrubě limitují v objektivním pohledu. Pokud chceme mít kritický přístup, pak musí být zaměřen právě na naše slabiny. To je cesta k positivnímu závěru.

Současné postavení USA.

Po rozpadu bipolárního světa začal převládat, ne zcela oprávněně, názor, že ve světě má rozhodující postavení již jen jediná mocnost -- USA. Tato teze usnadňovala hlavně vnitřní přerod mnohých a přeřazení se na správnou stranu. Serioznější rozbory se k tomuto závěru nikdy nepřiklonily, neboť ani Spojené státy nebyly schopny plnit všechny atributy nutné pro postavení vedoucí a rozhodující velmoci v problémovém a velmi různorodém světě. Stačí jen uvést neschopnost řešit krizové situace cestou jejich předcházení (iniciativa SRN při rozpadu Jugoslávie proti postoji USA "jako nápravu důsledků I. Světové války, kterou zavinili Srbové" (Genscher), vyvolání války v této zemi bez dosažení positivních výsledků (ba naopak), války v Iráku bez zajištění mírového řešení a proti vůli spojenců NATO (mimo poslušných zemí bývalé Varšavské smlouvy), akci v Afganistanu bez spojenců NATO, ale s pomocí Ruska).

Podstatným nedostatkem byla a zůstává neschopnost z hlediska mocenského pro každý stát rozhodující - ochránit bezpečnost vlastního obyvatelstva (11/9). Příčinou bylo hlavně podcenění možnosti spolupráce proti terorismu na širokém základě se všemi subjekty, které v této problematice jsou k disposici. Jedná se o spolupráci zpravodajských služeb na základě důvěry. Naopak opět se USA nechaly vmanévrovat i za naší pomoci do posice hledače nového nepřítele, což svědčilo o tom, že vedení samotných USA nepochopilo samotnou podstatu světového transformačního procesu. S vědomím prvořadé mocnosti přikláněly se spíše k lením vztahům než k partnerské spolupráci. Proto i označení "nová" a "stará" Evropa, nehledě na opatrnický postoj k Ruské federaci, natož k ČLR. Byl to výraz mírně řečeno nepochopení nového trendu v mezinárodním vývoji. Znovu se potvrdilo, že "vítězi" se nemůže stát nic horšího než když se vžije do posice vítěze, navíc za situace, kdy o vítězství vůbec nešlo.

Tento vývoj vedl k problematickému vztahu k Evropě (nepočítaje v to "varšavany"). Náprava nebude jednoduchá, protože do situace vstupují již nové faktory, které pozici USA znesnadňují. Také o tom je podstata tohoto rozboru.

Neměli bychom opomenout ani vlastní americký "dvorek" -- Latinskou Ameriku. Historická Monreova doktrína vzala za své. Latinskoamerické vlády nejdůležitějších zemí akcentují sociální (levicovou) politiku a hledají aktivní spojení přes Indii na ostatní asijské státy. Jejich přístup k řešení mezinárodně politických problémů začíná být souladný se zájmem zemí latinské Ameriky. Jsou tak vytvořeny předpoklady k budoucímu porozumění jak s ČLR tak s Ruskem. Je až překvapivé, že tento vývoj prochází bez povšimnutí v samotných USA. Zde však ale hispánský problém začíná být dokonce problémem vnitropolitickým. Toto jazykově vyhraněné etnikum začíná v současné době přečíslovat Afroameričany. Co je však podstatnější, chtějí mluvit jen španělsky, žít v USA, ale stát se Američany není jejich prvořadým přáním. Dosud se USA s tímto přístupem u přistěhovalců ve své historii nesetkaly.

Jen pár těchto stručně naznačených problémů by měly vést k zásadnímu přehodnocení americké zahraniční politiky a opustit chiméru vedoucí k mocenské nadvládě nad světem nebo přímo k jeho nápravě třeba pod heslem "šíření demokracie" . Je třeba jen doufat, že nová ministryně zahraničí bude mít dostatek odvahy, o kapacitě není nutno pochybovat, a zváží nutnost změny, která by odpovídala realitě multipolárního světa. Zde USA mají jen dílčí i když podstatné místo.

Současné postavení Evropy.

