Iniciativa Ne základnám ostře protestuje proti zásahu vojenské policie, která vyklidila kótu 718, na které už šest týdnů protestují aktivisté Greenpeace proti plánům české vlády na výstavbu americké radarové základny.

Tento symbolický protest ztělesňoval jedno z hesel, která skandovali občané na nespočtu demonstrací, jež za poslední dva roky proběhly. Je jím "Naše Brdy nedáme". Proti občanskému nasazení tak byla nakonec použita vojenská síla. Takto zachází současná vláda s lidmi, kteří se rozhodli, že budou pokojně protestovat přímo v Brdech.

Iniciativa Ne základnám proto svolává na úterý 10. června od 17.00 h protestní shromáždění proti vyklizení kóty před Generální štáb armády České republiky v Praze 6. Vystoupí na ní zástupci Iniciativy Ne základnám, aktivista Greenpeace, který byl přítomný zásahu, a další.

235 fotografií Štěpána Kotrby z dobrodružného putování na kótu 718 ZDE

Po přečtení článku o protestech vůči cenám paliv ve Španělsku a Portugalsku jsem došel k názoru, že český národ je neschopný se sjednotit a vyjádřit se jasně k problému, píše jeden český dopravce, jehož jméno je redakci známo.

Protože pracuji v dopravě (v ČR), tak vím, že všichni lamentují nad cenami za přepravy, že se zdražuje nafta, poplatky, pokuty za zpožděné dojezdy o hodinu, kontroly, kurz koruny k euru, atd....

Národní bezpečnostní úřad bude vyšetřovat novináře kvůli úniku informací z takzvané Kubiceho zprávy, v níž se bývalý šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice zmínil o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a obvinil některé konkrétní politiky včetně předsedy ČSSD Paroubka. Informovala o tom Česká televize.

Do Českého rozhlasu přinesl dokument redaktor Radiožurnálu Hrbáček, který je jinak znám nadstandardními kontakty do prostředí vojenské rozvědky. Kopie zprávy nebyla učiněna na místě, o kterém se domnívá NBÚ, který za únik potrestal pokutou předsedu klubu KDU-ČSL Severu. Kubiceho zpráva musela být oskenována nebo oxeroxována a pak oskenována - a to mimo místnost, ve které se sešel branně bezpečnostní výbor. V žádném případě nebyla ofotografována na místě z volně ležících listů na stole. Na stránce rozhlasu kdysi zveřejněné stránky Kubiceho zprávy to dokazují jasně. Nicméně zvláštní vyšetřovatel protikorupčního útvaru Policie Zahálka byl z případu odvolán státním zastupitelstvím, které se snažilo případ "zamést pod koberec".

"Kdo inicioval přijetí zákona o prokazování původu majetku? My. Zákon byl přijat a kdo podal návrh k Ústavnímu soudu? Já," říká slovenský premiér Fico v pondělním vydání slovenských HN. Překvapivé a absurdní prohlášení. Správné znění Ficovy odpovědi je podle mluvčí strany Smer-SD Kataríny Kližanovej Rýsovej: "Kdo inicioval přijetí zákona o prokazování původu majetku? My. Zákon byl přijat a kdo podal návrh na Ústavní soud? Já? Já jsem ho nepodal." Není v tom rozdíl?

Redakce Hospodářských novin právo Roberta Fica na opravu, kterou mu dává nový tiskový zákon, uznala. Uznala by ale redakce fatální zkreslení přímé odpovědi premiéra, kdyby neexistovala drakonická opatření nového zákona? Asi ne. Je přece svoboda slova. Ficova válka s médii má první spektakulární výsledky, hovořící nikoliv o ohrožení demokracie a svobody slova (jak o tom hovoří vzrušeně slovenští novináři i někteří jejich čeští kolegové či majitelé slovenských médií), ale o skandálních žurnalistických manipulacích ve slovenských novinách. A to není dobrá zpráva pro novinářskou obec ani v daleko liberálnějším Česku. Protože i zde si novináři vystřihují z odpovědí politiků pouze to, co se jim hodí, bez ohledu na realitu. Měli by si začít dávat pozor. Protože slovenská norma je do českého práva transportovatelná rychle. Levicí i pravicí.

HN.SK: Fico pre HN: Nie som krstný otec Mečiara ani SlotuZDE

ŠOK│ Kam až může zajít náboženská blouznivost, ukazuje sousední Slovensko. Zdejší Asociace zdravotně postižených a občanské sdružení Fórum života chtěli vymoci změnu §5 zákona o umělém přerušení těhotenství. Do normy chtěli vepsat tento odstavec:

"Diskriminácia nenarodených detí z dôvodu genetického vývoja je neprístupná; pri geneticky chybnom vývoji plodu nemožno tehotenstvo prerušiť po uplynutí lehoty stanovenej v § 4."

