sobota 19.00: ČSSD zvítězila v krajských volbách ve všech 13 regionech. Po sečtení více než 99 okrsků získala ČSSD téměř 36 procent, ODS 23,5 procent, KSČM 15 procent, KDU-ČSL přes 6,5 procenta a Strana zelených o něco více než tři procenta hlasů. Voličská účast byla 40 procent.

I v prvním kole senátních voleb zaznamenala ČSSD úspěch. Do druhého kola postupuje ve 26 ze 27 obvodů. V Karviné zřejmě zvítězil kandidát ČSSD už v prvním kole. V Praze, Plzni, České Lípě a Trutnově získali více hlasů kandidáti ODS, avšak všude se za týden střetnou se zástupcem ČSSD. Na Znojemsku vítězí KSČM.

Zdroj: www.volby.cz>

Vážená redakce, mám takový dotaz. Týká se všech těch diskusí co se konají teď po krajských volbách. Proč se různí televizní komentátoři a analytici vyhýbají tématu Radar? ptá se Vojtěch Červenka. To slovo včera vůbec nepadlo a osobně si myslím, že tyto volby byly mj. i o tom, že lidé nechtějí Radar. Chápu pana Moravce, ze kterého jako modrého fanouška čiší zklamání z výsledku voleb.

Trochu s úsměvem sleduji, jak "česká" média a takzvaní "politologové" hledají nějaké zástupné důvody pro propad ODS a SZ u komunálních a senátních voleb,

Tak nějak se asi nehodí příliš mluvit o tom, že výsledek voleb, který znamená tento naprostý propadák obou zmíněných stran je z velké části také účet občanů za silové prosazování US-radaru, proti jejich vůli.

Nehodí se to jaksi do "krámu".

A důsledek všeho je výrazný posun české politiky doleva a naprosto odepsaná pravice.

Mirku a Sašo, co vám na všechno říkají straničtí kolegové z krajů, když teď mají přijít o svá teplá korýtka?

Sociální demokraté opravdu skončili s 35,85% hlasů jako vítěz krajských voleb. Proč by to ale nemělo být důvodem k radosti ani pro členy ČSSD, o tom víc v téhle poznámce...

V Lidovém domě zřejmě už teď (psáno 18. 10. večer po volbách) lítají špunty. Proto bych se dost divil, kdyby si tam v halasu oslav někdo uvědomoval, že volební vítězství kohokoli - nejen sociálních demokratů - se v širším kontextu doby a dlouhodobější perspektivě vývoje může snadno stát vítězstvím Pyrrhovým.

Topolánek v televizi odmítá slovo fiasko jako příliš silné, jeho místopředseda Bém však mluví o Armageddonu, v přeneseném významu o prohrané zásadní bitvě. Kníže Schwarzenberg "analyzuje" příčinu volební porážky stran vládní koalice tak, že "vláda dostane ve volbách vždycky přes prdel" a dodává "pardon".

S velkým zaujetím jsem sledoval postupné sčítání hlasů po skončení krajských voleb, které probíhaly včera a dnes. Nečekal jsem, že by ČSSD mohla volby tak přesvědčivě vyhrát (a rád jí k tomu gratuluji), nicméně dnes je mi jasné, že ve světle výsledků z roku 2004 krajské volby opravdu nejsou o krajské politice, ale jsou jednoznačně volbami o vládě.

Jsem rád, že krajské volby nevyhrála ODS, píše Michal Pondělíček. Na straně druhé ale nejsem rád, že vyhrála ČSSD. Žádná ze zmíněných stran se bohužel netěší mé důvěře. Doufal jsem, že kraje budou barevnější.

Jsem rád, že Strana Zelených ztratila v těchto volbách prakticky vše. To je cena za smlouvu s Ďáblem, jakým nutně musí být jakákoli pravicová (ale i vyhraněně levicová) strana pro opravdu "zelenou" politiku, píše Michal Pondělíček.

Takže 60 procent voličů nechalo tu menšinu za sebe rozhodnout. No proč ne, když jsou s tím spokojeni. Nebo že by nebyli? A že by neměli koho volit? Tak proč nejdou do voleb volitelní? ptá se Vladimír Rott.

Ať je to jak je, myslím že v zemích jako je Česko by měli (ale kdo to jsou ti oni ?) zavést 60-ti procentní kvórum i u voleb, aby byly platné. Ale jaké by pak měly být následky, kdyby se i nadále většině k volbám nechtělo?

Líbilo by se mi, kdyby si pak občané museli vládnout sami.

Při brouzdání po YouTube jsem dnes náhodou narazil na tuto píseň Jarka Nohavicy, kterou jsem dosud neznal a která je evidentně odpovědí na písničku-pamflet Jaroslava Hutky "Udavač z Těšína". Nohavica v ní skvěle vystihuje atmosféru, která je o pár měsíců později typická i pro hon na Milana Kunderu, upozorňuje Martin Škabraha.

Za povšimnutí stojí také to, jak citlivě dokáže Nohavica reagovat na generační změny a přizpůsobit svůj umělecký projev současné hudební řeči (patrný vliv politického rapu). Skutečný umělec dokáže překonávat vlastní stereotypy a tím i zaujmout kritickou distanci vůči sobě samému; při srovnání s Hutkovou odrhovačkou bez špetky invence bije do očí/uší podstata celé věci: i kdyby měl Hutka fakticky pravdu (že byl Nohavica udavač, což je - velmi mírně řečeno - přehnané), jeho prvoplánovost, povrchnost a plochost jej usvědčují z daleko hlubší lži...

