Ohledně kresby na titulní straně Respektu - autorem je Pavel Reisenauer, jehož karikatury jsou na titulní straně Respektu dlouholetou tradicí. Označit je za bulvární mi připadá (už kvůli účelu karikatur obecně) poněkud vytržené z kontextu. Pokládám tento výraz i za poměrně neférový vůči autorovi, jehož úroveň tvorby v rámci žánru lze těžko řadit do kategorie, kam slovo "bulvární" obvykle spadá. Je autorem např. této monografie.

Co se týká distribuce Respektu před budovami vysokých škol, osobně mohu potvrdit, že před budovou pedagogické fakulty UK, tomu tak bylo. Nicméně zde bez nápisu "Neprodejné". Váš závěr, že se jedná o marketingový tah, kde se "Každá "sláva" se dá přece zneužít k zvýšení nákladu tiskoviny." je diskutabilní - jde opravdu o zneužití? Samotná praxe, kdy médium připravující zveřejnění materiálu, u kterého lze předpokládat zvýšený zájem, sáhne k nějaké formě reklamní kampaně mi špatná nepřijde. Zajímavé vyjádření k této otázce zveřejnil na svém blogu redaktor Respektu Marek Švehla.

Ve svém komentáři dále citujete Jana Chvojku a jeho výrok ohledně studentů informatiky "Že by se začali zajímat o politiku, ekonomiku nebo dokonce snad o kulturu?" Byť s nadsázkou, ale přesto je zde nepřímo vyřčený předpoklad, že dané oblasti jsou těmto studentům cizí. Jsem studentem informatiky a o dané oblasti se zajímám. Nemyslím si, že v tomto směru jsem přílišnou výjimkou. Celkově mi tato poznámka přijde vcelku nekorektní.

Bohumil Kartous ve svém článku ohledně výseku z textu zveřejněného v Respektu napsal: "Text je propagandisticky tendenční, má čtenáři sdělit, že Milan Kundera je "podezřelý" už tím, že po sobě "vždy zametal stopy", podezření má utvrdit to, že se v hotelích ubytovává pod "falešnými" jmény a nedává českým novinářům vědět, když jede do České republiky na návštěvu. Pohybuje se "inkognito"."

Nemohu si pomoci, ale k takovému závěru jsem po přečtení textu opravdu nedospěl. Nedomnívám se, že cílová skupina, kam je týdeník Respekt mířen, postrádá kritické myšlení a nedokáže si vytvořit vlastní názor. A rovněž pochybuji o motivech redaktorů Respektu manipulovat čtenáře takto nízkými prostředky. Stylistická stránka článku a vhodnost použité formy je věc jiná.

V jiném příspěvku "Proč se BL už dva dny tolik zabývají Kunderou? Mě to nezajímá" píšete: "(...) jde o vážné varování, že fakta a pravdu lidskou slušnost opravdu nelze obětovat komerčním účelům, jako je marketingová kampaň za zvýšením nákladů?" a posléze "Pevně doufám, že bude viníky Milan Kundera žalovat, a to u mezinárodních soudů, aby bylo odškodné, které viníci budou muset zaplatit, v řádu desítek milionů dolarů, a odpovídalo tak škodě, kterou viníci napáchali. A to se netýká jen Respektu, ale i ostatních českých médií."

Záměrně jsem se ve svých komentářích zdržel jakéhokoliv hodnocení faktického obsahu onoho v Respektu publikovaného článku, když se však podívám na Vaše i jiné výroky, říkám si, zda nejsou pouze druhou stranou mince - jen odrážející jiný názor na základě stejných faktů. Je možné si už nyní na jejich základě vytvořit objektivní názor a zaujmout tak konkrétní stanovisko? Jsou-li informace nedostačující, nejsou pak veškeré současné závěry zcela irelevantní? Z Vašich slov znát jednoznačný závěr (pletu-li se opravte mě) je. Vaše kritika Respektu se pak jeví poněkud neférová. Cítíte-li vy právo vyslovit závěr, těžko vyčítat redaktorům Respektu, že dělají totéž.

Na závěr se ještě pozastavím nad Vaší kritikou českých médií. Že je jejich úroveň značně kolísavá je patrné, nicméně musím se ptát: "V čem jsou Britské listy výrazně lepší?" Věci, které vše jinde kritizujete, se na stránkách BL objevují také. Ve výše zmiňovaných článcích a citacích lze nalézt hned několik nepřesností, předčasných závěrů nebo ne zcela korektních informací.