Důvodem křesťanské hysterie je možnost uměle přerušit těhotenství ve lhůtě po 24. týdnu v případě geneticky chybného vývoje plodu. O právu na přerušení těhotenství i po tomto limitu rozhodl Ústavní soud Slovenské republiky. Ministerstvo zdravotnictví křesťanský tlak neakceptovalo.

Pokud jde o přání slovenských zdravotně postižených, aby lidské plody, u nichž bude zjištěný nějaký defekt, nebyly potraceny, zdá se mi, že nejde o projev náboženské blouznivosti. Jde o to, zda život tělesně/mentálně postiženého člověka nestojí za žití a zda o tom má právo rozhodnout jeho rodič nebo společnost.

Ministerstvo financí pod vedením ministra Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) hodlá vyřešit problém starých ekologických zátěží přenesením úkolu na privátní subjekt. Vzhledem ke skutečnosti, že by se jednalo o jednoznačně největší státní zakázku v historii České republiky (115 miliard Kč), nemělo by k ní dojít uspěchaně a bez zajištění dostatečných garancí.

Podle mého názoru to základní, co by měly školy dát žákům a studentům, je otevřenost, flexbilita, vnímavost k souvislostem a kontextům, umění budovat si názor a názor měnit, nebát se myslet a nevěřit v to, že věci jsou "těžké" a že jim mohou rozumět jenom autority - zároveň ale respekt vůči úsilí a vynikání svých vrstevníků (pokud jde o respekt a náklonnost k silným, otevřeným, inteligentním a citlivým osobnostem, což by měl být každý učitel, tu mají děti a mladí lidé téměř vrozenou a tíhnou tímto směrem sami).

Školy by lidi měly učit myslet, tj. učit je přistupovat k tomuto našemu světu jako k něčemu, co není v žádném případě fádní, vyřízené a kde se už není čemu divit, nýbrž naopak jako k něčemu, kde mohou rozvíjet své schopnosti, svůj zájem, kde mohou žasnout, milovat, tvořit a žít smysluplný, autentický život (učitelé ale zpravidla v nic takového nevěří a jejich existence se zakládá na frustraci, která závidí materiální požitky těm druhým, lépe placeným lidem). "Znalost" lze získat vždy za pochodu, pokud jste otevřená mysl, máte kuráž, chuť do života a radost z nového. Znalosti pro znalosti, princip našeho školství, je však vražda intelektu a tvůrčího ducha.

Anglické ministerstvo školství oznámilo, že až 270 škol v Anglii bude během následujících tří let uzavřeno a budou nahrazeny "akademiemi" a novou generací "trustových škol". Ministerstvo také přijme razantní kroky na odstranění nekompetentních učitelů a zahájí hloubkové hodnocení kvality vyučování v každé střední škole. Ministerstvo zahajuje program, jehož cílem je donutit 638 středních škol, o nichž se ví, že jsou nekvalitní, aby výrazně zlepšily svou úroveň. Očekává se, že nejméně 200 škol nebude schopno svou úroveň zlepšit a ty budou zrušeny. V Británii je asi 3100 středních škol.

Ministři definují selhávající školu jako takovou, v níž získá méně než 30 procent žáků aspoň nějakou maturitní kvalifikaci. Program má být realizován do roku 2011.

Guardian, Schools news: I will close up to 270 failing schools to improve standards, says minister ZDE

Desetitisíce španělských řidičů kamionů zablokovaly silnice na francouzských hranicích. Vyvolalo to obdobné akce v Portugalsku a ve Španělsku a odbory po celé Evropě připravují nové protestní akce proti rostoucím cenám benzínu a nafty.

Španělští dopravcí zahájili dlouhodobou stávku. Požadují, aby jim vláda poskytla balík dotací, které by zmírnily dopad rekordních cen pohonných hmot. Řidičí kamionů zablokovali dálnice na hranicích s Francií a vyvolali dvacetikilometrové fronty kolem Madridu a Barcelony. V španělských a portugalských supermarketech vznikly dlouhé fronty zákazníků poté, co dopravci varovali, že supermarketům velmi rychle dojdou zásoby potravin. Některé supermarkety zůstaly uzavřeny. Asi 15 procent madridských čerpacích stanic nemělo benzín.

