Doučoval jsem kdysi maturanta z chemie, který za mnou přišel v lednu s tím, že nic ze čtyřletého studia neuměl, ačkoli měl známky z chemie velmi dobré (čili dvojky), v červnu pak velmi dobře odmaturoval a dostal se i na studia medicíny.

Chemie je přitom náročný a obecně neoblíbený předmět - stačí ho ovšem vysvětlovat jako něco, čemu se má a dá rozumět.

Jako učitel na gymnáziu jsem bojoval proti mé nadřízené i proti některým ustrašeným studentům (a jejich rodičům) za učení chemii a fyzice jako něčemu, co je mnohem víc než telefonní seznam, totiž co je postavené na rozumění a přemýšlení.

Rozumění a přemýšlení, k němuž mnoho mladých lidí ovšem přirozeně tíhne (a mohu říci, že velká většina žáků na ZŠ i studentů na gymnáziích i studentů na VŠ jsou podle mých zkušeností otevřené hlavy a lze je rozvíjet, byť se jim díky deformacím prostředí vnucuje strach ze známek, z nonkonformity, z toho, že se nikam díky přijímačkám nedostanou, nebudou-li drilovat supidní, bezmyšlenkové poučky), jsou pedagogy obecně na všech stupních považovány za něco nebezpečného a špatného.

Bohužel, pedagogové i studenti díky uzavřenému prostředí škol často ani netuší, co to přemýšlet znamená, a cítí se dotčeni kritikou, protože vůbec nechápou, oč takové kritice může jít. České školy, od základních po univerzity, jsou prostředím strachu, konformity a tuposti. Cvrlikají si to vrabci na střechách, i když se o tom nesmí mluvit (ohrožuje to totiž důstojnost, klid a dobré svědomí otitulovaných idiotů).

Timothy Garton Ash, který působí na Oxfordu a Stanfordu, v článku, který jsem měl možnost číst v minulém čísle Respektu, kritizuje Oxford jako druhou ligu proti americkému Stanfordu a varuje před budoucností evropských univerzit jako takových.

Dává jasnou otázku, již nazývá "oxfordskou": půjde Evropa cestou rovnostářského, sociálně citlivého vzdělávání, které ji dovede k intelektuálnímu úpadku, k byrokracii a zatuchlosti, nebo dá přednost americkému modelu elitářského vzdělávání, jež vyžaduje výjimečné výsledky a rozvoj těch nejschopnějších myslí na úkor těch méně schopných?