30. 3. 2005
Co chce vlastně říct Max Park?Max Park je evidentně mladá a inteligentní dáma, vysokoškolská studentka, která již měla možnost poznat řadu míst v Evropě (něco co já do svých 50-ti nepoznal a už nedoženu). Rád bych ji upozornil na několik nelogických závěrů, tak jak se jeví jednomu z těch, kteří na ni zírají těmi rybími nevidomými pohledy, píše Karel Rydlo. |
Možná, že to ale jen patří k chrakteristické vlastnosti blogů (jichž nejsem čtenářem) - ten impresionistický záznam proudu myšlenek, bez toho aby se piloval smysl.. Dovolím si upozornit na nejkřiklavější místa.
MP: "Američané zavedli do Koreje kapitalismus a lidé si uvědomili, že se za peníze dá koupit všechno, i láska. Všichni se stali otroky peněz, ale jsou šťastní." -- Zaprvé jsem si jist (jakkoli nejsem odborník na korejskou historii a kulturu), že vědomí toho co vše lze za peníze pořídit (včetně tzv. lásky) je v Koreji staršího data než samy USA. Především je však zajímavé, že autorka považuje štěstí (těch) lidí za nepatřičné, a tak ho označila za otrocké. Náboženský fundamentalista by to odůvodnil tím, pravé štěstí je možné pouze od (skrze) Boha. Komunista - jen skrze boj za osvobození proletariátu a budování beztřídní společnosti. A proč vadí obyčejné čapkovské štěstí MP? Nebyla zdrojem (byť) podvědomá idea "amerického satana"? Uvidíme dále.
MP: "Britské či americké angažmá ve světových záležitostech je voluntaristický akt. Ať už jim při tom jde o něco sobeckého, anebo jen chtějí podporovat spravedlnost a lidská práva, je to vedlejší." Domnívám se, že cíle lidského snažení jsou rozhodující, jakkoli nesvětí prostředky. A zase ti Angloameričané...
MP: "Když byli mí rodiče mladí, konalo se mnoho studentských demonstrací a pokusů o revoluci. Ti lidé v něco věřili (nezáleží na tom, co to bylo) a bojovali za to. Mnoho z nich během těch demonstrací a pokusů o revoluci zemřelo...Kolik takových studentských demonstrací a pokusů o revoluci se koná dnes?" Autorce zjevně vadí politická pasivita a "nízká politická angažovanost" jejich vrstevníků. Zdá se, dokonce, že volá po revoluci pro revoluci. Já se domnívám, že revoluce má přijít, jen když tyrana nelze svrhnout jinak. Ale ne: je třeba se bouřit vždy - když neteče krev - je něco špatně..
MP: "Chci říci, že namísto toho, aby mladí lidé dnes věřili ve svobodu, nezávislost a spravedlnost, věří v iPod, v MSN/ICQ, v celebrity, značková jména, Nokia N GAGE, protože to, co se ve světě dnes děje, přímo nijak neovlivňuje jejich život." Moje interpretace je jiná: mladí (dnes a někde!!) nepotřebují "věřit" (čti bojovat za) svobodu, protože ji mají. Mají i svobodu poslouchat hudbu, kterou chtějí na svých iPod-ech, které mohou vlastnit (tuto svobodu moje generace neměla). A tak se věnují svým iPod-ům a vůbec věcem příjem Nebo ještě jinak: víra ve svobodu a spravedlnost se nedeklaruje revolucí (množstvím prolité krve), ale třeba také tolerancí. Revolucí odstraníš toho kdo ti stál v cestě, ale jsi stále na stejném místě a - máš ruce od krve. Dlouhá a pomalá cesta bývá lepší. Co získáš rychle (revolucí, nebo na tři kliknutí) nestojí většinou za moc.
MP: "Zdá se mi skutečně podivné, jak necitlivá je tato Generace N vůči světovým událostem.." Mě zase zaráží jakási "výběrová citlivost" těch co "protestují". Škoda, že autorka nespecifikuje, které světové události má na mysli. Zaznamenal jsem protesty proti "agresi" do Iráku, naproti tomu žádné protesty když SH vraždil vlastní obyvatele po tisících. Též např. genocida prováděná Rudými khmery v Kamboži nechala mladé revolucionáře v klidu. Ještě že mají svého GWB. Možná to má co dělat s freudovským protestem proti Autoritě. Otce zde personifikuje Kapitál a USA. Ale to by bylo na jinou diskusi. Na závěr si dovolím jednu stařeckou vzpomínku. Vzpomínám si, když jsem byl v revolučních šedesátkách asi ve věku autorky, oslovil mne jeden výrok Rudi Dutschke. Tento revolucionář a barikádník pravil, že jediný komu jde opravdu o revoluci a pokrok jsou STUDENTI. Dělníky ty prý zajímá pouze obsah výplatních sáčků. No vida, dnes už mi to moc chytré nepřijde. |