Bohužel, to je správná odpověď na otázku v titulku článku J. Kalouse ve včerejších BL. Je dnes totiž stále zřejmější, že v listopadu 1989 potkalo český národ veliké neštěstí: po několika staletích si zase začal sám vládnout.

Generální tajemník OSN Kofi Annan byl shledán nevinným při vyšetřování podezření z korupce v OSN. Šlo o dohodu jeho syna týkající se prodeje irácké ropy. Vyšetřování však zpochybnilo to, jaký postoj k této věci Kofi Annan zaujal.

Záchranáři vyprostili v úterý 330 mrtvol z trosek zničených budov na indonéském ostrově Nias. Úřady odhadují, že při pondělním zemětřesení tam zahynulo nejméně 1000 osob.

Stanislav Gross má jako předseda sociální demokracie šanci ustát post premiéra. Naopak šance sociální demokracie uspět ve volbách se stala ještě problematičtější.

Vládní krize v Česku byla vždy jednoduší, než se zdálo na první pohled. Iluze komplikovanosti je dána tím, že při propočítávání variant řešení bývají míchány etapy. Každý přechod do nové časové fáze ale ukazuje celou situaci v mnohem jasnějších konturách. Stačilo například počkat na sobotní volbu předsedy sociální demokracie a počet variant dalšího vývoje se radikálně zmenšil. Jestliže žádost ODS o vyslovení nedůvěry vládě se ukáže jako uspěchaná, pak se jako nejpravděpodobnější varianta dalšího vývoje jeví, že se premiér Stanislav Gross udrží ve svém křesle. Složení vlády se pak tomuto faktu nějak přizpůsobí.

Bezprostředně po brněnském sjezdu ČSSD bylo uveřejněno Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD, která tímto dala o sobě vědět širší veřejnosti. Na první pohled se jedná o "levicově-líbivý" dokument, dle mého názoru se však jedná o text mimořádně nekvalifikovaný. Orientuje se na zneužití některých předsudků levicově smýšlejících občanů a směřuje vývoj levice do slepé uličky.

Závěr sjezdu ČSSD je tak výrazný, že snad ani ti, kteří politiku nesledují, nemohou být na pochybách. Vítězství pragmatických svazáků nad levicovými romantiky je zpečetěno. Sociální demokraté se definitivně ocitli v rukou mladých manažerů, dospívajících ve svazáckých košilích posledních dnů starého režimu. Pragmatický liberalismus, bezobsažné fráze, dokonalá souhra bez ohledu na názorové rozdíly, chuť po moci za každou cenu a ostré lokty vyznávající Niccola Machiavelliho hesla o účelu a použitých prostředcích zvítězily pod virtuálním tlakem médií nad socialistickými idejemi. Pro pravicové oponenty nastala doba sklizně. Pro levicové oponenty nastala noční můra. Protivník vítězícího týmu byl slabý -- svou názorovou rozdílností, váhavou slušností, ochotou o všem diskutovat, uzavírat kompromisy a neschopností plošné manipulace davem nevědoucích lacinými slogany. Delegáti si ani nevšimli, že po prvním hlasování se poměrný systém, uplatňovaný v ČSSD po uplynulé desetiletí, změnil na většinový systém. Vítěz si vzal vše. Prakticky bez boje.

XXXII. sjezd ČSSD TÉMA BL

FOTOGALERIE 1

Soudě podle nespokojeného vřískotu, jímž provázíme své narození, je pro nás příchod na svět šokem: Prostor, v němž jsme do té chvíle spočívali (matčina děloha), byl sice uzavřený a stísněný, ale útulný a bezpečný; zato prostor, do nějž nás vytáhl porodník, na nás útočí neznámými zvuky, barvami a tvářemi, které nás -- dokud se v nich nedokážeme orientovat -- plní spíš úzkostí než nadšením. Co pro nás znamená prostor v dalším životě?