Hlavní silniční trasy Catalonií a Baskickem byly zablokovány. Na francouzské straně hranic se k protestům připojili francouzští řidiči. Kolem města Bordeaux vyvolali řidiči kamionů pomalou jízdou po dálnici až třicetikilometrové fronty. V Portugalsku zahájili řidiči také dlouhodobou stávku a jedna organizace pohrozila, že zablokuje hlavní silnice na jih vedoucí do Algarve a zabráni tak tomu, aby bylo zboží dopraveno do turistického regionu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kolem reformy zdravotnictví se uvádí mnoho argumentů, z nichž řada je určena pouze na matení veřejnosti a odvedení pozornosti od podstatných informací. Rád bych v tomto článku poukázal na důležitý fakt, že kroky vládní reformy jdou ve svých důsledcích proti principům solidarity ve zdravotnictví.

Shrňme stručně základní údaje o financování zdravotnictví a pokusme se o analýzu vládních reformních kroků. Při psaní článku mne v příslušných souvislostech napadla řada všetečných otázek. Uvádím je jako intermezza. Závěr nechť si ale každý učiní sám.

Navazuji na reakci Pavla Drse, píše Pavel Hložek. Skutečnost s kvalitou učitelů v našich školách je opravdu alarmující a páně Drsův názor k řešení jde skutečně k meritu věci.

Jako příklad můžu uvést vlastní "kruh" Masarykovy Univerzity v Brně, kde jsme na Přírodovědecké fakultě studovali matematiku a geografii v polovině 90 let minulého století. Studium nás dokončilo 18 ( 9 děvčat a 9 mladých mužů) v současné době už učí pouze 6 žen (a z toho jsou ještě 3 na mateřské dovolené a není jisté, že se k výuce vrátí) a z mužů pouze 3.

Zbylí pánové mají rozličná povolání od unijního úředníka v Bruselu, přes manažery ve velkých firmách až po majitele vlastních firem.

Já osobně zkoušel velmi krátký čas učit, ale za plat výrazně nižší než je průměrná mzda si rodinné zázemí příliš nevybudujete a proto jsem byl nucen, stejně jako ostatní spolužáci, opustit povolání učitele a to jen díky ekonomickým "poměrům".

Přestože by mne tohle povolání (v našich podmínkách však spíše poslání) naplňovalo i nyní, je těžké opustit 3 x více honorované místo a vrátit se zpět...možná až se bude blížit důchodový věk.

Osobně se tedy vůbec nedivím, že ve školách nyní působí pouze absolventi a lidé v důchodovém věku.

Dobří učitelé byli vypráskáni už dávno: to, co píše onen rodič je zřejmě obecná pravda, poznamenává Hana Sečkárová. Naši dva kluci chodili na první jazykovou školu v Praze, Praha 4, Horáčkova ul. První šok pro mně přišel když byl starší chlapec asi ve 4. třídě. Po práci jsem nakupavala v samoobsluze u Metra a tam byl v kase třídní mého syna -po náročné práci musel takto zachraňovazt rodinný rozpočet, protože on i jeho manželka pracovali ve školství. Co myslíte, má se člověk stydět, že žije v takém systému nebo obdivovat život, který si vždycky najde cestičku ( to je citát z Jurského parku).

To bylo ještě před rokem 2000. Mladší chlapec ještě stačil též zdejší výuku, která byla na vysoké úrovni, ukončit v roce 2006. Škola pak měla ustoupit zájmu o lukrativní pozemky v blízkosti metra Pankrác. Nevím jak to vypadá dnes, ale spousta učitelů už předem radši odešla jinam. Mít málo peněz a ještě se bát, že škola bude vůbec zavřená, protože tam má stát já nevím hotel nebo cokoliv je už opravdu neúnosné. A ještě jednu poznámku bych měla. Starší syn vloni maturoval na gymnáziu a vím že zkouška z češtiny byla zde velice náročná. Chyba je, že známky se nijak neporovnávají, dvojka anebo i trojka na takové škole se vůbec nedá porovnat s jedničkou na nějaké takové škole, o které píše pan Čulík. Ale jak z toho ven ??

Poznámka ŠOK: Jediným řešením srovnání kvality jednotlivých škol je státní maturita. Snad právě proto vyvolává tolik emocí - a to i od pedagogů. Mohlo by se ukázat, že kvalita vzdělání na některých školách zaostává.

Téměř pravidelně a opakovaně se objevují v různých našich městech kauzy a aféry spojené s prodejem nájemních bytů, ať obecních nebo podnikových. Vždy jde o záležitost závažnou, protože se dotýká jednoho ze základních lidských práv, práva na bydlení. Mnoho nájemců bytů se pak v současné době dokonce dožaduje, aby jim jejich byty byly prodány, protože se obávají, že by o ně mohli přijít. Nejde o neodůvodněné obavy, přestože nájem bytu je chráněn občanským zákoníkem. Zkušenosti lidí jsou však jiné.

