Vyhlášení státu Peaceland mělo snad k lokalitě vzdálené centru každodenního shonu znova přitáhnout zájem médií a širší veřejnosti. Jinak to ale nejspíš vnímala protistrana, místní vojenští hodnostáři. Úřady byly od počátku akce Greenpeace nepochybně v tísnivé situaci. Když už se zdálo, že se poměry přece jen nějakým způsobem usadily a obě strany nalezly modus vivendi, došlo na "státnická" prohlášení, zákaz nošení zbraní, neposkytování legitimací, odstranění pásky kolem obsazeného prostoru -- jednoduše řečeno, zneplatnění několika málo pravidel antagonistické kooperace aktivistů se stresovanými protihráči. To sotva mohlo být vnímáno jinak než jako provokace. Plán podobných aktivit musel předem počítat se zostřenou reakcí protistrany. Řečeno drsně, pokud hlavním cílem bylo něco jiného než vyprovokování zásahu, tak se obávám, že už ničemu nerozumím. (Ale také to že vůbec nechápu, co při podobných akcích znamenají zábavné aktivity typu koncertu pop music, možná nebude jen produktem extrémně upjaté výchovy.)

Vláda nemocného Topolánka, v posledních týdnech bitá doslova na všech stranách, právě teď zoufale potřebovala vůbec nějaký úspěch, ať už jakýkoliv -- a zde vidím hlavní důvod včerejších událostí. Vyklizení kóty po odporu přece jen kratším a méně odhodlaném, než by autor těchto řádků od Greenpeace čekal, si Topolánkův kabinet skutečně připsal malé bezvýznamné plus. Ale opravdu nevěřím, že aktivisté při vyklízení kóty s policií spolupracovali, jak prohlásil její mluvčí.

Peaceland je teď okupován, oplocován - a prohlášení kampaňového ředitele Piňose, že se aktivisté možná nějak vrátí, berme s jistou rezervou. Zápasy, ani ty nenásilné, se přece nevyhrávají tvrdošíjným opakováním manévru, s nímž se už protivník seznámil. Docela jistě však uslyšíme o Greenpeace, které angažmá v radarové kauze nevzdalo tak snadno jako druhá nejsilnější politická strana v zemi. Někteří z vnějších přihlížejících, na něž v prvních týdnech odvaha a bezstarostnost aktivistů udělaly dojem, již během včerejšího odpoledne na diskusních fórech serverů trousili uštěpačná moudra, jež zavánějí návratem k fundamentu normalizačního mudrování -- že je totiž "stejně všechno na hovno" a nemá cenu o nic usilovat. Teprve šíření tohoto pocitu by vládě přineslo opravdu důležité vítězství. Odstěhováním několika lidí z kopce v Brdech není možno zlomit odpor; ten láme pouze zrada a rezignace.

Co vlastně záleží na místě? Nezměnilo se nic. V noci se setkáváme v kruhu jsa stravováni ohněm.