Toto vše, co se v posledních letech v našem "stávkovém hnutí"děje, je jen jakousi hrou na demokracii. Učitelé stávkují, sdělovací prostředky jim s oblibou vyčítají, že si berou děti za své rukojmí, "vedeme" "dialog", světe, div se, jaký tu máme my Češi demokratický stát. A to je tak všechno, co z toho vzejde. Neboť učitelé mají dále platy pouze podprůměrné (někdy více, někdy méně, vždycky však podprůměrné) a úředníci řídící stát jim plat nezvýší a nezvýší, přestože stát prosperuje docela dobře.

Od některých pamětníků vím, že v listopadu 1989 zvonili klíči hlavně proto, aby se věci konečně nazývaly pravými jmény. Přestože se o to po onom listopadu sem tam někdo nějakou chvíli i poctivě snažil, celkově tato snaha selhala a v mnohém se lže vesele dál.

A pokud jde o informace o učitelích, lže se české veřejnosti značně.

1. Lže se, že učitelský plat je průměrný, zatímco je podprůměrný (což snad Vám učitelům dokazovat nemusím).

2. Lže se, že od listopadu byly učitelské platy několikrát zvýšeny (úředničtí mistři českého jazyka zásadně říkají navýšeny, což je obzvlášť půvabné, a hlavně sympatické), zatímco nebyly zvýšeny ani jednou. Zajisté si totiž vzpomínáte, že první popřevratová léta byla dosti inflační (asi tak 8 % ročně) a že učitelům dlouho nikdo nepřidal ani korunu. Teprve po několika letech se cosi málo z toho, oč učitelé inflací přišli, do jejich platů vrátilo. A hned palcové titulky všude: Učitelé dostali přidáno! Byla to lež, neboť šlo jen o zlomek jakéhosi opožděného inflačního příplatku, který vláda učitelům již dlouho dlužila. Nicméně veřejnost si zapamatovala: Učitelé dostali přidáno! Od té doby nám takhle "zvýšili" plat několikrát. Ani jednou to však nebylo zvýšení skutečné. Vždy šlo jen o určitý nepatrný zlomeček onoho inflačního nedoplatku z 90. let. Zato se však vždycky objevily palcové titulky: Učitelé dostali přidáno! A česká veřejnost si tyto lži zapamatovala. Co by ti učitelé ještě chtěli? ptá se. Že však mám pravdu já, a nikoliv "informace" sdělovacích prostředků, lze snadno dokázat. Důkaz je opravdu jednoduchý: Po čtyřiceti letech komunistického režimu byly naše platy podprůměrné a po dvaceti letech režimu postkomunistického jsou naše platy po všech těch "navýšeních" podprůměrné stále. Kdopak v tom má asi prsty? Že by zlý čaroděj Freston?

3. Nejde o zlého čaroděje Frestona, ale o zlé úředníky řídící tento stát. Oni však nemají tu odvahu, aby vstali a řekli: Učitelé, už nás neotravujte! Vaše platy nezvýšíme nikdy! A jestli nerozumíte, co to znamená nikdy, tak to znamená na věčné časy a nikdy jinak! Na to, aby se vyjádřili takto čestně a na rovinu, jsou však příliš hadovití a vychytralí. Daleko prospěšnější pro ně je ona hra popsaná v bodě 2. Vždyť nejen, že učitelům plat spíše snižují, ale i se jim neustálým lhaním o neustálém zvyšování učitelských platů tak krásně proti učitelům daří popuzovat veřejnost. Demagogické překrucování skutečnosti se tam, kde je doma nevšímavost a do jisté míry i jistá omezenost, účinkem míjí málokdy.

A špatné je, že takovouto hru s učiteli vedle úředníků podle všeho hrají i odbory. Rozpomeňte se prosím, kolik let už školské odbory organizují stávky a kolik let se do nich různí naivní nadšenci zapojují. A výsledek? Učitelský plat byl podprůměrný nejen před šedesáti, čtyřiceti či dvaceti lety, ale je zhruba stejně podprůměrný i nyní, po nějakých, nebaví mě to přesně počítat, ale určitě více než po deseti letech jakéhosi chudozubého "stávkování".

Proč myslíte, že odbory někdy na začátku letošního jara nesdělily vládě, že pokud do 15. května 2009 nebude učitelský plat zvýšen o 100 %, nastoupí v onen stanovený den předem informovaní a na vše připravení (s patřičnými úsporami) učitelé časově neomezenou, avšak velmi svéráznou stávku, která bude spočívat pouze v bojkotu oficiálního vyhodnocení výsledků, jakož i v bojkotu jakýchkoliv závěrečných zkoušek a potrvá až do splnění požadavku? (Mimochodem, jen v takové stávce bych byl ochoten přijít o svůj každodenní příjem, a to třeba tak dlouho, dokud bych neumřel hlady. Ale do bezedné díry přispívat nesmyslně nebudu nikdy). Takovouto nějakou stávku skutečnou nemohou školské odbory organizovat nikdy, neboť mají po celá ta léta podle všeho od úředníků za úkol jakékoliv protestní akce organizovat tak, aby jejich výsledkem mohl vždy být zas jen ten učitelský plat podprůměrný.

A lze proti tomu vůbec něco dělat? Jistě, že lze. Je třeba začít si tyto věci řešit sami. Založit učitelskou komoru a řešit všechny učitelské záležitosti jejím prostřednictvím. A pokud se na účinném řešení této z mezinárodního hlediska přímo ostudné finanční situace učitelů v České republice nedohodnou čeští učitelé ani potom, pak komu není rady, tomu není pomoci.

V Praze 6.6.2008

Vladimír Bidlas, učitel

P.S. Jakoukoliv případnou reakci na internetu okamžitě bez čtení vymazávám, takže nadávky a vulgarismy jsou tentokrát zbytečné.