Naučili jsme se chápat Evropu, a uvěřili tomu, pod dojmem sblížení zájmů SRN a Francie, které vyústilo málem ve sbratření jako stabilizující se integrační proces . V každém případě byl dán základ dnešní EU. Kdo přemýšlí, nevěří moc v "common interest" ale v zájem jednotlivých subjektů.

V době začínající spolupráce, byla Francie velmoc, měla Atomovou bombu a stálé místo v RB OSN s právem veta. Německo nejenže tyto mocenské atributy nemělo, ale bylo smluvně omezeno v možnosti je kdy získat. Cesta k nim byla v přimknutí se k Francii. Té chyběl mocnější ekonomický potenciál na němž se budoucí hospodářská prosperita stavěla. Tento zárodek Evropy coby mocnosti či dokonce konkurenta USA ustupuje nyní do pozadí.

Předně rozšíření EU na 25 členů a zítra o další "chudáky" je složitým soustem jak z hlediska ekonomického, nejenom zemědělství, ale i finančních aspektů a sociální soudržnosti. Vysoká míra nezaměstnanosti, nízká produkce vede dokonce k úvahám o účelnosti EURa. Tendence po úzké centralizaci a přechodu moci do Bruselu s přehlédnutím národních či raději státních vlastních zájmů nebylo dobrým očkováním. Prostě se neujalo. Vraťme se ale také k prvků základu. Ty již také neexistují. Francouzská bomba je v současném světě již jenom nákladný šrot. Nelze ji použít, není proti komu a i její odstrašovací funkce z doby bipolárního světa padla. Šrot to ale nejsou jen náklady vzhledem k údržbě a ochraně, ale samotná jeho existence může ohrožovat samotné naše bytí. To po získání tohoto potenciálu teroristickými organizacemi. Není to tak vyloučené, americké rozbory nám dávají 5 let. Toto ovšem není jenom problémem francouzským. (viz. www.publica.cz 20.5.05 " Atomové odzbrojení -- common interest v realitě"), kde uvádím podrobný rozbor včetně směřování snah k získání atomového potenciálu teroristy i jeho zacílení, ale i ideové obrané tendence teroristů.

Veto v OSN již rovněž je nepoužitelné, vše se dohoduje konsensem (mimo občasně USA v zájmu zastavení protiizraelských rezolucí, a ani to nyní ne důsledně). Navíc se hovoří o změně Charty a SRN je kandidátem. (V realizaci v blízké budoucnosti není třeba doufat). Německo sjednocením i nešťastnou angažovaností USA si dovolilo jednat samostatně při odmítnutí útoku na Irák a na druhé straně vmanipulovat spojence do dobrodružství v Jugoslávii. Prostě je již nyní v posici jednat nezávisle. Jednoduchá předpověď jde směrem posunu mocenského středu tj. k východu. Můžeme čekat druhé Rapallo v jiné kvalitě.

Francie rovněž si brzo uvědomí nový vývoj a její směr bude vyhrocen více k vlastním zájmům a pro ně musí hledat oporu v oblasti progresu a spíše samostatně, než v ruku v ruce s Německem nebo raději EU. USA jako účinná náhražka na rozdíl od Británie nepřichází v úvahu. Fokus nového zájmu bude tedy opět na východě.

Uvedené hodnocení pro českého čtenáře se může zdát násilné či alespoň neobvyklým, což je přirozená reakce na léta prosté mediální manipulace a linijní poslušnosti "odborníků" bývalému Hradu.

Svět a Evropa zvlášť si uvědomuje současné nové postavení zemí v Asii ve spojitosti s Ruskem. Náš pohled, dnes poněkud překvapivě obdivný, se omezoval však jen na impozantní ekonomický vývoj, zaznamenali jsme nakonec (mnozí čecháčci neradi) i jisté společenské změny v zájmu sesouladění či usnadnění ekonomického progresu. Nějak se nám nechtělo do hodnocení celé oblasti z globálního hlediska a objektivního zařazení do mezinárodně politického "koncertu", kde kupodivu a to i pro Američany začínají hrát prim a určovat pravidla hry. K našemu uklidnění však vše probíhá v souladu s mezinárodním právem, OSN a s akcentem na spolupráci a důvěru na univerzálním základě. To je aspekt která se nám za pomocí a v prostředí "chicken hawks" a vždy poslušných "Varšavanů" v našem chápání vytratil.