Přečetl jsem si ten rozhovor s Uhdem v Lidovkách. Ten tón Kalenské ztělesňuje všechno, pro co nesnáším ten dnešní český antikomunismus. Ta její sebejistota ohledně toho, jak bylo správné se rozhodnout v roce 1950! Kundera neměl dělat to a to a teď by měl udělat to a to...

Uhde se snaží, ale nevím, zda to není házení hrachu na zeď. Ona zní jako nějaký lidový tribunál nebo polní soud, snad dokonce stranický výbor, píše Martin Škabraha

Paradoxní na tom je, že se to celé točí kolem morálky, ale právě tento přístup, tahle mentalita tu morální dimenzi zcela devastuje, a to podobně, jako ji devastoval minulý režim, hlavně v hodnocení historie.

Žádná morální dilemata pro ně neexistují, co je dobro a zlo je předem dáno na základě toho, na čí straně stojíš - na naší, té správné, nebo na té "jejich"? Stál jsi na jejich, tak jsi zrádce, zločinec, dějiny tě odsoudily a my máme právo tě vláčet v novinách (to v tom lepším případě)...

A nejhorší jsou ty čtenářské výkřiky dole pod článkem. Lůza promluvila a žádá si trest pro zrádce. To už tu taky jednou bylo.

Pozn. JČ: Potíž je, že je to celé na vodě; vláčení Milana Kundery blátem kvůli nedokázanému nesmyslu. Seriozní novinářka by mlčela, anebo by poukázala na to, že se tady rozmazává něco, co nebylo prozkoumáno a nebylo dokázáno. Jak píše francouzská čtenářka Le Mondu: Vyhýbejme se hluku.

Představte si, že zítra začne Blesk psát o tom, že jste znásilnili šestiletou holčičku. Ono to sice není prokázáno, ale říkala to paní domovnice ve vašem činžáku. Vy můžete vydávat dementi, že tomu tak není, ale noviny začnou spekulovat o okolnostech a debatovat o tom, proč jste to asi udělal a jaké vás k tomu vedly motivy.

Dobrý den, píši vám z Cagliary. Když jsem se tu se svými italskými přáteli před týdny bavil o České republice, Kundera byl jedním z prvních lidí mé národnosti, kteří se jim vybavili. Teď se obávám, kdy se příště spisovatel objeví i ve zdejším tisku a já jim budu muset vysvětlovat, co jsme to za národ, který s takovou intenzitou bez zjevného důvodu střílí do vlastních lidí.

Opravdu se stydím, především proto, že to v poslední době není poprvé, co Češi páchají atentát na své vlastní krajany. Z podobných sebevražedných sklonů v mé zemi přejmenovali v zahraničí obdivovaný projekt nové národní knihovny na blob či sliz a z jejího autora, uznávaného architekta, udělali naprosté nemehlo, které vlastně nikdy nic nedokázalo. Celou věc i toho starého pána opakovaně zabili svou bezmeznou vulgaritou. Předtím se to stalo Irglové -- byli to Češi, kdo prosazoval, že cenu v Cannes by získat neměla, protože to odporuje pravidlům soutěže. Francouzští pořadatelé naštěstí tuto vykonstruovanou hloupost prohlédli, za hloupost ji označili a cenu udělili.

Není bez povšimnutí, že všechny tyhle lidi, kteří se dokázali prosadit v zahraničí, odsuzují naši lidé jako Nečechy a zběhy. To je nějaká šílená sebedestruktivní kampaň tohohle malého středoevropského národa, nebo o co se jedná?

V deníku Le Monde v článku nazvaném "Milan Kundera, aneb urážka mlčením" publikovala vášnivou obhajobu Milana Kundery francouzská spisovatelka Yasmina Reza. Píše:

Jen těžko se odpouští muži, který je velký a slavný. A ještě obtížněji se mu odpouští, když při tom mlčí. V říši hluku je mlčení urážkou. Kdo nesouhlasí se svým odhalením, nějakou formou veřejné prezentace mimo své dílo, je člověk, který znepokojuje a stává se vybraným cílem.

Tuhle se na FranceInfo vyskytla zpráva, že by zatčen jeden lékař francouzské záchranné služby, protože se zjistilo, že svého pacienta neléčil, ale dusil. Hned druhý den - jak se dalo očekávat - lékař dokázal, že jeho čin byl špatně interpretován a že dělal naléhavé záchranné akce. Na pár hodin se ten lékař však stal na internetu "doktorem vrahem", napsal v deníku Le Figaro spisovatel Benoît Duteurtre.

V minulých dnech šíří stovky médií, se sebejistotou informačních profesionálů, odhalení, které učinil jeden český týdeník, když vysypal obsah odpadkového koše na slavného člověka, jednoho z velkých spisovatelů naší doby: na Milana Kunderu.

Policejní dokument, který údajně dokazuje, že tento člověk udal policii mladého antikomunistu, vydala instituce s podivným názvem Ústav pro studium totalitních režimů. Tato novátorská vědecká specializace vyvolává nešťastný dojem, že pokračuje v práci komunistických tajných služeb: dál vytahovat lidi a udávat je, bez skrupulí.

V Lidových novinách hájí Milana Kunderu v dlouhém rozhovoru s Renatou Kalenskou Milan Uhde. Chybí v něm zásadní věc. Měla ji říct Kalenská, hned v úvodu rozhovoru a to, že to neudělala, je výmluvnou výpovědí o jejích etických i novinářských kvalitách.

Konstatování, že je Kundera vláčen bahnem na základě nepotvrzené informace, která nikdy neměla být zveřejněna, protože se rovná pomluvě. Spekulace, že někdo možná něco udělal, se nepublikují, je to neetické.

