Českou politickou scénou zmítá již druhá prezidentsko-premiérská "přestřelka" v krátké době a není od věci se zastavit a popřemýšlet "proč". Smyslem není diskutovat nad správností odškodnění sudetoněmeckých antifašistů, ale nad možnými příčinami konfliktu - a to v hlavě jednoho z aktérů.

Podobně, jako se zvolení Klause do prezidentské funkce v únoru 2003 považovalo za Špidlovu prohru, považovalo by se Klausovo znovuzvolení i za prohru Paroubka, bude-li za 3 roky stále premiérem.

Odpor vůči existující formě EU vyjadřoval Václav Klaus ještě dříve, než se stal prezidentem. V posledním roce ale, především pak v souvislosti se smlouvou o evropské ústavě, svůj odpor k ní podstatně zintenzívnil, ba prezentuje jako české stanovisko v cizině. Nejčastěji jej pak vyjadřuje tvrzením, v němž odmítá vznik SUPERSTÁTU. Jako správný politik ale nikdy tento pojem nedefinuje. Předpona super- má při tom v češtině mnoho významů. A to je i pro komentátora super.

Mimořádným sjezdovým zasedáním se německá Strana demokratického socialismu (PDS) přejmenovala na Levicovou stranu a schválila volební program. Umožnila tak společný postup členů a příznivců PDS a Volební alternativy práce a sociální spravedlnost (WASG) v podzimních předčasných volbách do Bundestagu.

Podnětem k Fischerovu rozhodnutí bylo zveřejnění tradiční posmrtné vzpomínky v interním časopise úřadu v roce 2003 na generálního konzula ve výslužbě Franze Nüssleina, ve které bez vysvětlení byla zaznamenána "desetiletá internace v Československu".

Mluvčí spolkového Zahraničního úřadu potvrdila, že jeho šéf Joschka Fischer se rozhodl sestavit komisi, která se bude především zabývat úlohou ministerstva zahraničí (Zahraniční úřad) v období Hitlera a průnikem jeho pracovníků do diplomatických služeb Spolkové republiky. Jejími členy byli jmenováni tři němečtí, jeden americký a jeden izraelský historik: Klaus Hildebrand z Univerzity v Bonnu, který napsal studii k dějinám "Třetí říše"; Norbert Frei z Univerzity v Jeně, který se intenzivně zabýval tím, jak byla v SRN zpracována nacistická minulost; Henry A.Turner s Yalské univerzity, který se zabýval vztahy amerického automobilového koncernu General Motors k nacistickému režimu; Eckart Conze z Univerzity Marburg a Moše Zimmermann z Jeruzalémské univerzity.

Prý se ozývají hlasy, že se premiér Paroubek snaží svým gestem vůči německým antifašistům rozdělit sudetoněmecký landsmanschaft. Vůbec nechci komentovat tento nápad a už vůbec ne reakce na něj. Já se pokusím soustředit na to slůvko "rozděluje".

Je skutečností, že každé rozhodnutí rozděluje.

Rád čtu reakce na to, co se děje v tom našem širém Světě. Přečetl jsem si i článek "Spravedlností byla jedině smrt" a přiznám se , že nevím, jestli smrt je spravedlivá. Nevím také, jestli úpně přesně zareaguji na to, co autor napsal, ale mě jde o pocity, napsal nám čtenář Jiří Ruprich.

Takže: moje drahá manželka má část své své rodiny v Německu. Její strýc zahynul hrdinnou smrtí někde v močálech u Stalingradu jako střelec v letadle. Nevím, jakou z toho měl radost on, ale jeho rodiče - babička a děda mé ženy - byli poznamenáni po celý zbývající život.

Psal se rok 1945, bylo léto a Československo se vzpamatovávalo z několika let kruté nadvlády svých německých spoluobčanů. Někteří Češi se vraceli z fronty, jiní ze zajateckých táborů po celém světě, někteří se nevrátili vůbec.

Já na rozdíl od pana Provazníka patřím mezi příznivce pana Paroubka. Celkem s názory pana Provazníka souhlasím, protože politika je opravdu "uměním možného". Nemohu ovšem souhlasit s prvním odstavcem jeho článku.

Není vůbec překvapivé, že návrh smířlivého gesta vůči německým antifašistům na má podporu KSČM.

Nového premiéra, v němž jsem, přiznám se, zpočátku viděl jen pokračování pohromy, již si ČSSD přivodila minulé léto nástupem Stanislava Grosse, sleduji se zaujetím a stále silnějším respektem. Dosud mi na něm nejvíc vadil dojem, který kolem sebe záměrně šíří: že je schopen dohodnout se vždy a s každým a o čemkoli. Možná je jeho poslední gesto jen důkazem jeho neforemné nátury, jež snese všechno, a to bych se mu vysmál, ale zajímavé je, že si jím politicky škodí -- tak proč to dělá?

Jezdí k nám z USA pořád různé delegace. A jedna členka jedné takové delegace byla rozčilena. Zejména se jí nelíbil jeden plakát. Je to na internetu, jistě ho mnoho lidí zná. Bush má vousy Usámy bin Ladina a text na plakátu zní: "Kdo je skutečný Usáma bin Ladin?" To se této dámě vůbec nelíbilo a stěžovala si, že Američané naši školu financují a americká vláda je na její půdě urážena. Chtěla, aby byly všechny tyto plakáty odstraněny, stěžovala si rektorovi, ale ten jí řekl, že nad tím nemá pravomoc, že jde o svobodu projevu a že když se studenti chtějí takto vyjadřovat, mohou. Nic se nestalo.

O tom, jak se ve středoasijských zemích přetahují velmoci o vliv, hovořil Jan Čulík v řecké Olympii s dvěma kyrgyzskými intelektuálkami, Aidou Aidakjevovou a Elmirou Satybaldievovou.

Od 1. ledna 1993 jsme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jako stát "Českou republikou" ("ČR"). Tolik úvodem pro pořádek.

Nehledejte v následujících výrocích žádné souvislosti. Jsou to jen citáty, které jsem se dočetl při zpětném listování novinami a časopisy po návratu z dovolené a došel jsem k závěru, že by rozhodně neměly zapadnout...

Po přečtení článku pana Čapka "Etika, ekonomie a povědomí o hranicích vlastní kompetence" se mi konečně otevřely oči. Do té doby jsem patřil do skupiny lidí, kteří nedokázali pochopit, k čemu jsou u nás některé Výzkumné ústavy. Celý život jsem dělal v provozní a ekonomické sféře, ale teprve teď jsem se konečně dozvěděl, co to vlastně ta ekonomie je a jak jsem byl doslova zabedněný. Sice jsem se nepoučil o ekonomii jako takové, protože pan Čapek se zaměřil pouze na výklad "teorie mezního užitku", ale i to mi bohatě stačilo, píše ing. Vladimír Mikuša, "český důchodce".

Když už bývalý spolupracovník Greenpeace v Britských listech otevřel téma afér kolem plavidel svého někdejšího zaměstnavatele, neměl se zastavit tak daleko v minulosti a selektivně zmiňovat jen to, co se mu hodí do krámu.

Právě v těchto dnech si totiž připomínáme ještě další smutné výročí. Je tomu přesně rok, kdy loď Greenpeace Actic Sunrise připlula k pobřeží Aljašky bez plánu pro případ úniku 265 000 litrů paliva. Mohlo tak dojít k ekologické katastrofě, kterou američtí komentátoři přirovnali k havárii tankeru Exxon Valdez.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.