Dnešní situace umožňuje a nutí Evropu hledat vlastní cestu, nejenom přehodnocením svých centralistických tendencí ale i nových forem integračních trendů, které ztratily francouzsko německý motor. Není to jen zákonitý proces. Není jiná možnost, než přehodnotit naše reálné možnosti a nová směřování.

V poslední době jsem zpracoval a publikoval internetovou a tím i charitativní formou řadu studií ozřejmující současný i budoucí vývoj s jistou mírou úspěšné předvídavosti. Upozorňuji jen na některé otištěné na www.publica.cz a www.blisty.cz s tituly: "Pozor na Klause -- nutí k přemýšlení","Čína velmoc současnosti" "USA v ohrožení -- globální dimenze čečenského terorismu", "Globální odpovědnost velmocí", "Americko-ruské vztahy", "Raketová obrana a globální bezpečnostní prostředí", "Varšavská smlouva -- přežívání nebo obnova" a třeba "Supernacionalismus prezidenta Bushe".

Je třeba si uvědomit výše uvedené tématické problémy, pokud chceme pochopit současný politicko strategický vývoj v Asii a jeho vliv v celosvětovém měřítku. Vraťme se proto k jednotlivým událostem, které tuto tendenci velmi dobře ilustrují.

Rusko-čínské vztahy

Nemusíme si znovu ozřejmovat historická fakta a nejedná se ani o dávnou minulost.Vztahy měly své hluboká krizová období, od roztržky v době Stalina po boje na řece Ussuri, ale i rivalita dokonce v době vietnamské války s předem dohodnutými mírovými podmínkami, kdy USA resp. Kissinger dovedl využívat tzv. "čínskou kartu". Neboť mírová dohoda v této válce připravena pomocí zpravodajských služeb již v roce 1968 byla právě aktivizací styků ČLR-USA odsunuta o dlouhých pět let.

Tato situace se změnila kupodivu právě po rozpadu bipolárního světa nakonec jako reakce na deklarovaný a obávaný unilaterální postoj USA a jejich akcí a tendencím po upozadnění OSN a rovného postavení jiných suverénních států. Tak jako Evropa se snažila postavit do pozice protiváhy, bylo zcela přirozené, že obdobnou reakci zaujmou i ostatní země. Spojené státy se samy vyčleňovaly a přecházely do vlastní "superizolace" s tím, že problémy světa jako celku chápaly jako své vlastní a také se rozhodovaly o jejich vlastní řešení. Mocensky nereálné, teoreticky diletantské.

Schůzka čínského prezidenta Chu Ťin-tchao v Moskvě s Vladimírem Putinem byla schůzkou státníků, kteří si uvědomují jejich novou mocenskou pozici nejenom v Asii, ale ve světě a proto také se zaměřili na řešení globálních problémů.

Prohlášením o   "N o v é m   m e z i n á r o d n í m   ř á d u   p r o   2 1.   s t o l e t í"   přebírají na sebe vedoucí úlohu v globálních záležitostech. O této snaze, a zdá se, že je založena na reálném základě není pochyb. Obou zemím nedělal problém zaujmout souladné stanovisko k reformám OSN, globalizačním problémům, vztahu sever-jih, světové ekonomice i obchodu. Prioritou bylo zaměření se na boj s terorizmem, separatismem a extremizmem.