Srovnejte s tím postoj francouzského tisku, ZDE ZDE, především článek spisovatelky Rasminy Rezy mi připadá nesmírně noblesní. Nemluvě o pozoruhodné noblese čtenářských reakcí v Le Mondu ZDE

Bývalá šéfka britské špionáže MI5 Stella Rimingtonová charakterizovala reakci na útoky z 11. září 2001 jako "neuvěřitelně přehnanou" a zdůraznila, že invaze do Iráku ovlivnila mladé muže v Británii, kteří se dali na terorismus.

V rozhovoru s deníkem Guardian charakterizovala Stella Rimingtonová útok al Kajdy na Spojené státy jako "jeden z mnoha teroristických incidentů", který se však od ostatních kvalitativně nelišil.

Stejně jako Eliza Manningham-Bullerová, která odešla z funkce ředitelky MI5 loni, i Rimingtonová, která odešla před 12 lety, zdůrazňuje, že rétorika o "válce proti terorismu" je nesmyslná a byla proti plánům britské vlády, které minulý týden zlikvidovala Horní sněmovna, věznit osoby podezřelé z terorismu bez vznesení obžaloby po dobu 42 dní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kubánská vláda oznámila, že zjistila, že v kubánských vodách v Mexickém zálivu je zřejmě více než 20 miliard barelů těžitelné ropy. Je to dvojnásobek předchozích odhadů. Pokud to bude potvrzeno, stává se Kuba jedním z největších světových vlastníků ropných zdrojů, v první dvacítce států. Její ropná ložiska jsou obdobné velikosti jako ropná ložiska USA.

AVšak Kuba se prý těžko stane komunistickou verzí Kuvajtu. Její ropná ložiska jsou hlouběji než půl druhého kilometru pod mořem a bude obtížné a nákladné je těžit. Kuba trpí už čtyřicet let americkým obchodním embargem a její potenciální ropní partneři - Brazílie, Norsko a Španělsko - jí nebudou smět dodat moderní těžebnou technologii. Avšak nový nález ropných ložisek v kubánských vodách by mohl přimět příští americkou vládu, aby zrušila protikubánské embargo a dovolila americkým ropným společnostem v kubánských vodách těžit. Tím by se snížila závislost Spojených států na ropě z Blízkého východu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Stoupenci šiitského duchovního Moktady Sadra uspořádali v Bagdádu obrovskou demonstraci na protest proti plánům prodloužit americký mandát pro Irák.

Přibližně 50 000 demonstrantů skandovalo slogany jako "Okupanté, vypadněte!"

Ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn je vyšetřován, zda zneužil svých pravomocí ve vztahu k jedné své podřízené. Zjišťuje se, zda měl milostnáý poměr s Piroskou Nagy, donedávna vysokou činitelkou MMF, zda dostala při svém odchodu v srpnu větší "zlatý padák", než na jaký měla národ a zda byla z MMF odejít donucena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Finanční zaměstnanci nejvýznamnějších bank na americké Wall Street mají obdržet za svou letošní práci prémie v hodnotě více než 70 miliard dolarů, navzdory tomu, že uvrhli globální finanční systém do nejhorší krize od roku 1929.

Zaměstnanci šesti amerických bank, včetně bank Goldman Sachs a Citigroup dostanou tyto prémie navzdory tomu, že jejich banky jsou příjemci peněz ze záchranného vládního balíčku ve výši 700 miliard dolarů. Vládní peníze byly bankám poskytnuty pod podmínkou, že dojde k omezení přehnaně vysokých platů vedoucích pracovníků postižených bank.

KD | Probíhající finanční krize, rostoucí vládní deficit a stoupající náklady na války v Iráku a Afgánistánu způsobují rostoucí tlak na americké obranné výdaje. Ty podle úředníků ministerstva obrany a expertů od roku 2001 narostly do historicky bezprecedentní výše. Nejpozději od fiskálního roku 2010 bude narůstat tlak na rozpočet ministerstva obrany.

Byl by pro Lidové noviny (a jiné, snad myslící, novináře) člověk, který by udal policii teroristu, chystajícího atentát na premiéra, udavačem? ptá se Uwe Ladwig.

Také nesouhlasím s tím, jak Ústav pro studium totalitních režimů publikoval nedostatečně potvrzenou hypotézu o tom, jak měl Milan Kundera udat Miroslava Dvořáčka. Publikoval jsem nesouhlas předběžně na webu a odpověděl jsem na anketní otázku Literárních novin.

Když však čtu polemiku Karla Dolejšího z 18. října pod názvem "Sekerníci, sračkomety a ÚSTRky," je mi smutno. Dobře zvolený vulgarismus může být trefným vyjádřením rozhořčení. Zde je však užit samoúčelně a bez souvislosti s obsahem. Autor jen v titulku a v poslední větě předvedl, že se zlobí. To je pochopitelné, ale je to málo.

"Podvod poznáme nejlépe podle toho, že vypadá přehnaně pravdivě."

"Ale tohle do sebe zapadá takovým způsobem, že na to, abyste skutečně měla pocit, že ten příběh byl nějak úplně jinak, tak musíte úplně převrátit veškerou logiku našeho bytí ve skutečnosti."

Včera jsem jako obyčejně jel do práce tramvají. Na Karlově náměstí přistoupil muž kolem padesátky, podsaditý, tmavovlasý, v hnědé bundě z drásané usně a černém roláku. V rukou držel sklenici s tuctem rudofialových růží. Nejprve se obrátil vlevo a snažil se plačtivým hlasem přesvědčit jednu ze spolucestujících, aby si kytici koupila. Neuspěl a pokus opakoval u mě. Zdvořile jsem odmítl, načež dotyčný usedl vedle a pustil se do nenávistné samomluvy: "Já na vás stejně seru. Dám je radši na hrob. Bolševici. Já vás všechny zabiju, vy bolševici jedni zasraný. Zabiju vás a bude." Takto pokračoval v drmolení až do Lazarské, kde vystoupil.