Celý svět s údivem sleduje soudní třenice ohledně dalšího osudu jedenačtyřicetileté Američanky Terri Schiavové, která po srdečním kolapsu a pozdním oživení utrpěla poškození mozku a již patnáct let se údajně nachází ve vegetativním stavu. Michael Schiavo se proto v roce 1998 rozhodl požádat soud o manželčino odpojení od vyživovacího přístroje, aby tak urychlil její smrt. Dnes je rozhodnuto a společnost se rozdělila na dva tábory - zastánce a odpůrce euthanázie. Avšak polemika je prospěšná pouze v případě, vede-li k odhalení (obvykle, ne-li vždy) prosté podstaty věci, holé pravdy. Zde se však - dle mého názoru - rozhořela bitva na hřišti, kde chybí míč.

Euthanásie v mediálním pojetí je spíše heslo. Její definice a pociťování v medicínských sférách je opravdu nejednotné, ale momentálně se kloní na stranu situace terminálně nemocných např. nádory, nebo jinými nevyléčitelnými nemocemi. Lékaři nečekají na smrt svých pacientů. Ani na svolení soudu je zabít. Snaží se je zachránit. Bohužel jsou situace, kdy to není možné.

Petici za jmenování Járy Cimrmana největším Čechem jsem podepsal proto, že soutěž, jak se o ní prostřednictvím internetu dozvídám, pokládám za natolik pitomou, že pitomá by měla být i "správná" odpověď.

Zatímco se česká média věnovala nedospělci v premiérské funkci, věnoval jsem se já starším vydáním Taipei Times; důkaz, že je pokládám za noviny, které nezestárnou dnem vydání. Na rozdíl od většiny českého tisku věnovaly svou pozornost a svůj prostor důchodcům...

Ve čtvrti Majmúna v západní části města zničila exploze bomby v 9:00 zcela nový model amerického obrněného vozidla, který byl do Iráku nově dopraven při návštěvě ministra obrany Donalda Rumsfelda. Výbuch kromě toho zabil devět vojáků. Vojáci pak místo uzavřeli, prohledali a vedle silnice objevili drát, připojený k malé baterii u semaforu na konci ulice. Ten byl zřejmě součástí mechanismu k dálkovému odpálení bomby. Poté zatkli jednoho dopravního policistu, kterého obvinili, že odboji dovolil trhavinu položit. Ostatní dopravní policisté poté vyhlásili generální stávku na jeho podporu a prohlásili, že jeho obvinění je zcela neospravedlnitelné.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Vracel se domů. Semafor na křižovatce blikal jediným kyklopským okem. Rychle sjížděl opuštěnými ulicemi, světelných zdrojů postupně ubývalo, až nakonec všechno pohltily stíny. Po obou stranách úzké silnice, obtáčející obloukem okraj města, se vzdouvala nepropustná tma, tma těžká a černá, černější než kdy jindy... Stáhl okno, zhluboka se nadechl, ale nebylo to moc platné. Ještě teď se mu třásly ruce, vlastně se třásl celý. Toho příšerného obrazu se snad nikdy nezbaví.

Max Park je evidentně mladá a inteligentní dáma, vysokoškolská studentka, která již měla možnost poznat řadu míst v Evropě (něco co já do svých 50-ti nepoznal a už nedoženu). Rád bych ji upozornil na několik nelogických závěrů, tak jak se jeví jednomu z těch, kteří na ni zírají těmi rybími nevidomými pohledy, píše Karel Rydlo.

Považuji se za přemýšlivého člověka a oceňuji kvalitu článků na BL, píše Radek Veselý. Ale čtu je velice málo (zřídka). Vysvětlím vám proč. Britské listy jsou totiž bez tváře. Nereagují na potřeby čtenářů, nejsou interaktivní (ač na síti). Nikde nevidím žádný email na redakci, ani kontakt na autory, schází jakákoliv diskuse - bojíte se diskuze?, myslíte že by jste svoje názory v diskuzi se čtenáři neobhájili?

Dopoledne na Boží hod velikonoční poslouchám Charlieho Hadena a Pata Methenyho.

Protože je dopoledne, snažím se pozorněji poslouchat Methenyho kytaru. Ale civím přitom na tichou bílou oblohu. Nic se nepohybuje, jen občas ptáci a holé větve nahých stromů.

Jsou to ty nejtišší Velikonoce, jaké jsem kdy v životě zažila.

Než jsem sem přijela, pošetile jsem se domnívala, že tytéž věci se octnou v naprosto odlišném kontextu. Jiné lidé, jiná kultura, jiný jazyk, možná i jiná já. Napadlo mě, že možná i kouření bude působit jinak než v Glasgow.