A) Reforma OSN -- aktuální téma, které se týká hlavně změny v obsazení Rady bezpečnosti a nových organizačních a exekutivních opatření v oblasti sociální a ekonomické. Vzhledem k obtížnému procesu přijetí změn (dvoutřetinový souhlas na plenárním zasedání a jednomyslnost stálých členů RB) nečiní tento problém natolik naléhavým, než jak se jeví dle současné publicity. Aktuálním je však vyjádření Společného prohlášení, které jednoznačně zdůrazňuje, že Spojené národy jsou nejrepresentativnějším autoritativním orgánem jehož funkce jsou nenahraditelné. Musí hrát rozhodující roli v globálních otázkách a jedině ony mají výkonnou pravomoc při dbaní na dodržování norem mezinárodního práva. Jakékoliv mírové (peacekeeping) operace jednotlivých misí mohou být pouze v souladu se zásadami Charty OSN. Resoluce RB třeba respektovat a je zdůrazněna spolupráce s regionálními organizacemi. OSN musí mít větší roli při hodnocení celkové ekonomické vývojové tendenci. Důraz na OSN, její výlučnou zákonitou exekutivní pravomoc zásadně reaguje na snahu (a nejenom) obejít při praktické politice USA ustanovení Charty. Odmítá pochyby, že americkými akcemi v poslední době provedenými mimo souhlas RB dochází k oslabení jejího statutu. Naopak odmítnutím vyslovení souhlasu se OSN důrazně postavilo na zásadu dodržování mezinárodního práva i přes rozpor s tendencí a jednáním USA,které tak byly postaveny na ilegální základ. Je zajímavé, že právě Rusko a Čína se stávají obhájci právních norem. Je to ale prvek positivní, který by měl být chápán v širších souvislostech.

B) Multilaterální charakter světa -- Prohlášení zdůrazňuje pravomoci jednotlivých států ve svých vnitřních záležitostech. Zde je nekompromisní s tím, že mezinárodní otázky by měly být řešeny formou dialogu a konsultací na základě multilateralismu. Odmítá jakýkoliv monopol a dominanci kohokoliv ve světových problémech. Zdůrazňuje, že každý stát má své právo uspořádat si své věci na základě rovnosti. Jakékoliv problémy a spory m u s í být řešeny mírovými prostředky bez použití či hrozby silou. Toto je jediný způsob jakým se může řídit chod světa. Je zdůrazněn princip vzájemného respektu, suverenity a teritoriální integrity, nevměšování a odmítnutí agrese do vnitřních otázek. Odvolává se na mírovou koexistenci. Prohlášení vyjadřuje naději, že svět právě nyní prochází historickými změnami, přestože se jedná o dlouhý a náročný proces. Uvedené zásady a jejich dodržování je základní úkol pro lidstvo v 21. století a jedině správnou perspektivou pro budoucí generace. V tomto přístupu není ani mnoho skryta tendence po odmítnutí narůstajících snah po nahrazení dosavadních norem mezinárodního, práva například pod transformací institutu suverenity ze státního subjektu na práva jednotlivce (t. zv. humanitární zásada) k překonání nedotknutelnosti hranic. Jedná se o jednoznačné odmítnutí "humanitární" záminky pro jakýkoliv agresivní přístup. Z našeho hlediska je třeba uvést, že zastánci tohoto směřování i s tendencí hledání "nového právního přístupu" jako přínosu do mezinárodně právní struktury se objevuje i v našem prostředí a nejenom lidí kolem "bývalého" Hradu. Je zarážející, že k tomu dochází pravděpodobně u lidí s lením vztahem k současné administrativě USA a to přesto, že "náš" Mnichov byl v podstatě prvým zneužitím "ochrany lidských práv". Vždyť odpovědné mocnosti Francie a Británie nemohly nadále nečině přihlížet k řádění československé soldatesky proti německé menšině a v zájmu jejích lidských práv musily přijmout účinná opatření. To je obraz dobového mediálního pokrytí situace s problematikou menšiny v ČSR. Proto to nadšené přivítání Mnichovské dohody v Paříži i Londýně. Že to ani v té době nebyla pravda a do roka již o zneužití "lidských" práv nebylo pochyb, není pro samu věc důležité. Důležité je poučení z té doby, které ovšem nějak stejně nechceme vzít na vědomí a je živena nová tendence zneužívání humanitárních práv pro jiné, mocenské účely.