Otazník je na místě, protože propaganda kolem údajného zrušení víz do USA je - jako každá propaganda - ne zcela pravdivá. Co se změnilo, je způsob, jakým český občan o vízum žádá: nemusí už od fronty před americkým velvyslanectvím, nepodstupuje žádný "pohovor".

Ale žádat musí beztak - aspoň čtyři dny předem, zní rada - a čeká na povolení, jež může a nemusí dostat. Procedura je o něco snazší - ale to je vše.

Navíc, mohu přistát v New Yorku, ale přistěhovalecký úředník mi - bez udání důvodů! - může odepřít vstup a já se musím vrátit do Prahy.

Skutečný bezvízový styk spočívá podle mně v tom, že jestliže se ráno rozhodnu, že chci odjet do Bruselu (do Berlína, do Říma, do Lyonu), koupím si jízdenku (letenku) a odjedu (odletím), aniž mi kdokoli "povoluje" nebo odepírá mou cestu.

Česká televize zve k volebnímu vysílání do studia mj. i šéfredaktora pomluvou Milana Kundery zdiskreditovaného týdeníku Respekt. Zvláštní. Dělá, jako by se nic nestalo a Respekt je nadále časopisem, jehož pracovníky je možno seriozně interviewovat a lidé budou názor jeho šéfredaktora považovat za normální. Vzhledem k však k tomu, že se na pomluvě Milana Kundery podílela v neděli večer ČT také, vlastně není divu. V ČR je možno udělat jakékoliv darebáctví, nikoho to nevzruší, jede se dál. Vždyť jsme všichni "tak nějak z jedný mámy"... (JČ)

Ve Francii patří Kundera k nejctěnějším autorům, kteří přišli ze zahraničí. Čtenáři naší postosmašedesátnické generace znají Kunderu protože on také patří do generace, která chtěla "měnit svět". Mají stejnou krevní skupinu. Darebácký Respekt nikdo nezná, nepatří do evropské civilizace.

Kunderovo "My a oni" z roku 1968 platí do dneška.

Před pár dny jsem v Britských listech v článku "Ramstein, závisle pohodové městečko" popsal své pocity po návratu z této americké vojenské základny.

Napsal jsem, že "já si svět zítřka představuji jinak. Nelíbí se mi taková závislost. Nechci žít s cizími vojáky za zadkem a mít z toho výhody. Toto je má zem a v ní chci žít bez závislosti na dolarech vojáků."

Za tato slova se mi mimo normální ohlasy dostalo i nadávek a vulgarit.

Ukrajina, Maďarsko a Srbsko vedou nouzové rozhovory s Mezinárodním měnovým fondem. Vznikají obavy, že úprk mezinárodních investorů vyvolá ve východní Evropě systémovou krizi

Ve středu přicestoval tým vyjednavačů z Mezinárodního měnového fondu spěšně do Kyjeva, aby připravil případnou půjčku, která by pomohla Ukrajině stabilizovat svou banku poté, co vkladatelé začali houfně vybírat své úspory, píše deník Daily Telegraph. Situace na Ukrajině se vážně zhoršila poté, co prezident Viktor Juščenko rozpustil parlament uprostřed kontroverze, která hrozí rozhněvat ruskou menšinu. Kyjev a Moskva jsou uprostřed sporu ohledně základny v Sevastopolu, kterou používá ruská černomořská flotila.

Zřejmě v reakci na nedávné ostře kritické výroky Spojených států vůči Rusku argumentují nyní vlivní odborníci ve Washintonu, že není možno dovolit, aby došlo k dalšímu zhoršení vztahů mezi USA a Ruskem, a že příští americký prezident a jeho spojenci budou muset zaujmout vůči Rusku konstruktivnější, méně nepřátelský postoj, píše Simon Tisdall v deníku Guardian.

"To je bratr toho zavražděnýho, to bude taky pěknej sígr."

Víte, že Josef Švejk existoval, bydlel v Praze na Vinohradech v ulici Na Bojišti 12 a zemřel až v roce 1965 v Sokolské ulici, kde žil s Jarmilou Müllerovou?

Česká ateisticky odchovaná společnost zatím neumožňuje svým bezpečnostním a vojenským jednotkám boží ochranu, jak by bylo záhodno. V tomto ohledu jsou daleko před námi naši slovenští přátelé. Nicméně ochranu armáda potřebuje.

Ministři britské vlády včetně premiéra ve čtvrtek kritizovali prodejce benzínu a energetické společenosti, ve snaze je veřejným zostuzením přimět k snížení cen energií a pohonných hmot.

Premiér Gordon Brown obvinil prodejce benzínu, že stále za benzín účtují příliš mnoho a požadoval, aby snížily ceny tak jako supermarkety Asda a Morrisons, které nyní prodávají benzín za méně než libru (30 Kč) za litr.

Ceny ropy poklesly z maxima 130 dolarů za barel na pouhých 68 dolarů za barel, avšak ceny benzínu nepoklesly. Některé benzínové pumpy stále účtují 1,20 liber za litr benzínu

Britští ministři také požadovali, aby své ceny snížily plynárenské společnosti a společnosti prodávající elektřinu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

...jako odezvu týkající se případu "Kundera" vyzývám všechny vzývače... vzývejte současno, zítra jsou volby, píše čtenář Pavel Krajtl .