David Green, postgraduální student na University of Glasgow, pracuje na výzkumném projektu nazvaném "Memories and Perceptions of Czechoslovakia's 1989 Revolution (Vzpomínky na československou revoluci r. 1989)". Dosud byly ve studiích československé revoluce r. 1989 interviewování výlučně "studentští hrdinové". David Green se zajímá o to, jakým způsobem vnímali revoluci v roce 1989 normální lidé, jimž je dnes něco mezi 50 a 60. Během letošního července by chtěl pro svou práci v České republice natočit s těmito svědky řadu rozhovorů.

Všechny rozhovory budou důvěrné. Studie bude vypracována v angličtině a žádná z osob, které výzkumníku poskytly své názory a informace, nebude v práci identifikována; údaje zůstanou zcela anonymní.

Britské listy apelují na naše čtenáře: pokud máte zájem s Davidem Greenem promluvit, prosím, napište mu na tuto adresu 0706442g@student.gla.ac.uk. Děkujeme.

V Britských listech čteme o stavu českých škol a v Německu už absolventi základních škol jen málokdy najdou učednické místo. O životně důležité potřebě dobrého vzdělání bych se chtěl zamyslet v této poznámce.

S hodnocením Jana Čulíka do jisté míry souhlasím, domnívám se ale, že je třeba zvážit příčinu a následek. Dobří učitelé totiž již z velké části ze škol vypráskáni byli.

Znám několik ředitelů základních a středních škol, kteří by se velmi rádi zbavili nekvalitních učitelů, situace je ale natolik zoufalá, že za ně nemají žádnou náhradu.

Za minulého režimu koloval vtip o nové společenské smlouvě: oni se tváří, že nás platí -- a my se tváříme, že pracujeme. Tento druh společenské smlouvy nadále panuje ve společenských vědách. Navíc by jej bylo možné rozšířit: učitelé se tváří, že učí, a studenti se tváří, že studují. Není divu, že za těchto okolností přistupuje značná část studentů ke vzdělávacímu procesu jako k sérii umělých překážek postavených mezi ně a kýžený diplom, který má pro pozdější uplatnění na pracovním trhu pořád ještě jistou váhu.

Z diskuse o úrovni českých učitelů by se neměl vytratit důvod, který zde tuto diskusi vyvolal, tedy stávka učitelů. Zaměstvatelům stávka vadí a vymýšlejí způsoby, jak jí zabránit. Jedním ze způsobů, jak stávce zabránit, je narušit solidaritu stávkujících, třeba řečmi o jejich nízké kvalitě. Ti hodní a pilní, kteří se mezi ony nekvalitní jakoby nepočítají, jsou využiti jako potenciální nebo skuteční stávkokazové a jsou za svou úsluhu zaměstnavateli mírně odměněni, aby se mohlo říci: Vidíte, stávka k ničemu nevede, to vy hodní a pilní si zasloužíte mírné zvýšení platů, takové, jaké zaměstnavatel sám uzná za vhodné a pro sebe za přijatelné.

Ve své práci v posledních letech jsem se setkával většinou se studenty a absolventy ekonomických směrů vysokých škol. Překvapilo mě např. to, že mnozí byli velmi nesmělí a nerozhodní třeba při získávání údajů, nutných pro zpracování diplomové práce. Vysvětloval jsem si to tím, že ekonomické (zejména makroekonomické) nauky dnes do značné míry ovládla tzv. pravicová ideologie a domníval jsem se, že absolventi technických oborů budou daleko lépe připraveni pro praxi. Dobře si vzpomínám, že my, kteří jsme končili technické VŠ před více než čtyřiceti lety, jsme byli daleko více sebevědomí a po nástupu do zaměstnání jsme byli často přesvědčeni, že naše odborná kvalifikace je národními podniky využívána zcela nedostatečně. Bohužel se objevily závažné informace, které můj optimismus ohledně dnešních absolventů technických směrů VŠ značně ochladily.

Komentář ke článku pana Ladislava Žáka "Evropou obchází strašidlo".

Tento článek mě velmi zaujal, protože tato problematika již delší dobu zatěžuje mojí mysl, píše Michal Horák. Velmi se obávám, že náš občanský názorový profil se poněkud zplošťuje a dokonce se někdy stává poněkud bezobsažným. Tam, kde uniká materie a nahrazuje se pustým žvaněním, nelze se dobrat konečného řešení a skutečné problémy se ztrácí v klubku naučených schémat, frází a subordinancí a to se samozřejmě jako podivný jedovatý smrad šíří po všech prostorách našeho života.

Musím souhlasit s Vaším článkem "Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech", a to jak podle svých zkušeností ze studia na gymnáziu, tak ze svých zkušeností ze studia na VŠ, tak ze svých zkušeností z učení na ZŠ a na gymnáziu a na VŠ.