C) Bezpečnostní otázky -- jsou podstatnou částí Prohlášení. Zdůrazňují v mezinárodních vztazích novou situaci, která by měla určit, že bezpečností prostředí může být nyní postaveno na základě "vzájemné důvěry, vzájemné výhodnosti, rovnosti a spolupráce". Chce se pouze dodat, že tyto atributy nové doby mají nyní již operativní charakter ve vztazích mezi státy. Jsou nejenom účinnou zbraní proti terorismu, ale vzhledem k nutné kooperaci zpravodajských sil dokonce výlučným prostředkem. Snad tentokrát konečně USA porozumí a přestanou platit cenu životy svých občanů. Bezpečnostní otázky jsou dávány do přímé souvislosti s univerzálně uznanými normami mezinárodních vztahů a nutností ekonomické spolupráce. Opakují se zásady rovnosti a mírového řešení konfliktů. Čína a Rusko prohlašují, že budou podporovat udržení globální strategické stability a multilaterální proces k vytvoření právního systému kontroly zbraní, odzbrojení a neproliferace zbraní hromadného ničení. Těm je věnována zvláštní pozornost. Připojena je ale také výzva k výlučnému využívání kosmu pro mírové účely s vyloučení umístnění jakéhokoliv zbraňového systému v tomto prostoru a vyzívají k přijetí příslušných mezinárodně právních norem v tomto smyslu. Je nepochybné vůči kterým snahám a komu je tento článek směřován. Je možno to pochopit také jako dobrovolný závazek nevyužití své vlastní kapacity. Oba státníci si uvědomují zneužití těchto prostředků silami, které před svět staví nová ohrožení -- terorismus. Prohlašují svoji vlastní úzkou spolupráci, stejně tak jako s ostatními státy, které si uvědomují tyto priority. Kladně se také vyjadřují k regionální spolupráci a integraci dokonce společných bezpečnostních mechanizmů. Základním mottem je vzájemná důvěra jako operativní faktor možného společného řešení současných světových problémů zvláště s vědomím nebezpečí terorismu.

D) Ekonomická problematika -- je chápána v co nejširším pojetí. Překvapivě se hovoří o ziscích z globalizačního procesu nejen v oblasti ekonomie, vědy, společnosti, technologie informatiky ale i kultury. Podmínkou je však mezinárodní spolupráce s vyloučením privilegií nebo sankčního systému jako politického nátlaku. Zdůrazňuje se v této souvislosti i etnické a historické pozadí jednotlivých zemí a zásada respektu k těmto hodnotám. Nemohou být záminkou pro konflikt, ale vzájemného poučení. V žádném případě se nesmí stát příčinou nátlaku či konfliktu.

To bylo několik poznámek k Prohlášení. Vyjadřovat pochyby by byl laciný oponentní přístup. Vhodnější by bylo chápání Prohlášení jako závazku a výzvy.

Dále stojí za úvahu připomenout některé jiné skutečnosti, které se váží k setkání. Jedná se o dohodu o prvých společných vojenských cvičení, potvrzení hraniční linie (4.300 km dlouhé), otázky Tajvanu, ekonomické spolupráce, která se rozvíjí s ročním nárůstem až 30%, dohody o roku Číny v Rusku a následující rok Ruska v Číně, dodávky ropy a plánování nového ropovodu k Tichému oceánu s odbočkou do Ta-čchingu, spojení Omska s Alašankou.

Zajímavá byla návštěva čínského prezidenta v této souvislosti v Novosibirsku, kde se sešel za přítomnosti prezidentova pověřence pro sibiřskou oblast A. Kvašina s oblastními guvernéry. Dojednávala se vzájemná regionální spolupráce včetně čínských investic do oblasti. Toto jednání bylo velice závažné, neboť ruská populace v posledních deseti letech se snížila v oblasti o 6 miliónu, zatím co čínská narůstá. V pohraničních oblastech je již 67 dvojměst, kde se čínský živel aktivně projevuje a předpokládaly se možnosti jistého nesouladu a tiché migrace.

Zhodnocení návštěvy čínského prezidenta v Rusku má význam předně ve skutečnosti, že to nebylo setkání k řešení jenom bilaterálních otázek, ale mělo globální charakter a svým prohlášením oslovilo svět. Nakolik zvláště USA přijmou tento přístup jako konkurenční výzvu došlo by k nepochopení změny objektivní situace. Stejně tak a mnohem více realisticky se jedná o podanou ruku ke spolupráci a to předně v oblastech, kde i americký zájem je prioritní.

Schůzka SCO (Shanghai Cooperation Organization) v Kazachstánu.