Možná jste si toho nevšimli, ale jsme v bouřlivém období a někdo mě možná bude mít za neurvalého, leč já si myslím, že tahle téměř půlstoletá "kauza" klidně počká, a ráda bude živa ještě pár let... ne-li, pak budiž jí umřeno den po volbách. Uvidíme sami jaký bude její čas.

K volbám nejdu, protože (1.) nejsou povinné, (2.) jsou podvodné, (3.) jsou tajné, (4.) nejsou na ně státem uznané dny volna, (5.) diskriminují jiné občany, (6.) nevolba je volbou a (7.) nevím proč.

Dovolte mi pozastavení nad povzdechy pana Rolčíka, píše Vít Latzel. Nebudu se přít, mnoho neduhů u nás mě vytáčí a vždy, když se vracím po delší době z vyspělejších zemí, často jsem otráven. Ovšem místo nadávaní na českou malost, nulovou hrdost a odsuzování lidí ochotných si svá těla prošpikovávat nerez ocelí (nevěřili byste, kde všude se dá piercing nosit!), která přispívá dobré náladě a touze po zlepšení stejně tak jako pověstný pravdo-láskový marasmus, se sám cítím spoluodpovědný za daný stav a snažím se s tím něco dělat.

Dovolím si nabídnout pár poznámek k článku Jakuba Rolčíka o návratech do České republiky, píše Jan Foniok.

Především souhlasím s kritikou českých poměrů, časopisu Respekt atd. Co mi ale vadí, je nekritický přístup k zahraničí. Jako by Německo bylo rájem na zemi, v nejprudším možném kontrastu s onou českou žumpou. Tak tomu ale není.

Článek pana Čiháka "V českém prostředí vládne malost, sebestřednost a upaťhanost. Proč?" je velmi pěkný, ale opravdu se domníváte, že většina obyvatel ČR je tak primitivní a vulgárně řečeno blbá a tupá? Já se domnívám že ne! I když můžete oponovat, lid má vládu takovou, jakou si volí. Částečně je to pravda, ale problém je v tom, že vše je řízeno zákony - máte pravdu, špatnými. Co například můžete navrhnout, aby se mohl zrušit senát - nemáte šanci. Co udělat pro ozdravění legislativy - opět nemáte šanci - vše je otázkou vývoj. To značí, že vše se postupně bude lepšit, ale chce to čas. To však neznamená, že budu hovořit o Češích jako o národu primitivním a nevzdělaném. Stím nemohu s vámi souhlasit a ptám se k jakému národu se hlásíte vy? ptá se J. Kříž.

PS.: S kampaní proti Kunderovi nesouhlasím, ale to neznamená, že národ je nekulturní - vše jen dělá hrstka lidí s přístupem ke sdělovacím prostředkům a s úzkými vazbami na politiky, jimž to prospívá a oni to financují.

Víte, BL nejsou špatné, ale občas by jim prospělo více serioznosti - to co vlastně kritizují u ostatních listů. I když mají ve svých řadách opravdu odborníky, viz pan Kotrba - který již ve čtyřech letech řešil problémy ekonomiky a ještě si vše živě pamatuje.

"Nechápu, proč by se mělo zpochybňovat, že udání protikomunistického bojovníka do rukou StB je zločin bez ohledu na dobové právo," napsal Boris Cvek.

Já zase nechápu, jak je možné nepřímo obhajovat a relativizovat ekonomickou / technologickou špionáž trestnou kdekoli na světě. Stejně tak nechápu, jak je možné neustále uvádět kohokoli v omyl kladením rovnítka SNB a StB. Toto jsou ta nebezpečí, nepojmenovávat věci pravými jmény - důsledkem je, že lidé přijmou lež a klam za pravdu a poté se podle toho rozhodují. Zpravidla špatně. To je třeba mít neustále na paměti, bez ohledu na to, zda jsem komunista, ódéesák, sociální demokrat či apolitický občan tohoto státu, píše M.Kocan.

Po přečtení (mj.) komentáře Jana Čulíka "Útok na Kunderu v Respektu je součástí reklamní kampaně ve snaze zvýšit náklad" a také článku Bohumila Kartouse "K čemu byly Respektu vědecké zdroje o Kunderovi?" jsem se rozhodl k sepsání několika poznámek, které Vám nyní zasílám, píše čtenář Lukáš Kotek.

Snad první rozumnou úvahu nad bezdůvodným vláčením Milana Kundery bahnem, k němuž došlo tento týden, publikoval v Hospodářských novinách Pavel Kosatík ZDE. V tom článku je v podstatě všechno, především argumenty, na něž poukazují autoři Britských listů už od začátku tohoto skandálu.

Chybí snad je to, jaká brutální sprostota to je udělat něco takovéhohle dvěma lidem, jimž je kolem osmdesáti. (JČ)

Reakce BL na kauzu Kundera byla poněkud přemrštěná a hysterická. Vyjádření nesouhlasu s prací Respektu a ÚSTR lze dát najevo i věcně a rozumně, bez nasazování psích hlav různých těch sekerníků, bolševikobijců, pseudohistoriků a podobně. Pak totiž, jak píše pan Lukáš Kotek, jste stejní jako ti, které kritizujete, akorát v jiném dresu, míní Pavel Koudelka.

V prestižním mezinárodním hodnocení THES-QS se z ČR v Top 500 umístily dvě univerzity: Univerzita Karlova a České vysoké učení technické v Praze (ČVUT). ČVUT se umístilo na 401. až 500. místě bez přesnějšího určení pořadí. Karlova Univerzita se umístila na 261 místě. Kompletní pořadí lze nalézt ZDE.