Nad článkem Jana Čulíka jsem se trochu zhrozila, hodně zamyslela, píše Eleni Akriditisová.

Není to tak dlouho, co jsem ukončila vzdělávání se na jedné z českých vysokých škol. Třeba to zrovna bude ta, jejíž zástupce si stěžoval na úroveň uchazečů o studium (?).

Já osobně bych problém viděla právě už na vysokých školách samotných...Málokdy jsem se setkala s osobním přístupem. Krédo bylo: Nauč se kvantum informací, není důležité, abys je pochopil, ale když já to budu chtít slyšet, tak to musíš být schopný ze sebe dostat. Kdykoli. Jinak tu nemáš co dělat. Zkoušky jsou na tomhle principu založené, nevšimla jsem si, že by někdo hodnotil, jaký přístup k dané problematice mám.

Učitelé v České republice vydělávají tolik peněz, za kolik v podstatě stojí. Někdy, dodal bych, vydělávají dokonce více, než si zaslouží. Určitě to platí o mnoha učitelích angličtiny.

Teachers in Czech Republic make as much money as they are generally worth. Sometimes, I would add, they make even more than they deserve. At least many English teachers.

Zkušenost pana Golga je skutečně nepříjemná (sám mám, bohužel, podobnou). Avšak myslím, že není dobré takto celý problém generalizovat, protože kupříkladu my (poslední ročník gymnázia), máme vynikajícího pedagoga, který často pořádá cesty do Anglie (druhdy s celou skupinou) a jeho návštěvy z Ameriky mnohdy zavítají i na besedu. I na ZŠ jsem měl rovněž vynikající kantorku. A nebyla sama, píše gymnasista Vojta Smetana.

Myslím, že jde hlavně o to, s jakým člověkem se setkáme.

Tak se nám tu pánové akademici a novináři čertí, jací že jsou čeští učitelé neschopní a jak by je nejraději vypráskali ze třídy a jak neumějí anglicky. Pan Golgo dokonce na základě jedné zkušenosti s učitelem angličtiny generalizuje za kolik že stojí práce asi 100 000 učitelů České republiky. Cvek zase kantory kádruje (jako obvykle, chce se mi dodat), když tvrdí, jak kantoři v žácích zabíjejí kreativitu a analytické myšlení. Snad proto, aby ukázal, že on je lepší než všichni okolo něj, usuzuje Jan Rottenberg:

Pan Čulík klidně může chtít všechny stávkující učitele vypráskat za jejich -- dle jeho názoru - nehorázné požadavky. Než však vezme do ruky devítiocasou kočku, měl by si položit některé praktické otázky. Kdo za ty učitele, které vypráská, bude učit? Proč vlastně čeští učitelé budí dojem, je jejich práce je velmi nízké kvality? Abych panu Čulíkovi, Cvekovi a Golgovi usnadnil rozhodování, nachystal jsem si pro ně malý kvíz. V případě potřeby je možno zakroužkovat i více odpovědí, které považují za správné:

Kvalita práce (některých?, většiny?, všech?) učitelů je nízká, protože:

Jan Čulík v článku Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech" parafrázuje údiv kolegy, popř. se diví sám, slovy: „To, co jsme v přijímacích zkouškách od uchazečů požadovali, by je normální učitel dokázal naučit asi tak za deset hodin, konstatoval kolega. Co s nimi na těch středních školách dělali po dobu čtyř let, tři hodiny týdně, naprosto netuším.“

Rád sděluji, co normální i nenormální učitelé během výuky dělají: snaží se víceméně (čím dál méně) úspěšně udržovat ve třídě atmosféru, kterou padesátiletí a starší znají z dob vlastní školní docházky – během přestávek, píše čtenář Dr. Henning Schlegel, dlouholetý učitel na soukromé škole.

Polemika s Ladislavem Žákem, o matematice a systému vzdělávání vůbec.

Kolega Ladislav Žák se pokusil načrtnout obecnou chybu současné školní výchovy a de facto celého systému, při tom ale sám několikrát poněkud pošlapal to, o čem psal a trochu se odklonil od tématu. Zpět tedy za opravou a poznámkami o matematice...

Jen na úvod. Jako doktorand na ČZU jsem měl tu čest několik let se podílet na výuce mladých studentů ČZU a také sledovat kvalitativní vývoj vysokoškolského studentstva. Jen pro upřesnění, doktorskou zkoušku jsme složil v minulém roce.

