Možná, že to ale jen patří k chrakteristické vlastnosti blogů (jichž nejsem čtenářem) - ten impresionistický záznam proudu myšlenek, bez toho aby se piloval smysl.. Dovolím si upozornit na nejkřiklavější místa.

-- Zaprvé jsem si jist (jakkoli nejsem odborník na korejskou historii a kulturu), že vědomí toho co vše lze za peníze pořídit (včetně tzv. lásky) je v Koreji staršího data než samy USA. Především je však zajímavé, že autorka považuje štěstí (těch) lidí za nepatřičné, a tak ho označila za otrocké. Náboženský fundamentalista by to odůvodnil tím, pravé štěstí je možné pouze od (skrze) Boha. Komunista - jen skrze boj za osvobození proletariátu a budování beztřídní společnosti. A proč vadí obyčejné čapkovské štěstí MP? Nebyla zdrojem (byť) podvědomá idea "amerického satana"? Uvidíme dále.

Domnívám se, že cíle lidského snažení jsou rozhodující, jakkoli nesvětí prostředky. A zase ti Angloameričané...

Autorce zjevně vadí politická pasivita a "nízká politická angažovanost" jejich vrstevníků. Zdá se, dokonce, že volá po revoluci pro revoluci. Já se domnívám, že revoluce má přijít, jen když tyrana nelze svrhnout jinak. Ale ne: je třeba se bouřit vždy - když neteče krev - je něco špatně..

Moje interpretace je jiná: mladí (dnes a někde!!) nepotřebují "věřit" (čti bojovat za) svobodu, protože ji mají. Mají i svobodu poslouchat hudbu, kterou chtějí na svých iPod-ech, které mohou vlastnit (tuto svobodu moje generace neměla). A tak se věnují svým iPod-ům a vůbec věcem příjem

Nebo ještě jinak: víra ve svobodu a spravedlnost se nedeklaruje revolucí (množstvím prolité krve), ale třeba také tolerancí. Revolucí odstraníš toho kdo ti stál v cestě, ale jsi stále na stejném místě a - máš ruce od krve. Dlouhá a pomalá cesta bývá lepší. Co získáš rychle (revolucí, nebo na tři kliknutí) nestojí většinou za moc.

Mě zase zaráží jakási "výběrová citlivost" těch co "protestují". Škoda, že autorka nespecifikuje, které světové události má na mysli. Zaznamenal jsem protesty proti "agresi" do Iráku, naproti tomu žádné protesty když SH vraždil vlastní obyvatele po tisících. Též např. genocida prováděná Rudými khmery v Kamboži nechala mladé revolucionáře v klidu. Ještě že mají svého GWB. Možná to má co dělat s freudovským protestem proti Autoritě. Otce zde personifikuje Kapitál a USA. Ale to by bylo na jinou diskusi.

Na závěr si dovolím jednu stařeckou vzpomínku. Vzpomínám si, když jsem byl v revolučních šedesátkách asi ve věku autorky, oslovil mne jeden výrok Rudi Dutschke. Tento revolucionář a barikádník pravil, že jediný komu jde opravdu o revoluci a pokrok jsou STUDENTI. Dělníky ty prý zajímá pouze obsah výplatních sáčků. No vida, dnes už mi to moc chytré nepřijde.