Stejný web večer zveřejnil také specializované hodnocení pouze ,,technologických" univerzit, tj. univerzit zaměřujících se pokročilé technologie a techniku. ČVUT se umístilo na 228. místě na světě (první z českých univerzit), Univerzita Karlova potom na 288. místě.

Čtyřicáté výročí Pražského jara není jen příležitostí k připomenutí tohoto jednoho z vrcholů našich dějin. Je především příležitostí k zamyšlení, čím nás dnes inspiruje jak tehdejší reforma, tak i její potlačení. Vyjádřím to zprofanovaným Biľakovým slovem „poučení“ - sice ne z „krizového vývoje“, ale z tehdejších reforem i z jejich potlačení. První poučení spočívá v tom, že tehdejší snahy o tržní socialismus odmítaly jak rádobysocialistický dirigistický stalinský systém řízení ekonomiky téměř výlučně státem bez (nebo téměř bez) úlohy trhu, tak odmítaly i kapitalismus, založený jen na téměř výlučném působení trhu bez (nebo téměř bez) regulační úlohy státu. Místo toho se hledala třetí cesta - „stát i trh“. Tedy něco podobného, jako sociální stát na Západě.

Nebyl jsem členem KSČ a nejsem členem KSČM. To za prvé. Ani si KSČM neidealizuji. To za druhé. Ani KSČM nedávám vinu za KSČ. To za třetí. Stále ještě se objevují názory, z nichž je patrná neschopnost odpoutat se od událostí před dvaceti a více lety a neochota připustit si i jen malý rozdíl mezi KSČ a KSČM. Názory, které potvrzují, že ona účelová antikomunistická kampaň pravicových propagandistů má za cíl udržovat v podvědomí veřejnosti vazbu "komunista = zlo" a zjednodušit tak její volební myšlení ve svůj prospěch. Zda přinesla tato kampaň své ovoce, budeme vědět pozítří.

Chtěl bych jen podotknout pár slov k tomu, co se teď diskutuje v Britských listech. Každý má samozřejmě právo volit komunisty. A chápu, že mnozí lidé mohou být rozčarováni z české politiky - já rozhodně patřím mezi ně. Nechápu ovšem, jak by se mohla naše politika změnit k lepšímu zvolením strany, která se hlásí k 40ti letům marasmu, jaký tu napáchala. Nechápu, proč by se mělo zpochybňovat, že udání protikomunistického bojovníka do rukou StB je zločin bez ohledu na dobové právo (Norimberské zákony byly taky dobové právo - on rozdíl mezi právem "pozitivním" a "přirozeným" je znám po celé dějiny lidstva).

Pokud pán neví, jestli je nebo není komunista - doporučuji posoudit tři základní axiomy komunismu, píše anonymní čtenář, který se označuje jménem Jan Bláha.

Myslím, že první tři body jsou právě to, proč KSČM není komunistická.

• Nehlásá diktaturu třídy (pluralita výr prostředků).
• Nehlásá násilí (rovnost vlastnictví).
• Nehlásá nenávist vůči církvi (soukromé přesvdčení).

Vše ostatní je opravdu už jen salonní žvanění.

tisková předvolební informace karlovarského hnutí Doktoři za uzdravení společnosti

Naše hnutí Doktoři (za uzdravení společnosti) kandiduje do krajských voleb. Nemá lehkou pozici, ale to je na dlouhé vyprávšění. Uvítali bychom vaši pomoc. Proti goliáši ODS se těžko bojuje a prostor v médiích s celostrátní působností nám nikdo nedá. Peníze na kampaň jsme posbírali z vlastních zdaněných prostředků a půjčky od jednoho z našich kandidátů. Nejsme lobbyistické hnutí ani nám nejde o posty. Manifest náš přístup i postoj jasně deklaruje.

V úctě MUDr. Berenika Podzemská - lídr hnutí, dále MUDr. Jaroslav Žák, MUDr Ivan Poustka, Mudr. Pavel Štál

Včera ve čtvrtek 16. října 2008, si občané Československa připomněli velmi frustrující, již čtyřicáté výročí podpisu Smlouvy mezi ČSSR a SSSR o dočasném pobytu sovětských vojsk. Následující volební sobota 18. 10. 2008 pak výročí jejího pohotového schválení Národním shromážděním ČSSR. To rozhodlo drtivou většinou, proti vůli rovněž drtivé většiny, ovšem "pouhých" občanů republiky. Je paradoxní, že 40 let poté mají poslanci našeho demokratického parlamentu projednávat a schvalovat smlouvy prý naprosto odlišné a těžko srovnatelné, avšak také o pobytu cizích vojáků. Smlouvu s USA o výstavbě a provozu amerického radaru v Brdech a o pobytu vojáků USA v Česku. Kacířsky mne tedy napadlo porovnat ji s paragrafy oné smlouvy z roku 1968. Ta, podepsaná už čtyřicet předsedou rady ministrů SSSR a našim tehdejším předsedou vlády ČSSR je však dodnes tajná. Přitom smlouva tajná není už čtyřicet let....

Předkládaná Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (dále jen „Dohoda“) je výsledkem kontinuálního úsilí české zahraniční politiky o zapojení do systému protiraketové obrany Spojených států.

Faksimile smlouvy mezi USA a ČR o zřízení americké radarové stancie v Brdech včetně topografických podkladů CZEN

Líc: "Účel světí prostředky".