Lékař léčí, ale příroda uzdravuje. Záleží na organismu, jak se má k dalšímu životu; léčením se životaschopnost jen podporuje. Profesoři výběrových škol můžou žít v přesvědčení, že své studenty hodně naučili. Jenže učitel učí, ale naučit se musí student. I když třeba všemu porozumí z výkladu kvalitního učitele a je nadaný takovou pamětí, že už doma skoro nepracuje. I tato vyjímka je zásluhou studenta. Nejhorší je, když žák nechce. A to je v Česku obvyklé, protože výuka bývá obvykle nudná. V Anglii prý chodí žáci do základní školy rádi?

pozn. JČ. Ano. O prázdninách se ptají, kdy už začne škola. Ale i mnohé britské školy mají vážné problémy.

Je pravda, že situace s kvalitou učitelů je leckdy neuspokojivá. Jaký je ale důvod tohoto tristního stavu? Ve velké míře je mnoho učitelů angličtiny "předělanými" ruštináři, ale zdaleka nejvíc je učitelů angličtiny nekvalifikovaných. Občas je jedinou kvalifikací pobyt v anglicky mluvící zemi (Přičemž základní náplní takovéhoto pobytu je celodenní práce s ročním anglickým miminem a noční opíjení se s krajany v pubech. Úroveň angličtiny takovýchto samouků je leckdy děsivá.) Troufnu si tvrdit, že panu Golgovi by se patrně nestalo, že by mu učitelka "angličtiny" nerozuměla, pokud by se setkal s absolventem dejme tomu pedagogické fakulty v Praze nebo v Plzni (O dalších školách nemám reference, ale nepochybuji o tom, že jejich úroveň je adekvátní). Co ale dotáhne takového absolventa do školství - 16,000 hrubého jako nástupní plat? To bych tedy pochyboval - v soukromé sféře si takovýto absolvent, pokud bude mít smůlu, vydělá nejméně dvakrát tolik.

Proto na mě jako z jiného světa působí návrh pana W. Bartoše, který si myslí, že pro výuku ve škole je dostatečná kvalifikace maturanta. Jelikož jsem před několika týdnů byl u maturit "špičkových" studentů (v různých srovnávacích testech se umísťují například v první desítce z 1700 škol), troufal bych si tomuto legračnímu názoru oponovat. Stejně tak se nedivím, že se učitelé bouří, pokud dostanou přidáno 150,- Kč měsíčně při 7% inflaci.

Určitě bych však s panem Golgem souhlasil, aby někdo kvalitu učitelů sledoval. Ještě však poznámka na závěr: Pokud byste, pane Golgo, takovouto lžiučitelku ze školy vyhodil a pokud byste jich vyházel třeba tisíc, kde byste vzal někoho, kdo by tu angličinu nakonec učil?

Pozn. JČ: Proč předstírat, že v ČR existuje školství? To je snad lepší lžiučitele vyhodit, ne? Aspoň by se to muselo řešit.

Souhlasím s Rudolfem Zahradníkem, čestným předsedou Akademie věd ČR , jestliže říká, že mnohé vysoké školy nedosahují dnes ani úrovně odborných učilišť. Jak by také mohly, když zde učí pedagogové, z těchto škol vyšlí a praxí mnohdy ani nepoznamenaní. Píší učebnice, plné citátů druhých a nutí memorovat své žáky nesmysly. A žákům zase nejde o nic jiného, než o papír jako poukázku na zaměstnání nicotného úředníka, vytvářejícího dokumenty, které většinou nikdo nečte. Přesvědčení Jana Čulíka o tom, že se rodí neomezený počet studijních géniů, připomíná ono úsloví o maršálské holi v každé vojínově tornistře. Je optimismem, dávající smysl práce pedagogům, že génia lze objevit v jakémkoliv člověku a studijním typem se může stát každý, kdo najde "svého guru", onoho mýtického učitele moudrosti. Pedagogika připouští, že do každé husy se dá nacpat šiška. Biologie to potvrzuje. Psychologie ovšem připouští, že ne každá husa tu šišku stráví a jsou i husy, které se šiškou zadusí - šokem. Svět potřebuje neomezené množství hus.

Je opravdu zvláštní, jak Štěpán Kotrba zarytě hájí zastaralý status quo, a to v mnoha oblastech lidské činnosti. Přesvědčení, že většina obyvatelstva jsou idioti, s nimiž se "nedá pracovat", je zvláštní idiocií středoevropského prostoru - je svou podstatou hluboce nedemokratické.

Je to postoj z devatenáctého století, kdy vládly v Evropě namyšlené miniaturní elity - protože většina národa musela dělat mechanickou práci.

Uvedu několik faktů:

1) Absolvoval jsem gymnázium v roce 1999. V tomtéž roce ze 107 021 přihlášených na VŠ bylo přijato 44 544 (cca 41,6%).

V roce 2006/07 se na VŠ hlásilo 137 836, přijato bylo 89 075 (tj. 70%).