Organizace byla založena v roce 2001, přestože prvé přípravy vedoucí k tomuto seskupení byly předloženy již v roce 1996 v Šanghaji. Členové jsou Čína, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. Dnes je možno hovořit i o pozorovatelích --Mongolsko, Indie, Pákistán a Irán. V počtu a významu členů a pozorovatelů (Indie se vyjádřila, že uvažuje o plném členství) je váha organizace nejenom pro asijský region, ale v celosvětovém měřítku, neboť právě Indie se snaží aktivizovat své vztahy s latinskoamerickými státy a přenášet zásady spolupráce SCO i do této oblasti.

Účast hlavních představitelů na schůzce zdůraznila její závažnost a tím i její motto "šířit a prohloubit stabilitu v centrální Asii" je výmluvným. Předně se jedná o samotné vztahy zúčastněných zemí, které nebyly vždy v souladu a to dokonce ani v nedávné minulosti. Navíc zapojení Iránu otevírá cestu ke Střednímu východu, ale i zvláštní přístup k této "problematické" zemi. Není bez zajímavosti, že byl na schůzku pozván i Afghánistán, Hamid Karzai však svoji účast odmítl což vysvětlováno jeho lením vztahem k USA a faktu, že ty nejsou nakloněny samostatné regionální spolupráci v Asijské oblasti. Tento vztah byl potvrzen i určitou výzvou , aby jednotky USA opustily oblast ve které byly umístněny v době bojů proti Talibanu. V Kyrgyzstánu je 1200 amerických vojáků a Tádžikistánu 800. Navíc v Tádžikistánu na letišti v Dušanbe je 200 francouzských letců. Očekává se, že po tomto stanovisku se vyjádří jednotlivé vlády s požadavkem odchodu jednotek, s tím, že jejich funkční mise skončila.

K věcnému průběhu konference by bylo možno se odvolat na ruské stanovisko, které charakterizuje průběh konference. Nebezpečí pro region jsou mimo jeho hranice. Což zdůrazňuje vzájemnou stabilitu zúčastněných zemí. Jejich síla a posice jsou důkazem, že svět je a zůstane multipolární. SCO má svoji důležitost i ve faktu, že zajišťuje různorodost civilizačních přístupů a vývojových modelů, neboť tam je základní lidská hodnota -- právo vlastní cesty. Jakékoliv spory musí být řešeny jednáním a konsensem. (reakce na americkou tendenci po vývozu demokracie a lidských práv).

Dané společenství podtrhuje i stabilitu vztahů Čína -- Indie, ale i Indie a Pákistánu, které se společně účastnily poprvé.

Hlavní úkoly setkání byly stanoveny

A) boj proti terorismu

B) boj proti extremistům (fundamentalismu)

C) odmítnutí separatismu

Jednáním se nesla i kritika Spojených států, jejich vojenské přítomnosti, nezamezení projevů terorismu, nezabránění šíření drog a novou tendencí na napojení se na "Muslimské bratrstvo", které je chápáno jako odnož Talibanu. USA v oblasti nejsou pokládány jako stabilizační faktor. Závěry pravděpodobně příliš jednoznačné.

Ekonomická spolupráce byla také na pořadu dne a je třeba uvést, že tato oblast je hlavním motivem Indie pro vlastní spolupráci, neboť v tom vidí příznivější možnosti pro splnění svých požadavků hlavně v energetické oblasti.

Závěr o celkovém strategickém prostředí v asijské oblasti, která přísunem své globální důležitosti nemá jenom regionální charakter, ale je nutno ho respektovat a přihlížet k němu při hodnocení a při novém zahraničně politickém tvorebním procesu. Je to úkol pro USA, Evropu, ale i pro přehodnocování situace našeho vlastního zaměření. Objevení Číny Klausem a nyní Paroubkem nemůže být chápáno jen z hlediska bilaterální spolupráce, ale z nového globálního postavení. Je na nás jestli budeme spolupůsobit na změnu klimatu, které zvláště "Prohlášení" vyjadřuje, nebo budeme jen pasivními pozorovateli. Vzhledem k našim negativním projevům v minulosti je to dosti obtížný přerod, zvláště když současné vedení MZV nemá ujasněny základní otázky mezinárodně právní ani svůj vztah k OSN jako univerzální autoritativní organizaci.