Česká televize uvede tuto neděli interaktivní pořad o přechodu na digitální vysílání Žijeme digitalizací. Dotazy diváků, odpovědi odborníků i názory specialistů sledujte v živém přenosu 19. 10. 2008 od 21.25 hodin na ČT1 i ČT24. Do studia přijdou R. Pop, P. Hanuš, J. Vykydal, Z. Duspiva, J. Duchač, V. Žák, M. Šmíd, J. Potůček a J. Volek, na telemostu bude I. Kytka.

Ne, nechci nikoho unavovat planým moralizováním. Nás intelektuály zajímá vědecká pravda. Ta je měřítkem etiky. My vědci vycházíme z předpokladu, že za každým povrchním jevem je skrytá nějaká vnitřní zákonitá příčina. Také mne zprvu zarazilo, že se dnešní české dívky a mladé ženy mezi sebou šťavnatě nazývají a častují přízviskem "vole". Za reálného socializmu si mladší ženské ročníky vystačily s "krávou", ale časy se však mění, a proces demokratizace od lepšího k horšímu nelze zastavit.

Hodně jsem četl v posledních dnech o Milanu Kunderovi, a to nejen v BL. Při tom jsem zjistil, že mě vlastně moc nezajímá, co dělal, či nedělal v mládí, stejně jsem se ale podíval do své knihovny a našel jsem tam tři knihy v němčině a čtyři v češtině, které jsem kdysi s velkým potěšením přečetl. Nad textem Michala Kuklíka jsem se krátce zamyslel; ten titul toho textu se ale hned obrátil podle mého do trapnosti samého pana Kuklíka, nikoliv Milana Kundery. Jiné to bylo už, když jsem kdesi (a nevím už kde) v němčině četl, že by Kunderovo udavačství znehodnotilo celé jeho dílo. K napsání této poznámky jsem se rozhodl ale teprve, když jsem četl svědectví Štěpána Kotrby.

Když orálně historují starci u piva, nebo vyprávějí svým vnoučatům, jaké to bylo u Verdunu, nic se neděje. Postupně se vytváří městské legendy, postupně vznikají báje o hrdinných legionářích od Zborova nebo o praotci Čechovi na Řípu. Pokud vznikají historky starců s cíli politickými, či politicko špionážními, pokud pomluvy špiní mrtvé i živé, je to na pováženou o to víc, přispívají-li k tomu profesionální historici.

Miroslava Dlaska jsem znal od svých čtyř let až do jeho smrti.

"Potřebujeme nový typ kapitalismu, kde finanční systém slouží občanům a podnikatelům, a nikoliv opačně," řekl Sarkozy.

Při té příležitosti výslovně zmínil potřebu kontrolovat také "offshore centra", která dnes podminovávají úsilí vlád o regulaci trhů.

(Přesun spekulativního kapitálu z národních států do "daňových rájů" zahájil po ropné krizi v 70. letech éru deregulace. Během ní vlády postupně ztrácely vliv na ekonomiku, kterému se těšily v letech 1945-1975. "Třicet tučných poválečných let" je často považováno za "zlatý věk" západního kapitalismu, a to nejen z hlediska ekonomického rozvoje, ale také z pohledu masívních investic do sociální soudržnosti západních společností -- zejména nejrůznějších sociálních vymožeností. Ty však byly v následujícím období "reaganomiky" a globalizace díky klesajícímu vlivu státu postupně odbourávány. Sarkozy tedy vlastně požaduje spíše "starý dobrý kapitalismus" poválečného evropského modelu, jenže to nesmí říci, protože to dnes není politicky korektní výrok -- KD.)

15.10. 2008, DPA, Aktionsplan: Weltfinanzgipfel soll Weg aus der Krise weisen ZDE

Hezký den! Zase znova musím poděkovat za dnešní příspěvky .Nevím, jak to dělali disidenti, ale já si tak připadám. Když tyto články vyjdou, tak musí můj pravnuk je vytisknout několikrát a já je házím v domě do schránek sousedům, kteří nemají internet, a to v našem domě, kde spolu žijeme až 40 let - tím jim dávám informace, které si určité nepřečtou v AHA ani Blesku a zpříjemnujeme si stáří.

Moc Vám děkujeme a určitě nejsou všichni nalevo.

Jen tak dál, pane Kotrbo, pane šéfredaktore a další. Jsme sice staří ale ne vyřazeni z politiky .V žádném tisku se nic nedočteme. Děkujeme. Stejskalová, Vinohrady Praha.

tisková zpráva

Hnutí Nenásilí upozorňuje na důležitá fakta, týkající se osob, které se velkou měrou podílejí na prosazování radaru. "Jsme znepokojeni vazbami, které existují mezi některými vládními představiteli, členy ODS, lobbyistickými firmami a potažmo zbrojními koncerny. V době, kdy jednání o radaru vrcholí, by jak všichni poslanci a senátoři, kteří budou rozhodovat, tak i česká veřejnost, měli být s těmito fakty obeznámeni," říká Jan Tamáš, mluvčí hnutí Nenásilí.

Student Glasgow University Mikko Tapio Johannes Vaisanen zkoumá ve své jayzkovědné práci proces, jímž čeština přijímá v současnosti anglicismy.

Prosíme, vyplňte pro potřeby tohoto výzkumu tento stručný dotazník ZDE

Děkujeme. Redakce

Text koluje po internernetových diskusních fórech, za jímalo by mě, kdo je autorem, píše Petr Nachtmann:
(na melodii písně Dobrý den prapore hvězd a pruhů, resp. na melodii Dobrý den majore Gagarine...)

1. Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.