Nemám čas provádět podrobnější statistické rešerše (a navíc statistika je nejvyšší druh lži, jak víme), ale z těchto dvou údajů je přece zjevné, že struktura uchazečů se velice proměnila - a pozitivním směrem to není.

Stávka zaměstananců je prostředek, jak donutit zaměstnavatele zvýšit platy. Není to způsob, jak zvýšit kvalitu zaměstnanců. Stávkují zaměstnanci kvalitní i méně kvalitní za základní tarify.

Tzv. diferenciace v odměňování za kvailtu práce je věcí manažerů a organizace podniku či úřadu. I manažeři jsou dobří a špatní a ti dobří umějí lepší zaměstnance lépe odměnit, aniž by popudili ty méně schopné.

Systém odměňování musí být takový, aby ho všichni respektovali, včetně rozdílů podle kvalifikace a kvality.

Zaujal mě Vás článek o školství a následné reakce pana Kotrby a Vaše. V posledním čísle Scientific American vyšel úžasný článek "How to Release Your Inner Genius (Jak uvolnit vašeho vnitřního génia)". Ten říká, že k vybudování experta, dobrého sportovce, mistra v šachu, prostě k vybudování znalostní dovednosti je nezbytně nutná správná vyučovací metoda a motivace. Dokonce se zmiňuje, že talent není klíčový, píše Luboš Král.

Požadavky politiků v minulých letech, aby většina populačního ročníku ukončila středoškolské vzdělání, nese ovoce. Trpké. Ne všichni poznají rozdíl mezi tvrdým a měkkým i za situace, kdy mládež nečte kvalitní literaturu, neb sleduje televizní seriály, Pawlowská a Viewegh jsou nejčtenějšími autory, nejčtenějšími knihami jsou sešity Červené knihovny, nejčtennějším periodikem je Blesk (Blesk 1,51 milionu čtenářů, Mladá fronta Dnes 1,08 milionu, Lidové noviny 226 tisíc čtenářů) a do médií se dostávají i pologramotní novináři.

Úroveň maturitních zkoušek pod státním diktátem řízeně poklesla. A v tom je problém. Ne kvalita, ale množství absolventů se dnes hodnotí. Podle toho vypadá výsledek. Za málo peněz málo muziky.

Hovořil jsem s nedávnou maturantkou o výuce angličtiny na středních školách v ČR. Je stále postižena tímtéž jako před čtyřiceti lety. Namísto toho, aby učitelé žáky naučili normálně mluvit, nutí je biflovat se encyklopedické informace, například údaje z anglické historie, případně posloupnost vlády různých anglických králů... :)

Praktická výuka, jejímž cílem musí být poradit si ve světě, být originální, zvídavý, svobodný a vymýšlet nová zajímavá řešení, je v českých školách nahrazována nucením učit se nazpaměť povětšinou irelevantní encyklopedické údaje. Anebo, jak o tom svědčily letošní přijímací zkoušky na vysokých školách, se na středních školách už neučí vůbec nic.

Proč není součástí diskuse o nízkých platech učitelů analýza způsobu jejich práce? Britská vláda nedávno varovala, že pokud se nejhorší školy v Británii nezlepší, a definovala velmi přesná kritéria, podle nichž se to bude poměřovat, ty školy prostě zruší. V ČR by se ovšem muselo zrušit skoro celé školství, ale pro ne? Proč si hrát na to, že Česká republika má školy, když tomu tak zřejmě často vlastně ani není.

Vážení stávkující kolegové,

pokud je Vaším cílem, jak se všeobecně tvrdí (ve sdělovacích prostředcích a Vy to po nich opakujete), všechny ty různé zdejší řídící úředníky upozornit na odměňování českých učitelů žebráckou mzdou, jde o cíl velmi naivní, neboť oni úředníci toto vše velmi dobře vědí už šedesát let a nejen, že šedesát let na nás kašlou, ale chystají se na nás kašlat dál i po Vaší stávce, a to na věčné časy a nikdy jinak. Jediným efektem takovéto stávky bude, že každý z Vás při své mnohdy už opravdu zoufalé finanční situaci paradoxně přispěje do oné pověstné černé úřednické veledíry nějakými 500 -- 800 Kč své denní mzdy, která mu za den stávky pochopitelně nebude vyplacena., píše Vladimír Bidlas.

Se zájmem jsem sledoval poměrně rozsáhlou polemiku, kterou v Britských listech vyvolaly názory anglického bohemisty Roberta Pynsenta. Doplním ji jen citátem vztahujícím se k Pynsentovu výroku, že "Karel Čapek byl tichošlápkem (...) prostřednosti," upozorňuje šéfredaktor Tvaru Lubor Kasal::

Nedávné články Jana Čulíka, Jana Makovičky, Lukáše Zádrapy a Víta Bezdíčka mě znovu utvrdily v přesvědčení, že Roberta Pynsenta je možno milovat či nenávidět, ale není možno jej přejít s lhostejností.