(Několik - velikonočních? - postřehů namátkou vybraných z blogu holandsko-korejské studentky z Glasgow University, která je nyní na studijním pobytu v Brně. [Zkráceno.])

Při čtení článku, který napsala Max Park, se člověk neubrání pocitu, že komunismus vskutku napáchal škody v myšlení lidí, ale paradoxně ne tam, kde existoval jako mocenský systém, ale na straně druhé.

Odpověď na reakci Jiřího Jírovce "Devastace mladých lidí je globální".

Myslím, že pan Jírovec mou argumentaci interpretuje trochu špatně. Když píšu: "Myslím, že za to může komunismus", není z toho zjevné, že si dělám legraci? Začnu pátým odstavcem svého článku ("Než jsem sem přijela"). Od doby, kdy jsem se poprvé seznámila s českou literaturou, mně vždycky zajímala Česká republika/bývalé Československo. Jsem schopna sympatizovat s obětmi útlaku v Čechách v minulosti, protože mí rodiče a prarodiče zažili obdobné katastrofy v Koreji: japonskou okupaci, korejskou válku, revoluci 4.19, vojenskou diktaturu, které předcházel puč 5.16, atd. atd. Ve světě nikdy nebyl pokoj.

Chtělo by se říct: podporujte ČSSD; ne proto, že by měl mít každý stejný názor na správu věcí veřejných jako sociální demokraté, ale proto, aby zde byla udržena efektivní a zároveň určitá zdravá politická konkurence.

ODS je totiž, něco více než rok před dalšími volbami, v téměř ideální situaci, která ovšem není zdaleka tak ideální pro společenský celek -- je jedinou politickou stranou na pravém straně spektra, která si může činit nárok na mocenský podíl, což jí samo o sobě dává nějakých třicet procent dlouhodobě nakloněných voličů.

Psáno též pro ČRo 6

Snažím se nedělat si přílišné iluze o intelektuální úrovni účastníků některých internetových diskusí, ale to, co se v nich někdy objevuje, je skutečně zarážející. Obvykle pak zjišťuji, že zdánlivě nesouvisející výplody různých anonymních nicků, nad nimiž by člověk jinak mávl rukou, mají něco společného.

Na půdě Evropské unie pokračuje boj o tzv. Směrnici o patentovatelnosti vynálezů implementovaných počítačem, o které její odpůrci tvrdí, že v Evropě po vzoru USA prakticky zavede patentovatelnost myšlenek v software, algoritmů a obchodních metod. Představitelé české vlády v Evropské komisi neanalyzovali ekonomické důsledky, které by z patentovatelnosti software vyplývaly pro českou ekonomiku a hlasovali pro podporu monopolních držitelů know-how za oceánem. Naplňuje se argument alterglobalisitckého hnutí, že Evropská unie je unií nadnárodních korporací a ne unií občanů.

Softwarové patenty jako TÉMA BL

Vážení čtenáři, všechno je jinak! My máme "Oko za oko, zub za zub" spojené s vendetou, odplatou, která je adekvátní provinění. Takhle jsme si to vždycky spojovali. Něco na způsob "zločin a trest". Ale pokud rozebereme "Oko za oko, zub za zub" v původním hebrejském jazyce, dojdeme k překvapujícímu závěru.

Před téměř dvaceti lety jsem podnikl dvě cesty stopem z Čech až na jih Bulharska. Letos jsem si řekl, že nejsem ještě tak starý na to, abych podobnou cestu nezopakoval. Cesta tentokráte nevedla na jih, ale na sever. Do Pobaltí. Do zemí bývalého Sovětského svazu, do zemí, ke kterým má většina z nás předsudky. Je to přece tam na Východě. S myšlenkou jet stopem do Pobaltí jsem si pohrával několik let, letos uzrála vhodná doba. Také jsem si řekl, že je potřeba ukázat "mladému", jak jsme to dřív dělali. Když jsem pohovořil v obdobném duchu v hospodě před kamarády, tak jsem vyslechl spoustu poznámek typu -- v Klodzku tě naložíme zpátky. Ale bylo to všechno jinak.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.