Čtenář si ovšem může položit otázku, proč jsem se tedy do soutěže vůbec zapojil, když o ni mám tak nízké mínění. Jenomže já ji pokládám nejen za pitomou, ale i za škodlivou - myslím, že je škodlivé a svým způsobem i nebezpečné vytvářet mýtus velikosti vlastního národa.

"Jsme malý národ a ve světě nás nikdo nezná, a pokud nás někdo zná, pak za věci, za něž si nepřejeme, aby nás lidé znali," řekl tu nedávno ve své přednášce o německo-tchaj-wanských kulturních vztazích ředitel místního německého kulturního centra pan Gerbig. 'Jsme malý národ a ve světě nás nikdo nezná, tečka,` mohl bych tu říct já, a jsem moc rád, že tam tu tečku mohu udělat. A protože vytváření mýtu velikosti vlastního národa pokládám za škodlivé, pokládal jsem za užitečné podniknout něco proti tomu -- podepsal jsem tedy alespoň petici znevažující onu pitomou soutěž.

S peticí za záchranu Literárek je to jiné -- v jejich případě bych si naopak přál, aby se jejich mýtus, který přežil 70. i 80. léta a který -- na rozdíl od mýtu národního -- pokládám za společensky prospěšný, znovu obnovil a aby, pokud je to ještě vůbec možné, pokračoval. Ovšem na to, aby mohl mýtus žít, musí věc napřed zemřít. To je to, co nechápou organizátoři petice.

Záležitost je ještě složitější a oprávněná námitka proti mému postoji by mohla znít: Proč tedy obnovovat mýtus, proč nepodpořit život? Jenomže na to, aby bylo možné podporovat život proti mýtu, měla by tu být nějaká šance, že ten život bude hodnotnější než ten mýtus. Je tu taková šance?

Nebyli to snad právě lidé, kteří mě -- jako čtenáře Britských listů - dnes prosí o pomoc při záchraňování Literárek, kdo instaloval Patočku, mladíka bez jakékoliv literární minulosti (sic), do vedení Literárních (sic) novin, následně ho v jeho šéfredaktorské funkci podporoval a dlouhodobě s ním spolupracoval?! Ostatně, vadil by těmto lidem Patočkův novodobý kariérismus, tj. kariérismus usilující o společenský vzestup nikoliv prostřednictvím etablovaných, ale prostřednictvím nezavedených společenských struktur, kdyby noviny finančně prosperovaly? Jak bych těmto lidem -- z nichž někteří kdysi nepochybně patřili k morální i literární elitě české společnosti -- mohl ještě věřit, že jim jde o Literárky, ne jen o peníze? Jde-li jim o Literárky, z výše uvedených důvodů udělají nejlépe, nechají-li je v tichosti zemřít.

Mohly by tu být ještě dva menší důvody, důvod dobré četby a důvod publikačních možností; oba liché. O dobrou četbu v době přeplněných knihkupeckých pultů nemusí mít nikdo starost. A o publikační možnosti teprve ne -- jako publikující autor, který se Literárkám v posledních několika letech opravdu důsledně vyhýbal, jsem myslím nejlepším důkazem, že se lze obejít i bez Literárek.

Potom je tu ještě ona druhá varianta: Jde-li iniciátorům petice o peníze -- a proč takovou možnost nepřipustit, literatura může být výnosná komodita -- měli být v minulosti, kdy ještě měli na podobu Literárních novin vliv, na trhu iniciativnější, ne mě dnes prosit o pomoc.