Lukáš Borovička argumentuje, že kritika "netradičních" úsudků londýnského profesora bohemistiky Roberta Pynsenta vyplývá z kulturního, civilizačního konfliktu mezi konvenčními, stereotypně uvažujícími Čechy a tvůrčím, originálním a hluboce fundovaným cizincem, jehož podnětné a nové závěry, založené na hlubokém studiu zkoumaných textů i dalšího materiálu jeho konvečně založení a nevzdělaní, v tradičních mýtech žijící čeští kolegové zlobně odmítají.

Situace je však poněkud složitější. Některé Pynsentovy úsudky energicky odmítá tu a tam i některý britský kolega. Takže kulturní rozdílností mezi ČR a Británií to asi nebude. Pokusím se věc vysvětlit. Dokonale chápu okouzlení pražských studentů, kteří se dostaví na Pynsentův londýnský seminář a zažijí tam něco, co v životě v České republice nezažili: totiž podrobný kritický rozbor jednotlivých literárních textů, větu po větě - to se skutečně na českých školách většinou nepraktikuje.

Na stránkách BL se snad ještě nestalo, aby jeden autor hrozil jiným autorům ZDE (BL 16.5. 2008) a ZDE (BL 19.5. 2008), že si zaslouží pár facek. Nečetl jsem rovněž v BL polemiku vedenou (vědeckým pracovníkem!) s takovým osobním záštím a osobními útoky a s takovou zpupností, jak to dělá pan Bezdíček (BL 4.6. 2008). To je pro mne docela šokující pojetí demokracie. Poněvadž mě Vít Bezdíček přímo k odpovědi vyzývá, reaguji a doufám, že to z mé strany nebude považováno za "nestoudnou drzost".

"Udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi bylo morálním políčkem Husákovu režimu," pravil zde v flamewarové polemice nějakých dvou britských univerzit kterýsi bohemista jména mně neznámého a snažil se tím dokázat pravdivost své teze. Prozradil tím nechtěně, jak pomíjivé jsou soudy hlupáků i ocenění mocných, byť s dvěma akademickými tituly před a jedním za jménem. A o co lépe je na tom básník, který byl sice věnčen režimními státními cenami v letech 1936, 1955, 1967 a 1968, který byl ovšem několika generacemi obyčejných lidí milován nikoliv proto, že podepsal Prohlášení Charty 77 (na to všichni kašlali vždycky), ale proto, že do veršů vtělil život a pocity svých vrstevníků. Že lidem mluvil z duše. Že formuloval jazykem poezie to, co jiní nedovedli vypovědět ani jako prózu. Kašlu vám na fangle i odsudky, vážení teoretici, žvanilové a nafoukanci. Pro mě je Seifert básníkem dodnes. Básníkem doby, která už nikdy nebude a nic než vzpomínky na mládí po ní zanedlouho ani nezbude. Kašlu vám na fangle i odsudky, páni profesoři. Pro mě je Seifert básníkem a básníkem i bude. I když vy se ve vašich vzájemných sporech k smrti ubijete. Dutost a nadutost jdou totiž ruku v ruce. A básník, básník se směje.

Noc, majitelka tmy,
vylévá z nebe kvapem červánky
jako krvavou vodu,
ve které probodnut byl Marat
dýkou krásné plavovlásky,
a počíná od lidí odtrhávat
jejich vlastní stíny,
jako krejčí odtrhává rukávy,
když zkouší sako.

Všechno tu na světě již bylo,
nic není nového,
ale běda milencům,
kteří nedovedou v každém polibku
objevit nový květ.

Jaroslav Seifert, úryvek z básně Morový sloup, Dílo Jaroslava Seiferta, sv. 11

Po sto šedesáti letech obchází Evropou opět strašidlo. Není to marx-engelsovské strašidlo komunismu, ale strašidlo matematiky. Debaty, které se vedou kolem povinné maturity z matematiky, jsou po mentální úrovni skutečně z kategorie těch parlamentních. O to je smutnější, že je vedou lidé, kteří se prohlašují za odborníky ve všem možném, pedagogiku a matematiku nevyjímaje. Ozývají se slova o tom, že zkouška z matematiky znepřístupní středoškolské vzdělání podstatnému procentu žáků středních škol, protože prostě nebudou schopni zkoušku z matematiky udělat. Vůbec nejhorší jsou takoví, kteří říkají, že mladý člověk má třeba talent na biologii, ale matematiku prostě nezvládne.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.