Pisatel článku v Britských listech si mohl zjistit, jak se jmenuje instituce, s níž si vyřizuje účty. Zjistil by, že to je Ústav nikoli Úřad pro studium totalitních režimů. Kdyby si dal jen o trošku víc práce, zjistil by, např. na adrese http://www.ustrcr.cz/, že odborní pracovníci ústavu jako kvalifikovaní historici se nejen "naučili jazykům a složili řadu obtížných zkoušek," ale mohou se prokázat dosavadní publikační činností v oboru, jak se to na ústav s vědeckou ambicí sluší.

Karel Dolejší by také zjistil, že stát se "badatelem" v archivu přidruženém k ústavu znamená něco zcela jiného, než být v Ústavu přijat do práce. Ve všech archivech je tak tradičně označována osoba, která přijde jaksi z ulice a něco si zjišťuje v archivních materiálech. Tedy i pan Dolejší by tam mohl být badatelem. Takoví badatelé však neutvářejí lidské osudy a nemají moc, kterou jim autor polemického šlehu připisuje.

Kritiku ústavu pokládám za nutnou. Rozhodně odmítám tamní vědu postavenou na explicitních politických preferencích na půdorysu vlády a opozice. Odmítám i zaměňování rolí vědců s rolemi žalobců a soudců bez možností obžalovaných hájit se. Je-li však autorovo odmítavé posouzení kritikou zneužité vědy, musí sám předvést, že vědeckou objektivitu respektuje a uplatňuje. Jinak je spíše křiklounem a jeho kritika se se svým cílem zcela míjí.