2. Dobrý den, bankrote bank a dluhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s akciema.

Protiraketový aktivista a starosta obce Trokavec, 66 letý Jan Neoral kandiduje na 15. místě plzeňské kandidátky ČSSD v krajských volbách. Nabídku kandidovat do Senátu však odmítl. Věří, že ho středočeští odpůrci amerického radaru v Brdech budou kroužkovat. Jeho kandidatura je tak výrazným průzkumem veřejného mínění o názoru české veřejnosti na radar. Nejpodrobnější průzkum, dopracovaný ve své reprezentativnosti až na úroveň volebních okrsků, jaký si sociologové ani nedovedou představit, natožpak zaplatit. Kroužky pro Neorala jsou referendem o vládní politice v tom nejneuralgičtějším bodě. Neoral se stal během dvou let symbolem kampaně Ne základnám i Ligy starostů proti radaru. Muž, který nechce do "vyskoké" politiky a vede válku s vládou z radnice na malé obci, s politikou neměl doteď nic společného. Přesto nejvíc fascinuje média svou bezprostředností a přímočarostí. Schopností rychle, vtipně a přitom pregnantně a stručně postihnout a glosovat politické výroky vládních propagandistů. Dokázal přitom získat podporu starosty Hirošimy i médií z celého světa. Jako občan. Jako důchodce. Jako hlas "zezdola". Říká se, že jak se do lesa volá, tak se z něj ozve...

29. 9. 2008 iDnes: Lidé mne budou kroužkovat, věří si ve volbách starosta proti radaru ZDE

Právě jsem si přečetl článek Jakuba Rolčíka "Návraty do České republiky jsou návraty do zaprděného maloměšťáckého salonu", píše Jan Čihák.

SMEKÁM. Velice dlouho jsem již nenarazil na článek, který by z naprosté většiny přesně vystihoval mé niterní pocity a dojmy. Bydlím v Ústí nad Labem, takže zkušenosti s Drážďanami mám časté, jezdím si tam pro knížky, na výlety, nebo jen tak za atmosférou, neboť zde, u dege českého rybníčka, se hodně hromadí nepříjemné bahenní plyny.

Jen bych s Vámi polemizoval při Vaší zmínce o fialových vlasech, to asi během Vašeho pobytu v DD byla většina lidí v práci nebo ve škole, pozoruhodných zjevů tam najdete taky spoustu. A smutné obrázky houmlesů spících v čekárnách MHD jsou tam k vidění taky, např. v ranních hodinách v podjezdu u hlavního nádraží, nebo ve vnějším městě u kontejnerů před supermarkety... v Drážďanech jsem nějaký čas bydlel. Faktem ovšem je, že centrum města jimi zavaleno není a čistěji tam skutečně je.

Několik let jsem nebyl v zahraničí. V posledních čtyřech měsících jsem si to ale trochu vynahradil. Během pracovních cest jsem se ocitl v Rakousku, Slovinsku, Chorvatsku a Německu. Co mne vždy nejvíc překvapilo, byl neuvěřitelný kontrast mezi tím, co je k vidění u našich sousedů, a tím, co se děje u nás doma. Nejdepresivnější jsou v této souvislosti především samy návraty do České republiky, již bývá zvykem označovat ohavným slovem "Česko".

Včera jsem se vracel z Drážďan, kde jsem měl pracovní jednání. Po nich jsme s kolegou navštívili centrum města. Prošli jsme se po rušné Prager Strasse, jež ale nebyla přeplněna turisty, jako je tomu v Praze. Mnozí lidé spěchali, ale nikdo neměl ve tváři výraz štvané zvěře, který je tak často k vidění v ulicích velkých českých a moravských měst.

Na zápisu, který údajně usvědčuje Milana Kunderu z udavačství, mě zaujaly dvě drobnosti:

1) Zápis se sestává z jediného odstavce, zachycujícího události, které se měly odehrát v průběhu více než 4 hodin. To s největší pravděpodobností znamená, že byl napsán až po ukončení akce, kdy byl Dvořáček zatčen na koleji.

2) Zápisu chybí to, čemu se říká štábní kultura: Není zřejmé, komu je vlastně určen a již vůbec ne, zda se policisté vydali na kolej na vlastní pěst.

Každý pokus o zjednodušení má nutně nedostatky; není ani komplexní, ani detailní, ani přesný. Raději hned úvodem apeluji na možné kritiky tohoto textu snad povzbudivým i pro sebe latinským moudrem "faciant meliora potentes" (což překládám následovně: "Nechť učiní lepší věci ti, kdož jsou toho schopni!"). Není možné automaticky se spoléhat na nabízející se analogie, tím méně na ideologické poučky inspirované zkušenostmi zcela jiných časů a souvislostí.

Týdeník Respekt se proměnil z média ve státní zastupitelství a de facto odsoudil Milana Kunderu za to, že měl podle nepřímých důkazů udat tehdejšího tajného agenta Miroslava Dvořáčka. Policejní záznam bez podpisu a uvedení dat, která by mohl poskytnout pouze Milan Kundera, nelze považovat za přímý důkaz a soud by to nemohl posuzovat jinak.

Vzniklý mediální diskurz je, jako obvykle, metodologicky úplně scestný: neověřená hypotéza je vydávána za skutečnost. Nejrůznější lidé jsou dotazováni, jestli je pan Kundera vinen nebo nevinen, aniž by kdokoliv znal fakta, která by umožňovala takový soud. Respekt, který tuto mediální fata morgánu vyvolal, si dál hraje na prokurátora a snaží se dokázat, že pan Kundera vinen je. Není úplně jasné proč, každopádně je zajímavé podívat se na to, jaké má celá tato mediální událost pozadí. Byl do ní totiž, aniž by to věděl, zatažen i šéfredaktor Britských listů Jan Čulík.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a